Transcript Úvod do problematiky ŽP

Úvod do problematiky ŽP
1.
2.
3.
4.
5.
Vztah člověka k přírodě
Co je to životní prostředí
Historické souvislosti vývoje ŽP v ČR
Životní prostředí a ekologie
Základní ustanovení zákona
č.17/1992 Sb., o životním prostředí
1
Literatura
•Úvod do studia ŽP, Martin Braniš, Karel
Pivnička,, Univerzita Karlova, Praha 1994
• Životní prostředí ČR, Pavel Červinka,
Karolinum, Praha 1999
• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí
2
1.
Vztah člověka k přírodě
(trocha zamyšlení)
Zachování přírody jako zdroje uspokojování materiálních
potřeb člověka nestačí  přírodu je nutno zachovat jako
soubor kvalit, které umožňují plnohodnotný život člověka
 Životní styl člověka – základní příčina degradace ŽP
Nutnost přehodnocení životních priorit člověka
Trvale udržitelný rozvoj  řešení pro budoucnost
Každý z nás musí přispívat k ochraně ŽP ve svém okolí
(aktivity – osobní, pracovní, společenské)
3
2.1 Co to je životní prostředí
 ŽP je místo – prostor, ve kterém působí všechny vnější i
vnitřní činitelé tak, že organismus v něm může žít, vyvíjet se
a rozmnožovat

ŽP je souhrn podmínek umožňujících existenci, vývoj a
reprodukci živých organismů.
 Zákon č. 17/1992 Sb.:
„Životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky
existence organismů včetně člověka a je předpokladem
jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména
ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a
energie“
4
2.2 Co to je životní prostředí
 K ŽP člověka patří i lidská společnost a výsledky
jejího civilizačního a kulturního rozvoje
 V ŽP člověka lze rozlišit dílčí prostředí:
1.
2.
3.
4.
Přírodní prostředí
Pracovní prostředí
Obytné prostředí
Rekreační prostředí
5
2.3 Co to je životní prostředí
Z prostorového hlediska lze ŽP členit na:
1. Globální ŽP (planetární měřítko)
2. Makroprostředí (krajina+externality)
3. Mezoprostředí (např. ŽP sídleních jednotek)
4. Mikroprostředí (pracovní, obytné a kulturní)
Vliv člověka na přetváření jeho původního životního
(přírodního) prostředí:
- transformace ŽP dle potřeb člověka (tvorba kulturní
krajiny – denaturizace ŽP) ale někdy až devastace
6
3.1 Historické souvislosti vývoje ŽP v ČR
 Středověk:
- výstavba rybničních soustav
- rozsáhlé odlesnění (narušení hydrolog. režimu, vliv klimat.
faktorů, snižování biodiversity)
- introdukce nových druhů živočichů a rostlin
- obnova zalesnění (smrkové monokultury)
 Výrazný zlom – průmyslová revoluce v 19. století:
- Čechy patřily mezi nejprůmyslovější země Evropy (těžba
uhlí, rud, prům. výroba)  silné znečištění ovzduší
7
3.2 Nejvýrazněji utrpělo ŽP ČR v období let
1948 – 1989 (výstavba soc. ekonomiky):
orientace na těžký průmysl, strojírenství, bezohledná těžba
nerost. surovin, zeměděl. velkovýroba)
 vysoké narušení kvality ŽP - Ostravsko, sev. Čechy
 zhoršení kvality ovzduší (SO2, NOx, CO2, pevné a organ.
látky)  acidifikace srážek
 narušení vodní složky ŽP (úpravy vodních toků, vypouštění
nečištěných odpadních komunálních a prům.vod, ztráty na
vodní fauně a flóře, eutrofizace povrch. vod)
 škody při rekultivacích (zánik či poškození mokřadních a
prameništních biotopů)
 povrchová a důlní těžba – degradace přírodního reliéfu
krajiny – pokles biodiversity, ztráty na genofondu
 bezohledná těžba neobnovitel. přírodních zdrojů + plýtvání
8
3.3 Obrat po r. 1990:
 Ustaveno Ministerstvo životního prostředí, vznik ČIŽP
 Definována ekologická politika státu (v souladu se
zásadami TUR)
 Formulován právní rámec péče o ŽP – složkové a další
zákony – jejich následná transpozice dle přístupů EU
 Zavedeny ekonomické nástroje řízení péče o ŽP
 Zahájena likvidace starých ekolog. zátěží
 Zajištěna programová podpora péče o ŽP (SFŽP, využití
fondů EU)
9
3.4 Slabá místa a nedostatky péče o ŽP po r. 1990:
 Přílišný důraz na makroekonomický rozvoj
 Nedostatek investic
 Nízké ekologické vědomí (jedinec – společnost)
 Přetrvávání plýtvání s neobnovitelnými přírodními zdroji
(štěrkopísky, kámen)
 Růst produkce odpadů a problémy s jejich likvidací
ŽP ČR je nutno rovněž uvažovat v evropském kontextu –
znečištění nezná hranic (migrace a dálkový přenos škodlivin)
 depozice kyselých srážek, znečištěné vodní toky apod.
10
4. Ekologie a péče (nauka) o životní prostředí
Ekologie:
Biologický obor zkoumající obecně vztahy mezi organismy a
jejich prostředím. Šířeji se ekologie zabývá i vztahy člověka k
prostředí a ostatním organismům.
Životní prostředí a jeho ochrana:
Obor zkoumající přírodu (organismy, prostředí, člověka) v
okamžiku nežádoucí změny (negativních jevů) a hledání
způsobu jejich řešení (např. odumírání lesů  vysazování
odolných dřevin, odsíření elektráren) včetně doporučení
preventivních opatření (např. úspora energií).
Paralela vztahu Anatomie (ekologie) – Medicína (ochrana ŽP)
11
5. Základní ustanovení zákona č. 17/1992 Sb.
(o životním prostředí)
5.1 Preambule zákona:
Člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou
součástí přírody
 Člověk má právo přetvářet přírodu v souladu s principem
trvale udržitelného rozvoje,
 Člověk je odpovědný za zachování příznivého ŽP
budoucím generacím
 Mezi základní práva člověka náleží právo na příznivé ŽP.
12
5.2 Účel zákona:
 Vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady
ochrany ŽP.
 Stanovuje povinnosti právnických a fyzických osob při
ochraně a zlepšování stavu ŽP a při využívání přírodních
zdrojů.
 Stanovuje odpovědnosti za porušení povinností při ochraně
ŽP a související sankce za poškozování ŽP.
 Stanovuje ekonomické nástroje za znečišťování ŽP (daně,
poplatky, odvody apod.).
13
5.3 Zásady ochrany životního prostředí
Území nesmí být zatěžováno nad míru únosného zatížení.
Přípustnou míru znečišťování ŽP určují mezní hodnoty.
Lze-li předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo
závažného poškození ŽP, nesmí být pochybnost o tom, že k
takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad
opatření, jež mají poškození zabránit.
Každý se může stanoveným způsobem domáhat svých práv
u příslušného orgánu.
Výchova a vzdělávání musí vést k myšlení a jednání, jež je
v souladu s principem TUR, k vědomí odpovědnosti za
udržení kvality ŽP a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu
ve všech jeho formách.
14
5.4.1 Základní povinnosti při ochraně ŽP
Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje,
předcházet znečišťování nebo poškozování ŽP a
minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na ŽP.
Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje,
provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti
provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na ŽP a zatížení
území.
Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby
technologie, výrobky a látky, je povinen zabezpečit, aby
technologie, výrobky a látky splňovaly podmínky ochrany
ŽP a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními
předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů
na životní prostředí.
15
5.4.2 Základní povinnosti při ochraně ŽP
Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje
životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen
na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a
znát jeho možné důsledky.
Právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny v rozsahu a
za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat
informace o svém působení na ŽP – zákon č. 123/98
Sb., o právu na informace o životním prostředí.
Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození ŽP nebo že k němu
již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností
nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění
následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu
státní správy.
16