Transcript Mikrobiologie, hygiena - zachranari 1.cast

Mikrobiologie a hygiena
Diplomovaný záchranář 1. roč. DS
Základní pojmy z mikrobiologie,
epidemiologie, infekční nemoci
I. část
Léto, dovolená ………
Legislativa
• Zákon č. 258 / 2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví
• Vyhl. 195/2005 Sb., kterou se upravují
podmínky předcházení vzniku a šíření
infekčních onemocnění a hygienické
požadavky na provoz zdravotnických
zařízení a ústavů sociální péče
Původci infekčních onemocnění
Mnohobuněční ( Metazoa)
- Původci parazitárních onemocnění
- Cizopasní červi ( např. tasemnice) a členovci )
např.veš, zákožka svrabová)
- Složitý vývoj, přenos z člověka na člověka
vzácný, ale výjimky
Prvoci ( Protozoa)
- Vývojová stádia mimo člověka přenášená
členovci
- Onemocnění – malárie, amébová dysentérie,
tripanosomiázy
II.
Houby
- Onemocnění kůže, povrchová,
nehtů,vlasů(dermatomykózy)
- Hluboká systémová onemocnění
Bakterie
Nejčastější původci ( + viry )
Viry
Např. chřipka,hepatitidy, rýma
Priony
Základy mikrobiologie
• Mikroorganismus, mikrob, je jednobuněčný, jen
mikroskopem viditelný organismus rostlinného
nebo živočišného původu
• Mikrobiologie – nauka o mikroorgasnismech (
3. hlavní biologickou vědou vedle botaniky a
zoologie)
• Bakteriologie – nauka o bakteriích
• Virologie – nauka o virech
• Parazitologie – nauka o parazitech ( ekto- i
endo- )
Historie mikrobiologie
• R.1676 – Antoni van Leeuwenhoek
( prvoky, kvasinky, červené krvinky, spermie
– „animacula“)
• R.1822 – Luis Pasteur
• R.1847 – Ignác Semmelweis
• R.1876 – Robert Koch ( 1. kultivace a
izolace, původci cholery,tyfu,záškrtu,
zápalu plic, tetanu, stafylokoky)
• R.1884 – Christian Gram ( základ barvení)
Cytologie
Staphylococcus aureus
Význam bakterií pro člověka
• Přítomnost ve vodě, v půdě, ve vzduchu
• Na povrchu i uvnitř živočišného,vč.
lidského těla
• Stav dynamické rovnováhy
• Vztah makroorganismu a
mikroorganismu:symbióza, kolonizace,
parazitismus
• Patogenita: schopnost vyvolat infekci
( kvantitativní vyjádřením je virulence)
Biofilm
• buňky vylučují proteiny, které fixují buňku
k povrchu a ke druhým buňkám
• časté např. na povrchu zubů
Bioterorismus
• z baktérií se používá zejména baktérie
způsobující anthrax
– program biozbraní skončil v USA v r. 1969, v
Rusku oficiálně až v 90. letech
• v roce 2001 případy bioterorismu v USA,
použit anthrax
Využití činnosti bakterií
• Výroba alkoholových nápojů,kysaných
nápojů z mléka, výroba sýru,octa,
chleba,kysaného zelí, konzervace
potravin, zpracování kůží, výroba kyseliny
mléčné, vitaminu C, antibiotik,očkovacích
látek, aminokyselin, biologických
prostředků proti hmyzu, enzymatických
prostředků pro prací prášky, čistí odpadní
vody, louží kovy z chudých rud atd.
Bakteriální buňka
• Liší se (od živočišné i rostlinné) jednodušší
stavbou: obsahuje jádro, rozpustnou
cytoplazmu, ribosomy, cytoplazmatickou
membránu a buněčnou stěnu
• Stáří 4 mld let
• Rozměr od 0,3 do 30 mí
• Tvar
kulovitý (kokus),válcovitý(tyčinka),spirálovitý atd.
• Roste, dělí se, metabolizuje
• Kultivuje se ( pevné, tekuté, selektivní půdy),
izoluje se, barví se, stanovuje se citlivost na ATB
Endospory
• endospory mohou přežít stovky let
Bakteriální buňka
Mikrobiologie - barvení
Mikrobiologie - barvení
Čas mezi odběrem a zpracováním
biologického materiálu
•
•
•
•
•
•
•
•
Biochemie – do 60 minut
Koagulace – do 60 minut
Markery, sérologie – do 3 hod
Krevní obraz a flowcytometrie – do 2 hod
Sedimentace erytrocytů – do 4 hod
Krevní skupina a křížová zkouška – do 2 hod
Moč chemicky + sediment – do 60 min
Moč sbíraná - odpady – do 120 min od ukončení
sběru
Podmínky pro skladování
biologického materiálu
• Moč – jakékoliv skladování je nevhodné. Při transportu
je nutné pokud možno udržet nízkou teplotu.
• Sputum, bronchoalveolární laváž – uchovávat při
teplotě 4–8 °C. Vyšší teplota může způsobit přemnožení
kontaminujících bakterií.
• Hemokultura – skladování i transport jsou nejvhodnější
při pokojové
teplotě. Nízká teplota je v těchto
případech nevhodná – prodlužuje dobu následné
kultivace a tím i čas detekce pozitivní hemokultury.
• Likvor – vzhledem k důležitosti materiálu by se co
nejdřív měl dopravit do laboratoře, která je schopna jej
zpracovat. Pro transport je nejvhodnější pokojová
teplota, příliš nízká teplota by mohla negativně ovlivnit
kultivaci Neisseria meningitidis.
Zásady prevence vzniku
profesionálních infekcí
„Při manipulaci s biologickým materiálem
zacházet tak, aby nebylo ohroženo zdraví
fyzických osob přicházejících s ním do
přímého styku“
Riziko VHB, VHC a HIV, další infekce
přenášené krví
Materiál na mikrobiologické vyšetření –
přítomnost původce, vysoce infekční
Stanovení citlivosti na antibiotika
Virologie
Viry
• Viditelné pouze v elektronovém mikroskopu
• Velikost 20 – 300 nanometrů
• S živými mikroorganismy mají jedinou společnou
vlastnost – mají genetický kód pro vlastní replikaci
• Nedělí se, nerostou, nemetabolizují
• Mají jen jednu NK
• Jsou rozmnožovány hostitelskou buňkou
( nitrobuněčný parazit)
Nedají se kultivovat – jen na živých buňkách
Podle obsahu rozlišujeme DNA a RNA viry
Elektronový mikroskop
Parazitologie
Lidský organizmus
• je od počátku svého života fyziologicky osídlen mikroorganizmy.
Nacházíme je na povrchu kůže, sliznic, v horních cestách
dýchacích, na sliznicích zažívacího systému, urogenitálního.
Dospělí člověk je osídlen průměrně 10 na 11 až 10 na 15
mikroorganizmů. Tyto mikroorganizmy označujeme jako
fyziologickou mikroflóru a nevedou k onemocnění, naopak umožňují
i řadu fyziologických procesů. Nejvíce je osídleno tlusté střevo,
dutina ústní, genitální oblast u žen.
• Sterilní (prostá přítomnosti mikroorganizmů) za fyziologických
podmínek je naopak většina tkání v organizmu, krev, tělesné
tekutiny jako např. kloubní tekutina, mozkomíšní mok, nitrooční
tekutina, žlučové a močové cesty. Moč přestává být sterilní teprve
v místě ústí močové trubice, které bývá kolonizováno baktériemi
z okolí.
II.
• Silně kyselé prostředí a trávicí enzymy zažívacího
systému snižují obsah bakterií v žaludku a v tenkém
střevě. Dolní cesty dýchací obsahují jen minimální
množství mikrobů díky činnosti respiračního epitelu,
kterým jsou vystlány a „čistí“ tak vdechovaný vzduch.
•
Kolonizací organizmu považujeme stav, kdy
přílišné rozmnožení mikroorganizmů vede k vyvolání
imunitní odpovědi makroorganizmu, tedy lidského těla
jako celku. Nedojde ke vzniku onemocnění, ale pokud
jsou porušeny uměle (úraz, popáleniny, lékařské zákroky
porušující integritu kůže a sliznic: operace, zavedení
katétrů do krevního řečiště, močových cest atd.) nebo
důsledkem oslabení organizmu jeho imunitní bariéry,
vznikne infekční proces.
Vznik a rozvoj infekčního procesu
• Vznik a rozvoj infekčního procesu je podmíněn interakcí
mikroorganizmu s obrannými mechanizmy lidského těla. Pro
vznik infekčního onemocnění u mikroorganizmů záleží na:
• Velikosti infekční dávky, tj. množství mikroorganizmů, které vnikly
do lidského organizmu. U jednotlivých mikroorganizmů se tzv.
infekční dávka liší, jsou infekce, kde stačí infekční dávka 10 na 3, u
některých je nutná přítomnost mikroorganizmů v dávce vyšší než 10
na 6. U vysoce patogenních druhů často stačí k vyvolání nemoci
pouhých několik mikrobů. Ti se začnou v lidském organizmu
nekontrolovaně množit a vedou k těžkému onemocnění nebo i smrti.
Průběh nemoci může být i velmi rychlý , jindy může trvat mnoho
měsíců i let. Velikost infekční dávky ovlivňuje délku inkubační
doby i manifestnost infekce.
• ZDROJ – CESTA PŘENOSU – VNÍMAVÝ
JEDINEC
Virulence, patogenita
• Virulenci neboli schopnosti vyvolat
onemocnění. Vyjadřuje stupeň patogenity
mikroorganizmu. Virulenci určuje ve vzájemné
relaci toxicita a invazivita původce. Je jí
možné vyjádřit poměrem těžkých případů
onemocnění k celkovému počtu onemocnění, jeli kritériem úmrtí, pak smrtností.
• Patogenita je proměnlivá biologická vlastnost
mikroorganizmu vyvolat infekční onemocnění u
vnímavého jedince.
Obranné mechanizmy organizmu
•
•
•
•
•
povrchové ochranné bariéry (neporušená – intaktní kůže a sliznice, oční spojivka,
atd.);
Základním prvkem ochranné bariéry je neporušenost kůže nebo sliznice, které
představují přirozenou bariéru proti mikroorganizmům. Některé patogenní druhy
baktérii mají mechanizmy, které jim umožňují proniknout neporušenou sliznicí, ne
však neporušenou kůží.
nespecifická (vrozená) a specifická imunitní odpověď (buněčná a humorálníprotilátková imunita);
celkový stav organizmu – psychosomatický stav organizmu (činnost všech životně
důležitých orgánů, ale také stres, duševní pohoda, výživový stav).
Specifická imunitní odpověď je tvořena z protilátkové a buněčné odpovědi.
Protilátky se označují imunoglobuliny třídy M, G, A a E. Po překonání některých
infekčních onemocnění přetrvává celý život tzv. doživotní imunita (např. virová
hepatitida typu A, rubeola, varicella). Imunitní odpověď je závislá na třech typech
buněk – na makrofázích, lymfocytech T (pocházejí z thymu – brzlíku) a lymfocytech
z kostní dřeně. Rozvoj imunitní reakce vyžaduje určitý čas. Pokud infekční dávka je
nízká, patogenita rovněž, organizmus nedovolí rozvoji infekce a infekčního původce
zlikviduje.
Zdroje infekčních nemocí
• nemocný člověk, méně často rekonvalescent
• bacilonosič – člověk, který nemá příznaky
nemoci, ale vylučuje mikroorganizmy sekretem
z nosu, ústy, krví, spermatem, poševním
sekretem, stolicí, močí
• některé druhy zvířat – nejčastější zoonózou je
v ČR salmonelóza získaná alimentární cestou,
divoce žijící zvířata např. virus vztekliny získaný
pokousáním infikovanou liškou
• zevní prostředí – hlavně kvasinky a plísně,
některé druhy mikroorganizmů vyskytující se
v životním prostředí
Cesty přenosu infekce
• přímý přenos (od zdroje nákazy-osoby
infikované: kapénkovou infekcí – kašel, kýchání,
polibek, pokousáním zvířetem, dotekem,
sexuálním stykem, vertikálně od matky na dítě
transplacentárním přenosem, mateřským
mlékem apod.);
• nepřímý přenos (infikovanou vodou, mlékem,
potravinami, vzduchem, kontaminovanými
předměty, rukama, prachem, injekčními jehlami,
biologickým materiálem).
Místa vstupu infekčního původce
• alimentární infekce – trávicím traktem: např. salmonelózy, bacilární
úplavice, virová hepatitida typu A;
• respirační – vzdušnou cestou: např. chřipka, epidemická parotitida,
spála, spalničky, plané neštovice;
• porušeným povrchem kůže: např. tetanus, vzteklina, klíšťová
encefalitida, lymská borrelióza, porušeným povrchem sliznic,
transplantovanými orgány a tkáněmi;
• oční spojivkou;
• sexuálně přenosné infekce: např. HIV, kapavka, příjice;
• vertikální přenos z matky na dítě – např. zarděnky, toxoplasmóza;
•
Zvláštní skupinu tvoří nozokomiální infekce, které vznikají
v příčinné souvislosti s poskytováním zdravotní péče.
Průběh infekční nemoci
•
•
•
•
•
•
•
•
.
Inkubační doba je období od vniknutí mikroorganizmu do lidského
těla do projevů prvních klinických příznaků. Délka kolísá v časovém rozmezí, pro
řadu infekcí je typická. Nejdelší inkubační doba udává, kdy nejpozději po kontaktu
s infekcí může u vnímavého jedince dojít ke vzniku nemoci. Znalost délky inkubační
doby má epidemiologický význam, nejen klinický.
V prodromálním stadiu, trvajícím několik hodin nebo dnů, se
objevují často netypické příznaky – teplota, únava, nechutenství, zvracení, bolesti
kloubů a svalů, vyrážka.
Klinický obraz už bývá charakteristický pro určité infekční
onemocnění. Může trvat od několika dnů do několika měsíců, či let podle infekčního
onemocnění.
Rekonvalescence je období, kdy dle závažnosti klinického průběhu,
dochází k normalizaci zdravotního stavu.
Opětné zesílení příznaků akutní fáze onemocnění nazýváme relaps
nemoci.
Recidiva je opakované onemocnění. Může být způsobeno
nedostatečně vytvořenou postinfekční imunitou po některých infekčních onemocnění.
Přechod akutního stadia do chronického stadia nemoci
pozorujeme u např. virových hepatitid typu B a C, kdy dochází ke vzniku trvalých
orgánových změn a funkčních poruch jaterní tkáně.
Bacilonosičství může být jedním z následků po akutně proběhlém
infekčním onemocnění. Bacilonosič je bez příznaků nemoci a vylučuje určitý
mikroorganizmus schopný vyvolat další onemocnění. Trvalé vylučování známe např.
u salmonel vyvolávajících břišní tyfus.
Formy infekční nemoci
• Z hlediska intenzity klinických příznaků může infekční
onemocnění mít průběh:
• inaparentní – bezpříznakový (o proběhlé infekci se lze
přesvědčit pouze laboratorními metodami);
• lehký – abortivní (klinické příznaky jsou typické, ale
mírné);
• středně těžký průběh (klinické příznaky jsou
přesvědčivě charakteristické);
• těžký průběh – příznaky se rozvíjejí rychle a
doprovázejí je další komplikace, vedou k rozvoji často
šokového stavu a smrti. Vyžaduje intenzivní péči k
zajištění životních funkcí.
Bakteriální infekce
• Bílé krvinky (leukocyty) mají schopnost pohlcovat a ničit proniklé
bakterie do tkání a hromadit se tam. U většiny bakteriálních infekcí
se v místě průniku baktérii shromažďují tzv. polymorfonukleární
leukocyty. Jejich působením vzniká hnis. Tento mechanizmus
obrany označujeme jako fagocytóza. Postižené místo bývá zarudlé,
oteklé, teplé na pohmat a bolestivé. Kromě místní zánětlivé reakce,
může se akutně probíhající infekce rozšířit dále krevní cestou a
vyvolat tak celkovou reakci organizmu. Mezi typické klinické projevy
patří nepravidelná horečka s opakovanými třesavkami a teplotou 40
ºC a více, zchvácenost, zrychlený puls, dech, snížený krevní tlak.
Tento stav se považuje za velmi závažný a označuje se sepse.
• Pacient je při sepsi ohrožen selháváním životně důležitých orgánů,
rozsevem infekce po organizmu a vznikem septického šoku. Tento
stav vyžaduje intenzivní péči o životně důležité funkce.
Diagnostika a terapie
Diagnostika
•
•
•
•
•
Diagnostika bakteriálních infekcí je ve většině případů založena na přímé
mikroskopii a na kultivaci. Obě tyto metody se přitom navzájem doplňují. Při
mikroskopii se prohlíží preparát připravený z vhodného odebraného materiálu,
nejčastěji z hnisu. Mikroskopické vyšetření je rychlé, výsledek může být k dispozici
již za půl hodiny, získané informace jsou ovšem jen orientační.
Na kultivaci se mohou posílat různé druhy biologického materiálu: moč, různé
tělesné tekutiny odebrané punkcí, hnis, a také výtěry z ran nebo z různých sliznic.
Odebraný materiál se v laboratoři očkuje na různé půdy a během jednoho či více dní
na půdách vyrostou kolonie přítomných baktérii. Tak je možné mikroby přesně určit
a stanovit také jejich citlivost vůči antibiotikům.
Zvláštní postavení mezi kultivačními vyšetřeními zaujímá kultivace krve, čili
hemokultivace. Používá se v situaci, kdy je podezření, že u pacienta probíhá
sepse.
Sérologickým vyšetřením zjišťujeme, zda si organizmus proti určité baktérii vytváří
protilátky. Jedná se tedy o nepřímý průkaz – prokazujeme přítomnost a množství
protilátek, a ne vlastního původce nemoci. Sérologická vyšetření mají řadu omezení.
Tvorba protilátek nastupuje u některých infekcí, až poději v průběhu nemoci, u
některých pacientů může tvorba protilátek probíhat netypicky (např. u poruch
imunity, ale i v těhotenství).
Poslední skupinu vyšetření tvoří metody, které ve vyšetřovaném materiálu prokazují
přítomnost nebo nepřítomnost určitého mikroorganizmu stanovením nějaké typické
části jejího těla nebo stanovením jejího typického produktu, například toxinu.
Z nejznámějších můžeme jmenovat latex-aglutinaci nebo polymerázovou
řetězovou reakci – PCR metody. Uvedené metody jsou vysoce citlivé. Jejich
obecnou nevýhodou je, že pouze potvrzují nebo vyvracejí přítomnost
mikroorganizmu.
Terapie
• Je-li někde v organizmu nahromaděný hnis (absces, empyém), je
nutné jej vypustit punkcí nebo jiným chirurgickým zákrokem.
Základem medikamentózní léčby je podání antibiotik, která
baktérie hubí. Tím odstraňujeme příčinu nemoci. Příčina se latinsky
řekne causa, mluvíme tedy o kauzální terapii. Ostatní
medikamentózní léčba je zaměřena na odstraňování různých
doprovodných projevů nemoci, které pacienta obtěžují nebo
ohrožují. Příkladem této léčby je snižování horečky podáním
antipyretik, doplnění ztrát vody a minerálů pomocí infúzí, podání
léků tlumících bolest a podobně. Tyto léčebné postupy nazýváme
symptomatickou terapií (symptom = projev nemoci). Čím těžší je
celkový stav pacienta, tím významnější je podíl symptomatické
terapie. U septických pacientů patří k symptomatické terapii
hydratace pomocí infúzí, umělá výživa, monitorování základních
životních funkcí, podpora funkce selhávajících orgánů atd. Mezi
terapeutické postupy je třeba zařadit i dietu, režimová opatření a
léčebnou rehabilitaci; u některých infekčních i neinfekčních
nemocí jsou právě tato opatření nejdůležitější složkou léčby.
Antibiotika
• jsou látky, které zabíjejí mikroby, a jsou-li podávány správně – lidský
organizmus nepoškozují. Podle své chemické struktury,
mechanizmu účinku a dalších vlastností je dělíme do několika
skupin – dle účinku bakteriostatické a bakteriocidní
• Penicilinová antibiotika a cefalosporiny se vyznačují vysokou
účinností a přitom jsou prakticky netoxická. U obou skupin existují
desítky přípravků, které se navzájem liší svou účinností na jednotlivé
druhy baktérii i svými dalšími vlastnostmi (vstřebávání ze zažívacího
traktu, průnik do různých tkání, rychlost vylučování apod.). Mají
všestranné použití, podávají se především u respiračních, ranných,
močových i jiných infekcí. Jsou vhodná pro léčbu lehkých i
nejtěžších onemocnění, mohou být předepsána i gravidním ženám
nebo dětem od nejútlejšího věku. Hlavním rizikem, které z jejich
podání vyplývá, je alergická reakce, která se nejčastěji objeví ve
formě vyrážky na kůži.
II.
• Makrolidová antibiotika a tetracykliny mají nižší
účinnost, používají se hlavně v léčbě lehkých infekcí
dýchacího ústrojí v ambulantní praxi. Jejich hlavní
předností je výborný průnik do různých tkání, hlavní
nevýhodou je poměrně rychlé šíření rezistence mezi
běžnými patogenními mikroby. Doménou jejich působení
jsou proto infekce vyvolané drobnými baktériemi jako
jsou chlamydie nebo mykoplasmata. Tyto baktérie žijí a
množí se uvnitř buněk hostitele, čímž připomínají viry.
• Aminoglykosidy a vankomycin se používají u těžkých
nemocničních infekcí, především u sepsí. Působí
razantně i na baktérie odolné vůči jiným antibiotikům,
musí se však podávat opatrně, protože mohou poškodit
ledviny nebo sluchový aparát. Z trávicího traktu se
nevstřebávají, k dosažení účinku na celý organizmus
musí být podány nitrožilně nebo nitrosvalově.
III.
• Fluorochinolony nebo zkráceně chinolony jsou
přípravky stojící mezi oběma uvedenými skupinami.
Jejich působení je poněkud slabší než penicilinů a
cefalosporinů, mají však lepší průnik do tkání.
V současné době se používají hlavně pro léčbu infekcí
močových cest a trávicího ústrojí. Mohou být podávány
formou tablet i infúzí. Nesmějí být předepsány těhotným
ženám ani dětem do 18 let, u některých přípravků se
vyskytly vážné nežádoucí reakce. Některými svými
vlastnostmi i svým terapeutickým uplatněním je
fluorochinolonům blízký kotrimoxazol.
Příklady bakteriálních infekcí
•
•
•
Nejvýznamnějším původcem streptokové angíny je Streptococcus pyogenes. U streptokokové angíny je lékem volby penicilin. Streptokoky dále
způsobují faryngitidy až pneumonie, erysipel, pyodermie, puerperální
sepse, infekční endokarditidu, ranné infekce, spálu. Po nedoléčených
streptokových infekcích zůstávají často postinfekční následky – revmatická
horečka postihující řadu orgánů, především srdce.
Stafylokové infekce se nejčastěji projevují jako
lokalizovaná onemocnění kůže (furunkl, karbunkl, celulitida apod.).
Nejčastějším vyvolavatelem je Staphylococcus aureus. Stafyloková
mastitida vzniká do 4 týdnů po porodu a je nejčastěji důsledkem kolonizace
úst sajícího novorozence. Ranné stafylokové infekce s inkubační dobou 48
hodin patří mezi časté nozokomiální infekce. Stafylokoky se šíří krevní
cestou a způsobují multiorgánová postižení. Prudký průběh vyvolávají
stafylokové toxiny, které jsou také příčinou alimentární infekce pod obrazem
stafylokové enterotoxikózy nebo syndromu toxického šoku. Po
streptokových infekcích zůstávají často postinfekční následky – revmatická
horečka postihující řadu orgánů, především srdce.
Pneumokokové infekce postihují nejvýznamněji dýchací cesty, způsobují
sinusitidy i hnisavé sekundární meningitidy a sepse.
II.
•
Meningokové infekce – meningokoky patří mezi gramnegativní
bakterie, na rozdíl od výše uvedených grampozitivních koků.
Způsobují hnisavé meningitidy s rychlým průběhem: během několika
desítek hodin se u pacienta vyvine porucha vědomí, například
zmatenost, změny chování nebo silná spavost, tento stav se stále
zhoršuje, je přítomna horečka a nemožnost předklonu páteře.
Nemocného s popsanými projevy je nutno neodkladně převést do
nemocnice, na oddělení vybavené pro poskytování intenzivní péče.
Základem léčby jsou antibiotika podávaná ve vysokých dávkách. U
pacienta musí být sledovány základní tělesné funkce.
Meningokoková sepse je vzácné onemocnění s velmi rychlým
průběhem. Postihuje nejčastěji děti a mladistvé. Nemoc se rozvine
z plného zdraví během několika hodin. Pacient má nejprve pocit
chřipky, cítí se slabý, má neurčité bolesti svalů a kloubů.
Zanedlouho se na kůži začnou objevovat krevní výrony. Rozvijí se
život ohrožující septický šok.
III.
• Enterokokové infekce – enterokokoky jsou
součástí fyziologické mikroflóry tlustého střeva.
Jsou však považovány za podmíněné patogeny
a nejčastěji způsobují infekce močových cest,
ranné a nozokomiální infekce.
• Akutní průjmová onemocnění bakteriálního
původu jsou nejčastěji způsobena kmeny
Escherichia coli. Fekálním znečištěním se
nejčastěji dostávají do vody, kde mohou přežívat
řadu týdnů. Slouží jako indikátor fekální
kontaminace vody a potravin. Infekce je
způsobena alimentární cestou.
Virové infekce
•
•
Viry jsou velmi drobné mikroorganizmy, které se skládají jen z nukleové
kyseliny nesoucí genetickou informaci a z obalu, který je jednak chrání,
jednak umožňuje přichycení na cílovou buňku a vniknutí do ní. Na rozdíl od
baktérie viry nemají vlastní metabolizmus, mohou se rozmnožovat pouze
uvnitř napadené buňky. Většina virů je specializována na určité druhy buněk
u jednoho nebo několika hostitelů – například virus příušnic napadá buňky
slinných žláz u člověka, virus chřipky se množí v epitelu dýchacích cest
člověka, opic, prasat a drůbeže. Existuje řada virů, které napadají rostliny, a
také viry množící se v baktériích – bakteriofágy.
Viry nejsou viditelné v optickém mikroskopu (pouze v elektronovém) a jejich
kultivace je obtížná. Diagnostika virových infekcí je proto obvykle založena
na průkazu specifických protilátek, čili na sérologických metodách. Léčení
virových infekcí je zpravidla jen symptomatické. Kauzální léčba je zatím
omezena na některé infekce vyvolané herpetickými viry (opar na rtu nebo
na genitálu, plané neštovice, pásový opar), infekci virem lidského
imunodeficitu (HIV) a nově i na infekční žloutenky typu B a C a na chřipku
typu A. Ochranu před většinou nebezpečných virových infekcí zajišťuje
očkování.
Příklady virových onemocnění
Záněty nosohltanu (nazofaryngitidy)
• Jedná se o častá onemocnění, probíhají nejčastěji jako
lehká onemocnění charakterizovaná bolestmi v krku a
teplotou mírně převyšující 37 ºC. Hrdlo bývá zarudlé, na
měkkém patře i jinde na sliznici dutiny ústní může být
přítomno několik drobných puchýřků. Druhý typický
obraz virové infekce se vyznačuje horečkou, která může
být vysoká, pacient však zůstává v celkově dobrém
stavu. Onemocnění se často vyskytuje epidemicky. Pro
virový původ rovněž mluví současné postižení několika
sliznic: například zánět v krku + rýma + zánět spojivek,
nebo zánět v krku + kašel (který svědčí o postižení
dolních dýchacích cest).
Chřipka, pandemie chřipky
Chřipka
• Jedno ze zdravotnicky i společensky nejzávažnějších
onemocnění. Objevuje se každoročně v menších, jednou
za 10 až 30 let v rozsáhlých epidemiích, rychle se
šířících pandemiích. Pandemie chřipky z r. 1918
v Evropě usmrtila až 20 milionů lidí. Onemocnění začíná
z plného zdraví třesavkou, horečkou 39 °C, bolestmi ve
svalech, celkovou schváceností, vyčerpáním. Jsou
známy tři druhy chřipkových virů – A, B a C, podtypy H
(1 – 13) a N (1 – 9). Pro epidemiologii chřipky mají
největší význam chřipkové viry A, B a podtypy H 1, 2 a 3
a N 1, 2. Chřipkové viry nemají genovou stabilitu,
dochází ke vzniku antigenních shift (zlomů) aantigenních
drift (posunů). Nebezpečím je pravděpodobnost
kombinace chřipkových virů infikujících zvířata a ptáky
s chřipkovými viry lidskými. Prevencí je každoroční
očkování vakcínou připravenou podle přesně
definovaného viru.
Spalničky, zarděnky
• Spalničky se díky očkování vyskytují v České republice
jen zcela ojediněle. Dříve patřily k obávaným nemocem,
které se vyznačovaly vysokou nakažlivostí a těžkým
průběhem: K obrazu spalniček patří vysoká horečka,
nápadná vyrážka postihující kůži obličeje, trupu i
končetin a četné komplikace (zápal plic, zánět středouší
a podobně).
• Zarděnky probíhají obvykle jako mírné onemocnění
charakterizované zvýšenou teplotou, růžovou vyrážkou
patrnou především na obličeji a horní části trupu, a
zduřením mízních uzlin na šíji. Hlavní nebezpečí
zarděnek spočívá v poškození plodu, k němuž dochází,
onemocní-li touto nemocí žena v prvních měsících
gravidity. Proto bylo proti zarděnkám rovněž zavedeno
očkování a v současné době je jejich výskyt v České
republice nízký.
Infekční mononukleóza
• se vyskytuje převážně u osob ve věkové skupině 15 – 25
let , s horečkou a zduřením všech lymfatických tkání.
Krční mandle bývají zvětšeny tak, že při otevření úst
mohou zdánlivě uzavírat hltan. Jejich povrch je překryt
rozsáhlými žlutobílými povlaky. Současně je zvětšena i
nosní mandle, která ucpává zadní část nosního
průchodu, takže pacient má pocit rýmy a mluví nosem.
Podčelistní a krční uzliny jsou zvětšené a tuhé a kůže
nad nimi bývá vyklenutá natolik, že zduření je patrné na
pohled. Dále mohou být zvětšeny i uzliny na jiných
místech těla, postižena jsou i játra a slezina. V době
vrcholících příznaků vážný stav, není životu
nebezpečný, neobjeví-li se komplikace, po několika
týdnech samo ustoupí. Protože vyvolavatelem je virus
(nazývá se EBV), nemají antibiotika na průběh nemoci
vliv.Terapie symptomatická , při zvláště těžkém průběhu
kortikoidy, které působí protizánětlivě a zmenšují otoky.
ONEMOCNĚNÍ VIROVOU ŽLOUTENKOU
TYPU A
•
•
nepříznivá epidemiologická situace - zvýšený výskyt
K nárůstu počtu hlášených onemocnění došlo zejména
v Praze, ale i v lokalitách Středočeského kraje,
Olomouckého a Karvinsko
• v uplynulých letech vyskytovalo pouze ojediněle ( import ze
zahraničí , i.v. uživatelé drog, malé skupiny)
• Jedná se o akutní onemocnění charakterizované chřipkovými
příznaky, teplotou, bolestmi břicha, kloubů, nechutenstvím,
zvracením, pobolíváním pod pravým žeberním obloukem,
zežloutnutím kůže a bělma oka, tmavou močí a světlou stolicí.
Onemocnění však může někdy probíhat lehce nebo i bez
příznaků. Virová žloutenka typu A se zpravidla projeví za 14 –
50 dnů od kontaktu s nemocnou osobou. Zdrojem nákazy je
nemocný člověk, původce onemocnění nemocný vylučuje
stolicí. Infekce se do organismu dostává ústy, šíří se
špinavýma rukama, potravinami, vodou, k přenosu nákazy
může dojít i v důsledku opakovaného použití injekčních jehel.
Základní preventivní opatření proti
VHA
• Základní preventivní opatření k zabránění vzniku
onemocnění vyplývají ze způsobu přenosu tohoto
onemocnění. Zejména je nutné úzkostlivě dodržovat
osobní hygienu, zvláště čistotu rukou, zejména po
použití WC a před jídlem. Důležité je i dodržování
správných hygienických návyků při přípravě
potravin, které se tepelně nezpracovávají (zelenina,
ovoce, salámy, uzeniny). Nejúčinnějším opatřením
však zůstává očkování. Kompletní očkování spočívá
v aplikaci 2 dávek vakcíny. Očkování je účinné již
cca za 14 dnů po aplikaci 1.dávky, dle typu podané
vakcíny po dobu 12-18 měsíců. Pokud je aplikována
2.dávka účinnost očkování je cca 10 let.
Herpetické viry – opar na rtech
Opar na rtech, prostý opar
• Způsobuje jej virus herpes simplex, který zůstává trvale přítomen
v organizmu po prvotní infekci prodělané obvykle již v raném dětství.
Onemocnění je tedy endogenní (z vnitřních příčin), vyvolávající
příčinou může být prudké oslunění, psychický stres, menstruace,
náhlý počátek horečnatého onemocnění a podobně. Vzácněji se
herpetická vyrážka vyskytuje na nose nebo jiné části obličeje anebo
na genitálu (genitální herpes). Léčebně lze použít acyklovir, který se
podává místně ve formě masti či krému nebo celkově v tabletách.
Jeho účinek je tím větší, čím dříve se léčba zahájí. Léčba zahájená
po dvou dnech trvání vyrážky u pacienta s normální funkcí imunity
již průběh nemoci neovlivní. Důležité je, že ani včasná léčba
nezabrání dalším recidivám. Při častých výsevech oparu je nutná
úprava životosprávy, ve zvláště úporných případech lze doporučit
návštěvu v imunologické poradně nebo na infekční ambulanci.
Plané neštovice
•
vyvolává virus nazývaný VZV (varicella – zoster virus), který patří mezi
herpetické viry. Onemocnění se projevuje zvýšenou teplotou a svědící
vyrážkou, která postihuje obličej, trup i končetiny a vyskytuje se i ve vlasaté
části hlavy a na sliznici dutiny ústní. Vyrážka je tvořena jednotlivými
puchýřky o velikosti 2 až 5 mm, které mohou mít čirý nebo zakalený obsah.
Okolo puchýřků se nachází úzký červený zánětlivý lem. Puchýřky postupně
během několika dnů zasychají a mění se ve stroupky, které zůstávají na
kůži dva až tři týdny a poté se samy odloučí. Protože výsev vyrážky probíhá
v několika vlnách v průběhu 5 – 7 dní, jsou na kůži současně přítomna
různá stadia vyrážky (skvrny – puchýřky – stroupky). Nejčastější komplikací
nemoci je druhotná bakteriální infekce poškozené kůže – impetigo. Plané
neštovice probíhají u dětí zpravidla jako lehké onemocnění, proto se proti
nim neočkuje a acyklovir se nepodává, i když víme, že je účinný. Pacient
s neštovicemi musí být izolován, buď v domácím prostředí, nebo na
infekčním oddělení. Nemoc je vysoce nakažlivá, snadno se šíří vzdušnou
cestou. Doba nakažlivosti je 7 dní od prvních projevů nemoci; onemocnění
ve stádiu stroupků už není infekční. Po prodělané infekci zůstává
celoživotní imunita. U osob, které neprodělaly neštovice v dětství a
onemocnění až ve středním nebo vyšším věku, bývá pravidelně pozorován
horší průběh, s vysokou horečkou, zchváceností a vyšším rizikem různých
komplikací.
Pásový opar, herpes zoster
• Je pozdním následkem planých neštovic. Podobně jako u prostého
oparu, i zde virus po prodělané prvotní infekci zůstává trvale
v organizmu ukrytý v nervové tkáni a může po uplynutí řady let
znovu přejít do aktivního stavu. V tomto případě se virus šíří podél
jednoho nebo několika nervů na některé místo na kůži. Často bývá
postižena oblast jednoho nebo více mezižebří, vzácněji se vyrážka
objeví na obličeji, na krku, na břiše, na hýždích nebo pásovitě na
některé končetině. Vyrážka je vždy jednostranná, puchýřky mají
podobný vzhled jako prostý opar, jen rozsah vyrážky je větší. Někdy
se puchýřky slévají a po jejich odloučení se obnaží velká plocha,
která se snadno infikuje baktériemi. Nepříjemné jsou bolesti, které
výsev vyrážky provázejí. U starších osob bývají bolesti zvláště silné,
předcházejí vzniku vyrážky a často přetrvávají ještě týdny i měsíce
poté, co se kožní projevy již zhojily. Podle platného doporučení se
onemocnění léčí podáváním acykloviru tehdy, jestliže postihne
osoby nad 50 let věku nebo jestliže se vyrážka nachází na obličeji a
hrozí poškození oka. Nakažlivost pásového oparu je mnohonásobně
menší než nakažlivost neštovic.
Aseptické meningitidy
• Mezi aseptické meningitidy
patří klíšťová
meningoencefalitida.
V anamnéze je údaj o
přichycení klíštěte. Pacient si
stěžuje na horečku, bolesti
hlavy, nespavost nebo naopak
zvýšenou spavost, poruchy
soustředění a paměti. Vadí mu
silnější zvuky i ostré světlo,
bolí ho oči při čtení, vyžaduje
klid. Při postavení má potíže
s udržením rovnováhy. Proti
viru klíšťové
meningoencefalitidy je možné
chránit se očkováním.
Infekce HIV / AIDS
•
•
Onemocnění, která vyvolávají viry lidské imunodeficience (HIV), byla poprvé popsána
v roce 1981. Nákaza se v našich podmínkách přenáší nejčastěji pohlavním stykem
nebo předměty infikovanými kontaminovanou krví (injekční jehly a stříkačky
používané mezi intravenózními narkomany, tetováž, piercing). K šíření viru při
poskytování zdravotní péče docházelo ojediněle v prvních několika letech po objevu
nemoci, než byla vyvinuta kvalitní diagnostika, nyní u nás prakticky nepřichází
v úvahu. V zemích s nízkou úrovní hygieny a zdravotní péče byly opakovaně
popsány přenosy infekce prostřednictvím transfúzí, operačních zákroků nebo
dokonce hromadného očkování.
Po vniknutí do organizmu napadá virus především buňky lymfatického
systému. První příznaky nemoci, které připomínají nejspíše obyčejnou chřipku nebo
angínu, se objeví za 2 – 6 týdnů. Po několika týdnech tyto obtíže ustoupí a člověk se
opět cítí zdráv – je však infekční a v jeho těle virus napadá stále další buňky a tkáně.
Po uplynutí jednoho nebo více let propuká nemoc znovu. Ke klasickým příznakům
přitom patří hubnutí, zvětšení mízních uzlin, únavnost, slabost, déletrvající průjmy a
kvasinkové infekce postihující dutinu ústní. Postupně se přidávají další takzvané
oportunní infekce, což jsou infekce různých orgánů vyvolané málo patogenními mikroorganizmy, které by člověka s normálně fungující imunitou neohrozily. Toto stádium
nemoci odpovídá syndromu získaného imunodeficitu (AIDS). Často se přitom objeví i
některé nádory, především Kaposiho sarkom. Postižený člověk nakonec umírá
úplným vysílením za několik roků od doby, kdy nákazu získal.
II.
• Léčba - komplikovaná, dlouhodobá
(celoživotní,nákladná) Spočívá v podávání přípravků
blokujících množení viru, v pozdějších fázích musí být
podávány i přípravky potlačující oportunní infekce.
Terapie je často provázena různými nežádoucími účinky
(nesnášenlivostí podávaných léků, poruchou krvetvorby,
projevy postižení jater, ledvin apod.). Léčba je tím
úspěšnější, čím dříve po přenosu viru byla zahájena.
•
Léčba HIV-pozitivních osob je v ČR soustředěna do
infekčních oddělení regionálních nemocnic. Vyšetření
HIV může zajistit kterýkoli lékař. Vyšetření je podle
současné legislativy vázáno na souhlas pacienta. Průkaz
nemoci je obvykle dvoustupňový: jednoduché
sérologické vyšetření, v případě pozitivity se výsledek
ještě potvrzuje dalšími metodami ve speciálně vybavené
laboratoři ( NRL ).
Mykotické ( plísňové) infekce
•
•
•
•
•
Mykózy jsou lidská onemocnění vyvolaná houbami, mikromycetami.
Povrchové mykózy postihují kůži a viditelné sliznice, hluboké mykózy jsou
orgánové, systémové, vzácně generalizované. Výskyt těchto onemocnění
stoupá vlivem používání širokospektrých antibiotik, kortikosteroidů,
cytostatik, chirurgických výkonů s následnou imunosupresí (uměle
navozenou sníženou imunitou) jako jsou transplantace, pacientů s AIDS a
stále se zvyšujícím počtem diabetiků.
Plísňová onemocnění kůže jsou nejčastější. Vyskytují se většinou
na místech, kde kůže zůstává vlhká, v meziprstních prostorách, ve vlasech
či vousech.
Mykotické infekce postihující sliznici dutiny ústní je označována jako
orofaryngeální kandidóza. Původcem je nejčastěji Candida albicans, méně
často jiné druhy kandid. Zdrojem infekce je nejčastěji potrava a velmi
častými formami jsou soor (bělavé povlaky v dutině ústní) a infekční koutky
(anguli infectiosi), projevující se bolestivým zarudnutím s drobnými
trhlinkami. Rovněž tlusté střevo nebo pochvu postihují kandidózy. Infekce
se rovněž projevuje bělavými povlaky na sliznicích.
Systémové mykotické infekce, které postihují vnitřní orgány (plíce, játra,
mozek) u osob s těžkou poruchou imunitního systému (nemocných AIDS),
jsou velmi závažné.
Léky používané na léčbu mykóz nazýváme antimykotika.
Parazitární infekce
•
je způsobena prvoky, červy nebo členovci. Členovci jsou
ektoparazité, kteří působí přímo nebo jako přenašeči virů, bakterií,
prvoků nebo červů. Onemocnění přenosná ze zvířat na lidský
organizmus se nazývají zoonózy.
•
Parazitizmus je způsob života, kdy parazit žije na úkor
jiného organizmu (hostitele). Svůj vývoj prodělává v jednom nebo
více hostitelích. Člověk může být definitivním hostitelem (např. u
tasemnice), nebo mezihostitelem (např. malarická plazmodia).
•
Vzájemné působení hostitele a parazita je složité.
Patogenní vliv může být velmi nízký nebo může hostitele usmrtit.
• Prvoci jsou jednobuněčné organizmy a patří mezi ně například
původci typických onemocnění tropů a subtropů (malárie). V našich
podmínkách je nejvýznamnější nemocí z této skupiny kosmopolitně
rozšířená toxoplasmóza; onemocnění může proběhnout skrytě, jindy
vyvolá únavnost, mírně zvýšenou teplotu a zvětšení uzlin. Hlavní
riziko nemoci spočívá v postižení plodu u žen, které se nakazí v
průběhu těhotenství
II.
• Parazitičtí červi se mohou vyskytovat buďto ve střevním
traktu (škrkavky, tasemnice aj.) nebo dále migrovat do
tkání (např. škrkavky zejména do plic). Obvykle
vyvolávají chronicky probíhající infekce, které se
projevují jen neurčitými obtížemi (občasné bolesti břicha,
poruchy trávení, nechutenství apod.). Člověk se infikuje
u tasemnice alimentární cestou-nedostatečně
upraveným masem, zdrojem škrkavek je půda hnojená
lidskými výkaly a nedostatečná hygiena.
•
Přítomnost parazitů v trávicím traktu se prokazuje
mikroskopickým vyšetřením stolice, které musí provádět
zkušený parazitolog. Parazity žijící ve tkáních je možné
prokázat sérologicky.
.
III.
• Parazitičtí členovci jsou roztoči, klíšťata, vši,
blechy, komáři, muchničky, mouchy a ovádi.
Dojde-li k porušení kůže těmito ektoparazity,
vzniká papula v okolí s erytémem (zarudnutím),
který většinou silně svědí. Kožní reakce může
být velmi individuální. Z epidemiologického
hlediska nejvýznamnější jsou v našich
podmínkách nejdůležitější klíšťata, zákožka
svrabová, veš vlasová, šatní, veš muňka a
blecha obecná.
Nozokomiální ( nemocniční )
infekce
• označujeme infekce endogenního nebo exogenního
původu, která vznikla v příčinné souvislosti s pobytem
osob ve zdravotnickém zařízení (a to jak v nemocniční
tak i ambulantní části). Za nemocniční infekci se
považuje i nákaza, která se projeví teprve po propuštění
do domácí péče nebo po přeložení do jiného
zdravotnického zařízení. Je důležité místo přenosu a
nikoliv místo, kde infekce byla zjištěna. Mezi nemocniční
infekce proto neřadíme taková infekční onemocnění, se
kterými byl pacient přijat a které se projeví až během
hospitalizace. Tyto označujeme jako zavlečené,
mimonemocniční – komunitní infekce.
II.
Z hlediska epidemiologie, prevence i terapie rozdělujeme nemocniční
infekce na:
• nespecifické;
• specifické.
•
Nespecifické nemocniční infekce odrážejí
zpravidla epidemiologickou situaci ve spádové oblasti
zdravotnického zařízení (např. respirační infekce) nebo
jsou jen ukazatelem hygienické úrovně zdravotnického
zařízení (např. alimentární infekce). Léčba většinou není
komplikovaná, původci těchto infekcí mají zpravidla
charakter mikrobiálních kmenů běžně se vyskytujících
v populaci a jsou velmi dobře citliví na antibiotika. Jejich
průběh může však být u pacientů oslabených základním
onemocněním, operačním výkonem apod. závažnější
než v komunitě.
Specifické NI
• Specifické nemocniční infekce vznikají jako důsledek
prováděných diagnostických a terapeutických výkonů.
Mají svojí specifickou epidemiologii, prevenci i terapii.
Jejich výskyt ovlivňuje úroveň asepse, sterilizace a
dezinfekce, úroveň ošetřovatelské péče, dodržování
zásad protiepidemického režimu, hygienická úroveň
provozu zdravotnického zařízení, často i odbornost
zdravotnického personálu a materiálové vybavení.
Infekce může vzniknout přenosem původce zvenčí, pak
hovoříme o infekci exogenní, nebo zavlečením
z kolonizovaného místa vlastního infekčního původce do
jiného systému, např. do operační rány, dýchacích cest
apod. V tomto případě označujeme infekci endogenního
původu. Většinou se však jedná o dobře citlivé
bakteriální kmeny a jejich terapie antibiotiky má dobrou
prognózu. Režimovým opatřením se dají však těžko
ovlivnit.
Exogenní NI
• jsou preventabilní, lze je omezit důsledným
dodržováním režimových opatření, dezinfekcí
všech ošetřovacích pomůcek, dodržováním
asepse, zejména dezinfekcí rukou personálu.
Tento problém nabývá stále více na závažnosti.
Některé kmeny baktérii získaly schopnost
přežívat v nemocničním prostředí, přežívat
působení většiny antibiotik i některých
dezinfekčních prostředků. Jsou to především
pseudomonády, klebsiely, rod Acinetobacter a
zvláště rezistentní kmeny stafylokoků a
enterokoků.
Rezistentní kmeny
• Rezistentní kmeny způsobují závažné infekční
komplikace a v některých případech mohou i způsobit
úmrtí pacienta. Nejsou nebezpečné pro zdravého
člověka s normálním stavem imunity. Léčení těchto
infekcí je velmi komplikované, protože většina antibiotik
je díky získané rezistenci neúčinná na tyto kmeny a
zbylá účinná antibiotika jsou často toxická pro některé
orgány a pro nemocného znamenají riziko nebo jsou
vůbec nepoužitelná. Bohužel již existují i kmeny baktérii,
které jsou multirezistentní a proti nim nemáme dosud
k dispozici žádné účinné antibiotikum.
• Příklady : MRSA, VRSA
Staphyloccocus aureus ( MSSA )
• běžný komenzál u 20-30% zdravé
populace
• Afinita ke zdravé kůži a sliznicím
• Vlhké a ochlupené prostředí – nosní dírky,
axila, anální oblast, hráz, zevní zvukovod
• V těchto lokalitách považujeme výskyt za
fyziologický
• Patogen komunitních a nemocničních
infekcí
Infekce vyvolané MSSA a MRSA
• Stejný klinický obraz, rozdíl v závažnosti a
obtížnosti léčby, vyšší morbiditě, delší
hospitalizace, vyšší ekonomické náklady na
léčbu
• Komunitní infekce – pyodermie, infekce
měkkých tkání ( abscesy), kloubů, kostí, sepse
• Nozokomiální infekce v příčinné souvislosti s dg
nebo terapeutickými výkony
Kdy vznikla rezistence ?
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Stafylokoky původně citlivé ke všem ATB
R.1941 penicilin
R.1945 první rezistentní kmeny
R.1948 už 50% nemocničních kmenů necitlivých
R.1958 už 80% nemocničních kmenů necitlivých
R.1956 vankomycin
R.1960 methicilin
R.1961 první rezistentní kmeny
R.1990 rezistentní kmeny i v komunitě
Proč ?
• Rezistence nejen k penicilinům
• Současně k ostatním beta-laktamovým
antibiotikům
• Rovněž k cefalosporinům, karbapenemům
• Podkladem rezistence je změna cílového místa
působení antibiotik – bakteriální enzym
zodpovědný za tvorbu buněčné stěny
• USA 50% rezistentních nemocničních kmenů
• EU 30% rezistentních nemocničních kmenů
• ČR – používání oxacilinu způsobilo zpoždění o
cca 20 let
Přenos
• Přímý kontakt – nejčastěji ruce !!!
• Nepřímý přenos – infikovaný aerosol,
kontaminované vyšetřovací a ošetřovací
pomůcky, lékařské přístroje
• Zdravotnická zařízení- selekční tlak
antiobiotik + vysoké riziko přenosu + zdroj
( kolonizovaní pacienti, zdravotnický
personál)
Pacienti v riziku
•
•
•
•
Diabetici na inzulinu
Chronicky dialyzovaní
Pacienti s nehojícími se defekty
Pacienti s kožními lézemi a kožními
nemocemi
• Pacienti imunokomprimovaní
• HIV pozitivní
• i.v. uživatelé drog
Grampozitivní bakterie rezistentní k
antibiotikům
• Methicilin rezistentní kmeny
Staphylococcus aureus ( MRSA)
• Vankomycin rezistentní enterokoky
( VRE )
• Methicilin rezistentní koaguláza negativní
stafylokoky
• Kmeny Staphylococcus aureus se
sníženou citlivostí, resp. rezistencí k
vankomycinu ( VISA, VRSA )
Situace v ČR
• podíl MRSA v r. 2004 až 8,5%
• jedná se o závažný epidemiologický,
terapeutický a ekonomický problém ve
zdravotnických zařízeních
• rezistence je kódovaná geneticky
( komplex genů)
Mapa rezistence Staph. aureus v r. 2000
( zdroj EARSS )
Mapa rezistence Staph. aureus v r. 2007
( zdroj EARSS )
Epidemiologie
z řeckého – epi/nad,demos/lid,logos/nauka,původně jako
věda o zákonitostech vzniku a šíření infekčních
nemocí.Dáno historicky – do 20.století převládala
patologie převážně infekčních nemocí, dnes i neinfekční
epidemiologie ( např. civilizační nemoci ).
Dnes: měřit frekvenci nemoci,popisovat charakter
výskytu,vyšetřovat epidemie,provádět surrveillance u
vybraných nemocí,hodnotit přesnost dg.testů,určit
příčiny nemocí,hodnotit efektivitu léčby,určit
prognózu,navrhovat,ověřovat,realizovat prevenci.
Epidemiologie - 2
• Studuje rozložení ( distribuci) a příčiny
( determinanty) frekvence nemoci v lidské populaci
• Základní předpoklad - Nemoc nevzniká náhodou, má kauzální a
preventivní faktory
• Frekvence výskytu, místo, čas
• Rozložení ( populace,skupina,jednotlivec)
• Sporadický výskyt – ojedinělý výskyt onemocnění,bez časového
nebo místního ohraničení, často zavlečené onemocnění
• Endemie – stálý výskyt na jednom místě, časově neomezený
• Epidemie – nahromaděný výskyt u skupiny obyvatel,s místním i
časovým ohraničením
• Pandemie – hromadný výskyt, časově omezený, ne místně
Epidemiologie - 3
• Zdroj původce nákazy – cesta přenosu – vnímavý
hostitel
• Původci infekčních onemocnění
• Mnohobuněční ( Metazoa)- půvoci parazitárních
onemocnění člověka,cizopasní červi (např.tasemnice)
členovci ( např.veš, zákožka svrabová)
• Prvoci (Protozoa)-vývojová stádia mimo člověka
přenášená členovci (např. malárie)
• Houby – povrchová onemocnění
kůže,vlasů,nehtů,hluboká systémová onemocnění
Epidemiologie - 4
• Bakterie – např.původce salmonelóz,úplavice
• Viry – např. původce chřipky,hepatitid
• Priony – pomalé virové infekce
Zdroj
• Člověk – nemocný, nosič
• Zvíře – nákaza přenosná na člověka antropozoonóza
• Půda, voda – mykózy, legionelóza
Epidemiologie - 5
• Nemocný s klinickými projevy nemoci
• Nosič – v inkubační době( spalničky, plané
neštovice ), v rekonvalescenci(salmonelózy) při
bezpříznakové infekci( dětská obrna, hepatitida
typu A, meningokové infekce,streptokokové
infekce),při přetrvávající – perzistentní infekci
(herpetické infekce, HIV)
Epidemiologie - 6
• Přenos infekčních nemocí
• Přímý
A/ přímý kontakt ( dotek, pohlavní styk, vdechnutí)
B/ kapénková infekce ( kýchání,kašel,do 1 m)
C/ kousnutí či poškrábání zvířetem
( vzteklina,tetanus)
D/ transplacentární přenos ( z matky na plod )
Epidemiologie - 7
• Nepřímý
A/ prostřednictvím kontaminovaných předmětů a vehikul (
kapesníky, ložní prádlo,toaletní
potřeby,hračky,chirurgické nástroje,diagnostické
soupravy,krev,biologický materiál,voda,mléko,potraviny)
B/ prostřednictvím vektorů – mechanicky,biologicky –
klíště
C/ vzdušný přenos ( částice menší než 5 mí,
respirabilní,jádra kapének, kontaminovaný prach)
Epidemiologie - 8
• Vyloučení zdroje
A/diagnostika-laboratorní,klinické vyšetření,izolace,léčba
Izolace – doma, na infekčním oddělení
Karanténa – úplná izolace za přísných a přesně definovaných
podmínek (cholera,mor,žlutá zimnice – mezinárodní zdravotní řád)
B/hlášení infekčních nemocí
C/aktivní vyhledávání nemocných, kontaktů
Lékařský dohled – po dobu maximální inkubační doby od posledního
kontaktu s nemocným
D/zvláštní opatření – u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky
závažné – zdravotní průkaz, hygienické minimum
Epidemiologie - 9
• Přerušení cesty přenosu
• Dekontaminace – proces odstraňování a ničení původců
infekčních onemocnění a jejich přenašečů
• Dezinsekce – cílené potlačování výskytu škodlivých a
epidemiologicky významných členovců (hmyzu)
• Deratizace- cílené potlačování výskytu škodlivých a
epidemiologicky významných hlodavců
• Dezinfekce- zneškodňování patogenních zárodků
pomocí fyzikálních,chemických nebo kombinovaných
postupů – preventivní ( ochranná),represivní (ohnisková)
Epidemiologie - 10
• Sterilizace – usmrcení všech forem
mikroorganismů, vč. spór
• Antisepse – ničení patogenních mikroorganismů
zejména na povrchu nebo v dutinách lidského
těla, antiseptika
• Asepse- soubor opatření a postupů k zachování
sterilního prostředí a k zabránění kontaminace
tkání patogenními mikroorganismy ( chirurgické
mytí rukou, sterilní pomůcky a materiály atd.)
Epidemiologie - 11
• Zvýšení odolnosti vnímavého jedincepopulace
• Očkování – aplikací očkovací látky podnítit
tvorbu specifických ochranných protilátek,
preventivní opatření zaměřené na zvýšení
odolnosti vnímavého jedince-populace
Epidemiologie - 12
• Očkovací látky
• Živé oslabené vakcíny-bakteriální nebo virové
kmeny,které nejsou patogenní, ale mají schopnost
vyvolat protilátkovou odpověď (spalničky,příušnice)
• Neživé,usmrcené suspenze bakterií-bakteriny (černý
kašel) nebo virů
• Anatoxiny (toxoidy)-potlačená toxicita,ale vyvolají
protilátkovou odpověď(tetanus,záškrt)
• Subjednotkové vakcíny-purifikované rozštěpené virové
partikule (např.chřipka)
Epidemiologie - 13
• Chemovakcíny – např.polysacharidová proti
meningokokům
• Rekombinantní vakcíny připravené metodou genového
inženýrství (virová hepatitida typu B)
• Syntetické vakcíny
Pasivní imunizace-podání hotových protilátek
• Imunní séra z získané aktivní imunizací zvířat
(tetanus,vzteklina)
• Imunoglobuliny – z krevní plazmy obsahující protilátky
(hepatitida typu B)
Epidemiologie -14
• Očkování
• Pravidelné-očkování všech fyzických osob určitých
věkových skupin nebo osob vymezených vyšším rizikem
infekce z důvodů jiných než pracovních (očkovací
kalendář)
• Zvláštní-očkování fyzických osob činných na
pracovištích s vyšším rizikem infekce (př.zdravotníci)
• Mimořádné-očkování fyzických osob k prevenci infekcí v
případě mimořádných situacích (př.záplavy)
• Při úrazech,poraněních,nehojících se ranách – prevence
ranných infekcí
Epidemiologie - 15
• Před cestou do zahraničí – především do
oblastí s výskytem některých infekcí, dle WHO
• Na vlastní žádost fyzické osoby
• Základní očkování- podání jedné nebo více
dávek potřebných k dosažení specifické imunity
• Přeočkování – podání obvykle jedné dávky k
obnovení požadované specifické imunity
Hygieia
Hygieia
•
•
•
•
•
nebo Hygeia byla v řecké mytologii dcera boha Asclépia a Enione. Byla
bohyní zdraví, čistoty a také bohyně Měsíce. Hygieia byla součástí kultu v
7. století před Kristem. Z jejího jména je odvozené moderní slovo hygiena.
Hippokratova přísaha začíná (také) přísahou na Hygieiu. Sestry Meditrine a
Panakeia symbolizovaly jednotlivé stránky zdraví: léčení a hojení. Bratr
Telesforos představoval síly uzdravení.
Její sestra Panakeia je kromě bohyně lékařů také bohyně čarodějnic.
V římské mytologii jí odpovídá bohyně Salus, v keltské jí odpovídá Sirona.
Součástí jejích soch nebo obrazů je had, který omotává její tělo a je
symbolem léčení a miska, ze které had pije nebo někdy také roh hojnosti.
Hygiena
• Studuje zákonitosti měnících se vztahů
mezi člověkem a vnějším prostředím,
cílem je stanovit taková opatření, jejichž
dodržování zajistí optimální rozvoj člověka
jako jednotlivce i celé populace. Víc než
pouhé předcházení nemocem, ale udržení
a upevnění zdraví jednotlivce i celé
populace.
Hygiena
•
věda o uchování zdraví, v původní podobě se obor zabývá všemi faktory
ovlivňujícími tělesné zdraví i duševní pohodu člověka.
•
Z hlediska osobního je to pak kvalita vody a ostatních nápojů, potravin,
stravování, oblečení, práce a tělesná námaha vůbec, spánek, osobní
čistota, zlozvyky jako užívání tabáku, narkotik apod., a duševní zdraví.
Z hlediska veřejného se okruh zájmů týká klimatických podmínek, půdy,
charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání,
odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a o prevenci chorob až
po pohřbívání zemřelých a likvidaci mrtvol. V naší zemi měli snahy o
prevenci nemocí tradičně vysokou úroveň již od dob osvícenských. V r.1898
byl založen Hygienický ústav Lékařské fakulty UK (dnes Ústav hygieny a
epidemiologie 1.LF UK).
•
Primární prevence
• Cílem je potlačit příčiny nemocí, snížit jejich
výskyt, a tím zlepšit délku a hlavně kvalitu
života.
• Součástí jsou ochrana a podpora zdraví.
• Ochranou zdraví se má dosáhnout toho, aby
z žádné lidské aktivity nevznikla nepřijatelná
zdravotní rizika. Bez ní by dnešní
průmysl.společnost zhroutila pro neslučitelnost
život.podmínek s životem
Definice zdraví
• Současná nejčastěji uváděná definice (WHO):
• Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze
nepřítomnost nemoci nebo vady. (Nově se zavádí duchovní rovina.)
• Health is state of comlete physical, mental and social well-being and
not merely the absence of disease and infirmity.
Veřejným zdravím
• je zdravotní stav obyvatelstva a jeho
skupin. Tento zdravotní stav je určován
souhrnem přírodních, životních a
pracovních podmínek a způsobem života.
Ochrana a podpora veřejného zdraví
• je souhrn činností a opatření k vytváření a
ochraně zdravých životních a pracovních
podmínek a zabránění šíření infekčních a
hromadně se vyskytujících onemocnění,
ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou
prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a
jiných významných poruch zdraví a dozoru nad
jejich zachováním.
Ohrožením veřejného zdraví
• je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny
vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými
faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek
překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje
významné riziko poškození zdraví. Hodnocením
zdravotních rizik je posouzení míry závažnosti zátěže
populace vystavené rizikovým faktorům životních a
pracovních podmínek a způsobu života. Podkladem pro
hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní
odhad rizika.
Zákon č.258 / 2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví
• Tento zákon zapracovává příslušné předpisy
Evropských společenství a upravuje
• a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v
oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví,
• b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich
působnost a pravomoc,
• c) úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblasti
hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého
průměrného hlukového zatížení životního prostředí.
Determinanty zdraví
• vnitřní vlivy - neovlivnitelné (genetický základ, vrozené dispozice,
věk, pohlaví)
• vnější vlivy - ovlivnitelné (životní styl, životní prostředí, lékařská
péče)
• Působení faktorů životního stylu na zdraví:
• rizikové faktory - vliv, který zvyšuje riziko určitého onemocnění,
zvyšuje pravděpodobnost, že člověk po určité době expozice
onemocní
• ochranné, protektivní faktory - snižují pravděpodobnost vzniku
určitého onemocnění, do jisté míry chrání před onemocněním,
zvyšují odolnost organismu
Prvky životního stylu:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
-
výživa (výživové chování)
pohybová aktivita
kouření (aktivní i pasivní)
konzumace alkoholu (alkoholismus)
stress, psychosociální faktory
sexuální chování
konzumace drog (drogové závislosti)
hygienické návyky (vztah k infekčním chorobám)
práce a pracovní podmínky
relaxace, odpočinek
Podle epidemiologických studií
zdraví nejvíce ovlivňuje:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nevhodný způsob života (50 - 60%)
kuřáctví
energeticky nepřiměřená a nevhodně složená výživa
nízká pohybová aktivita
nadměrná psychická zátěž spojená se stresem
nadměrný konzum alkoholu
drogové závislosti
nevhodné sexuální chování
životní a pracovní prostředí (10 - 20%)
nesprávně či nevhodně zaměřená lékařská péče (10%)
Žebříček faktorů dle významu, kterým se
podílejí na úmrtí (podle WHO):
•
•
1.
2.
kouření
nadměrná konzumace alkoholu
•
•
•
•
3.
4.
5.
6.
nadváha
pracovní rizika
nedostatek zeleniny a ovoce ve výživě
chudoba
•
•
•
•
•
7.
8.
9.
10.
11.
nezaměstnanost
závislost na drogách
dopravní úrazy
nedostatek pohybu
přemíra živočišných tuků ve výživě
•
12.
exhalace v ovzduší
Zlepšení zdravotního stavu
= výrazná změna životního stylu
• docílit pozitivních změn ve výživových
zvyklostech
• -
výrazně snížit prevalenci kuřáctví
• -
zvýšit podíl tělesné aktivity
• chování
dodržovat zásady bezpečného sexuálního
• -
zaměřit se na prevenci závislostí
Zdravý způsob života zahrnuje vyrovnaný a
pravidelný denní režim - dodržování zásad:
• zdravé životosprávy, dostatek spánku v klidném prostředí - děti
nejméně 10 hodin, pravidelné stravování - 5krát denně
• dostatek pohybové aktivity (sportování, pohybové hry
v přírodě, venku i v místnosti, zdravotní a relaxační cvičení,
každodenní pobyt venku, aktivní formy využívání volného času,
omezení vysedávání u televize a počítače)
• pestrou, plnohodnotnou a vyváženou výživu
(zejména dbát na dostatek ovoce a zeleniny ve stravě - nejlépe při
každém denním jídle, tzn. 5krát denně v každém ročním období,
denně zařazovat do jídelníčku mléko a mléčné výrobky, snažit se
omezovat příliš tučná, slaná a sladká jídla)
Nejčastější příčiny úmrtí
1.
kardiovaskulární onemocnění (r.
2002 - 52,8 %)
2.
novotvary (r. 2002 - 26,7 %)
3.
poranění a otravy (r. 2002 - 6,3 %) –
do 40 let nejčastější příčina
4.
nemoci dýchací a trávicí soustavy
Jaké nemoci představují pro naši populaci
největší zdravotní problém?
Nemocnost v ČR (pracovní neschopnost dle
ÚZIS)
• 1.
nemoci dýchací soustavy – 47,4 %
• 2.
17,1 %
nemoci svalové a kosterní soustavy –
• 3.
poranění, otravy – 10 %
• 4.
nemoci trávicí soustavy – 6,3 %
• 5.
nemoci močové a pohlavní soustavy
(vč. rizikových těhotenství) – 3,7 %
• 6.
nemoci oběhové soustavy – 2,6 %
Děti
• 1.
akutní respirační onemocnění a jejich
komplikace (chřipka)
• 2.
nemoci trávicí soustavy
(salmonelózy, virové hepatitidy typu A)
• 3.
plané neštovice, infekční
mononukleózy
• Pozn.:
Asi 20 % dětí Evropy má chronickou chorobu astma, alergie, ortopedické nemoci, cukrovka.
Psychosociální determinanty zdraví
• zahrnují skupinu psychologických, sociálních,
behaviorálních a kulturních proměnných ovlivňujících
významně vztahy mezi zdravím a nemocí
• otázky osobní pohody ve vztahu ke zdraví (well-being),
psychické odolnosti (resilience), zranitelnosti
(vulnerability), zvládání zátěže a stresu,
vlivu socioekonomického statusu (SES) na zdraví, kvality
života, sociální opory (social support), nerovností ve
zdraví (inequaliteis in health) atd.
Zdravotní rizika
• Hodnocením zdravotních rizik je posouzení míry
závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým
faktorům životních a pracovních podmínek a
způsobu života. Podkladem pro hodnocení
zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní
odhad rizika [§ 80 odst. 1 písm. l)].
Organizace
•
•
•
•
•
Ministerstvo zdravotnictví ČR
Hlavní hygienik ČR
Krajské hygienické stanice
Hygienická stanice hl. m. Prahy
Zdravotní ústavy
Zdravotní ústavy
•
byly zřízeny při reformě veřejné správy se zánikem okresních hygienických
stanic dnem 1. ledna 2003. A to podle § 86 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění zákona č. 320/2002 Sb., o zřízení zdravotního ústavu vydala
ministryně zdravotnictví pod č.j. 31334/2002 dne 11. 11. 2002 „Prohlášení o
zřízení zdravotních ústavů“. Činnost hygienické služby v ochraně veřejného
zdraví byla rozdělena do dvou oblastí. Výkon státní správy a státního
dozoru je v kompetenci tehdy nově vzniklých Krajských hygienických stanic,
poskytování laboratorních a dalších odborných služeb připadlo Zdravotním
ústavům. Obě instituce jsou přímo podřízeny Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Státní zdravotní ústav, Praha
• ústav se zřizuje k přípravě podkladů pro národní
zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, k
zajištění metodické a referenční činnosti na úseku
ochrany veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu
vztahů životních podmínek a zdraví, k mezinárodní
spolupráci, ke kontrole kvality poskytovaných služeb k
ochraně veřejného zdraví, k postgraduální výchově v
lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro
zdravotní výchovu obyvatelstva.
Správní řízení
( správní proces )
je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí ,
jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo
povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci
prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.
Do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup
směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup
směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k
uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání
opatření obecné povahy.
• Správní řízení upravuje v ČR zejména správní řád (zákon č.
500/2004 Sb.), který stanoví obecný postup ve správním řízení a
kterého se užije, nestanoví-li jiné zákony postup zvláštní.
Orgány ochrany veřejného zdraví
•
V oblasti hygieny obecné a komunální :
•
•
•
V rámci preventivní činnosti:
podílí se na vytváření územních plánů sídelních útvarů i velkých územních celků
z hlediska vlivu na životní prostředí posuzuje dokumentace k územnímu řízení všech
staveb
provádí posuzování projektů staveb pro ubytování, pro sport a rekreaci, zařízení pro služby
péče o tělo (holičství, kadeřnictví, kosmetika, manikúra, tetovážní salóny apod.), kulturních
zařízení (divadla, kina, kulturní domy)
posuzuje projekty zásobování obyvatelstva pitnou vodou, úpravny pitné vody, vodárenské
technologie, výrobky přicházející do styku s pitnou vodou
posuzuje projekty venkovních koupališť, krytých bazénů, rehabilitačních bazénů
zabývá se řešením problematiky hluku v mimopracovním prostředí
posuzuje hromadná parkoviště, garáže a další služby pro veřejnost
schvaluje provozní řády koupališť, saun a služeb epidemiologicky závažných
zabývá se problematikou pohřebnictví
•
•
•
•
•
•
•
Prostředí a zdraví
Hodnocení zdravotních rizik prostředí
• – hodnocení ekologických a zdravotních rizik plánovaných
projektů průmyslových, dopravních či jiných stavebních aktivit
• – je prováděno hygieniky v rámci preventivního dozoru
• - počáteční fáze hodnocení rizika, identifikace a hodnocení
expozice – arbitrární hlediska (př.koeficienty bezpečnosti), dále jeho
sdělování (risk communication) a jeho kontrolu, zvládání (risk
management).
Důležité je jak vnímá či hodnotí příslušné riziko populace, která mu
bude či již je vystavena.
Hygiena - 2
• Historie – Hygieia, dcera boha lékařství
Asklépia, zosobňovala zdraví
• Hygienické zásady součástí
náboženských pravidel
• Hippokrates – spolu s nemocí zkoumat i
vlivy prostředí
• Medicinální řád Karla IV. z r.1352
Hygiena - 3
• Ochrana veřejného zdraví
• Zákon č.258/ 2000 Sb.
• Hygienický dozor preventivní – předcházení
vzniku takových situací, závad, které by mohly
vést k poškození zdraví jedince, skupiny,
populace.
• Hygienický dozor běžný – kontrolní činnost
orgánů ochrany veřejného zdraví.
Při výkonu státního zdravotního dozoru kontroluje:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
kvalitu pitné vody ve veřejných vodovodech včetně plnění povinností
provozovatelů vodovodů a malých vodních zdrojů (studny), které slouží k
veřejnému zásobování pitnou vodou
podmínky provozu koupališť, krytých bazénů a saun včetně sledování kvality
vody
zařízení, ve kterých jsou prováděny činnosti epidemiologicky závažné
(kosmetika, masáže, holičství a kadeřnictví, pedikúra, solária apod.)
zařízení, ve kterých jsou poskytovány ubytovací služby
Zabývá se stížnostmi, při jejichž řešení spolupracuje s dalšími orgány státní
správy
na hluk v mimopracovním prostředí (z výroben, dopravy, hudebních produkcí
apod.), včetně provádění kontrolních měření
na podmínky bydlení (plíseň, zápach)
na ukládání odpadů, kvalitu ovzduší a další stížnosti z komunální sféry
Poskytuje konzultační a poradenskou činnost ve svém oboru.
Hygiena práce
• působí preventivně dle odborné náplně jednotlivých
oddělení při vydávání stanovisek k projektovým
dokumentacím, změnám v užívání, předčasnému užívání
stavby atd. , vykonává dozor u :
• Průmyslových objektů
• Provozoven drobných soukromníků
• Prodejen nepotravinářského charakteru
• Zubních laboratoří, zdravotnických zařízení
• Chemického, farmaceutického průmyslu, zpracování
umělých hmot, galvanoven, spaloven, výroby barev a laků
apod.
• Další preventivní činností je
• Posuzování pracovišť se zdroji neionizujícícho záření
včetně laserů
• Posuzování míry rizika při všech pracovních činnostech
V rámci preventivní činnosti jsou v rámci hygieny
výživy zpracovávány stanoviska k projektovým
dokumentacím a kolaudacím staveb:
:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
zařízení společného stravování
supermarketů
obchodních domů
prodejen potravin
výroben potravin
prodejních stánků
prodejen drogerie
výroben kosmetických prostředků
Státní zdravotní dozor je prováděn
v zařízeních společného stravování
nad osobní a provozní hygienou v prodejnách a výrobnách potravin,
supermarketech, prodejnách drogerie, výrobnách kosmetiky
nad potravinami při výskytu alimentárních onemocnění
u kosmetických výrobků a výrobků přicházejících do přímého styku s
potravinami a hraček pro děti
Další činnosti :
• provádí zkoušky znalostí hub
• práce národní referenční laboratoře pro
mražené potraviny
• provádí zkoušky ověřování znalostí osob
činných při výrobě a uvádění potravin a
pokrmů do oběhu a při výrobě kosmetických
prostředků
• Informace odboru (helmintózy, skladovací
podmínky potravin, kampylobakterioza,
HACCP
Státní zdravotní dozor v oblasti epidemiologie
je veden:
• k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění v
populaci i ve zdravotnických zařízeních
• při výskytu infekčního onemocnění provádí konkrétní opatření
k zabránění přenosu na další osoby a k ochraně osob, které již
byly v kontaktu s nemocným
• vedením registrů infekčních onemocnění
• při provádění sběru dat o výskytu přenosných onemocnění na
člověka v rozsahu povinných hlášení dle zákona č.258/2000 Sb.
Data jsou hodnocena, analyzována a jsou vyvozovány
informace o trendech a výskytech infekčních onemocnění
• při plánování, řízení a kontrole pravidelného očkování ve
smyslu platné legislativy
• v zajišťování výdeje očkovacích látek dětským a praktickým
lékařům
Další činnost epidemiologů:
•
•
•
•
Další činností je Informační systém imunizace dětí (ISID), který
zabezpečuje zvaní dětí na pravidelné očkování. Tento systém
komunikuje s dětskými lékaři a rodiči dítěte, jejichž dítě zve formou
poštovní pozvánky k očkování.
Sleduje se proočkovanost jak dětí, na které se vztahuje povinné
očkování, tak osob, které podléhají zvláštnímu či mimořádnému
očkování.
Oddělení epidemiologie nemocničních nákaz a protiepidemická
oddělení územních pracovišť dále vykonávají státní zdravotní dozor ve
státních i nestátních lůžkových a ambulantních zdravotnických
zařízeních. Kontroly provádí na základě plánu kontrolní činnosti a
podle schváleného provozního řádu.
Pro nově registrované lékaře schvaluje návrhy provozních řádů a
případné změny již schválených provozních řádů.
Zdravotní stav obyvatelstva
• Zdravotní stav a vybrané ukazatele demografické a
zdravotní statistiky
• Zdravotní stav obyvatelstva ČR je průběžně sledován
na základě dotazníkových šetření ( např. Studie HELEN
- Health, Life Style and Environment), sledování
povinných hlášení národních registrů
( infekční nemoci, pohlavní nemoci, úmrtí, atd.) Součástí
tohoto systému je prezentace vybraných faktorů
demografické a zdravotní statistiky, jako např. střední
délka života, standardizovaná úmrtnost, kojenecká
úmrtnost, vrozené vývojové vady, incidence
zhoubných novotvarů apod
Sledujeme tyto ukazatele:
• definice ukazatele
• trend v rámci CR
• trend v rámci kraje a srovnání s CR
• porovnání hodnot jednoho kraje s jinými kraji CR
• srovnání mezi pohlavími u vybraných ukazatelů
• srovnání hodnot ukazatele mezi okresy apod.
• Sledují se nejdůležitější aspekty a charakteristiky zdravotního
• stavu, které slouží k analýze příčin tohoto stavu. Toto deskriptivní (
popisné ) pojetí je základním principem hodnocení.
• Přesto, anebo právě proto, je nutné upozornit, že vývoj a stav
zdraví populace je dán nejen biologickými faktory, ale i faktory
sociálními, úrovní zdravotní péče, životním stylem a
prostředím.
Často používané pojmy:
• Pro porovnání ukazatelů zdravotního stavu mezi
skupinami populace jsou používány
relativní údaje. Relativní údaje se používají proto, aby
se odstranil vliv poctu a veku obyvatel u jednotlivých
skupin populace. V praxi se nejcastěji používá
přepocet na 100 000 obyvatel. Aby se eliminovaly
vekové rozdíly ve srovnávaných celcích, je nutné
zjištěná čísla ještě matematicky upravit podle věkové
struktury obyvatel sledovaného
území – tzv. věkové standardizace. (Ne pro všechny
ukazatele zdravotního stavuje je věková standardizace
provedena.)
Definice
•Úmrtnost vyjadruje pocet zemrelých v populaci za urcitou dobu,
nejcasteji za rok na 100 000 obyvatel.
Standardizovaná úmrtnost zohlednuje vekovou strukturu
obyvatel sledovaného území.
• Prevalence udává pocet existujících onemocnení v dané
populaci a case (v tomto
prípade v roce) v prepoctu na stanovený pocet obyvatel (nejcasteji
na 100 000).
• Incidence vyjadruje pocet nove hlášených onemocnení k
urcitému datu
(v našem prípade rocní) v prepoctu na stanovený pocet obyvatel
(nejcasteji na 100 000,10 000 nebo 1 000).
Hygiena obecná a komunální
Hluk
Zátěž obyvatelstva hlukem
• Hluk je jedním z fyzikálních faktorů, který nepříznivě
ovlivňuje lidské zdraví. Je definován jako každý zvuk,
který vyvolává nepříjemný nebo rušivý pocit a může být
škodlivý pro zdraví nebo může být jinak nebezpečný.
Hluk v životním prostředí vzniká činností lidí např.
doprava, průmysl, zábava apod. nebo přirozenou cestou
nezávisle na člověku např. prouděním vody v tocích,
prouděním vzduchu, projevy fauny apod.
Frekvenční (kmitočtová)
charakteristika zvuku
Oblast slyšitelných frekvencí zvuku
Zdravotní hodnocení hluku
má 3 hlediska:
• hladinu projevující se jako hlasitost zvuku,
• frekvenční složení projevující se jako výška a barva,
• časový průběh hlukové události a její doba trvání.
Vnímání hluku je čistě subjektivní pocit, který se může lišit s vysokou
mírou individuality. I když je hluk vnímán subjektivně, je nutné
stanovit teoretickou fyzikální míru přípustné hlukové expozice. Pro
působení hluku v subjektivní sféře byly zavedeny čtyři diferencované
pojmy pro charakterizaci účinků na člověka.
Jsou to :
• rušení, při němž hluk interferuje s nějakou činností
(spánkem, duševní prací, řečovou komunikací apod.),
• rozmrzelost a pocit nepohody, vznikající působením
hluku a prožívaný negativně hlukem postiženým
člověkem nebo skupinou,
• hlučnost, což je subjektivní hodnocení pocitu
s nepatřičností hluku v konkrétním prostředí,
• obtěžování, což představuje nepřípustné ovlivňování
životního prostředí, případně skupinových či osobních
práv.
Hygiena bydlení
• Zdravotně nevhodný a závadný byt
• Zdravotně závadný byt
Takový, který se uzná za nezpůsobilý k bydlení
pro jeho technické závady, které škodlivě působí
na zdraví.Jejich stavebně-technický stav
ohrožuje zdraví kteréhokoliv obyvatele takového
bytu – domu, proto zdravotní aspekt ustupuje do
pozadí a prvořadý je technický stav bytu –
domu. Zdravotně závadné byty jsou
neobyvatelné a musí být se až do odstranění
závad vyklidit..
Hygiena bydlení
• Zdravotně nevhodný byt
Zdravotně nevhodný je byt, vzhledem ke zdravotnímu
stavu uživatele nebo jiného příslušníka jeho domácnosti
působí škodlivě na jejich zdraví. V tomto případě
nezáleží na technickém stavu bytu, jako na chorobách
postižené osoby. Zdravotně nevhodný může být i byt
v lepším technickém stavu. Při posuzování takových
bytů musí lékař znát především diagnozu choroby a
seznámit se se stavem bytu, teprve pak se vydává
odborný posudek.
Hygiena bydlení
• Byty vlhké a studené – nevhodné pro revmatiky, výskyt
plísní – nevhodné pro alergiky apod.
• Dnes problém – obecní, soukromé byty, družstevní,
hospodaření s byty je privátní záležitostí. Byty pro
imobilní osoby, tzv. chráněné byty – v kompetenci
příslušných obecních, městských úřadů.
• Orgány ochrany veřejného zdraví ( hygienická služba)
vydávají jen odborná stanoviska.
• K přeplněnosti bytů se nevyjadřují pokud není hygienický
důvod ( odpadky, hluk apod.).
Ovzduší
• Směrnice Světové zdravotnické organizace (WHO) stanovují,
jak nejlépe zabraňovat emisím škodlivých látek do ovzduší a
jak bojovat se znečištěním vzduchu uvnitř budov i ve
venkovním prostředí. Obsahují také pokyny pro vlády, jak řešit
rizikové situace, podnikat kroky ke zlepšení stavu ovzduší na
celostátní a místní úrovni a přispívat tak k ochraně zdraví všech
občanů.
• * Odhaduje se, že na choroby způsobené znečištěním ovzduší
ročně zemře více než 2,7 miliónu osob, z čehož 900 000 představují
obyvatelé měst a 1,8 miliónu venkované. Vzduch znečištěný
zplodinami, které vznikají zejména ve venkovských domácnostech
pálením biomasy, si každoročně vybírá nelítostnou daň na lidských
životech.
II.
• * Čistý vzduch se skládá z kyslíku (21%), dusíku
(78%) a vzácných plynů, z nichž největší podíl má
argon. Atmosféra obsahuje plyny, které jsou při
vyšších koncentracích pro člověka jedovaté a
zabíjejí i zvířata a rostliny. K nim patří například
ozón, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a celá
řada těkavých organických sloučenin, z nichž
některé, jako je benzen nebo butadien, mohou
způsobovat i onemocnění rakovinou. Hovoříme-li
tedy o látkách znečišťujících ovzduší, máme na
mysli především tyto potenciálně toxické plyny.
III.
• Zdroje látek, které znečišťují ovzduší, se vyskytují buď přímo v
přírodě nebo vznikly činností člověka. K přírodním zdrojům
řadíme písečné bouře, sopečnou činnost, lesní požáry a vznik
radioaktivních částic z plynů jako je například radon.
• * Většina zdrojů znečištění, které vznikly následkem činnosti
člověka, souvisí s hořením. V průmyslových mích vznikají oxidy
dusíku a síry především při výrobě elektřiny, v průmyslové výrobě a
jsou obsaženy ve zplodinách motorových vozidel. Oxidy dusíku a
síry, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, radioaktivní záření a těkavé
organické sloučeniny jsou považovány za primární zdroje
znečištění, neboť se uvolňují přímo při procesu hoření. Ke vzniku
sekundárních zdrojů znečištění, jako je ozón, dochází během
chemických reakcí probíhajících v troposféře.
Smog
• viditelné znečištění atmosféry, vyskytuje se
zejména v městských a průmyslových oblastech
• z anglických slov smoke-fog (kouř-mlha).
• rozlišujeme 2 základní typy smogu:
londýnský a losangeleský.
Zdroje a podmínky vzniku smogu
• Ze zdrojů jednoznačně dominuje automobilová doprava.
Nejvhodnější pro tvorbu smogu jsou zvláštní
meteorologické podmínky tzv. teplotní inverze (teplota
stoupá s nadmořskou výškou), kdy je omezené vertikální
proudění vzduchu. Většina typů smogu v současnosti je
kombinací výše popsaných.
V současnosti se termín smog požívá v přeneseném
slova smyslu i v další oblastech – akustický smog (hluk),
elektromagnetický smog, informační smog (spam,
přemíra informací).
Londýnský smog
• název podle události z prosince roku 1952,
• redukční smog - charakterizován směsí kouře (smoke),
oxidů síry (dodávají redukční povahu) a dalších plynných
zplodin spalování uhlí při vysoké relativní vlhkosti
vzduchu, obvykle doprovázen hustou mlhou (fog).
• Vysoká škodlivost se zde stupňuje přítomností popílku,
který umožňuje snadný transport plynných složek smogu
až do plic.
Losangeleský smog
• oxidační typ smogu neboli letní či fotochemický smog –
to všechno jsou často užívané názvy pro originální směs
ozónu (silné oxidační činidlo), peroxyacetylnitrátů (PAN),
aldehydů a kyseliny sírové vznikající působením UV
záření (fotochemicky) z oxidů dusíku, uhlovodíků a oxidu
siřičitého. Získáme jej spalováním kapalných a plynných
paliv při teplotách vzduchu 25-30 °C za slunečných dnů
(UV záření) a bezvětří.
Globální oteplování planety ?
Voda …..
Člověk a pitná voda
•
•
•
•
•
•
•
Voda je jednou ze základních podmínek existence života na Zemi. Je nejhojněji
zastoupenou součástí všech organismů. Starořečtí filozofové považovali vodu za
jeden ze čtyř elementárních prvků (voda, vzduch, země, oheň).
Voda vždy limitovala rozvoj lidských sídlišť, osídlení se vždy vyskytovala v blízkosti
zdrojů vody. Je strategickou surovinou zásadního významu.
Rozdělení zdrojů pitné vody je nerovnoměrné a zdroje jsou omezené. Necelé 1 %
veškeré vody na Zemi je voda sladká.
Česká republika nemá přístup k velkým vodním rezervoárům, prakticky žádná voda
na naše území nepřitéká.
Význam a závažnost vody pro život na Zemi si lidé již dlouho uvědomují, přesto
nejsou vody dosud důsledně chráněny a omezené vodní zdroje jsou mnohdy
trestuhodně devastovány.
Závažnost problematiky a možné přístupy ukazuje Evropská vodní charta, vyhlášená
dne 6.5.1968 ve Strasbourgu:
Šetrné a racionální využívání všech vodních zdrojů a šetrné a důsledné čištění vod
odpadních je jedinou možnou cestou pro budoucnost.
II.
•
•
Vlastnosti vody
Souhrn veškeré vody na Zemi, tj. na povrchu,
v ovzduší a v zemské kůře se nazývá hydrosféra. V
přírodní vodě převládá 1H216O (99,985 %); deuterium
oxidu 2D216O je 0,015 %. Rozdělení vody
v hydrosféře je následující: 96,5 % veškeré vody
připadá na moře a oceány, 99 % veškeré vody je voda
slaná, 1 % (necelé) je voda sladká, z ní asi jedna
desetina je voda povrchová, malá část je v atmosféře,
zbytek sladké vody je voda podzemní.
Organoleptické vlastnosti vody
•
•
•
•
•
•
•
Organoleptické vlastnosti jsou ty, které jsou
zjistitelné smysly člověka. Patří sem:
Teplota
Barva
Zákal
Průhlednost
Pach
Chuť
Požadavky na jakost vody
•
•
•
•
Požadavky na jakost vody se řídí účelem jejího použití. Podle
účelu použití se nejčastěji jedná o vodu pitnou, užitkovou a
provozní.
Pitná voda je určena pro zásobování obyvatelstva pro pití a
vaření. Je určena také k použití v potravinářském průmyslu, pro
výrobu nápojů apod.
Užitková voda je hygienicky nezávadná, není však určena k pití a
vaření. Ze zdravotního hlediska se na užitkovou vodu kladou
stejné požadavky jako na vodu pitnou, některé z těchto
požadavků však mohou být méně přísné (mohou však být i
přísnější).
Provozní voda je voda používaná pro různé účely v průmyslu i
zemědělství, například pro chlazení, mytí zařízení, rozpouštění,
hydraulickou dopravu, napájení parních kotlů, zavlažování apod.
Hygienické zabezpečení pitné vody
•
•
•
•
•
•
•
Hygienické zabezpečení pitné vody je posledním krokem při
úpravě vody na vodu pitnou. Provádí se přímo v úpravně vody, při
dlouhém zdržení vody při dopravě ke spotřebitelům se provádí
také přímo ve vodovodní síti (ve vodojemech). Cílem
hygienického zabezpečení je splnění biologických a
mikrobiologických ukazatelů jakosti pitné vody.
Hygienické zabezpečení je možné:
pomocí UV záření
tepelně (min. 80° C po dobu 20 min.)
přídavkem těžkých kovů (stříbra) v pro lidi neškodné koncentraci
ultrafiltrací
chemicky (chlorací, ozonizací)
Balená voda
• Kojenecká balená voda – určena ke stálé konzumaci pro
děti do 1 roku, nesmí být chlorovaná, je-li sycená í CO2
musí se převařit, nesmí být pH pod 6, obsah
rozpuštěných minerál.látek menší než 1g/ l.
• Stolní voda – povolená úprava fyzikálními prostředky,
nesmí být chlorovaná, obsah rozpuštěných minerál.látek
menší nebo roven 1g/ l.
• Sodová voda – nápoj vyrobený z pitné vody přidáním
CO2 nejméně 4mg/ l.
Další druhy balených vod
• Minerální voda stolní – nemá výrazné léčivé účinky,
vhodná k občasné konzumaci, obsah rozp. min. látek od
1-6g/ l. Přírodní léčivá voda – prokázané léčivá, obsah
rozp.miner.látek zpravidla  3,5 g, řada obs.nadbytek
dusíku a hořčíku – užívat ne déle než 1 měsíc
•
Stolní voda - nahrazeno termínem Pramenitá voda,
slabě sycená, obsah rozpuš.látek do 500mg/ l.
Odpadní voda
• Zelené řasy a sinice ve vodě signalizují znečištění vody
vysokým obsahem dusíku a fosforu
• Odpadní voda, je voda, jejíž kvalita byla zhoršena
lidskou činností. Znečištění vody může být tvořeno
rozpuštěnými nebo nerozpuštěnými látkami, za
znečištění se ale považuje i například tepelné nebo
radioaktivní znečištění. V naprosté většině případů musí
být odpadní voda před vypuštěním do vodotečí čištěna.
Odpadní voda se silným rozložitelným organickým
znečištěním bývá voda polysaprobní, podle saprobního
indexu se dá míra znečištění odpadních vod odhadovat.
K přesnému stanovení znečišťujících látek slouží
chemické rozbory.
Druhy odpadních vod
• Komunální odpadní voda vzniká každodenní lidskou činností pochází z domácností, škol, úřadů, od živnostníků a podobně.
Splašky mají přibližně stejné složení. Kromě splašků obsahuje v
případě jednotné kanalizace i oplachové vody (vodu z mytí ulic) a
dešťovou vodu ze srážek. Zpracovává se na městských čistírnách
odpadních vod (ČOV). Množství znečištění přiváděného na
městskou ČOV se vyjadřuje jako počet ekvivalentních obyvatel.
• Průmyslová odpadní voda vzniká v průmyslových podnicích. Míra
a charakter znečištění vody záleží na druhu průmyslu, ale i použité
technologii výroby. Průmysl produkuje odpadní vody jednak z
technologických vod (což je voda přímo použitá ve výrobě) a jednak
z chladicích vod (což je voda používaná na chlazení zařízení, ta
bývá znečištěná
Charakter znečišťujících látek
• Charakter znečišťujících látek silně ovlivňuje další nakládání s
odpadní vodou. Látky mohou být rozpuštěné, nebo nerozpuštěné.
Rozpuštěné organické látky mohou být biologicky rozložitelné například monosacharidy, nebo biologicky nerozložitelné - například
azobarviva. V odpadních vodách se vyskytují i rozpuštěné
anorganické látky - například anorganické soli.
• Nerozpuštěné organické látky mohou být biologicky rozložitelné například škrob nebo bakterie, nebo biologicky nerozložitelné například většina plastů. Také se dají dělit na usaditelné a
neusaditelné. Anorganické nerozpuštěné látky jsou usaditelné například písek, nebo neusaditelné - obvykle různé koloidní částice,
například hydratované oxidy železa.
Čistírna odpadních vod - Praha
Zelené řasy a sinice ve vodě signalizují znečištění vody
vysokým obsahem dusíku a fosforu
Hygiena výživy
• Význam správné výživy pro organismus
• Na náš život mají vliv různé fyzikální a chemické faktory. Jsou to
vzduch /jeho složení i teplota/,světlo, půda a voda. Vnější prostředí
má tedy vliv na člověka. Jedním z nejdůležitějších spojení
organismu s vnějším prostředím je výživa.
• Základní vlastností života je jeho stálá obměna, pohyb, změna. V
lidském těle neustále probíhá velké množství procesů nezbytných k
udržení života, k udržení rovnováhy těchto procesů s prostředím, v
němž člověk žije. Potřebnou energii pro všechny tyto procesy a děje
v organismu, tělesnou hmotu, která se těmito procesy stále přetváří,
buduje a rozpadá, to všechno čerpá člověk ze stravy.
• Výživa - je souhrn složitých a nepřetržitých procesů přijímání látek k
zajištění energetického výdeje, potřebné při tvorbě a obnově tkání a
zajištění a regulaci fyziologických funkcí organismu.
Energetická a biologická hodnota potravy
• Příjem potravin by měl zajišťovat vyvážený energetický příjem a
zároveň by měl poskytovat dostatečnou biologickou hodnotu,
vzhledem k věku, pohlaví, fyzické zátěži, výkonu zaměstnání atd.
• Energetická hodnota potravy
je dána energií, kterou mohou potraviny poskytnout ( lze měřit
spálením v energometrické bombě) :
• Bílkoviny: 1 g bílkovin = 4 kcal = 17 kJ
• Tuky: 1 g tuků = 9 kcal = 37 - 38 kJ
• Sacharidy: 1 g sacharidů = 4 kcal = 17 kJ
Získaná tzv. fyzikální (spalná) hodnota se liší od hodnoty biologické.
Čistě energetické zdroje v potravě jsou cukr, bílá mouka a její
produkty.
Stravování
Systém stravování
• Otevřený typ stravování : restaurace, bufety, pivnice,
vinárny, rychlá občerstvení, fast- food jako Mc Donald,
KFC apod.- volný přístup návštěvníků
• Uzavřený typ stravování : mateřské školky, školní
jídelny, nemocniční stravování, stravování ve věznicích,
lázeňských domech, domovy důchodců, kojenecké
ústavy, dětské domovy apod. – omezený přístup, jen
stálá klientela, žádní další návštěvníci
• Dnes se toto rozdělení stírá – z důvodu ekonomických,
kuchyně vyvařují i pro okolní strávníky – např.
nemocniční kuchyně pro domov důchodců, mateřskou
školku, zaměstnance okolních firem, umožňuje
stravování návštěv v nemocnici, prodává výrobky
studené kuchyně jako chlebíčky atd.
Rizika z hlediska hygieny výživy a vlivu
na zdraví populace
• Fast - food : smažená jídla s vysokým podílem tuku,
sladké nápoje
• Velká obliba hlavně u dětí a mládeže – velký nárůst
obezity mezi nejmladšími věkovými kategoriemi po celé
Evropě – nejen výživa, ale i nedostatek pohybu,
sportovních aktivit atd.
• Dále nepřiměřená spotřeba uzenin a masa, málo
vlákniny ( nedostatek zeleniny a ovoce ), mléčných
výrobků – v 90. letech změna životního stylu, častější
stravování mimo domov, nedostatek času, rychlé
občerstvení během dne, vliv reklamy, domácí vaření je
náročné na čas i ekonomicky,“zdravé potraviny“jsou
drahé – zejména ovoce a zelenina, mléčné výrobky.
Zásady prevence alimentárních
infekcí
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Vybírat při nákupech takové potraviny, u nichž je předpoklad, že jsou
nezávadné (vzhled, kvalita, vhodné skladování, garanční lhůta apod.).
Zabezpečit dokonalé provaření a propečení potravin.
Zkonzumovat stravu bezodkladně po uvaření.
Uchovávat potraviny buď v teplém stavu nad 60 st.C, nebo studeném při
teplotě nižší než 10 st.C.
Důkladně ohřívat již jednou uvařené potraviny před opětovnou
konzumací.
Zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami.
Umývat si ruce před začátkem přípravy potravin a po jakémkoli
přerušení, zvláště po použití WC.
Udržovat všechno kuchyňské nádobí v bezvadné čistotě.
Ochraňovat potraviny před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty.
Používat k přípravě potravin pitnou vodu.
Jednoduchý recept
Dodržovat hygienická pravidla i jako
spotřebitel !
Hygiena rukou, základní hygienická
pravidla
Virová hepatitida typu A
• Virus hepatitidy A se vylučuje stolicí a může se
vyskytovat kdekoli. Riziková jsou místa, kde je
vysoká koncentrace lidí, např. obchodní centra,
hromadná doprava, velké kolektivy, nízké
hygienické podmínky.
• Původce- neobalený RNA virus, velmi odolný
vůči vnějším vlivům i proti některým
dezinfekčním prostředkům!
• Infekce se šíří fekálně-orální cestou, ostatní
druhy přenosu jsou vzácné. Nejvíce je nakažlivá
v rané fázi, kdy se ještě neprojevují příznaky.
Inkubační doba je 15 až 50 dnů.
Klinický projev VHA
• V počátečních fázích se projevuje únavou,
nechutenstvím, malátností a bolestmi břicha.
Později se objeví také zežloutnutí bělma očí,
nemocného mohou bolet klouby. Onemocnění
může probíhat i bez příznaků, zvláště u malých
dětí. Tento typ je nejmírnější ze všech typů
žloutenky. Žloutenku typu A lze zcela vyléčit
a zpravidla nepřechází do chronického stadia.
• Nemoci lze předejít očkováním.
Hygiena odpadů ……
Třídění odpadů
Odpad
•
je podle zákona o č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých
dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, každá movitá věc, které se
osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do
některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
• Rozlišují se 2 základní kategorie odpadů:
- odpady nebezpečné
- odpady ostatní
•
Nebezpečným odpadům je třeba věnovat zvláštní pozornost z pohledu
ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí. Nebezpečným odpadem
je odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů v prováděcím právním
předpise a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných
vlastností uvedených v příloze č.2 k zákonu o odpadech.
Příklady obalů pro nebezpečný
zdravotnický odpad
Buďte zdrávi !