Transcript základy psychologie - Informační systém BIVŠ

ZÁKLADY PSYCHOLOGIE
1. ročník
© Matoušková
ÚVOD DO PSYCHOLOGIE
PhDr. Ingrid MATOUŠKOVÁ, Ph.D.
ÚVOD DO PSYCHOLOGIE
PSYCHOLOGIE JAKO VĚDECKÁ
DISCIPLÍNA
 PSYCHOLOGIE JAKO PRAKTICKÁ VĚDA
 PSYCHOLOGICKÉ TEORIE
 PSYCHOLOGICKÁ METODOLOGIE
 PSYCHOLOGICKÉ METODY

PSYCHOLOGIE (psycholog)
– předmětem je duševní dění vůbec
PSYCHOPATOLOGIE
- předmětem je chorobné duševní dění
PSYCHIATRIE (psychiatr)
– lékařský obor, zabývající se léčením
PSYCHOLOGIE JAKO VĚDA
PSYCHOLOGIE
PŘEDMĚT
SYSTÉM
METODOLOGIE
METODY
PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE
PROŽÍVÁNÍ
CHOVÁNÍ
PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ ŽIVÝCH
ORGANISMŮ
SYSTÉM PSYCHOLOGICKÝCH VĚD
PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY
TEORETICKÉ
ZÁKLADNÍ
SPECIÁLNÍ
APLIKOVANÉ
PSYCHOLOGICKÉ METODY
POZOROVÁNÍ
ROZHOVOR
EXPERIMENT
DOTAZNÍKOVÉ
ANALÝZA
PRODUKTŮ
ČINNOSTI
VÝZKUMNÉ
DIAGNOSTICKÉ
VÝCVIKOVÉ
INTERVENČNÍ
PSYCHOLOGIE V PRAXI
PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ
PSYCHOLOGIE VYUŽÍVANÁ V
KLINICKÉ PRAXI
PSYCHOLOGICKÉ PROŠKOLOVÁNÍ
A VÝCVIK
CÍLE VÝUKY PSYCHOLOGIE
VYBAVIT POZNATKY O
PSYCHOLOGICKÝCH
ZÁKONITOSTECH PROŽÍVÁNÍ A
CHOVÁNÍ
ZÍSKAT ZÁKLADNÍ DOVEDNOSTI
JAK ÚČINNĚ JEDNAT (NA ZÁKLADĚ
POROZUMĚNÍ PSYCHICKÝM A
PSYCHOLOGICKÝM JEVŮM)
POZNAT – POROZUMĚT – OVLIVNIT- PREDIKOVAT
Hlubinná psychologie
psychoanalýza
neopsychoanalýza
(Freud, Adler, Jung)
duševní život člověka vysvětluje jako výraz
jeho vědomých či podvědomých procesů
hlavní pojmy: nevědomí, libido, destrukční
pud, konflikty,
Behaviorismus
neobehaviorismus
(Watson, Hull, Skinner)
ztotožnili psychiku a chování, které je
přístupné objektivnímu zkoumání
S-R teorie (podnět,reakce)
S-O-R teorie
Kognitivní psychologie
(Tolman, Lazarus)
zdůrazňuje význam poznávacích procesů,
rozvoj řeči, symboly, podprahové vnímání
kognitivní mapy, chování jako reakce
na kognitivní představu
Humanistická psychologie
(Maslow, Rogers)
člověk je vnímán jako celistvá,
jedinečná osobnost s vnitřními
zkušenostmi a tendencí
k sebeaktualizaci
„já“ jako uvědomované vnímání sebe sama
JEDINEC JAKO:
OBJEKT (OBĚŤ)
PSYCHOLOGICKÉHO PŮSOBENÍ
UŽIVATEL PSYCHOLOGICKÝCH
POZNATKŮ
UŽIVATEL PSYCHOLOGICKÝCH
SLUŽEB
PSYCHICKÁ ČINNOST
Reakce organismu na vnější
prostředí založená na zpracování
odražených informací a jejich
zobecnění (vykonavatel – NS)
Prožívání – vnitřní zážitek psychické
činnosti
Základní kategorie prožívání:
(neoddělitelné, prolínají se, tvoří
strukturu osobnosti)
1.
Psychické procesy
2.
Psychické stavy
3.
Psychické vlastnosti
PSYCHICKÉ PROCESY
Kognitivní-poznávací (obsahy) - odráží ve
vědomí vnitřní a vnější svět – vnímání,
fantazie, paměť, myšlení, řeč …
 Konanitivní-volní (snahy) – jejich
prostřednictvím člověk projevuje svou
snahu působit na vnější svět i na sebe,
dosahuje vytčených cílů, překonává
překážky
 Afektivní-citové (city)
PP = vnitřní aktivita subjektu
zprostředkovaná CNS, interakce jedince +
prostředí, závislé na:
1/ individuálních dispozicích jedince, 2/
vývojových faktorech a 3/ momentální
situaci

PSYCHICKÉ STAVY
Moment. úroveň PČ, projevuje se ↑ či ↓
aktivitou (výkonností), např. roztržitost,
napětí, očekávání, tréma, neklid, únava…
Psychická činnost event. výkonnost není
stejná v průběhu určitého časového úseku
→ okamžitá funkční zdatnost NS
(stupeň
únavy)
PSYCHICKÉ VLASTNOSTI
 SEBEUVĚDOMĚN
Í ODRAZU
VNĚJŠÍHO
JEDNÁNÍ
 SEBEUVĚDOMĚN
Í URČITÝCH
RYSŮ VLASTNÍ
OSOBNOSTI
 RELATIVNĚ
STÁLÉ RYSY,
OVLIVŇUJÍ NAŠE
JEDNÁNÍ…..
PROJEVUJÍ SE
V CHOVÁNÍ
A JSOU Z NĚHO
VYVOZOVÁNY
(AGRESIVNÍ,
SPOLEČENSKÝ,
LASKAVÝ….)
PSYCHICKÉ VLASTNOSTI
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Vztahově postojové – postoje, charakter,
citové
vztahy
Aktivačně motivační – pudy, zájmy,
potřeby,
ideály, návyky
Výkonové – instinkty, vědomosti,
dovednosti,
schopnosti …
Autoregulační – sebekritika,
sebeuvědomění, volní
vlastnosti, sebehodnocení
Dynamické – intenzita+tempo
prožívání+chování;
vlastnosti
temperamentu
Vlastnosti PS a PP
VZTAHY MEZI PSYCHICKÝMI
VLASTNOSTMI
1.
2.
3.
Konzistentnost – určitá vlastnost nebo rys
se vždy vyskytuje ve stejných
podmínkách (mění se s věkem)
Obecnost – určitý rys, vlastnost se
vyskytuje nejen ve stejných, ale i různých
situacích
Univerzalita – vlastnost, rys se vyskytuje
u celé skupiny jedinců
EMOCE
Emoce je komplexní stav vznikající v reakci
na určité afektivně zbarvené zážitky.
 Emoce jsou způsoby prožívání, mají různé
modality, obsahově bohatě diferencované,
projevují se v chování
a jsou doprovázeny fyziologickými změnami
v organismu.

SLOŽKY EMOCÍ
Subjektivní prožitek emoce
 Vnitřní tělesné reakce
 Kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že
se odehrává pozitivní nebo negativní
událost
 Výraz obličeje
 Reakce na emoci
 Tendence jednání

ZMĚNY VYVOLANÉ SYMPATICKÝM
SYSTÉMEM
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Zvýšení krevního tlaku a zrychlení
srdeční frekvence
Zrychlení dýchání
Zúžení zornic
Zvýšené pocení a snížení vylučování slin
a hlenu
Snížení hladiny glukózy, pro zajištění
energie
Zvýšení srážlivosti krve pro případ
poranění
Odvádění krve od žaludku a střev k
mozku a kosterním svalům
Vztyčení chlupů na kůži tzv. husí kůže
ZÁKLADNÍ ZNAKY EMOCÍ
Polarita
 Ambivalence
 Aktuálnost
 Stereotypnost nebo podmíněnost
 Pestrost časového trvání
 Nakažlivost
 Adaptace

DYNAMIKA EMOCÍ
 Člověk
v nich prožívá vztahy ke
skutečnosti
 Objektem může být cokoli
 Emoce se pojí vždy k nějakému obsahu
 Tento určitým způsobem zbarvují
 Jsou složkou komplexního duševního
dění
 Trvalejší emocionální zaměření vytváří
citové vztahy – láska, nenávist
 Ve spojení s intenzitou - vášně
MODALITY EMOCÍ
 Hněv
– spíše nepříjemné, po jeho
odreagování
úleva
 Strach – spojené i s příjemným
vzrušením
 Žárlivost – zvláštní forma úzkosti,
pocit
nejistoty
 Radost – aktivní a pasivní forma,
varianty spokojenost, vyhraněná
radost - euforie
 Smutek – pasivní a aktivní,
nedefinovatelný, ale výrazný cit,
zbarvuje celý obsah vědomí
CITOVÉ VLASTNOSTI
Citlivost, citová dráždivost
 Citovost
 Emoční labilita – náladovost
 Intenzita – síle emoce
 Emoční zralost
 Emoční ovlivnitelnost – sugestibilita
 Emoční zranitelnost
 Stupeň emočního ovládání
 Výraznost
 Citový optimismus nebo pesimismus

OSOBNOST
OSOBNOST
PRAKTICKÉ VYUŽITÍ TÉMATU
 POJEM OSOBNOSTI
 TEORIE OSOBNOSTI
 STRUKTURA A DYNAMIKA OSOBNOSTI
 METODY POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI
NEPSYCHOLOGEM

POJETÍ OSOBNOSTI
 ČÍM
SE LIŠÍME OD OSTATNÍCH?
 CO,
KTERÉ PSYCHICKÉ KVALITY
LZE HLEDAT U KAŽDÉ
OSOBNOSTI?
 JAK
 CO
SE OSOBNOST VYVÍJÍ?
JE PRO TU KTEROU OSOBNOST
PŘÍZNAČNÉ, TRVALÉ?
OSOBNOST
Souhrn a jednota duševních dějů a vlastností
 Lze ji definovat jako celek, který je
charakteristický:

Vnitřní jednotou
 Individuální specifičností, odlišností od jiných
osobností

Soubor duševních i tělesných vlastností
člověka, které se utvářejí v průběhu vývoje
Vrozený základ osobnosti jsou temperament,
emoce
a pudy, dispozice k rozvoji různých schopností.

TEORIE OSOBNOSTI
 PSYCHOANALYTICKÁ
TEORIE
OSOBNOSTI (FREUD, ADLER)
 BEHAVIORISTICKY ORIENTOVANÝ
PŘÍSTUP K OSOBNOSTI (WATSON,
TOLMAN)
 SOCIÁLNĚ KOGNITIVNÍ TEORIE
OSOBNOSTI (BANDURA)
 TEORIE TYPŮ A RYSŮ OSOBNOSTI
(EYSENCK)
 HUMANISTICKÉ KONCEPCE
OSOBNOSTI (ROGERS)
INTERAKČNÍ MODEL OSOBNOSTI
podmínky
situace
Osobnost:
Schopnosti,
motivace,
temperament,
charakter
PŘI POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI NÁS
ZAJÍMÁ:
CO CHCE?
MOTIVACE
CO MŮŽE?
SCHOPNOSTI
JAKÝ JE?
TEMPERAMENT
CHARAKTER
O ČEM JE MOTIVACE?
O TOM, JAKÉ MÁ JEDINEC POTŘEBY A JAK JE
USPOKOJUJE (KRÁTKODOBÁ, DLOUHODOBÁ),
KTERÉ MÁ – NEMÁ USPOKOJOVÁNY, KTERÉ
JSOU PRO NĚHO VÝZNAMNÉ
JAKÉ MÁ ZÁJMY
JAKÉ HODNOTY PREFERUJE
O POSTOJÍCH, KTERÉ ZAUJÍMÁ
O CÍLECH, KTERÉ CHCE DOSÁHNOUT
POCHOPENÍ MOTIVŮ, POHNUTEK JEDNÁNÍ
UMOŽŇUJE POROZUMĚT PROČ SE JEDINEC
CHOVÁ, JEDNÁ URČITÝM ZPŮSOBEM
SCHOPNOSTI SE PROJEVUJÍ
JAKO DOVEDNOST:
RYCHLE ZÍSKAT VHLED DO SITUACE, UMĚT JI
REÁLNĚ VYHODNOTIT („VYHMÁTNOUT“
PODSTATNÉ)
ŘEŠIT SLOŽITÉ A NOVÉ SITUACE, TVOŘIVOST
KOMUNIKOVAT, NASLOUCHAT, ROZUMĚT LIDEM
ROZHODOVAT A JÍT DO ZDŮVODNĚNÉHO
RIZIKA
KRITICKY UVAŽOVAT A MYSLET
PŘEDVÍDAT
OVLÁDAT SVÉ CITY
VYUŽÍVAT ZKUŠENOSTI, POUČIT SE Z CHYB
(VLASTNÍCH, CIZÍCH)
TEMPERAMENT A CHARAKTER
JSOU O TOM:
JAK ČLOVĚK EMOCIONÁLNĚ PROŽÍVÁ
SITUACE A JAK V NICH REAGUJE
ZDA-LI JE SPOLEČENSKÝ ČI UZAVŘENÝ
JAKÁ SE U NĚHO PROJEVÍ TENDENCE
PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ
JAKÝ MÁ VZTAH K PRÁCI
JAKÝ MÁ VZTAH K OSTATNÍM LIDEM
JAKÝ MÁ VZTAH K SOBĚ SAMÉMU
CO OVLIVŇUJE UTVÁŘENÍ DOJMU O
OSOBNOSTI?
 AKTUÁLNÍ ROLE JEDINCE V SITUACI
 CELKOVÝ VZHLED
 NEVERBÁLNÍ PROJEVY
 VERBÁLNÍ PROJEVY
DOSAVADNÍ INFORMACE O JEDINCI
 REAKCE A CHOVÁNÍ
 VLASTNÍ ZKUŠENOST
METODY POZNÁVÁNÍ
OSOBNOSTI NEPSYCHOLOGEM
• POZOROVÁNÍ
NEVERBÁLNÍ
PROJEVY, VNĚJŠÍ
VZHLED, CHOVÁNÍ
AKTUÁL. EMOČNÍ STAV,
MOTIVACE, CHARAKT.
VLASTNOSTI,
TEMPERAMENT
• ROZHOVOR
SCHOPNOSTI, VZTAHY
MOTIVACE,
• BIOGRAFIE
• ANALÝZA PRODUKTŮ
SCHOPNOSTI, CHARAKTER,
TEMPERAMENT (NŽS)
SCHOPNOSTI, ZÁJMY
CHYBY PŘI POSUZOVÁNÍ
OSOBNOSTI
PODLÉHÁNÍ PRVNÍMU DOJMU
ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI NA TO, CO MÁ PRO
NÁS VELKOU INFORMAČNÍ HODNOTU
NEÚMĚRNÁ GENERALIZACE (HALÓ EFEKT)
PODLÉHÁNÍ SOCIÁLNÍMU STATUSU, ROLI
OČEKÁVÁNÍ, SELEKTIVNÍ SLEPOTA, HLUCHOTA
PROJEKCE VLASTNÍCH VLASTNOSTÍ
SOCIÁLNÍ STYK
Složky sociální styku
PERCEPCE
KOMUNIKACE
INTERAKCE
SOCIÁLNÍ STYK
SPOLEČENSKÉ
INTERPERSONÁLNÍ
Vztahy mezi účastníky
sociálního styku
PRŮBĚH KOMUNIKACE
OVLIVŇUJÍ:
ÚČASTNÍCI (SCHOPNOSTI A MOTIVACE)
OBSAH, CÍL, ÚČEL KOMUNIKACE
VZTAHY MEZI ÚČASTNÍKY
PŘI KONTAKTU S DRUHÝMI LIDMI
JAKÝ JSEM?
JAKÝ BYCH CHTĚL
BÝT?
JAK JSEM VNÍMÁN
DRUHÝMI LIDMI?
JAK DOSÁHNOUT
SOULADU MEZI
VLASTNÍM
SEBEOBRAZEM A
OKOLÍM?
PODMÍNKA:
ZNALOST SEBE
SAMA
+
ZVLÁDNUTÍ
POŽADAVKŮ
ROLE
PSYCHOLOGICKÉ ZÁSADY ÚČINNÉHO OVLIVŇOVÁNÍ
OVLIVNIT LZE TÍM
CO ŘÍKÁM
JAK TO ŘÍKÁM
KOMU TO ŘÍKÁM?
JAK ZAHÁJÍM?
VÍM CO HO ZAJÍMÁ?
ČÍM ZAUJMU?
ČEHO CHCI
DOSÁHNOUT?
ČÍM BUDU
ARGUMENTOVAT?
JSEM KOMPETENTNÍ?
CO K TOMU
VYUŽIJI?
KOLIK ČASU MÁM?
KDO MŮŽE POMOCI?
ČÍM SKONČÍM?
TYPOLOGIE OSOB PODLE
VZTAHŮ K SOBĚ A OSTATNÍM
DOMINANTNÍ
NEPŘÁTELSKÝ
(hostilní)
OK
OK
KO
OK
PŘÁTELSKÝ
(afiliativní)
KO
KO
KO
OK
PODŘÍDIVÝ
TYPOLOGIE LIDÍ SE
KTERÝMI JEDNÁME
OSOBY
NEPROBLÉMOVÉ
PROBLÉMOVÉ
• JEDNÁNÍM
• ZJEVEM
• STAVEM
• JINÝ DŮVOD
• CHCE NEMOŽNÉ
• CHCE MOŽNÉ
(NEMOŽNĚ)
• DĚLÁ CO NEMÁ
• NEDĚLÁ CO MÁ
OBSAHOVÁ A VZTAHOVÁ STRÁNKA SDĚLENÍ
VĚCNÁ
VZTAHOVÁ
SDĚLENÍ
OBSAH (CO
SDĚLUJI)
JAKÝ VZTAH
EXISTUJE MEZI
KOMUNIKUJÍCÍMI
INFORMACE O:
• PŘEDMĚTU
• KOOPERATIVNÍ
• MLUVČÍM
• SOUPEŘIVÝ
• VZTAHU K
PŘÍJEMCI
• ODMÍTAVÝ (VYHÝBAVÝ)
• ZÁMĚRU
• PODPORUJÍCÍ
TYPOLOGIE
INTERPERSONÁLNÍCH VZTAHŮ
sebeprosazení
+
II.
I.
kooperace
-
+
III.
IV.
-
ČÍM LZE OVLIVNIT POSTOJ, KTERÝ
ZAUJÍMÁ PARTNER V INTERAKCI?
POMOCÍ METOD
OVLIVŇOVÁNÍ A
PŘESVĚDČOVÁNÍ
JEJICH ÚČINNOST
ZÁVISÍ NA:
OSOBNOSTI
PŘESVĚDČOVANÉHO
POSTOJI (POVAZE
STANOVISKA) JAKÝ
ZAUJÍMÁ
OSOBNOSTI
PŘESVĚDČUJÍCÍHO
KTERÉ OSOBNOSTNÍ DISPOZICE
PŘESVĚDČOVANÉHO OVLIVŇUJÍ
JEHO OCHOTU ZMĚNIT POSTOJ?
PERSUABILITA (OVLIVNITELNOST),
KTERÁ SOUVISÍ:
S VĚKEM PŘESVĚDČOVANÉHO
JEHO POHLAVÍM
VZDĚLANOSTNÍ ÚROVNÍ
ÚROVNÍ OBECNÝCH ROZUMOVÝCH SCHOPNOSTÍ
SEBEHODNOCENÍM, SEBEOBRAZEM
INTENZITOU EMOČNÍHO PROŽÍVÁNÍ (ÚZKOST)
METODY OVLIVŇOVÁNÍ
DEMONSTROVÁNÍ
~
OBJASŇOVÁNÍ
~
SUGESCE
~
PŘÍKLADY
~
DONUCENÍ
~
PŘESVĚDČOVÁNÍ
PŘEDKLÁDÁNÍ ARGUMENTŮ, OTÁZKY, KLADNÉ ODPOVĚDI,
APELY, INDIREKTIVNÍ PŮSOBENÍ (BAGATELIZACE)
KOMUNIKAČNÍ DEVATERO
1. Komunikace je jednou ze složek sociálního styku
2. Komunikace slouží k dorozumívání mezi lidmi, ovlivňování
jejich postojů, vztahů mezi lidmi.
3. Komunikace je procesem výměny informací (sdělení)
4. V každém sdělení je obsažen předmět (co sděluji) a výzva pro
příjemce - tzv. věcná rovina, něco o mně, a něco o vztahu
k příjemci tzv. vztahová, emocionální rovina.
5. Každé sdělení je ovlivněno vztahem mezi komunikujícími.
6. Při komunikaci je nutné brát v úvahu všechny čtyři roviny
sdělení (mluvčí i příjemce)
7. Základní příčinou poruch v komunikaci je záměna
předmětné a vztahové roviny sdělení
8. O tom, jak bude sdělení pochopeno, rozhoduje příjemce.
9. Předpokladem účinné komunikace je jasné a srozumitelné
vyjadřování na straně mluvčího, aktivní naslouchání na
straně příjemce.
MALÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY
MALÁ SOCIÁLNÍ SKUPINA
 SPOLEČNÁ
ČINNOST
 SPOLEČNÝ CÍL ČINNOSTI
 VZÁJEMNÁ ZNALOST ČLENŮ
 KOMUNIKACE TVÁŘÍ V TVÁŘ
 EXISTENCE MEZIOSOBNÍCH VZTAHŮ
(VAZEB) VE SKUPINĚ
 HODNOTOVÁ ORIENTACE
 ROZDĚLENÍ ROLÍ
 EXISTENCE SKUPINOVÝCH NOREM
A SANKCÍ
TYPY MALÝCH SOCIÁLNÍ SKUPIN
CHARAKTER
SPOL.ČINNOSTI
I.
+
II.
MEZIOSOBNÍ
VZTAHY
O
-
III.
IV.
Schéma dynamiky rolového chování
OBSAH ROLE
(vnější tlak, norma,
očekávání, vzory a
modely
OSOBNÍ KONCEPCE
(pojetí role)
SOCIÁLNÍ
ZPĚTNÁ
VAZBA
KONTROLA
REALIZACE ROLE
INTERPERSONÁLNÍ
KONFLIKTY
KONFLIKTY
INTRAPSYCHICKÉ
INTERPERSONÁLNÍ
boj motivů
jedinec-jedinec
jedinec-skupina
skupina-skupina
konfliktní situace
rozhodování
konflikty
STŘET ZÁJMŮ, PŘEDSTAV, POSTOJŮ,CÍLŮ, NÁZORŮ,
ROZUMU A CITU
LIŠÍ SE:
•
INTENZITOU NESLUČITELNOSTI POSTOJŮ (CÍLŮ)
•
POČTEM ÚČASTNÍKŮ, ROLEMI, VZTAHY
•
PROSTŘEDKY, KTERÉ ÚČASTNÍCI POUŽÍVAJÍ
•
PODMÍNKAMI A NÁSLEDKY
PŘI KONFLIKTU:
• VZNIKAJÍ A PŮSOBÍ NEGATIVNÍ EMOCE
(VZTEK, ZLOST, ZUŘIVOST)
• SNIŽUJE SE SCHOPNOST REÁLNÉHO
VNÍMÁNÍ
• SNIŽUJE SE SCHOPNOST ŘEŠIT
PROBLÉMY (TUNELOVÉ VIDĚNÍ)
• KOMUNIKACE PŘECHÁZÍ DO OSOBNÍ
ROVINY
• ZVYŠUJE SE CITLIVOST NA REAKCE
PARTNERA (OSOBNÍ ÚTOKY)
• SNIŽUJE SE OCHOTA KE SPOLUPRÁCI MÍSTO TOHO SOUPEŘENÍ, MANIPULACE
CO STARTUJE KONFLIKT?
JEDNÁNÍ, CHOVÁNÍ, REAKCE PARTNERA V
INTERAKCI (PŘÍP. MÉ VLASTNÍ), VYVOLANÉ:
•
•
•
•
•
•
OSOBNOSTNÍMI DISPOZICEMI
AKTUÁLNÍM PSYCHICKÝM STAVEM
FRUSTROVANOU POTŘEBOU
NESPLNĚNÝM OČEKÁVÁNÍM
ABSENCÍ ALTERNATIVNÍCH VOLEB
ÚČELOVĚ JAKO PROSTŘEDEK K ZÍSKÁNÍ
PŘEVAHY
• CHYBNOU PERCEPCÍ CHOVÁNÍ, PROJEVŮ,
OSOBNOSTI PARTNERA
• NEZVLÁDNUTÍM AKTUÁLNÍ ROLE
FÁZE VÝVOJE KONFLIKTU
• JEDNÁNÍ
PARTNERA
• VNÍMÁM, VZNIKÁ VNITŘNÍ
KONFLIKT, POTŘEBA HO
ŘEŠIT, ODRAZ V CHOVÁNÍ
• REAKCE
PARTNERA
• AKCEPTOVATELNÁ –
KONFLIKT NEVZNIKÁ
• NEAKCEPTOVATELNÁ –
ZÁKLAD KONFLIKTU
FÁZE ESKALACE KONFLIKTU
FÁZE ŘEŠENÍ KONFLIKTU
FÁZE DOZNÍVÁNÍ KONFLIKTU
CO SNIŽUJE – ZVYŠUJE
KONFLIKTNOST VZTAHU
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
VSTŘÍCNOST
PŘIJMOUT JINÝ NÁZOR
SNAHA POROZUMĚT
NEETIKETOVÁNÍ
ÚCTA
KONKRÉTNOST
ASERTIVITA
TRPĚLIVOST
AKTIVNÍ NASLOUCHÁNÍ
ZNALOST PROBLÉMU
KLIDNÉ JEDNÁNÍ
ANGAŽOVANOST
JASNÁ PRAVIDLA
SMYSL PRO FÉR (PROBLÉM)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
UZAVŘENOST
TRVÁNÍ NA POZICÍCÍCH
SVÉ PRAVDY
STEREOTYPY
CHYBÍ RESPEKT
GENERALIZACE
AGRESE, PASIVITA
SPĚCH, STRES
NEKOMUNIKOVÁNÍ
NEZNALOST VĚCI
KŘIK, AFEKT
NEZÁJEM
CHYBÍ PRAVIDLA
RÁNY POD PÁS (VZTAHY)
JAK SI UDRŽET PSYCHICKOU
STABILITU PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTU
•
•
•
•
•
•
•
•
•
VNÍMEJ KONFLIKT JAKO VÝZVU
MÍSTO UNÁHLENÝCH REAKCÍ NASLOUCHEJ
BUĎ SVŮJ, VENTILUJ SVÉ POCITY
NENECH SE SPOUTAT ROLÍ, VLASTNÍM
OČEKÁVÁNÍM
SNAŽ SE POROZUMĚT SITUACI A MOTIVŮM
JEDNÁNÍ PARTNERA
OVLÁDNI SVÉ EMOCE, ODDĚL PROBLÉM A
VZTAH
VNÍMEJ AGRESI JAKO PŘEVLEČENÝ STRACH
ZVAŽUJ SVÉ ŠANCE, MYSLI A JEDNEJ
PROAKTIVNĚ, VĚŘ SI
KOMUNIKUJ, TLUM NAPĚTÍ, NABÍZEJ ŘEŠENÍ,
UZAVÍREJ DOHODY
ZÁSADY JEDNÁNÍ S KONFLIKTNÍM
JEDINCEM
•
•
•
•
•
•
•
•
ZKONTROLUJ SVŮJ VNITŘNÍ POSTOJ
PROJEV ZÁJEM
VYMEZ ROLE A PRAVIDLA HRY
NENECH SE ZATÁHNOUT DO VZTAHOVÉ
ROVINY, ŘEŠ PROBLÉM
UZAVÍREJ KOMPROMISY, DĚLEJ PŘIJATELNÉ
ÚSTUPKY
PRACUJ S GESTIKOU A PROXEMIKOU
STANOVUJ SI REÁLNÉ CÍLE, NEPODLÉHEJ
SYNDROMU LOVECKÉHO PSA
VYROVNEJ SE S NÁSLEDKY KONFLIKTU
ZPŮSOBY VYROVNÁVÁNÍ SE S
KONFLIKTEM (STRESEM)
OBRANNÉ
MECHANISMY
•
•
•
•
•
•
•
•
AGRESE
ÚNIK
BAGATELIZACE
KOMPENZACE
RACIONALIZACE
POPÍRÁNÍ
VYTĚSNĚNÍ
PROJEKCE
OBRANNÉ
STRATEGIE
• OSVOJENÉ ZPŮSOBY
VYROVNÁVÁNÍ SE:
• SCHULTZŮV AT
• JACOBSONOVA
PROGRESIVNÍ
RELAXACE
PROBLÉMOVÁ KOMUNIKACE
JAK ŘEŠIT STÍŽNOSTI
 VYSLECHNOUT, VYJÁDŘIT POCHOPENÍ,
AKCEPTOVAT NÁZOR
 SHRNOUT STRUČNĚ PODSTATU
STÍŽNOSTI A MOJI ROLI V SITUACI
 POSOUDIT OPRÁVNĚNOST –
NEOPRÁVNĚNOST STÍŽNOSTI
 SVÉ STANOVISKO PODLOŽIT
ARGUMENTY
 NABÍDNOUT MOŽNÝ DALŠÍ POSTUP
JAK PROSADIT POŽADAVEK
 NEZAHAJOVAT OMLUVNĚ, SERVILNĚ
 PREZENTOVAT POŽADAVEK
(KONKRÉTNĚ, ZŘETELNĚ, JASNĚ – CO,
OD KOHO, DO KDY, PŘÍP. PŘEDSTAVA O
ZPŮSOBU REALIZACE POŽADAVKU)
 ZDŮVODNIT OPRÁVNĚNOST POŽADAVKU
 VYSLECHNOUT STANOVISKO DRUHÉ
STRANY
 REAGOVAT NA STANOVISKO VČETNĚ
VYJÁDŘENÍ POCITŮ
JAK REAGOVAT NA KRITIKU
 OPRÁVNĚNÁ
 PŘIJMOUT, UZNAT
 OMLUVIT SE

PROVÉST KROKY K
NÁPRAVĚ
 NEOPRÁVNĚNÁ
 PŘIPUSTIT NÁZOR
 OSOBNÍ VÝPADY
 ODMÍTNOUT
KRITIZUJÍCÍHO
 ODMÍTNOUT, PŘIDAT
SEBEPROSAZUJÍCÍ
PROHLÁŠENÍ, POCITY
 ZVOLIT ZDRŽOVACÍ TAKTIKU
JAK SE BRÁNIT MANIPULACI
• VYJÁDŘETE SVŮJ POCIT (MÁTE PRÁVO BÝT
NEZÁVISLÍ NA DOBRÉ VŮLI DRUHÝCH, MÁTE
PRÁVO POSOUDIT, NAKOLIK JSTE ODPOVĚDNI
ZA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ JINÝCH LIDÍ)
• MLUVTE V KRÁTKÝCH VĚTÁCH (MÁTE PRÁVO
ŘÍCI „NEVÍM“)
• ODMÍTNĚTE POŽADAVEK BEZ ZDŮVODŇOVÁNÍ
(MÁTE PRÁVO ZMĚNIT NÁZOR, ODMÍTNUTÍ
POŽADAVKU NENÍ ODMÍTNUTÍM OSOBY!)
• NEZAPLÉTEJTE SE DO DISKUSE POKUD K
NIČEMU NEVEDE (DRŽTE SE PROBLÉMU)
• VYUŽIJTE HUMORU (USMÍVEJTE SE POKUD TO
SITUACE DOVOLUJE)
POSTOJE
 Kognitivní
složka
 Emocionální
složka
Cítění
Myšlení
sexuální touha
Náklonnost,
láska a
DETERMINANTY
INTERPERSONÁLNÍ
PŘITAŽLIVOSTI
Tělesná přitažlivost
Blízkost
Obeznámenost
Podobnost

!! Tyto faktory nejsou dostatečným
předpokladem pro trvalý vztah !!
TĚLESNÁ PŘITAŽLIVOST
Tělesný vzhled – malá kontrola
 Důležitá při prvních schůzkách i
následovně
 Tělesně přitažlivý jedinci zvyšují náš
sociální status i sebehodnocení
 Muži i ženy hodnoceni méně příznivě, když
je lidé vidí ve společnosti neznámé osoby,
která je přitažlivější než oni !

BLÍZKOST A OBEZNÁMENOST
Blízkost zvyšuje intenzitu počáteční reakce
 Blízkost vede k náklonnosti a zvětšuje
obeznámenost a obeznámenost sama
o sobě zvyšuje náklonnost
 Efekt si vyskytuje i při jeho neuvědomění
 Poučení – buďte vytrvalí a zdržujte se
v jeho (její) přítomnosti

PODOBNOST
 Více
než 99% manželských párů je stejné
rasy, 94% stejného vyznání…manželé a
manželky se vzájemně podobají v
sociolog.charakteristikách – věk, rasa,
vyznání, výchova, socioekonom. vrstva,
psychologické a tělesné charakteristiky,
postoje k sexu a sexuálním rolím
 Podobnost vede k náklonnosti, soc.
normy a situační okolnosti nás svádějí
dohromady s lidmi, kterým se líbíme
LÁSKA
 Vášnivá
láska –intenzivní emoční
stav, citový zmatek s pocity něhy a
sex. vzrušení, euforie a bolesti,
úzkosti a úlevy, altruismus i žárlivost
 Věrná láska – cítíme k těm, s nimiž
jsou naše životy hluboce propojeny.
Vlastnosti – důvěra, péče, tolerance
chyb a zvláštností, emoční vřelost
 „Historie milostného vztahu je v
jistém smyslu drama jeho boje proti
času“ Giraldi 16. století
MODEL DEZINTEGRACE
BLÍZKÉHO VZTAHU
Intrapsychická
fáze – pocit
nespokojenosti
Dyadická fáze – zapojen i
partner
Sociální fáze – společenské
důsledky
Fáze úpravy hrobu –
překlenutí rozchodu
podle Ducka 1988
UDRŽOVÁNÍ VZTAHU RECIPROČNÍ
POVINNOST
Zastat se druhého v jeho nepřítomnosti
 Podělit se s ním o zprávy o všech svých
úspěších
 Poskytnout emocionální podporu
 Věřit si a svěřovat se navzájem
 Dobrovolně pomáhat druhému
 Usilovat o to, aby se dobře cítil v naší
společnosti

SOCIOBIOLOGIE - APLIKACE
EVOLUČNÍCH PRINCIPŮ NA
SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ
 Získat
přístup k plodným členům
opačného pohlaví
 Výběr partnera s největším
reprodukčním potenciálem
 Angažování v nezbytném sociálním a
sexuálním chování pro docílení
početí
 Zabránění partnerovi v odchodu
 Zajištění přežití a reprodukčního
úspěchu potomků
VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE
Věda, která se zabývá studiem člověka v
průběhu celého života
 Zkoumá zákonitosti jednotlivých věkových
období
 Studuje fyziologické, psychologické a sociální
potřeby, problematické momenty, možné
stresové situace a kritické fáze daného období
 Své poznatky pak nabízí příbuzným oborům,
které je využívají (učitelé, zdravotníky, sociální
pracovníky, právníky…)

ZÁKONITOSTI VÝVOJE PSYCHIKY






Od jednoduchého ke složitému
Harmoničnost vývoje
Vývoj ve stádiích
Vývoj ve skocích
Nepřetržitost vývoje
Vývoj jde dopředu, nevrací se
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ
OSOBNOSTI



Genotyp (dědičná výbava)
Fenotyp (realizace genotypu v určitém prostředí)
Autoaktualizace (sami sebe ovlivňujeme ve vývoji)
ČINITELÉ DUŠEVNÍHO VÝVOJE

Biologické činitelé
Vrozené vlohy
 Nervová soustava
 Růst a zrání
 Činnost žláz s vnitřní sekrecí


Činitelé vnějšího prostředí

Prostředí, kde člověk žije
Výchova
 Aktivita člověka

Věk
 Zkušenosti
 zaměření

ZÁKONITOSTI DUŠEVNÍHO VÝVOJE






Vývoj je celiství proces
Vývoj probíhá rovnoměrně v čase
Proces je nezvratný
Všeobecné vývojové zvláštnosti se projevují
individuálním způsobem
Vývoj lidské psychiky je socializační proces
Vývoj lidské psychiky je proces, kterým probíhá
individualizace
Prenatální období (od početí do narození)
 Novorozenecké období (první měsíc života)
 Kojenecké období (28. den až 1 rok)
 Batolecí období (1 rok až 3 roky)
 Období předškolního dítěte (3 až 6 let)
 Mladší školní věk (6 až 11 let)
 Období dospívání

Pubescence (11 až 15 let)
 Adolescence (15 až 20 let)


Období dospělosti
Mladší věk dospělý (20 až 30 let)
 Střední věk dospělý (30 až 45 let)
 Starší věk dospělý (45 až 65 let)


Stáří (65 let a více)
PROBLEMATIKA KONFRONTACE SE SMRTÍ



Lidská existence vždy končí smrtí
V posledních desetiletích si lidé zvykli, že smrt je
spojena se stářím
Smrt není ani nebyla vždy spojena se stářím – i ve
středoevropských zemích ještě počátkem 20. století
děti tvořili dvě třetiny zemřelých (nedostatečná péče o
těhotnou ženu, dětské infekce, špatná výživa…)
SMRT – LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK



Stav, kdy u člověka dochází k nezvratným změnám
mozku, při nichž nastane selhání funkce a zánik center
řídící krevní oběh a dýchání
Zánik jedince, u něhož vymizí známky života a jeho
funkce
S rozvojem medicíny a resuscitace vznikly další pojmy:

Klinická smrt


Charakterizována zástavou dechu a činnosti srdce, přičemž
okamžitě zahájenou resuscitací je v některých případech
možno tyto funkce obnovit
Smrt mozku
S nevratným poškozením jeho funkcí může nastupovat již
po pěti minutách, během nichž je mozek bez kyslíku.
Postižený je v hlubokém bezvědomí, nereaguje na podněty,
vymizí základní reflexy
 Stanovení je důležité z hlediska dárcovství orgánů

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POTŘEBY UMÍRAJÍCÍCH
Pocit jistoty, důvěry
 Sounáležitosti (ostatní mně ještě potřebují,
nejsem břemeno)
 Lásky (cit od druhých, jejich blízkost, kontakt)
 Porozumění (chápu podstatu nemoci, mohu
hovořit o umírání)
 Akceptování (okolí si mne nadále váží bez
ohledu na moji náladu, vzhled)
 Sebeúcta (mohu o sobě rozhodovat, i když jsem
fyzicky závislý na druhých)

ELIZABETH KUBLER - ROSSOVÁ




Americká lékařka, pověřená prácí s umírajícími
Popsala proces adaptace na život ohrožující nemoc
Během let zrealizovala stovky rozhovorů s těmito
pacienty
Popsala 5 základních fází, kterými většina nemocných
prochází:

1. fáze


2. fáze


Psychologický šok (neschopnost reakce, následují bouřlivé
emoce, doprovázené agresí, pláčem)
Popření (to přece není možné, všichni se musí mýlit, já
přeci nemohu být tak vážně nemocen)
3. fáze

Deprese (proč já,proč ne ti mnohem horší, co je to na světě
za spravedlnost – POZOR v této fázi možné sebevražedné
sklony)

4. fáze


Smlouvání (nemocný sice přijal fakt, že jeho život skončí
dříve, ale snaží se o oddálení – kdybych se ještě dožil
narození vnučky)
5. fáze

Smíření (když se stav nemocného výrazně zhorší, přijetí
faktu blízké smrti bez negativních emocí) při správném
vedení nemocného nejde o rezignaci, ale o aktivní
smíření s ukončení života
AUTORSKÁ POZNÁMKA

Prezentace „Základy psychologie“ je duševním
vlastnictvím autorky a proto při jejím eventuelním
využívání respektujte prosím autorská práva.

Vzor citace:
Matoušková I. „Základy psychologie“. (nepublikovaná
přednáška). Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s.
2013. 94 s.

© Matoušková 2013

Poslední úprava textu: září 2013
