Transcript Příznaky deficitu

Minerální výživa rostlin
aneb jak rostliny získávají a využívají minerální živiny
Je centrálním tématem moderního zemědělství a ekologie.
Vysoké výnosy silně závisí na hnojení minerálními živinami.
www.doctortee.com
Minerální živiny jsou nezbytné pro výnos
Formy živin
Živiny mohou být v půdě v následujících formách:
-v půdním roztoku v iontové formě (disociace solí na ionty: KCl = K+ + Cl-)
-v pevné fázi jako soli
-výměně vázané na sorpční komplex (K+, Mg2+, Ca2+, NH4+, atd.)
-fixované ve vnitřních prostorech jílových minerálů(K+, NH4+)
-v organické hmotě (především N, P a všechny další živiny)
-v biomase (N a P)
-součást krystalické mřížky minerálů (uvolnitelné jen při zvětrávání)
Minerální živiny v rostlině
V sušině rostlin je obsaženo přibližně 45% uhlíku, 42% kyslíku, 6,5%
vodíku, 1,5% dusíku a 5% minerálních prvků. Tzv. organogenní prvky (C,
O, H, N) představují tedy 95% veškerých prvků tvořících sušinu a tvoří
tzv. spalitelný podíl.
Zbývající část asi 1-5% připadána na tzv.popeloviny (prvky přítomné v
popelu - Ca, K, Mg, P atd.)
Prvky, které jsou nezbytné pro život rostliny, se označují jako
biogenní.
Při jejich úplné nebo částečné absenci v živném prostředí dochází k
poruchám růstu a vývoje rostlin.
Makroprvky
Mikroprvky
Prvky postradatelné
N
1,5%
Ca
0,5%
P
0,2%
Mg
0,2%
K
1,0%
S
0,3%
B
0,002%
Zn
0,002%
Fe
0,0001%
Cu
0,0006%
Mn
0,005%
Mo
0,00001%
Si, Cl, Al, Na
Dělení minerálních živin
Makrobiogenní prvky(C, O, H, N, P, S, K, Mg, Ca), jejichž obsah v
sušině rostliny se pohybuje od desítek do desetin %.
Mikrobiogenní prvky (Fe, Mn, Co, Cu, Zn, B, Cl, Mo, V, Ti ), které jsou
v rostlině obsaženy od desetiny desetisíciny % sušiny.
Ultramikrobiogenní prvky(Au, Ag, Ra) jsou zastoupeny v množství
nižším než10-6 %.
Mimoto se v sušině nachází tzv. užitečné prvky - u některých rostlin
jejich obsah dosahuje poměrně vysokých hodnot (Na, Si, Al).
Dusík
Dusík se vyskytuje v přírodě v plynné formě a ve sloučeninách s
kyslíkem nebo vodíkem. Největší množství dusíku je v podobě
atmosférického dusíku (78% vzduchu). V půdě je N obsažen
především v organických látkách, které se tam nahromadily
činností mikroorganismů a odumíráním rostlin a živočichů. Půdní
organická hmota obsahuje asi 5% N. V orniční vrstvě
obdělávaných půd bývá asi 0,02 až 0,3 hmotnostních % N).
V rostlinném těle je dusík součástí bílkovin, enzymů, nukleotidů
atd., a podílí se tím na regulaci základních životních funkcí rostlin.
Příjem dusík
Rostliny přijímají minerální dusík z půdy, a to ve především
forměNO3-nebo NH4+. Tyto ionty se uvolňují při mikrobiálním
rozkladu organické hmoty a po dodán í průmyslových hnojiv.
Mohou však přijímat i organické formy (nejčastěji močovina).
Poměr mezi příjmem nitrátu a amonného iontu je různý u různých
druhů rostlin a je ovlivněn vnějšími podmínkami. S rostoucím pH
stoupá příjem NH4+.
Plynný N2 mohou přijímat rostliny žijící v symbióze s baktériemi
typu Rhizobium nebo v součinnosti s diazotrofními baktériemi,
které žijí v asociaci s kořeny rostlin nebo volně v půdě.
Dusík: příznaky nadbytku a nedostatku
Příznaky nadbytku:
Při nadbytku dusíku jsou rostliny sytě zelené, vytáhlé, náchylné k
poléhání, citlivé k chladu i suchu, ale i chorobám.
Příznaky deficience:
Při nedostatku dusíku je omezen růst rostlin a zvláště je zpomalen
růst asimilačních orgánů. Listy jsou bledě zelené, se sníženým
obsahem chlorofylu a nízkou intenzitou fotosyntézy. Dusík se
přesouvá ze starých listů do mladých, které zůstávají zelené. Staré
listy žloutnou a postupně odumírají. Obilniny málo odnožují,
cukrová řepa tvoří malý kořen. Mění se charakter vývoje rostliny
zkracují vegetační dobu, semena jsou nekvalitní.
Deficience dusíku
Deficience dusíku
Dusík. Při deficienci dusíku ztrácejí zejména starší listy
svou sytě zelenou barvu – blednou a žloutnou (konečné
stadium – uniformní žlutá barva - chloróza). Může být
pozorováno i načervenalé zbarvení cév a řapíků. Mladší
listy rovněž postupně žloutnou – hlavní projev – zpomalený
růst a zmenšení plochy listové. Postupně dochází až k
odumírání starších listů. Reakce na přidání N je velmi
rychlá – rychlá regenerace rostlin vlivem dodaného N. Při
nedostatku dusíku v půdním prostředí se jeho obsah
v rostlině silně snižuje. Rostliny se slabě vyvíjí, porosty
jsou na pohled nevyrovnané, se světlými listy. Podle
stupně nedostatku N se mění barva listů od bledě zelené
po žlutou. V době odnožování se snižuje počet odnoží,
vegetační vrchol je krátký, redukuje se počet stébel, klas je
krátký s malým počtem zrn. Redukuje se i větvení rostlin,
rostliny jsou charakteristické vytáhlým tvarem. Zrno má
nízkou hmotnost a výrazně zhoršené technologické
parametry. Mouka získaná semletím zrna je pekařsky
slabá, což se negativně projevuje v kvalitě hotového
výrobku.
Výživa dusíkem
Fosfor
Fosfor patří k minerálním živinám, jichž je v přírodních podmínkách
vždy nedostatek pro dosahování vysoké produkce biomasy.
Množství P v půdách kolísá od 0,02 do 0,5 %, s průměrnou
hodnotou kolem 0,5 %.
V půdě je P obsažen v těchto složkách:
1)V půdních roztoku jako PO43-,HPO42- nebo jako H2PO4-. V
přirozených rostlinných ekosystémech zejména v nerozpustné
formě nerozpustných solí PO43- - symbióza s mykorhizou
napomáhá příjmu fosforu.
2)P adsorbovaný na povrchy anorganických půdních složek.
3)P v podobě amorfních nebo krystalických minerálů (nejčastěji
společně s Ca, Al nebo Fe).
4)Jako součást půdní organické hmoty.
Příjem a význam fosforu
Rostliny přijímají P hlavně jako anion H2PO4-, výjimečně jako
HPO42-. Jde o aktivní proces, proto je fosfor přijímán úměrně
podle jeho potřeby v metabolizmu. Primárním zdrojem fosforu jsou
poměrně málo rozpustné minerály. Mezi ně patří např. fosforit – 3
Ca3(PO4)2.Ca(OH)2, apatit – 3 Ca3(PO4)2.Ca(F, Cl)2 nebo vivianit –
Fe3(PO4)2.8H2O. Příjem fosforu je úzce spojen s intenzitou
oxidačních fosforylací (dýcháním rostlin) probíhajících v kořenech
rostlin.
Pro usnadnění příjmu P vázaného v organické hmotě mnohé
rostliny exudují fosfatasy, které z organických vazeb uvolňují
anorganický P. Obdobnou funkci plní organické kyseliny (kyselina
citronová vytváří s P cheláty, jež vstupují do kořenů)
Hlavní fyziologická funkce P spočívá v přenosu energie v
metabolických reakcích. Fosfátový ion v důsledku své velké afinity
k elektronům odčerpává jejich energii, a ta je pak konzervována v
makroergických vazbách typu ATP.
Fosfor je schopen několikanásobné reutilizace.
Příznaky deficitu: sytězelené nebo modravě zelené listy. Později se objevuje na
starších listech vlivem hromadění antokyanů červené zbarvení hlavně podél cév.
Dochází k předčasnému opadu listů, na kterých se projevují nekrotická mrtvá
místa. Rostliny jsou malého vzrůstu, je omezen reprodukční proces – kvetení,
tvorba semen a plodů.
!
Deficience fosforu – zbarvení anthokyany
Deficience fosforu
Nedostatek fosforu se projevuje zprvu nenápadně. U rostlin je omezen
růst kořenů a dochází k méně intenzivnímu odnožování. Stébla jsou
krátká a slabě vyvinutá. Listy jsou vzpřímené, tmavě zelené s nádechem
do červenofialové barvy způsobené anthokyany (hyperchlorofylace).
Stébla u paty mají při nedostatku fosforu červenofialové zbarvení.
Omezený příjem fosforu může být způsoben také stresovými
podmínkami (sucho, nízká teplota aj.), které výrazně ovlivňují jeho
příjem.
Deficience fosforu
Draslík
Draslík je rostlinami přijímán jako K+ a v této formě se v nich vyskytuje po celou
dobu plnění svých fyziologických funkcí. Je přijímán pomocí aktivního transportu i
pasivním způsobem –adsorpční výměnou a transpiračním proudem.
Je aktivátorem řady enzymů. Draslík kontroluje otevírání průduchů a tím ovlivňuje
vodní provoz rostlin. S přesunem draslíku je spojen zřejmě i vznik kořenového
vztlaku. Má výrazné osmotické vlastnosti.
Příznaky deficitu
Nejdříve starší listy tmavnou od okraje nebo i podél žilek (tzv. káliová mozaika),
nebo se na nich projevuje chloróza. Rostliny jsou méně odolné proti nepříznivým
klimatickým činitelům – suchu a nízkým teplotám. Nedostatek draslíku se
projevuje u rostlin změnou habitu. Stéblo je zkrácené a rostlina vytváří velké
množství odnoží, takže rostliny mají keřovitý nebo metlovitý vzhled. Nedostatek
draslíku vede k poškození rostlin mrazem a ke špatnému přezimování. Zvyšuje se
také náchylnost k poléhání a zhoršuje se nebezpečí výskytu houbových chorob.
Přehnojení draslíkem vede naopak k jeho luxusnímu příjmu rostlinou a současně
je zpomalován příjem hořčíku, vápníku a manganu.
Deficience draslíku
Deficience draslíku
Vápník
Příjem, transport a redistribuce Ca2+ jsou značně ovlivněny tím, že Ca2+ vytváří s
celou řadou organických látek, zvláště organických kyselin a fosfátů, těžce
rozpustné sloučeniny.
Koncentrace Ca2+ v živném prostředíje zpravidla daleko vyšší než v rostlině. Byl
u něj prokázán aktivní příjem pomocí vysoce selektivních membránových
přenašečů. Symplastem je velmi omezeně pohyblivý.
Podmiňuje funkci membrán mitochondriía chloroplastů, kde dochází k přenosu
elektronů.
Příznaky deficitu
Nedostatek vápníku se projevuje ve změně tvaru a počtu mitochondrií. Snižuje
stabilizaci buněčných membrán, které se stávají propustnější. Deficience se
nejdříve projeví u mladých listů(nemůže být prakticky reutilizován), růstové
vrcholy se často ohýbají a odumírají. Nedostatek vápníku se projevuje
omezenou tvorbou kořenového systému. Kořeny jsou krátké a odumírají od
špičky. Na listech se objevuje chloróza a dochází k odumírání vegetačního
vrcholu, porost je nízký. Nedostatek vápníku v pozdějším období zvyšuje
nebezpečí sterility pylu.
Deficience vápníku
Deficience vápníku
Hořčík
Hořčík je rostlinami přijímán jako kation Mg2+.
Hořčík je aktivátorem více než 20 % enzymatických reakcí v rostlinách,
především metabolizmu glycidů.
Vysoké procento Mg obsahují plastidy, mitochondrie a buněčné stěny.
Mg je důležitým stavebním prvkem chlorofylu a zúčastňuje se počátečních fází
biosyntézy porfyrinového jádra.
Nepředpokládá se možnost jeho významné reutilizace.
Příznaky deficitu
V případě deficitu hořčíku jsou nejdříve postiženy starší listy s nejmohutnějším
fotosyntetickým aparátem -projevuje se na nich mozaiková chloróza - ubýváním
zeleného barviva mezi nervaturou listů. V blízkosti žilek zelené zbarvení
zůstává. Při nedostatku hořčíku se na listech objevuje korálkovitá mozaika
způsobená nerovnoměrným uspořádáním chlorofylu. Zvýšený nedostatek
hořčíku omezuje růst, rostliny jsou zakrslé a v zrnu je snížen obsah bílkovin.
Deficience hořčíku
Síra
Rostliny přijímají síru ve formě SO42- aktivním způsobem nebo ve formě
organických sloučenin (cystein, methionin). SO2 a H2S jsou pro rostliny toxické.
Síra se spolu s dusíkem účastní syntézy bílkovin, proto má v rostlině rovněž funkci
biokatalytickou a stavební.
Velmi důležitou aminokyselinou obsahující síru je methionin. Dále je síra součástí
vitamínů(thiaminu -vit. B1, biotinu - vit. H) a ústřední metabolické sloučeniny
koenzymu A (CoA). Sulfáty mohou v rostlině tvořit vazby bohaté na energii
podobně jako fosfáty.
Příznaky deficitu
Nedostatek síry způsobuje zpomalení růstu rostlin a snížení syntézy chlorofylu, ale
v přírodních podmínkách se neprojevuje (v současnosti již opět začíná – odsíření
elektráren), protože je k dispozici v dostatečném množství a příjem rostlinami je s
výjimkou některých čeledí(např. Brassicaceae) nepatrný. Nedostatek síry se
projevuje změnou zabarvení listů. Nejmladší listy jsou světle zelené až žluté.
Snižuje se využití dusíku a při poklesu síry pod kritickou hladinu klesá obsah
bílkovin v zrnu a zhoršují se technologické vlastnosti zrna.
Deficience síry
Železo
Mechanizmus příjmu železa rostlinami není zcela objasněn (zřejmě ve formě
chelátů). Železo je velmi málo mobilní.
V metabolicky aktivních formách se železo v rostlině vyskytuje v přímé vazbě s
bílkovinou (ferredoxin a flavoproteiny), nebo jako součást enzymů.
Podílí se na oxidačně redukčních reakcích v pochodech fotosyntézy a respirace.
Je významné pro přenos elektronů díky existenci dvou oxidačních stupňů Fe2+ a
Fe3+.
Příznaky deficitu
Počínající Fe-deficience se projevuje okamžitě vizuálními příznaky, chlorózou na
nejmladších listech (oproti hořčíku) a zejména na bázi listů. Ta přechází až v bílou
barvu. Cévy listů zpočátku zůstávají zelené, takže vzniká ostrý barevný kontrast
mezi zelenými žilkami listu a jeho ostatní částí. Deficience je často pozorována na
vápenatých půdách a v anaerobních podmínkách, často je indukována nadbytkem
těžkých kovů v půdě.
Deficience železa
Bór
Dosud nejsou známy všechny mechanizmy působení bóru. Hraje důležitou úlohu v
prodlužování. Syntéze nukleových kyselin a fukci membrán. Ovlivňuje buněčné
dělení a je důležitý pro výstavbu buněčné stěny. Uvádí se jeho regulační vliv na
metabolizmus sacharidů, hladinu auxinů v rostlinách a na aktivitu ribonukleasy.
Příznaky deficitu
Deficit se projevuje ve výstavbě meristematických pletiv –zvláště kořenových
špiček a vegetačních vrcholů(např. srdéčková hniloba cukrovky). Při nedostatku
bóru je zasažen meristém, odumírá růstový vrchol a dochází k intenzivnímu růstu
odnoží, které brzy odumírají. Na horních listech se objevuje chloróza, klas je
zakrslý, vyskytují se problémy v kvetení a sterilita pylu. Typické je rovněž křenčení
plodů – typické u hrušek vy vyšších polohách.
Deficience bóru
Deficience bóru
Mangan
Mobilita Mn v rostlině je malá, přednostně je transportovaný do meristematických
pletiv.
Mn se podobně jako Fe účastní přenosu elektronů. Je aktivátorem mnoha enzymů
– dekarboxylasy a dehydrogenasy, je zapojen v Krebsově cyklu. Klíčová úloha je
ve fotosyntéze v kyslík-vyvíjecím komplexu. Má centrální úlohu při aerobním
dýchání.
Příznaky deficitu
Nedostatek se projevuje narušením mnoha metabolických procesů, ale i jeho
nadbytek vyvolává poruchy –vyšší obsah způsobuje deficienci Fe. Příznaky
deficitu se projevují nejdříve na mladších listech –mezižilkovou chlorózou (jako
Fe). Později se mohou vytvořit až šedé nekrotické skvrny. Nedostatek manganu
se projevuje na nejmladších listech malými žlutými tečkami. Redukuje se buněčné
napětí (turgor) a listy u rostlin se stáčejí do středu. Při dozrávání se omezuje
tvorba bílkovin.
Nadbytek manganu vyvolává těžké chlorózy. Na rubu listů se tvoří hnědé až
červenohnědé tečky, které v pozdějším stadiu splývají ve větší skvrny. Při silném
nadbytku listy odumírají.
Deficience manganu
Zinek
Mobilita Zn v rostlině je malá. Nemění své oxidační číslo, takže se nehodí pro
funkci přenosu elektronů.
S řadou organických látek tvoří pevné komplexy. Je kovovým komponentem
velkého počtu enzymů(dehydrogenasy, alkohol a laktát hydrogenasy). Je nezbytný
pro syntézu chlorofylu.
Příznaky deficitu
Zn deficience má depresivní vliv na růst rostlin, prodlužování internodií v důsledku
deprese hladiny auxinů – rozetový habitus růstu. U některý rostlin (kukuřice, fazol)
dochází k intravenózním chlorózám – končí bílým nekrotickými spoty.
Deficience zinku
Měď
Cu se v rostlině snadno pohybuje, plní funkci katalytického prvku. Má vysoký
redoxní potenciál (přechod Cu+ na Cu2+ - plastocyanin). Spolu s Fe a Mn se podílí
na redukci nitrátů.
Při vyšším zastoupení v živném prostředí je pro rostliny značně toxická.
Příznaky deficitu
Symptomy deficitu se značně liší mezi jednotlivými druhy rostlin. Listy mohou být
chlorotické nebo modrozelené s chlorotickými okraji. Nedostatek mědi se objevuje
často již při odnožování. Listy jsou úzké, stáčejí se a postupně zasychají. Ochoření
rostlin se objevuje zvláště na půdách lehkých a na půdách s vyšším obsahem
organických látek. Pokud se nedostatek mědi objeví později, zkracuje se délka
internodií a je krátký klas
Deficience mědi
Deficience shrnutí
Živiny v půdě
Kationty v půdě
Váží se na minerální i
organický půdní podíl
Kationty v půdě a kationtová výměna
Kationty v půdě a kationtová výměna
Jílovité minerály
Anionty v půdě
Váží se zejména na
organický půdní podíl.
Tvoří dobře rozpustné
soli, které se z půdy
vyplavují – eutrofizace
N a P.
Anionty v půdě
Nevážou se na jílovité minerály,
pouze na organický půdní podíl
a zde pouze na kladně nabité
funkční skupiny. Patří zde NO3-,
SO42-, Cl-, PO43-
Příjem živin
1) Kořenová výživa
2) Foliární výživa
Kořen – klíčový orgán příjmu živin
pásmo
větvení
absorpční
pásmo
prodlužovací
pásmo
vzrostný
vrchol
Apoplastický a symplastický transport
endodermis
Caspariho proužky
symplastická
cesta
apoplastická
cesta
r rhizodermis; kv kořenový vlásek; k primární
kůra; en endodermis; sv střední válec
pericykl
kortex
xylém
floém
epidermis
k primární kůra; en endodermis; pb propustná buňka; f floém; x xylém; d dřeň
Hydroponie
Hydroponie je pěstování rostlin bez půdy v živém roztoku. Hydroponicky
je možné pěstovat téměř všechny pokojové rostliny. Nejvhodnějším
substrátem je v tomto případě keramzit - expandovaný jíl nebo experlit.
Zelenina - rajčata, okurky a pod. nebo květiny (karafiáty, gerbery a pod.)
pro produkci řezaných květů užitkové rostliny ve sklenících se také
pěstují hydroponicky buď v minerální plsti nebo v roztoku na "tenké
vrstvě".
Způsoby hydroponického pěstování rostlin
vzduch
živný
roztok
živný
roztok
bublání
mlha
živného
roztoku
živný
roztok
pumpa
mlhovač
Faktory podmiňující pěstování rostlin hydroponicky
1)
2)
3)
4)
Živný roztok
Aerace
pH
Fe
Faktory podmiňující pěstování rostlin hydroponicky
1)
2)
3)
4)
Živný roztok
Aerace
pH
Fe
Mikorhíza
Mykorhiza (dříve mykorrhiza) je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších
rostlin. Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových
buněk primární kůry (endomykorhiza), v druhém případě zůstávají
vlákna jen v mezibuněčném prostoru (ektomykorhiza).
Mikorhíza
Při
endomykorhize
neboli
endotrofní
mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř do
kořenových buněk rostliny. Známe několik druhů
endomykorhizy. Jejich názvy jsou často
odvozené od skupiny rostlin, v níž se daná
mykorhiza vyskytuje. Nejčastější houboví
symbionti jsou z oddělení Glomeromycota.
Arbuskulární
mykorhiza
(vezikulo
arbuskulární): v buňkách se hyfy větví do
stromečkovitého útvaru – arbuskulu nebo
lidvinkovitého útvaru - vesikulu. Je to nejčastější
druhy endomykorhizy.
Erikoidní mykorhiza (vřesovce a Epacridaceae)
Orchideoidní mykorhiza (orchideje), včetně
mykotrofie
chlamydospora
epidermis
arbuskule
endodermis
vesikulus
kořenový vlásek
Mikorhíza
Ektomykorhiza (ECM, také ektotrofní mykorhiza) je
méně častá, uvádí se asi 2000 rostlinných druhů.
Většina ektomykorhizních hub jsou vřeckaté či
stopkaté houby, tedy skupiny, k nimž patří také hřib či
muchomůrka, a dále zygomycety. Mezi rostliny, které
jsou v ektomykorhizním svazku, patří např. dub,
borovice, eukalyptus, bříza, Dipterocarpus či oliva.
Ektomykorhizní houby vytváří kolem kořene tzv.
hyfový plášť, díky němuž se zvyšuje savá plocha
soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňky primární
kůry (nikoliv však dovnitř buněk, nejdále také k
endodermis). Hyfy v intercelulárním prostoru tvoří
soustavu vláken, které se říká Hartigova síť. Mnoho
dalších hyf se větví v půdě, čímž dále zvyšuje savou
plochu.
Kořeny s tímto typem mykorhizy většinou díky tomu
zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Tuto změnu
ovlivňují hormony vylučované houbou, například
auxiny. Ektomykorhizní houby nejsou na svých
hostitelích tolik závislí, jak tomu je u endomykorhizy.
Mohou totiž žít částečně saprotrofně. Některé druhy
také mohou volit mezi saprotrofní a mykorhizní
výživou
epidermis
xylém
floém
kortex
Hertigova
síť
hyfový
plášť
Hnojiva
CHARAKTERISTIKA HNOJIV
- podmínky – použité ve správném množství, ve správné době, správným způsobem, respektování vlastností hnojiv, půdy, rostlin,
vliv faktorů (přírod. podmínek)
Rozdělení hnojiv
1) podle účinnosti
a)přímá – zdroj živin
b)nepřímá – zlepšují účinosti (využití živin) – bakteriální l., regulátory rostlin, inhibitory
2) podle skupenství
a)tuhá
c)kapalná
c)plynná
3)podle způsobu
a)organická
b)minerální (průmyslová)
c)místní (lokálně použitelná)
Organická a minerální hnojiva
Organická(statková) – z vnitřního koloběhu zeměděl. podniku, s velkým objemem, s velkým obsahem vody, nízkou koncentrací
živin
Minerální
Minerální - produkty chemického, báňského, stavebního, hutního prům… s vysokým obsahem živin (koncentrovaná
hnojiva) -upravený poměr živin
a) jednosložková – dusíkatá, fosforečná, draselná…)
b) vícesložková (NPK hnojiva)
c) smíšená
d) kombinovaná
SOUHRN
Minerální výživa rostlin
-zahrnuje procesy příjmu, vedení a využití minerálních živin.
Jednobuněčné organismy, vodní rostliny - příjem živin celým
povrchem těla
Vyšší suchozemské rostliny - kořeny, kořenovým vlásením
Zdroj živin - pevná půda (jíl, humus) - nesou elektrický náboj a
vážou minerální živiny (ionty),
kapalný půdní roztok - transport ke kořenům, příjem živin
kořeny - potřeba ATP
Je klíčovým faktorem intenzifikace zemědělství, ale má
ekologické dopady.
Vysoké výnosy plodin a tím i výživa lidstva silně závisí na
hnojení minerálními živinami.