Transcript Co je emoce?

Emotion-focused Therapy:
tranformační síla emocí
Leslie S Greenberg
www.emotionfocusedclinic.org
Dlouhodobý výcvik v integrativní psychoterapii, 2. ročník
MUDr. Jan Kubánek




Dynamická, systemická a kognitivní tradice se víc
zaměřuje na poznávání a rozumové pochopení
nebo na změnu chování.
Relativně malý důraz kladli na prožívání emocí.
Snadněji se dá zaměřit na poznávání, protože se
dá ve vědomí lépe uchopit a také na chování,
protože se dá lépe pozorovat a máme ho více
pod vědomou kontrolou.
Terapie zaměřená na emoce se snaží dosáhnout
rovnováhu mezi citovou/poznávací/behaviorální
složkou tím, že zdůrazňuje významnou roli
prožívání primárních adaptivních emocí v procesu
terapeutické změny.
Úvod
1. empatické vyladění na klientovy
emocionální významy nebo pocity.
 2. facilitování konkrétních způsobů
emocionálního zpracování a vytváření
významů.


Cíl: sebe-reorganizace emocionálních
schémat a osobních významů.
Proces

Narůstající počet důkazů o účinnosti léčby
zaměřené na emoce.
Výzkum
1. tendence konat ve vztahu
 2. proces konstruování významu
 3. primární signální význam


Např. smutek – nastavení ruky ke
kontaktu, když nepřijde, následuje stažení
se. Strach – tendence utéci. Emoce dávají
smysl konání. Důležitý komunikační
systém.
Co je emoce?
1. Afektivní systém: Pre-symbolický.
Regulace citu je ústřední motiv. Emoce
přichází dříve než slova, může být
pociťována v těle. Snažíme se vyhýbat
nepříjemným.
 2. Konstruování významu: Symbolický.
Ústřední motiv je vůle k významu.
 3. Interakce mezi těmito dvěma systémy
určuje prožívání. Dát smysl tomu, co
prožívám.

Dialekticko-konstruktivistická
teorie. Dva základní systémy





Regulace citu je ústřední motiv.
Vyhledáváme emoce, protože to, jaké pocity
nám způsobují, nám pomáhá přežít.
Vyhledáváme pokoj, radost, slast, hrdost,
vzrušení a zájem a stejně tak se snažíme
necítit bolest a hanbu a strach.
Vyhledávání emocí je tedy důležitá motivační
síla a regulace citů je hlavní motor chování.
Vyhledáváme vztahy a dosahujeme výkony,
protože nám dávají určité pocity.
Ad 1. Emoce, motivace a regulace
citu





Výše úrovně motivace, jako je například vztahová
vazba a identita/angažovanost se tedy zakládají na
afektivních procesech a jsou z nich vytvářené.
Bez úzkosti a pokoje by nemohla existovat vztahová
vazba, bez strachu by neexistovalo vyhýbání se
poškození, bez zájmu by nebyla angažovanost, bez
hněvu by neexistovala asertivita, bez hrdosti a hanby
by nebyla identita a bez radosti by nebyla slast ve
spojení.
Bez emocí by jsme nevyhledávali jiné lidi, necítili by
jsme žádné pouto ani podporu a nedosahovali by
jsme výkony a cíle.
V manželství si vzájemně regulujeme emoce.
Emoce jsou fenomenologicky přístupnější, než vztah.
Motivace se zakládá na emocích
Hledání významu je pud v každém z nás.
 Narodili jsme se pro význam a příběh.
 Hledání významu je forma štěstí.
 Pravděpodobně by žádná slast netrvala,
kdyby to nebyla slast spojená s
významem.

Ad 2. Vůle k významu









Emoce nám říkají, co je pro nás osobně
důležité a jestli jdou věci podle nás.
Pomáhají nám přežít tím, že nám poskytují
účinný, automatický způsob rychlé reakce na
důležité situace.
Emoce nás připravují na chování.
Emoce obsahují přání/potřeby, které vytvářejí
chování.
Emoce integrují prožívání, dávají nám
význam, hodnotu a směr.
Základní pojmy:
A. emocionální schémata,
B. diagnostika emocí,
C. principy změny emocí.
Emoce: v zásadě adaptivní





Obsažená v implicitním/automatickém
zpracování prožívání.
Prožívání a chování vytváří plán činů, ne
pre-činy.
Sebeorganizující procesy, ne věci.
Sestává ze složek/prvků spojených v síti.
Složitost - mnohé fungují simultánně.
Ad A. koncept emocionálního
schématu
Emocionální schéma (Narativní struktura)
Přesvědčení: Očekávám, že selžu
Obraz matčinné
tváře v kontextu
???
Strach
Tendence se scvrknout
Já
Hmatový vjem
Matka
Vjem/pocit v
žaludku
Rychlé dýchání
Srdeční tep
Narativní odvíjení





Neurony jsou propojeny ve složitých
sítích.
Většina z nich se objeví v prvních třech
letech života.
Funkční jednotky pro různé úlohy
vytvářejí v mozku oblasti, které jsou
aktivovány při plnění specifických úkolů.
Jsou lokalizovány na různých
hierarchických úrovních.
Neuronální sítě se mohou měnit.
Neurologie
Real Network Structure in the Human Brain.
Vnitřně reprezentují naše emocionální
reakce plus evokují podnětovou situaci.
 Později reprezentujeme svoje pojmové
poznatky a přesvědčení asociované s
emocionálním prožíváním.
 Výsledkem je syntéza na „vysoké úrovni“,
která nám poskytuje vnímání takových
věcí, jako jsou pocity nejistoty, důvěry,
zranění a nebo „na vrcholu blaha.“

Emocionální schémata



Emoce vyplývají z automatického vyhodnocování
situace ve vztahu k potřebám/cílům/zájmům.
Vyhodnocování takových rysů, jako je např.
velikost, rychlost, ne myšlenky.
Emoce jsou adaptivní, ne racionální nebo
iracionální.
Regulace
Množství úrovní: neurochemická, fyziologická,
svalová, kognitivní, sociální
 Emoce označí problém.
 Emoce je součást komplexního systému včetně
potřeb a myšlenek.


Vznik emocí
Vznik emocí
Visual
Cortex
Pre-frontal Cortex
Thalamus
Fight, Flight or
Freeze
Emoce stanovují problémy, které se mají řešit
Kognitivní procesy pracují ve službách afektivních cílů
Emoce:
Situace
Vjem/pocit
Význam
Potřeba
Tendence konat

Když se terapeutický proces nehýbe, je dobré
podívat se na některou z těchto oblastí.
Zřejmě nebyla rozvinutá. Při práci zmapovat
všechny komponenty.
Komponenty emocí
Dialektická konstrukce self
Narativní identita:
Verbalizované sebepojetí
Přesvědčení
Příběh
Kultura,
jazyk, mýty
Symbolizace
Dialektický kruh
Zkušenost
(prožívání)
Jiné možné
sebeorganizace
Sebeorganizace
Tělesně pociťovaný vjem
Cítění, co se děje
Emocionální schémata
Kognitivní proces:
Selektivní pozornost
1. kognitivní.
Vysvětlování, přejmenování, porozumění

2. selektivní pozornost.
Jak se uvnitř cítíte? Vedení pozornosti empatií.
Pokud se terapeut zaměří na emoce, zaměří
na ně svoji pozornost i klient.

3. aktivace emocionálních schémat.
Změna fyziologického stavu – fyz.aktivita u
depresivních. Aktivovat novou emocionální
zkušenost.

Úrovně intervencí

1. (ad B.) Diagnostika a zhodnocení emocí

2. (ad C.) Empiricky podložené principy
změny

3. Markery problémů
Kompasy EFT






Dobrý pracovní vztah
Klienti s Global assesment of function více
než 50 (škála v DSM 4, 0-100)
Nepřítomnost zneužívání látek a poruchy
ovládání impulzů.
Self není příliš křehké (narcistická nebo
hraniční porucha osobnosti)
Ne příliš málo nebo příliš mnoho emocí.
Emocionální příznaky distresu nebo jeho
zpracovávání.
Diagnostika, indikace
Základní lidské potřeby jsou adaptivní.
 Cílem je najít klíčovou potřebu.
 Může být konflikt mezi více sobeckými a
více citovými potřebami.
 EFT není vhodná pro psychopaty a
sociopaty.

KIND, potřeby
Emoce:
 1. Primární – biologicky adaptivní

– biologicky maladaptivní
 2. Sekundární
 3. Instrumentální

diagnostika





Primární emoce jsou ty, které se objevují jako první.
Primární adaptivní emoce jsou smutek ze ztráty a
asertivní zmocňující vztek. Dostat se do kontaktu s nimi je
dobré.
Primární maladaptivní emoce jsou staré, známé pocity,
které se vyskytují opakovaně, a nemění se. Jsou to pocity,
jako je základní pocit osamělosti a opuštěnosti, úzkost
základní nejistoty, pocity ubohé bezcennosti, nebo
zahanbující nedostatečnosti, které trápí jedince po celý
jeho život. Pocházejí z předcházejících zážitků.
Sekundární emoce jsou reakcí na myšlenky a pocity spíše
než na situaci, jako např. vztek jako reakce na pocit
ublížení, nebo pocit viny, nebo obav při prožívání vzteku.
Když se lidi cítí zraněni, mohou vyjadřovat hněv, muži
často vyjadřují hněv a zuřivost, když cítí hanbu nebo
úzkost. Ženy často místo hněvu pláčí (smutek). Sekundární
emoce je obrannou reakcí (psychodynamika).
Instrumentální emoce jsou předstírané a slouží
nějakému dalšímu cíli.
Emoce
Primární adaptivní: dosažení za účelem
dobrých informací.
 Primární maladaptivní: dosažení za
účelem transformace. Nejprve emoci cítit,
pak je možné ji opustit.
 Sekundární: zkoumání za účelem přístupu
k primárním emocím.
 Instrumentální: uvědomění si jejich cíle.

Diferencilání intervence

Afektivní: strach/úzkost ze ztráty sebekontroly
nebo z pohrdání či odmítnutí ze strany druhých

Fyziologické: zatnutí svalů, zadržování dechu

Kognitivní: katastrofická očekávání, („lidi mě
odmítnou“), mýty („muži nepláčou…není možné
se zlobit na rodiče“)

Behaviorální: sebepoškozování, kousání nehtů,
aplikace návykové látky, hraní automatů…
Přerušení/bloky/vyhýbání se
emocím
Projev adaptivních emocí
Přerušení emocí
A) Dosahování emocí
 B) Modulování, porozumění emocím
 C) Transformace emocí

Hlavní procesy změny emocí







1. Zvyšte uvědomění si emocí, jejich
symbolizaci v kontextu charakteristických
osobních příběhů.
Uvědomění, pojmenování, celý příběh a jeho
kontext.
Symbolizovaní emocionálního prožívání za
účelem nalezení smyslu svého prožívání. Co
cítím?
2. Projevte emoci.
Projev mění self a interakce mobilizováním i
odhalením se. Překonejte sebeovládání a
inhibice. Úplný projev. Neuro-chemické změny.
Když pláču, vzdávám se druhému. Vztek naopak
mobilizuje.
Vyjadřování emocí v průběhu terapie predikuje
její úspěšnost.
A) Dosahování emocí





3. Zlepšete regulaci emocí.
Explicitně vyjádřete regulaci. Použijte záměrnou mozkovou
kapacitu na kontejnování a regulování maladaptivních
reakcí amygdaly (hlavně strach, zuřivost, hanba).
Implicitně vyjádřete sebeutišení. Dovolení si, tolerování,
akceptování a tišení.
Regulace dechu, vzdálenosti od emoce, tak jako v
meditaci. Sebeuklidnění. Internalizace empatické
přítomnosti terapeuta. „Jak se můžeš postarat o zraněné
dítě v sobě?“
4. Reflektujte emoce.
Hledejte význam prožívání. Uvolnění zaseknutého.
Vytvoření nového významu. Pochopení. Vidění vzorců,
porozumění novým způsobům. Nová narativní konstrukce.
B) Modulování, porozumění










5. Zaměňte emoci emocí.
Alternativní, změněná sebeorganizace, sada emocionálních
schématických vzpomínek nebo „hlasů“ v osobnosti, založená na
primárních emocích se dá dosáhnout pomocí:
a) odvedením pozornosti.
b) zaměřením se na novou potřebu/cíl.
c) změnou interakcí.
Maladaptivní reakce se transformuje anebo syntetizuje s adaptivnější
emocionální reakcí.
Při vzteku se rozpínám, při smutku čekám kontakt a přiblížení a když
nepřichází, tak se izoluji. Při úzkosti se stahuji. Mohou se aktivovat i
jiné hemisféry. Jedna emoce mění druhou. Vztek mění stud. Změny
jsou i na neuronální úrovni. Vzniká nový pocit.
Výzkum paměti: vždy, když si na něco vzpomeneme, tak se to uloží
trochu změněné. Vzniká mix staré a nové vzpomínky. Ke vzpomínce se
přidá nová zkušenost.
6. Zaměňte emoci novým interpersonálním zážitkem.
Nový zážitek s druhým člověkem poskytne korektivní emoční zkušenost.
Vyvrátí patologická přesvědčení. Poskytne interpersonální utišení. Nový
úspěšný zážitek změní emoci.
C) Transformace emocí
Transformace emocí
1.Dokončení/Odpojení/Návyk/Vyhasnutí
Co je blokované se
musí odblokovat, ať to
jde svojí cestou
Objevení se & odplynutí
Pustit
Desenzitizace/Expozice
2. Změna emoce emocí
Vymazání
Vytvoření nového
=
Syntéza
















1. Empatický vztah.
2. Přesun pozornosti na přítomnou subdominantní emoci.
Např. nabízí vztek, ale v očích má něco jiného.
3. Přístup k adaptivní potřebě/cílu a asociované emoci.
Co potřebuji? Hodnocení, jestli je nebo není potřeba naplněna.
To vyvolá vztek nebo smutek.
4. Expresivní vyjádření alternativní emoce.
Podpořit pozici těla, která je blízko k vyjádření dané emoce.
4b. Aktivujte představivost k vyvolání emoce.
Např. imaginace místa, kde se cítím bezpečně.
- Evokujte emocionální vzpomínky alternativní emoce.
- Navození nálady pomocí hudby.
4c. Terapeut (člen skupiny) vyjadřuje emoci za klienta.
Prožíváme sami sebe ve tváři druhých.
5. Humor.
6. Kognitivní tvorba nového významu.
7. Vztah evokuje novou emoci
Zpřístupnění alternativní emoce
„Můžeme měnit vzpomínky. Musíte čelit pocitům,
než je budeme moci změnit.“
 Vztek – vyjádřit ven. Jít hned do přehrávání, ale
tak, aby to klient zvládl.
 „Můžete cítit hněv. Jaké to je?“
 Terapeut je ½ kroku před pacientem. Ne více.
 Proces se zastavil. „Co potřebujete?“
 Když klient mobilizuje potřebu, přijde hněv. Malý
hněv a velký smutek. Postupně hněv roste a
smutek mizí.
 Objeví se porozumění a odpuštění.

Ukázka práce 1
1)
2)
3)
4)
Vazba
Evokace
Emoce – sekundární
Dosáhnutí hlubších emocionálních
schémat
Adaptivní
Maladaptivní
Provázení
Transformace
5) Narativní rekonstrukce
Intervence zaměřená na emoce
Objeví se sekundární emoce. „Mluvte o
ní.“
 Může se rovnou objevit adaptivní emoce
(asertivní hněv)
 Beznaděj se mění asertivním hněvem.

Intervence zaměřená na emoce poznámky







Pacientka – pláč, bezmoc – sekundární
emoce… „Co potřebujete?“
Jsem vinná, že jsem vykořenila syna,
zklamala jsem ho – marker sebekritiky.
„Co je nejhorší z toho všeho?“
Že jsem si vybrala špatného.
„Trestáte se za to, že jste udělala chybu.
Jak se cítíte, když se tak trestáte?“
Cítím se hrozně. – sekundární emoce.
Dále technika dvou židlí.
Ukázka práce 2

Organizace emocionálního
self.

Organizace emocionálního
self.

Maladaptivní emoce.

Vnitřní zdroje adaptivních
emocí.

Zlé slabé self.

V podstatě zdravé self.

Jsem bezcenný.
Nedokáži přežít.
Hanba, strach

Hodnota/klady
Hněv, smutek.
Potřeba zvládat a spojit se.




Transformace,
pomocí vnitřních zdrojů

Sekundární distres


Primární maladaptivní
emoce



Potřeba

Primární adaptivní
emoce

Jaké potřeby jsou
spojené s primární
maladaptivní emoci?
Např. pociťovaná
nejistota, opuštěnost.
Potřeba –být
milovaný, mít
blízkost.
Primární adaptivní
emoce – hněv –
zasloužím si mít
blízkost a být
milovaný. Smutek –
neměl jsem to.
Proces základní změny
Start
Míra emocionálního zpracování
nízká
vysoká
S
E
K
Celkový
distres
Obviňující
vztek
PRIM.
MAL
strach /
stud
potřeba
Model
emocionálního
zpracování
Pascual-Leone & Greenberg 2007
negativní
hodnocení
Pozitivní hodnocení
Asertivní
hněv / Sebeutišení
smutek /
zranění
Akceptace, puštění,
nechání být
PRIM.
ADAP






Obviňující hněv – dostat se pod něj, je tam
zranění.
Projevení emocí a potřeb – validizovat
terapeutem – zpochybní negativní
sebehodnocení.
Např. potřebuji být oceněný – změní se na
zasloužím si. Vznikne pozitivnější sebehodnocení.
Adaptivní emoce – smutek, žal – když nebylo, co
mělo být; asertivní hněv – zasloužím si to +
sebeošetření.
Smutek+sebe utišení jsou opačné strany téže
mince. Objevuje se porozumění, že jsem to měl
mít.
Možné relapsy a pohyby dopředu a dolů ve
schématu. Víc pracovat s hanbou a vzpomínkami
Model emocionálního zpracování,
poznámky
Úlohy vztahu
Marker úkolu
Intervence
Koncový stav
Začátek terapie
Vytvoření
aliance
Produktivní
pracovní
prostředí
Stížnosti; stažení Vytváření
se (otázky na cíle alliance,
a úkoly; únik před dialog
vztahem nebo
(každý zkoumá
prací)
svoji roli v
těžkostech)
Náprava aliance
(silnější
terapeutická
vazba nebo
angažovanost v
terapii; lepší
sebeporozumění)
Úlohy opětovného zpracování
Marker úkolu
Intervence
Koncový stav
Narace traumatu
(vnitřní tlak vyprávět
těžký životní příběh,
např. trauma)
Úleva, obnova
Převyprávění narativních
mezer
traumatu
Významový protest
(životní událost
narušuje přesvěčení)
Práce s
významem
Revize
přesvědčení
Problematický
reakční bod
(zarážející nadměrná
reakce na konkrétní
situaci)
Systematické
evokativní
odvíjení
Nový pohled na
sebe a fungování
ve světě
Marker úkolu
Intervence
Koncový stav
Těžkosti se
zaměřením
pozornosti
(zmatený,
přetížený)
Vyčištění
prostoru
Produktivní práce
s prožíváním
(pracovní
vzdálenost)
Nejasné pocity
(vágní, vnější
nebo abstraktní)
Zaměření na
prožívání,
fokusing
Obtížné
vyjadřování
pocitů (vyhýbání
se pocitům,
obtížné
odpovídání na
otázky na pocity)
Dovolí si a
vyjadřuje emoce
(také Fokusing,
odvíjení, technika
2 židlí)
Symbolizace
pociťovaného
vjemu, posun
vpřed
Přiměřené
vyjadřování emocí
terapeutovi a
ostatním
Úlohy prožívání
Úlohy hraní rolí
Marker úkolu
Intervence
Koncový stav
Rozpolcení
sebehodnocení
(Sebekritika,
rozervanost)
Rozpolcení
sebepřerušení
(Blokované
pocity, rezignace)
Rozhovor na
dvou židlích
Sebeakceptace
Integrace
Hraní rolí
na dvou židlích
Sebevyjádření
Nedokončené
záležitosti
(Přetrvává špatný
pocit vůči
důležitému
člověku)
Práce s
prázdnou židlí
Posílení
Pustit, nechat být
Nelibost, nesplněné potřeby,
potvrdit sebe, pochopit druhé
anebo je brát jako spolehlivé
Vyjádřením podložené porozumění vnitřnímu
světu jiného člověka.
 Navažte emocionální kontakt s prožíváním
druhého člověka.
 Představuje imaginativní vstup do světa jiného
člověka.
 Komplexní porozumění prožívání jiného člověka
 Pocity
 Významy
 Přání
 Co je druhý schopný komunikovat, pochopit, co
potřebuje a kdy.

Empatie je porozumění emocím
47-65
Různé empatické reakce

1.
2.
3.
4.
5.

6. Empatické znovu zaměření.




Empatické
Empatické
Empatické
Empatické
Empatické
porozumění
potvrzení
zkoumání
navozování
dohady.
Typy empatických reakcí




Reakce, jejichž primárním záměrem je
komunikovat porozumění momentálního
klientova prožívání.
(Nepřidávám význam)
-Empatická reflexe – přesně reprezentuje
nejústřednější, nejbolestivější anebo silně
pociťovaný aspekt klientova poselství.
-Empatické následování – stručné reakce, které
naznačují, že terapeut rozumí, co klient říká
(uznání a empatické opakování).
Ad 1. Empatické porozumění
Klient: Ztrávil jsem celý den běháním po
pracovních pohovorech. Mám toho po krk.
 Terapeut: Celý den jste běhal po
pohovorech a je to takové, že: „Jsem
unavený a mám toho dost?“
 Klient: No ano. Jsem úplně zničený a
frustrovaný.











Tyto reakce potvrzují klientův pohled.
Validizace, dává to smysl, „nedivím se, že to tak máte“.
Příklad:
Klientka: Byl takový ostrý. Choval se ke mně jako blázen a
to bylo potom, co jsem se tak snažila. Místo, aby mi
poděkoval. Je to ponižující.
Terapeut: Ano. Musíte se cítit ponížená a po vaší snaze
neoceněná a ponížená.
Jiný příklad:
Klientka: Nechci plakat…
Terapeut: To je v pořádku, to tu můžete dělat…
Může se objevit strach, že emoce klienta zaplaví nebo
hanba, že není dost dobrý, když pláče a prožívá emoce.
Emoce řekne, které potřeby nejsou naplněné.
Ad 2. Empatické potvrzení
Zkusmé vysvětlení skrytých hloubek a
zákoutí prožívání. Můžou se zaměřovat na
pocity, hodnocení anebo předpoklady.
 Reakce se záměrem povzbudit klientovo
zkoumání (exploraci) a přitom udržet
empatické vyladění.
 Simultánně komunikujte empatii a
stimulujte klientovo sebezkoumání jeho
prožívání pomocí otevřených anebo na
růst orientovaných reakcí.

Ad 3. Empatické zkoumání






Příklad klientky, která je depresivní na konci
romantického vztahu:
Klientka: Stále doufám, že zavolá…
Terapeut: Jakoby ho nedokážete pustit. Obraz,
který mám, je, že sedíte a čekáte než zazvoní
telefon a přestože je stále ticho a prázdno, přeci
jen je pro vás těžké vstát a odejít…
Klientka: Stále doufám, že se vrátí…(vzlyká)
Terapeut: Takže to, že zůstáváte, jaksi nechává
dveře otevřené?
Klientka: Ano, myslím, že se mi nechtělo se
pohnout…Byla jsem z toho tak smutná, ale
začínám si uvědomovat, že nemá smysl tam
trčet.
Stimulujte klientovo sebezkoumání s
otevřeným koncem.
 Např.: Co se děje ve vašem nitru, když
toto slyšíte od kritika?

explorační otázka
Můžou být nejasné a problematické.
 Orientované na budoucnost nebo na
možnost.
 Vynořují se a jsou bolestivé.
 Idiosynkratické nebo speciální.
 Např.: Takže je vám nejasné, že…?
Takže jaksi na to neumíte ukázat prstem,
ale je to jakýsi pocit v žaludku.

hledání okrajů uvědomění
Diferencujte globální nebo všeobecné
prožívání.
 Diferencujte komplexněji výsledky, aby
klienti měli větší rozsah možností, reakcí,
percepcí a interpretací.
 Např.: Takže se necítíte až tak
nahněvaný, jako spíš zklamaný a
frustrovaný, že vás nechápe.

diferencování
Kontext – čeho se prožívání týká.
 Vnitřní tělesné prožívání.
 Nesymbolizované prožívání – žádný obraz
ani slovo.
 Chybí potřeby a přání.

propracování prožívání
Povzbuďte klienta, aby si ověřil zda
reprezentace prožívání vystihuje jeho
skutečné prožívání.
 Např.: Vystihuje to vaše prožívání?

vystihující otázka
Komunikujte empatii a přitom pomáhejte
klientovi zesílit nebo zpřístupnit jeho prožívání
pomocí živé představivosti, účinného jazyka nebo
dramatickým způsobem.
 Zesílení emocí pomocí jazyka, metafory.
 Např.:
 Klient: Cítím se takový ztracený, hledám, ale
nevím, co mám dělat…
 Terapeut: Jakoby všechna světla zhasla a vy
nevíte, kde je vypínač…

Ad 4. Empatické navozování







Zkusmý dohad, jaké je momentální implicitní
prožívání klienta (obvykle s vystihující otázkou).
Např.:
Klientka: Moje matka zrušila návštěvu, s něčím
musí pomoci otci…(vzdych)…vždy je něco
důležitější. Jsem tak nahněvaná.
Terapeut: A přitom jste si vzdychla. Mám pravdu,
když si myslím, že se cítíte zklamaná, odložená
stranou…?
Jiný příklad:Klientka bila svého bratra za to, že
pije. Terapeut si uvědomil, že klientka nevypadá
naštvaně, ale zdá se, že je spíš smutná.
Terapeut: Vaše tvář vypadá velmi smutně.
Vystihuje vás to?
Klientka přikývla a začala plakat.
Ad. 5 Empatický dohad
Z lat. implicitus, nerozvinutý, označuje
něco, co se samozřejmě předpokládá, ale
výslovně neuvádí, nevyjadřuje, nerozvádí.
Implicitní může být tudíž také to, co lze z
uvedeného odvodit, co z něho přímo
plyne.
 Opak: explicitní, výslovný.

Poznámka: implicitní x explicitní
Empatie
 Provázení procesem
 Zážitková přítomnost
 Jiné

Způsoby terapeutových reakcí
Empatické symbolizování – vyjádření do
slov
 Provázející pozornost – „Jak se cítíte
uvnitř těla?“ Zachytit prožívání. Slovy
věnovat pozornost projevům prožívání.
 Stimulující prožívání – zachytit signál a
ještě ho zvýraznit.

Tři úrovně intervencí





Externí hlas: přednáška, stejný důraz,
odstup.
Interně zaměřený hlas: jakoby ses díval
dovnitř a hledal. Okno do duše, když se
objeví. Korelace s účinkem psychoterapie.
Omezený hlas: opatrný, tichý hlásek.
Povzbudit k silnějšímu.
Emocionální hlas: vyjadřování emocí, hlas
je přerušovaný.
Kontaktní hlas: mluvím osobněji s druhým
člověkem.
Různé kvality hlasu
Fáze I.: Pouto a uvědomění
 Fáze II.: Evokace a explorace
 Fáze III.: Vytváření alternativ

Fáze léčby
1. Všímejte si pocity klientů, empatizujte
s nimi, potvrzujte je, jako i jejich
současné vnímání sebe.
 2. Poskytujte základní důvody.
 3. Podporujte uvědomění si vnitřního
prožívání a regulace, když je třeba.
 4. Položte základy spolupracujícího
ohniska.

Ad Fáze I.: Pouto a uvědomění
1. Položte základy podpory emocí v kontaktu.
Musí být hodně vztahové podpory emocí. Zvláště
u traumatizovaných – vytvořit pocit bezpečí,
podporovat. Teprve pak je možné evokovat.
 2. Evokujte a navoďte problematické pocity.
 3. Odstraňujte přerušování. Pacienti se snaží
prožitek přerušovat. Je potřeba se dostat k
prožívání.
 4. Dosáhněte primární emoce nebo jádrová
maladaptivní emocionální schémata. Např.
deprese. (Bývá z opuštění nebo sebekritická. Ne
vše máme od rodičů. Důležitá je i tvorba identity
a vztah k souřadným v adolescenci.)

Fáze II.: Evokace a explorace
1. Vytvářejte nové emocionální reakce,
aby se transformovala jádrová
emocionální schémata. Asertivní hněv a
pozitivní smutek podporují kontakt. Pak
může vzniknout nový příběh. Nový zážitek
vede k novému porozumění, vznikne nové
hodnocení.
 2. Reflektujte prožívání, aby získalo
význam.
 3. Potvrzujte nové pocity a podporujte
vynořující se vnímání sebe.

Fáze III.: Vytváření alternativ

Znaky, signály, které vyplynou při terapii
a na které se terapeut zaměřuje.






A.Odvíjení problematických reakcí.
B.Sebekritika.
C.Nedokončené záležitosti.
D.Sebepřerušení.
E.Extrémní zranitelnost.
F.Nejasné emoce.
Markery
A. Odvíjení problematických reakcí
Živě
vystupuje na
scénu
Problematická
reakce
Emocionální
reakce
Hledání
charakteristik
podnětu
Významový
most
Zkoumání
modu
funkcí
Rozšiřování
Subjektivní
konstrukce
podnětu
Živě vykreslit situaci…“jak se uvnitř cítíte?“ Něco ze situace bylo nejvíce
působící. Co je významné v té percepci? Co je ten spouštěč?
Marker
B. Model řešení sebekritiky
sebekritiky
Role
kritika
Prožívání v
roli
Emoce:
Drsná
kritika
Citová
reakce
Sekundární
Konkrétní
kritika
Hodnoty
a normy
Diferencované Vynořující se
pocity
prožívání
Maladaptivní
Adaptivní
Touhy
a
potřeby
Změkčení
Vyjednávání
Integrace
Je-li drsná kritika spojena s opovržením vzniká sebepohrdání a sebekritická
deprese. Záleží na rezistenci self vůči pohrdání.
Hodnoty a normy – u těžkých poruch s výrazně agresivním chováním rodičů se
hodnoty neobjeví žádné.
Změkčení – objeví se + vzpomínky s tím člověkem, s jiným utěšujícím člověkem,
se spirituální postavou; nemusí se objevit, a přesto začne se svojí kritizovanou
částí sympatizovat, objeví se projev starostlivosti vůči sobě.
Stádium před dialogem
 1. Nastolte spolupráci
 2. Strukturujte experiment





Stádium opozice
3. Identifikujte dva aspekty self.
4. Separujte a utvořte kontakt mezi oběmi
stranami.
5. Podporujte převzetí odpovědnosti za pozice u
obou stran.
Terapeutovy operace
Stádium kontaktu
6. Podporujte klientovo uvědomění si
automatické sebekritiky a zákazů.
 7. Zvyšte konkrétnost uváděné sebekritiky a
zákazů.
 8. Identifikujte jádrové sebe-hodnocení a zákazy.
 9. Dosáhněte vyjádření hlubších pocitů.
 10. Povzbuzujte prožívajícího, aby poznával a
uvědomoval si svoje přání a potřeby.
 11. Zlepšujte uvědomování si hodnot a norem.






Stádium integrace
12. Zaměřujte kritika na vnitřní prožívání, když
nastane změkčení a podporujte vyjádření se.
13. Facilitujte vyjednávání nebo integraci.
14. Vytvořte významovou perspektivu.
C. Řešení nedokončených záležitostí
Negativní
člověk
Konkrétní
negativní
aspekty
Klient prožívá
přetrvávající
nevyřešené pocity
Změna pohledu na druhého
Řešení
Dysfunkční
přesvědčení
Diferenciace
Klient vyjadřuje
pocitů
obvinění, stížnost,
(vztek &
zranění
smutek)
Vzpomínka
Intenzivní
vyjádření
specifické
emoce
•Sebe potvrzení
•Sebe prosazení
•Na druhého se dá spolehnou
•Nový pohled na
druhého
Mobilizace •Rozumí druhému
•Odpustí mu
vyjádření
nenaplněné
potřeby
Sebe přerušení
nebo rozpolcení konfliktu
Možné upuštění
od nenaplněné potřeby
Vůči signifikantní osobě. Odlišit aktuální konflikt.
Stěžování si, obviňování (Např.: Proč jsi mě opustil?
Bil? – smutek a vztek dohromady – diferencovat.
 Dobrý proces – hněv – pak smutek. Může být ale uvízlý
jen v smutku nebo jen v hněvu.
 Přehrávání – „buď tou negativní osobou a předveď to
zraňující chování“ (pomoci může epizodická
vzpomínka).
 Výměna rolí. Po hlubokém prožitku následuje vyjádření
potřeby. Pak znovu výměna rolí.
 Objeví-li se blok ve vyjadřování emocí – pracuj s ním.
 Změna pohledu na druhou osobu závisí na síle
vyjadřovaných emocí.
 Při vyslovení potřeby je dobré, když se objeví prožitek,
že si to zaslouží.


Poznámky
Pokud dojde k odpuštění, ale příznaky se stále
objevují, stále trvá potřeba a klient pořád chce, aby
mu ji naplnila ta osoba, o které si myslel, že jí odpustil.

Nechat umřít naplnění potřeby od této osoby. Je
potřeba ji naplňovat od jiných nebo od sebe.

Zkoumali proces vedoucí k odpuštění:
1. Vůbec neodpustili, ale nechali to být a pohnuli se.
2. Odpustili a pohnuli se
Kdo na tom byl lépe? Nebyl v tom rozdíl. Empatie je
základní podmínkou odpuštění (dle literatury). Zjistili,
že lépe fungovalo, když si klient uměl představit
empatii toho, kdo jim ublížil.
Není úplně jasný rozdíl mezi odpuštěním a necháním být.
Nechání být = zbavit se balvanu. Odpuštění = zbavit se
balvanu+projevování pozitivních emocí.

Poznámky - odpuštění
Stádium před dialogem:
 1. Položte základy spolupráce.
 2. Strukturujte experiment.








Stádium nabuzení:
3. Evokujte vnímanou přítomnost významné osoby.
4. Nastolte kontakt mezi self a významnou osobou.
5. Facilitujte převzetí odpovědnosti.
6. Dosáhněte počáteční pocity klienta jako reakci na
významnou druhou osobu.
7. Facilitujte předvedení významné osoby a intenzifikujte
podnětovou hodnotu této osoby.
8. Evokujte vzpomínku na konkrétní událost.
Terapeutovy operace
Stádium vyjádření:
9. Diferencujte pocity vůči významné druhé
osobě.
 10. Podpořte plné vyjádření diferencované
primární adaptivní emoce vůči významné druhé
osobě pomocí stupňovaných pokusů se vyjádřit.
 11. Pomožte udržet rovnováhu mezi vyjádřením
a kontaktem s vnitřním prožíváním.
 12. Facilitujte vyjádření nenaplněných potřeb a
očekávání od významné druhé osoby.


Stádium ukončení:
 13. Identifikujte se s druhou osobou a podpořte nové
reprezentace druhé osoby.
 14. Podporujte objevující se nové porozumění druhé
osoby a vztahu s ní.
 15. Posilněte klienta.
 16. Vhodně navoďte blízký kontakt s druhou osobou.

Stádium po dialogu:
 17. vytvořte význam a perspektivu.

D. Řešení sebepřerušení
Představitel
role
Objekt
role
Zahrajte
přerušení
Specifikujte
přerušení
Poznání
působení
Citové
reakce
Diferencujte
pocit
Vynořující se
prožívání
Příklad: Klientka si sedne na židli matky. Říká sobě: „Zastav ten
hněv, na mě (matku) se nemůžeš hněvat, já za to nemůžu.“
klientka si přesedne. Terapeut: „Řekni, že se hněváš, ona tu
není, neuslyší to.“ …Klientka projeví vztek…nakonec si
uvědomí, že si zaslouží být nahněvaná.
Vztek zvyšuje rozdíl, odlišnost. Terapeut: „Řekni jí, v čem jste
odlišné.“ Klientka má právo být jiná, než její matka.
Příklad: Klientka se začne hněvat, ale hned spadne do smutku
a vztek zarazí.
Vyjádření
potřeby
Kontakt
s prostředím
Počáteční impuls
nebo vyjádření emoce
Přerušení emocí
Vyhýbání se jako
sebeochrana
Opozice
vůči
impulsu nebo
vyjádření
Uvědomění si zraňujících
pocitů
Strach/úzkost/hanba
Sebeovládání
Prožívání
vyčerpanosti







Příklad: Trauma:
Asi 2/3 pacientů mohou mít dialog se
zneužívajícím.
„Co byste řekli, když by tu byl?“
Zvládne-li víc – „Je tu na této židli.“
U ostatním jen empatický přístup.
„Zůstaňte s těmi pocity a povězte, jaké to
je žít s takovými pocity?“
Jen s takovým člověkem empaticky být.
E. Extremní zranitelnost

Viz str. 49
F. Nejasná emoce

Viz str. 47-50
Další markery
Restrukturalizace v představivosti
 Sebeutišování

Další terapeutické intervence
Představte si sebe jako dítě v scéně související s
maladaptivním emocionálním schématem.
 Představte si nyní sebe jako dospělého nebo jako
někoho, kdo vás chrání a vstupte do scény a
intervenujte, abyste pomohli.
 Představte si sebe znovu jako dítě a požádejte o
to, co potřebujete od ochránce a co vám pomůže
cítit se lépe.
 Otázky:
 Vjemy: Co vidíte, slyšíte, vnímáte ve svém těle?
 Emoce: Co cítíte?
 Myšlenky: Co vám běží myslí?
 Chování: Co chcete udělat? Co se děje?

Restrukturalizace v představivosti
Cíl: Evokovat soucit se zraněnou částí sebe.
 1. Představte si dítě ve scéně související s
maladaptivním schématem.
 2. Představte si sebe nyní jako dospělého, který
vstupuje na scénu a reaguje na dítě (evokuje
soucit).
 3. Představte si, jak by přítel nebo utěšitel mohl
zareagovat.
 4. Představte si, jak reagujete na svého přítele
za takových okolností.




Otázky:
Dokážete to cítit i vůči sobě?
Pokud ne, co vám v tom brání?
Sebeutišení
Model sebeutišení
Strach z emocí, přerušení
Utišování
Pohled na zranění
“jsem zde”
“jsi vpořádku”
(Evokace soucitu)
Řešení
Znak
Emocionální
utrpení
Bezpečí,
porozumění
vlastnímu utrpení
Pozitivní epizodická
vzpomínka
(Láskyplné spojení)
Primárně
smutný &
osamělý
Potřeba
Smutnění,
truchlení
Negativní epizodická vzpomínka
(Absence podpory)
Díky čemu se lidé posouvají od sekundární
emoce (nebo strachu z emocí) k primární?

>>> Díky tomu, že si začnou uvědomovat
svůj vlastní proces přerušení a dosáhnou
negativní epizodické vzpomínky.
 Díky čemu se lidé posouvají od potřeby k péči?
 >>>Díky tomu, že truchlí, smutní a dokáží mít
přístup k vnitřním zdrojům (pozitivní vzpomínka
nebo vidí zranění)

Model procesu sebeutišení
To se mi
nelíbí!
Budu tu
pro tebe.
Vidím ji
plakat.
Strach z
emocí,
přerušení
Starostlivá
podpora
Pohled na
zranění
Už to
nevydržím
Táta si se
mnou hrával
(Evokace soucitu)
Emocionální
utrpení
Jsem tak
osamělý!
Potřebuji
tvoji péči,
starost
Pozitivní
epizodická
vzpomínka
(Láskyplné spojení)
Primárně
Potřeba
smutný &
osamělý
Negativní epizodická vzpomínka
(Absence podpory)
☆ všechny události
Býval jsem
takový!
Odolnost,
porozumění
utrpení
Smutnění,
truchlení
Cítím se
uvnitř silný
Potřeboval
jsem to, ale
nemohl jsem to
mít.
byly pozorovány při práci s židlemi
Dvě skupiny podle součástí řešení
“Essential”
Starostlivá podpora (pozitivní
slova/postoje k sobě) se vyskytla v obou
skupinách.
 Ukázalo se, že uvědomění si potřeby péče
a uvědomění si nedostupnosti této péče a
podpory a následné smutnění/truchlení s
tím spojené, jsou při sebetišení
podstatné.
 Negativní i pozitivní vzpomínka na
události může hrát roli při posunu vpřed.

Zjištění
Kroky při formulování případu:
rozvoj ohniska
1.Identifikujte prezentovaný problém.
 2.Poslouchejte a explorujte klientovo
vyprávění o problémů.
 3.Pozorujte klientův styl zpracování
emocí.

1. Stádium: Dávejte pozor na styl
zpracovávání a naraci (vyprávění).
4.Identifikujte bolestivé aspekty
klientových současných zážitků.
 5.Identifikujte jádrová emocionální
schémata, která nejsou úplně zpracovaná,
často získáním informací o bolestivých
aspektech klientovy ranné vztahové vazby
a anamnézy identity nebo současných
vztahů.

2. stádium: Identifikujte bolest
6.Identifikujte markery a udělejte úkoly s
nimi spojené.
 7.Identifikujte intrapersonální a
interpersonální problémy, které přispívají
k bolesti klienta.
 8.Dávejte pozor na to, jak klient moment
za momentem zpracovává svoje zážitky,
abyste mohli vést intervence.

3. stádium: Diferenciovaná
intervence
Diagnostika emocí
Adaptivní
1. Primární
2. Sekundární
3. Instrumentální
Maladaptivní
Produktivní
Neproduktivní
Emocionální vyjádření se považuje za
terapeuticky produktivní, když klient
vyjadřuje primární emoci takovým
způsobem, že:
 A. klient dokáže extrahovat užitečné
informace obsažené v adaptivní emoci
(využití emoce).
 B. maladaptivní emoce má potenciál
transformovat se na adaptivnější
emocionální zážitek (transformace
emoce).

Emocionální produktivita
Najdi význam:
 symbolizuj, asimiluj do narace.
 Podpoř čin:
 stanov cíle, organizuj čin


Buď informovaný, hýbej se.
Ad A. Využití emoce
Dokončení:
 nabuzení emoce a její odplynutí
 Odstranění:
 záměna emoce emocí

Ad B. Transformace emoce
Emocionální produktivita
Emocionální produktivita
Způsob zpracování
Typ emoce
Emocionální aktivace
Auszra, Greenberg & Herrmann,
2007
106
-způsob zpracování
Plně kontaktní uvědomění
Vědomí něčeho
Symbolizace
Kongruence
Akceptace
Působení
Regulace
Diferenciace
Auszra, Greenberg & Herrmann,
2007
107
--akceptace x únik od prožívání
přístup
sleduj
povolení
tolerování (vydržení)
prožij/vyjádři reguluj vyhodnoť
přijetí