Transcript Kvalitativní výzkum – základní rámec

Kvalitativní výzkum – sběr dat a
práce s nimi
Metody sběru dat a možnosti jejich analýzy
Metody sběru dat
Pozorování
Rozhovor
Ohniskové skupiny
Projektivní metody
Videozáznamy
Pozorování
 strukturované vs. nestrukturované (předem vymezené a určené
jevy vs. vágně formulovaný seznam otázek) - např. Flandersův
systém;
 návrh plánu pozorování – témata/otázky, záznamový arch, vstup
do terénu, klíčové osoby, terénní poznámky
 maximálně využívat záznam – možnost opakovaného pozorování
Pozorování
Flandersův pozorovací systém ­ interakční analýza procesu
- používá se na vyhodnocování komunikace ve třídě
- jeho předností je jednoduchost ­ obsahuje jen 10 kategorií
- lze ho používat u frontální výuky, nehodí se pro jiné formy
- záznam kategorií se provádí s časovou frekvencí např. 3
sekundy.
- činnosti žáků jsou v tomto relativně starém systému málo strukturované, nezískáme tedy strukturovanější pohled
na činnosti žáka.
UČITEL
1. akceptuje žákovy city
2. chválí a povzbuzuje
3. akceptuje žákovy myšlenky nebo je rozvíjí
4. klade otázky
5. vysvětluje
6. dává pokyny
7. kritizuje; prosazuje vlastní autoritu
8. žák odpovídá
9. žák hovoří spontánně
10.šumy, ticho, pauzy, zmatek, nesrozumitelná komunikace
minuty
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
 pozorování
Pozorování
 OSTRAQ
Je upravený Flandersův systém, který obsahuje redukované počty kategorií:
O – ticho ve třídě
S – mluví žáci
T – mluví učitel (kromě otázek položených žákům)
R – verbální odmítnutí žáků, jejich kritika, trestání
A – akceptace, empatie, odměny, pochvaly, povzbuzování žáků
Q – otázky pro žáky (k rozvoji poznávacích funkcí)
 Index direktivity
Je hodnota, která označuje míru direktivity učitele v hodině. Vypočítá se podle následujícího
vztahu, ve kterém se uplatňují kategorie systému
Id = (A+Q)/(T+R)
Hodnota Id < 1 označuje spíše direktivního učitele, resp. direktivní styl řízení učebních činností
žáků, hodnota Id > 1 označuje spíše nedirektivního učitele, resp. nedirektivní styl řízení učebních
činností žáků.
Rozhovor
 nestrukturovaný („běžný rozhovor“, zvl. formou je narativní r., flexibilita vs.
problém držet se relevantních témat, cílů studie)
 polostrukturovaný (schéma závazných otázek – tzv. jádro)
 strukturovaný (pořadí a znění otázek je stanoveno)
navázat kontakt, informovat (proč, o nás, kolik času) a získat souhlas, domluvit se
na rozhovoru, ukončení - věnovat dostatek pozornosti účastníkům
 otázky
 rozhodovací (ano-ne), alternativní, doplňovací
 přímé, nepřímé, projektivní
 skupinová debata na téma
Ohniskové skupiny
určené výzkumníkem (ohnisko)
 různá míra strukturovanosti
 různé role výzkumníka
 moderátor diskuse (případně další pomocný moderátor)
 pozorovatel
 příprava
 výběr a oslovení účastníků, místo, čas (úměrný velikosti skupiny, 6-10, max.
18-20)
 záznam,
 kolik skupin? – pokud hlavní metoda, alespoň 3-6
 průběh
 zahájení (přivítání, informování, seznámení s pravidly)
 úvodní diskuse a motivace – nastartování
 jádro diskuse- menší zasahování moderátora
 ukončení;
Ohniskové skupiny
 pravidla ohniskové skupiny
Projektivní metody
 projektivní princip (jakýkoli „produkce“ – slovni, pohybová,
výtvarná atd.)
např. :
 Lidé mají různé představy o různých věcech, lidech, situacích v životě. Zajímalo by nás,
jak byste popsal(a) dobrého žáka…
 20 statement test
Triangulace
 rozmanitost pohledů na zkoumanou otázku
 kombinace metod (např.pozorování, ohnisková skupina)
 kombinace zdrojů dat (dotazování učitele, jeho kolegů, jeho
žáků)
 kombinace přístupů (kvanti- kvali)
Analýza kvalitativních dat
 realistický přístup – výpověď účastníka je pravdivý popis
reality (indikátor reality)
 narativistický přístup – výpověď účastníka je jeho
konstruování (jeho způsob interpretace) reality
 nutnost udržovat spojení mezi tvrzením a zdrojem dat (ne „U
nesouhlasí s ŠVP“ – ale „U říká, že nesouhlasí s ŠVP“ – odtud se
ptáme dál nikoli proč U nesouhlasí s ŠVP, ale proč U říká, že
nesouhlasí s ŠVP)
Základem je otevřené kódování
 při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu
vypovídá
 návodné otázky
 co – téma?, jev?
 kdo – o koho jde, v jaklých rolích?
 kdy – jaký čas, jak dlouho?
 kde? – místo, prostor, lokalizace?
 jak intenzivně – jak moc, jak silně?
 proč? – příčiny?
 kvůli čemu? – jaký záměr?
 pomocí čeho – jaké strategie? jaké prostředky?
 určitá pasáž může nést víc než jeden kód
 jako kódy používáme
zkratkovité vyjádření
významu
 správné „nálepky“
Běžné chyby v kódování
 přílišná reproduktivnost (vybírají se klíčová slova, in vivo
termíny)
 příliš dlouhé úseky jedním kódem – ztráta informací
 nepřesné vystižení sdělovaného významu (nepřiléhavá „nálepka“)
Analýza kvalitativních dat
postupně seznam kódů - z něj kategorie
kategorie jako
 nadřazené označení více konkrétních projevů
 trsy kódů
dále lze zpracovat
 výčtem
 analýzou odchylných případů – specifikace podmínek
výskytu vzorců určitých kódů
 komparace – porovnávání různých vzorců
Analýza kvalitativních dat
 analytické závorkování – to, co zkoumáme má vždy dvě
roviny – CO (co se děje, co účastník vypovídá) a JAK (to účastník popisuje –
jakým způsobem, jaké volí prostředky, jak popisuje sebe)




nejprve kódujeme CO, potom stejný materiál JAK
vytváření struktur, příběhů
„vyložení karet“ – přepovídání pomocí kódů
kontrastování – dva protikladné, „krajní“ případy
typologizace
Analýza kvalitativních dat
 techniky zakotvené teorie
 otevřené kódování – axiální kódování – selektivní kódování
 model Strausse, Corbinové
příčinné podmínky  jev kontext intervenující podmínky následky
Analýza kvalitativních dat
 všechny způsoby zpracování otevřených kódů směřují k
vytvoření analytického obrazu (analytického příběhu) - jak
to je…?, proč se děje tohle…? jaké jsou postoje…?
 co bylo v datech, jaké kategorie, jaká vzniká teorie – jaké
proměnné a jaké bztahy mezi nimi jsme nalezli
 primární interpretace (vlastně úroveň analýzy dat - nestačí),
sekundární interpretace – o čem naše data vypovídají, co
jsme nalezli a proč se to, co jsme nalezli děje, či jak je to
vysvětlitelné
ukázka textu
ukázka textu