Transcript Kognitivní lingvistika 2

KmKII
2
M. Hádková
Jazyk

V rámci kognitivního paradigmatu se jazyk zkoumá jako
výraz specifické kognitivní kapacity člověka.

Přirozený jazyk a lidská kognice jsou komplexní jevy,
které jsou neoddělitelně propojeny.




KOGNICE představuje soubor všech duševních
struktur a procesů a zahrnuje celek aktivit lidského
poznávání.
LIDSKÁ JAZYKOVÁ KAPACITA je specifická
část kognice: jde o specificky lidskou mentální
schopnost, která má zásadní význam pro řadu
našich obecných kognitivních schopností.
KOGNICE je obecnější pojem a JAZYK je v něm
zahrnut.
Studium vztahu K a J je předpokladem každé
adekvátní lingvistické teorie.
Cíle KL



systém jazykových znalostí zkoumat jako
subsystém kognice,
popsat inherentní vlastnosti příslušného
mentálního systému znalostí,
popsat způsoby interakce (tohoto) příslušného
mentálního systému s ostatními kognitivními
subsystémy





KL zdůrazňuje nedostatečnost čistě syntaktického
přístupu.
Zvýšenou pozornost věnuje dlouho zanedbávaným
sémantickým aspektům.
Čistě formální teorii, která se nevztahuje k obsahovým
strkturám jazyka, nahlíží jako rudimentální a
neadekvátní.
KL usiluje o studium procedurální kompetence.
Usiluje analyzovat zejména rozhraní mezi jazykovým
systémem a dalšími kognitivními systémy v průběhu
zpracování jazyka.
Pojem kompetence (v KL rozšířený)
Kompetence – nejen systém znalostí, ale i mechanismy,
které tento systém znalostí realizují.
 Lidská jazyková kapacita:
definována jak strukturálně (jako mentální systém
znalostí), tak procedurálně (jako zpracovávací
mechanismus).
Dříve se pracovalo jen se zúženým pojmem kompetence –
pouze znalost jazyka ve statickém smyslu. Faktory jako
paměť, pozornost, kapacita atd. byly odsunuty do
oblasti performance a z hlediska tvorby linhvistických
teorií byly převážně vnímány jako irelevantní.




1)
2)
3)
4)
Předpokladem lidské schopnosti používat jazyk, tedy
předpokladem jazykové kapacity, však není jen vlastní
jazykový systém, ale i procedurální schopnosti
aktivace a zpracování informací.
Jazyková kompetence je vázána na realizační
mechanismy.
Při zkoumání lidské jazykové kapacity se kladou tyto
hlavní otázky:
V čem spočívá naše znalost jazyka?
Jak je tato znalost osvojována?
Jak je tato znalost užívána?
Které neuronální struktury a mechanismy jsou
základem reprezentace, osvojování a užívání jazyka?
1 – zkoumá teoretická lingvistika
2 a 3 – zkoumá psycholingvistika
4 – zkoumá neurolingvistika
KL – integrující přístup
Vystupuje s požadavkem zkoumat celek
jazykového chování v jeho kognitivní
komplexnosti. Tento požadavek vyžaduje
především zřetel k modelům osvojování,
recepce a produkce jazyka.
Kognice, jazyk, paměť



Znalosti – souhrn informací, které si člověk
uložil.
Základním předpokladem kognitivní vědy je, že
člověk specifickým způsobem mentálně
reprezentuje okolní svět a že na těchto
mentálních strukturách probíhají děje, které
umožňují komplexní chování.
Znalosti tak nejsou jen statickým souhrnem
zkušenostních obsahů, ale zahrnují také
schopnost provádět s těmito obsahy různé
operace.






Obecná kognitivní kompetence člověka tak sestává jak
ze strukturních (deklarativních) znalostí, tak znalostí
procedurálních.
Procedurální znalosti nelze ztotožňovat s performancí.
Procedury – programy uložené v kognitivním systému,
předpoklad skutečných realizačních mechanismů.
Procesy – děje skutečně probíhající v čase (realizace
procedur).
„Vědění, že...“ – deklarativní znalosti.
„Vědění, jak ...“ – procedurální znalosti.



Předpoklad komplexního chování a myšlení –
schopnost lidského organismu interně a trvale ukládat
obsahy zkušenosti.
Paměť je často chápána jako určité mentální úložiště
lidského vědění a v tomto smyslu je vnímána jako
pouhý zásobník. (NE!)
Paměť není samostatný úložný orgán nebo specifická
část mozku, kterou by bylo možné přesně lokalizovat.
Jde o komplexní systém kognitivních funkcí, mezi nimiž
je dlouhodobé ukládání znalostí jen jedna z mnohých. –
Paměť = souborné označení pro celou řadu
kognitivních funkcí.



Ultrakrátkodobá paměť – modalitně specifický
receptor, krátkodobý zásobník. Přijatá informace
je přístupna vědomí teprve tehdy, je-li dosaženo
tzv. prahu vědomí – 250milisekund vědomého
vnímání podnětu. Je-li prahu dosaženo,
informace v krátkodobé paměti se dostanou do
vědomí a jsou prožívány jako aktuálně přítomné.
Krátkodobá paměť – omezený množství
úložných buněk.
Dloudobá paměť určuje, co může být
zpracováno jako chunk.
Učení
Miller, G. A. (1956) The Magical Number Seven
Plus or Minus Two (Psychological Rewie 63, 8197):
Maximální počet informačních jednotek, které lze
udržet, činí u krátkodobé paměti přibližně 7
jednotek – kapacita krátkodobé paměti –
chunking.
Počet jednotek (chunků) je omezený, ale počet
jednotek v každém chunku se může měnit – lze
udržet 5-9písmen, 5-9 slov, 5-9 vět.




Lepší výkony krátkodobé paměti závisejí na možnosti
aktivace jednotek dlouhodobé paměti, které mohou být
převedeny zpět do paměti krátkodobé. – Obě
komponenty spolu tedy úzce souvisejí.
Obecné procesy učení probíhají v závislosti na již
uložených strukturách znalosti v dlouhodobé paměti:
čím strukturovanější a obsáhlejší je určitá oblast, tím
snadněji se lze v této oblasti naučit nové informace.
Informace vyvolávané z dlouhodobé paměti jsou před
přesunem do krátkodobé předmětem řady kognitivních
operací. – Předpokládá se existence pracovní paměti
(zprostředkovává kontakt mezi krátkodobou a
dlouhodobou pamětí.



Paměťové mechanismy, které aktualizují znalosti a
zpřístupňují je vědomí, hrají rozhodující úlohu ve všech
kognitivních procesech a musejí být brány v úvahu i při
vytváření modelů percepce a produkce řeči.
Jazykové znalosti jsou část dlouhodobě uložených
paměťových obsahů: jazyková kompetence je tedy z
hlediska psychologie paměti systém znalostí
zakódovaných v paměťových stopách.
Percepce řeči nezahrnuje pouze aktivizaci znalostí z
dlouhodobé paměti, ale veškeré kognitivní procesy ze
všech paměťových komponent.
Klix, F.:
On Structure and Function of Semantic
Memory (1980)

-
Trojí původ informací v lidské paměti:
z historie druhu (evoluční historie)
z historie společnosti (přenášena vyučováním a jazykem)
z historie individuálního života (ego na styku s vnímatelnou
realitou)
Mentální lexikon
Část dlouhodobé paměti, kde jsou reprezentována slova určitého
jazyka.
 Mluvčí musí mít o určitém slovu svého jazyka tyto informace:
- fonologickou reprezentaci,
- grafémickou reprezentaci,
- údaje o syntaktickém rámci,
- sémantický význam
Rozdělení na lexikální komponentu a systém pravidel bylo
překonáno v lexikalistickém přístupu 70. let 20. století.
Dnes – styčný bod tvorby formálních a obsahových struktur.
Slovní tvary a významy slov nejsou neoddělitelné jako dvě strany
jedné mince, jak uvažoval de Saussure, ale jsou reprezentovány
nezávisle.
