Transcript ZÁKLADY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU

ZÁKLADY
KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU
Martin Veselý
[email protected]
Jaký je cíl dnešního semináře?
• seznámení se základními principy a metodami
kvalitativního společenskovědního výzkumu
• společné a možnostmi, jak využít kvalitativních
výzkumných metod v architektonické a
urbanistické tvorbě
• neodradit účastníky od používání
kvalitativních metod 
Co byste si z něj měli odnést?
• znalost výhod a nevýhod kvalitativního
výzkumu ve srovnání s výzkumem
kvantitativním
• povědomí o rizicích spojených s kvalitativním
výzkumem
• orientaci v základních technikách sběru a
interpretace kvalitativních dat
• schopnost tyto techniky prakticky používat
O čem dnes bude řeč?
1. Proč dělat kvalitativní výzkum?
2. Místo, předmět a charakter kvalitativního
výzkumu
3. Zúčastněné pozorování
4. Kvalitativní rozhovor
5. Interpretace kvalitativních dat
1. Proč kvalitativní výzkum?
• porovnání paradigmat: pozitivismus a
naturalismus
• limity kvantitativního a kvalitativního přístupu
• anekdotismus kvalitativních dat
• kritika realismu
Pozitivismus X naturalismus
přírodovědný vzor
sociální svět je…
přístup
způsob uvažování
metody výzkumu
prostředí výzkumu
úkol výzkumníka
povaha dat
cíl výzkumu
POSITIVISMUS
NATURALISMUS
fyzika 1. pol. 20. stol.
jediný, reálně jsoucí, rozdělitelný
kvantitativní
deduktivní
experimentální, statistické
„umělé“, „laboratorní“ – co nejvíce eliminující
vliv výzkumníka na výsledky výzkumu a
zaručující jeho opakovatelnost
verifikace/ falsifikace předem známé teorie
„přeložené“ do výzkumných hypotéz – neboli
porovnání toho, co se podle teorie stát mělo
a co se opravdu stalo
empirická data, jevy přímo pozorovatelné =
nezávislé proměnné → možnost jejich
standardizace, eliminace vlivu konkrétního
výzkumníka na výsledky výzkumu
→ opakovatelnost
biologie 19. stol.
mnohavrstvý, konstruovaný, holistický
kvalitativní
induktivní
rozumějící (tzv. Verstehen přístup)
„přirozené“ prostředí aktérů, k nimž
by měl výzkumník přistupovat s respektem a
porozuměním
na základě dlouhodobého zúčastněného
pozorování jednání aktérů a jejich interpretací
tohoto jednání formulovat nové hypotézy,
případně nové teorie
nejde o „tvrdá“ standardizovatelná empirická
data. Podle naturalistů nelze nalézt obecné
zákonitosti lidského jednání, protože není
založeno na fyzikálním principu podnětreakce, ale na neustálé (re)konstrukci
sociálních významů →
má kontextuální povahu
snaha o nalezení obecně platných zákonitostí
je upozaděna ve prospěch interpretace
způsobů života v konkrétní společnosti
s důrazem na tlumočení perspektivy aktérů –
informátorů.
nalezení univerzálně platných, zobecnitelných
zákonitostí
Výzkum kvantitativní X kvalitativní
KVANTITATIVNÍ
KVALITATIVNÍ
relativně velký počet zkoumaných
jedinců
silně redukované množství
proměnných
a vztahů mezi těmito proměnnými →
umožňuje silnou standardizaci dat
relativně malé množství zkoumaných
jedinců
snaha porozumět perspektivě aktéra
→
od omezeného vzorku informátorů je
třeba získat
co nejkomplexnější informace
→ obtížná generalizace závěrů a
opakovatelnost
→ relativně snadná generalizace
závěrů
na „celkovou populaci“
silná standardizace dat →
vysoká reliabilita, avšak na úkor
omezené validity
(prostor respondenta k vyjádření
názoru je značně redukován; obvykle
jen na určité číslo na stupnici)
minimální standardizace dat →
umožňuje (nikoliv zaručuje) dosažení
vyšší validity,
ale za cenu neopakovatelnosti
výzkumu → nízká reliabilita
Další výhody kvantitativního výzkumu
• ve srovnání s kvalitativními metodami časově
mnohem méně náročné způsoby sběru dat
• poměrně rychlé softwarové zpracování dat
• poskytuje exaktní, numerické (→ snáze
ověřitelné a srovnatelné) závěry
• aplikovatelnost na početné cílové populace (v
demografii, makroekonomii apod.)
• výrazně větší nezávislost výsledků výzkumu na
konkrétním výzkumníkovi
A nevýhody…
• obtížná zohlednitelnost lokálních a
individuálních specifik
• menší flexibilita výzkumu
• vede pouze k ověřování platnosti teorií, nikoliv
vytváření nových
Co je anekdotismus?
„V rámci kvalitativního výzkumu existuje tendence
k anekdotickému přístupu při práci s daty ve vztahu
k závěrům či vysvětlením. Krátkých rozprav, útržků
z nestrukturovaných rozhovorů nebo příkladů
partikulárního jednání je užíváno jako důkazů
určitých tvrzení. Důvody k nespokojenosti spočívají
v tom, že reprezentativnost či obecná platnost
těchto fragmentů je zřídkakdy stanovena. Terénní
poznámky anebo rozšířené přepisy rozhovorů navíc
bývají jen vzácně k dispozici.“ (Bryman 1988: 77).
Jaké jsou jeho nejčastější příčiny?
• nadměrné „ponoření se do prostředí“
• účelové používání pouze těch příkladů, které
se hodí k potvrzení autorovy hypotézy
• ve snaze dostát požadavku vydavatelů na
„přiměřený rozsah“ příspěvků se autor snaží
vybrat pouze několik „nejpůsobivějších
příkladů“
A v čem mohou být naopak „slepí“
kvantitativní výzkumníci?
• omezenost zorného úhlu (kvantitativní vědec
upřen výlučně na ověřování platnosti svých
hypotéz nemusí „vidět“ širší souvislosti)
• hrozba odtržení se od reality (statistické korelace
mohou být [vy]nalézány na základě zcela
arbitrárního vztahu mezi několika „proměnnými“)
• někteří výzkumníci (dokonce i kvalitativní!) mají
navíc sklon ke generování hypotéz ze získaných
dat
Co je ontologický realismus
• realistické paradigma vychází z klasické
metafyziky. Již Parmenides formuloval základní
tezi realismu, tj. že mezi bytím světa (tj. „sociální
realitou“) a způsoby jeho pravdivého poznání
existuje shoda (tzn., že sociální realita je nám
přímo přístupná).
• v etnografii se jedná o žánr, ve kterém autor
interpretuje sociální skutečnost, jakoby se mu
nabízela „nezprostředkovaně“ a nikoliv jako
sekundární či terciární interpretace
Paradigmata poznání
Dle M. Havelka 2004:
Sociální realita jako pavučina významů
Pojetí kultury, které já zastávám a jehož užitečnost
se snažím ukázat v následujících esejích, je
v podstatě sémiotického charakteru. Domnívaje se,
společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře
zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo
upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její
analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu
pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní,
pátrající po významu. To, co hledám, je vysvětlení,
interpretuji sociální projevy, jež jsou na povrchu
záhadné. Ale toto prohlášení, teorie vyjádřená
jednou větou, samo vyžaduje určité vysvětlení.
(Geertz 2000: kap. 1)
2. Místo, předmět a charakter
kvalitativního výzkumu
• výzkumník jako kulturní překladatel: „blízká“ a
„vzdálená“ zkušenost
• místo výzkumu a předmět výzkumu
• práce v „blízkém“ a „vzdáleném“ terénu
Kvalitativní výzkumník jako překladatel
• Interpretace sociální reality = kulturní překlad
• Dvě formy kulturního překladu:
„doslovný“ (experience near)
„odborný, vysvětlující“ (experience distant)
• Výhody a nevýhody obou forem kulturního
překladu
• A co to znamená v praxi?
Místo výzkumu a předmět výzkumu
• Místo výzkumu = tam, kde zkoumáme
X předmět výzkumu = to, co zkoumáme
• Zní to triviálně, ale často dochází ke splynutí
místa a předmětu výzkumu (!). Místo výzkumu
je kontext, v němž se odehrává zkoumaná
sociální realita.
Typologie míst výzkumu
• Místo přístupné X nepřístupné
• Místo (kulturně) vzdálené X blízké
• Výzkum přesídlením X výzkum odstupem
3. Zúčastněné pozorování
• co je zúčastněné pozorování, co umožňuje,
jaká jsou jeho rizika (paadox pozorování)
• typologie zúčastněného pozorování
• povaha kvalitativních dat
• od proč k jak
Základní charakteristika
•
•
•
•
•
Zúčastněné X nezúčastněné pozorování
Pozorování skrze účast
Paradox pozorování
Iluze objektivity
Techniky zúčastněného pozorování
Typologie zúčastněného pozorování
•
•
•
•
Strukturované X nestrukturované
Otevřené X skryté
Pozorování malých skupin X velkých skupin
Životní narativy (life histories)
Povaha kvalitativních dat
•
•
•
•
•
•
„tvrdá“ a „měkká“ data
zápis X přepis X popis
vždy jde o interpretaci
primární a sekundární analýza
zdánlivé banality
od proč k jak aneb co je a co není „banální“
4. Kvalitativní rozhovor
•
•
•
•
typologie rozhovorů
jak (ne)dělat kvalitativní rozhovor
příprava rozhovoru, výběr vzorku
kvalitativní rozhovory a zúčastněné
pozorování: srovnání
Typologie rozhovorů
?
Jaké jsou výhody a nevýhody strukturovaného,
polostrukturovaného a nestrukturovaného
rozhovoru?
Strukturovaný rozhovor
• Jedná se o plně standardizované interview, kdy výzkumník pokaždé
předkládá dotazovanému tytéž předem pečlivě připravené otázky
ve shodném pořadí.
Výhody:
• menší časová náročnost získávání i zpracování dat
• možnost aplikovat na početný vzorek respondentů
• snazší komparovatelnost
• minimalizace vlivu tazatele
Nevýhody:
• omezený prostor pro vyjádření vlastních názorů dotazovaného
• riziko zkreslení odpovědí vlivem špatného porozumění otázkám
• nemožnost jít do hloubky a některé odpovědi upřesňovat v průběhu
rozhovoru
• vyšší pravděpodobnost, že výzkumník neodhalí nic, co již předem
nepředpokládal
Nestrukturovaný rozhovor
• bývá nedílnou součástí zúčastněného pozorování. Vzhledem k
jeho volnému, neformálnímu charakteru si informátor ani
nemusí uvědomit, že jde o výzkumný rozhovor, takže odpovídá
spontánněji a uvolněněji.
Výhody:
• umožňuje bezprostředně reagovat na konkrétní situace v
terénu
• umožňuje ptát se jak na zdánlivé banality, tak klást „otázky na
tělo“
Nevýhody:
• velká časová náročnost zpracování dat
• velká závislost na výzkumníkově schopnosti improvizace
• v průběhu rozhovoru nemusí být možné nahrávání či
zapisování
Polostrukturovaný rozhovor
• výzkumník si předem připraví pouze základní osnovu
rozhovoru (tj. tematické okruhy, případně několik
klíčových dotazů). Pořadí otázek není neměnné, což
zajišťuje výzkumníkovi větší flexibilitu.
Výhody:
• větší prostor pro vyjádření subjektivních názorů
dotazovaného
• umožňuje vyjasnit si možná nedorozumění v průběhu
interview
• umožňuje jít více do hloubky, odkrývat nová,
nepředpokládaná témata
Příprava rozhovoru, výběr vzorku
•
•
•
•
•
Jak moc strukturovat rozhovor?
Výzkumné otázky X otázky rozhovoru
Příprava návodu
Vedení rozhovoru (základní kuchařka)
Jak velký vzorek je dost velký?
Jak dobře vést rozhovor?
1. Poděkování, představení sebe a projektu
2. Seznámení s rozhovorem, dotaz na nahrávání,
otázka ochrany soukromí a anonymizace dat
3. Zahájení vlastního rozhovoru
4. Několik zásad dobré praxe
5. Uzavření rozhovoru
6. Získání formálního souhlasu se zpracováním dat
Interpretace kvalitativních dat
• Techniky transkripce
• Organizace a kódování dat
Jaké způsoby transkripce rozlišujeme?
• doslovnou: doslovně zaznamenáváme mluvený
projev informátora, včetně výrazů nespisovných,
slangových, gramaticky chybných, přeřeknutí apod.
• komentovanou: na rozdíl od přepisu doslovného
zaznamenáváme i nonverbální projevy dotazovaného
(odmlky, intonaci, úsměv, zarmoucenost apod.).
K zaznamenávání neverbálního chování
dotazovaného může sloužit zvláštní paralelní sloupec
vedle hlavního sloupce s doslovným přepisem
mluveného slova.
• redigovanou: výpovědi upravíme do srozumitelnější a čtivější
podoby. Přeložíme tedy některé slangové či nářeční výrazy,
nepřepisujeme přeřeknutí apod. Text můžeme stylisticky
upravit. Zaznamenáváme jen zásadní nonverbální projevy
(výbuch smích, pláč apod.).
• shrnující protokol: doslovně zachovány necháme jen klíčové
pasáže, ostatní části rozhovoru zestručníme. Vždy ale tak, aby
zůstal zachován původní smysl sdělení.
• selektivní protokol: přepisujeme pouze pasáže relevantní
z hlediska zaměření výzkumu. Zbylou část interview vůbec
nepřepisujeme.
Organizace a kódování dat
•
•
•
•
•
Segmentace – kódování – poznámkování
Od dekontextualizace k rekontextualizaci
Kódy uzavřené (deduktivní) X otevřené (induktivní)
Kódy popisné, interpretativní, strukturální
Konkretizace X zobecnění