Slide 1

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 2

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 3

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 4

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 5

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 6

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 7

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 8

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 9

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.


Slide 10

Meditace
Postoje Sv. Dominika při modlitbě

První způsob modlitby


Dominik je uchvácen Bohem.
Různými pozdravnými
polohami vyjadřuje vztah
stvořené bytosti vůči svému
Tvůrci a vyznává svou závislost
na něm. Hluboce se sklání a
pokořuje se v údivu nad Boží
láskou a Boží nekonečností.
Pod vlivem této lásky se
vzdává sebe sama, aby se
zcela odevzdal Bohu. Tak
objevuje důvěrný vnitřní
kontakt s Bohem, svým
Tvůrcem, v hloubce bytí, stává
se zcela poddajným pro Boha a
dává se zcela k disposici pro
Boží plány spásy.

Druhý způsob modlitby


Dominik leží na zemi (prostratio),
poněvadž ze země byl utvořen a
zemi náleží. Ví, že je prach, ale
prach Bohem milovaný, aby jej
mohl prach oslavovat. Odevzdává
se Bohu a neptá se na účel. To ho
činí vnímavým a poddajným pro
působení Ducha Svatého, který jej
přivádí k pravdě. Dominik je
pokorný, proto může být
realistický, bez iluzí, schopný
odevzdanosti. Nehledá měřítko
sám v sobě, ale v Absolutnu,
kterému zcela svěřuje svou
slabost. V důvěře v Absolutno
hlasitě volá, pláče a prosí za své
bratry, za nemocnou církev a za
nezdravý svět.

Třetí způsob modlitby


Dominik se stejným smýšlením a
na závěr modlitby předešlé vstal ze
země, bičoval se železným řetězem
a volal: „Tvá kázeň mě vede přímo
k cíli." ( Ž, 17, M.) Proto bylo v
celém řádu dáno nařízení, aby se
všichni bratří k uctění a k
vzpomínce na příklad svatého
Dominika bičovali na obnažená
ramena důtkami s dřevěnými
kuličkami o feriálních dnech po
kompletáři za modlitby žalmu
„Miserere mei Deus" (Smiluj se
nade mnou, Bože) nebo „De
profundis" (Z hloubi volám k tobě).
To dělali za hříchy své nebo za
hříchy svých dobrodinců. Žádný
bratr se nesměl vyhýbat tomuto
svatému příkladu, i kdyby byl zcela
nevinný.

Čtvrtý způsob modlitby


Dominik stojí před Bohem a
tento postoj střídá s pokleky.
Stojí s úctou před Hospodinem,
připraven naslouchat a jednat.
Má pevnou půdu pod nohama,
je nesen. To mu dodává
důvěru a nové podněty k
novým činům. Při pokleknutí se
noří do vnitřního stavu
odevzdanosti, naslouchání se
mění v poslušnost. Dominikův
pohled je pevně upřen na
Ukřižovaného. Odtud získává
útěchu a vnitřní mír. V
kontemplaci pak Dominik
vyjadřuje podstatné pohledem,
nepotřebuje k tomu množství
slov.

Pátý způsob modlitby


Dominik se často modlí pouze
rukama, ne celým tělem. Ruce
jsou zrcadlem jeho duše,
nástrojem jeho ducha a
přítelkyněmi jeho slov. Rozpíná
své ruce, vzdává se svých
skutků a oddává se zcela
Absolutnu. Svůj život přijímá
jako dar, proto se může zříci
sebe, může se nechat uchopit;
své sepjaté ruce vkládá do
rukou Božích a tak vyznává
svou závislost na něm. Spíná
ruce a děkuje. Pak může jeho
rukama působit Bůh, může
podpírat slabé, rozdávat chléb,
uzdravovat a žehnat.

Šestý způsob modlitby


Dominik se modlí s rozpjatýma
rukama před křížem. Uvažuje, jak
se v kříži projevila Boží láska k
němu a vyvozuje z toho důsledky
pro svůj život. Stojí tu otevřený,
bezbranný a potřebný, připravený
jako Kristus na kříži rozdávat svou
lásku, aby ji probudil i v ostatních.
Ze spojení s Ukřižovaným se v něm
rodí touha pomoci prodloužit
ramena kříže, aby mohla obejmout
a uzdravit celý svět. Pod křížem
nastává spojení mezi svatým
Dominikem a Bohem; Dominik se
stává mostem, na němž se
uskutečňují setkání Boha s
ostatními.

Sedmý způsob modlitby


Dominik se vztyčuje v celé své
velikostí k nebi. Jeho ruce jsou
vztažené nad hlavou, pevně
sepnuté nebo lehce otevřené, jako
by chtěl něco přijmout z nebe.
Jeho modlitba míří vzhůru k Bohu,
nepokouší se stáhnout Boha k
sobě dolů. Natahuje se po Božích
darech, po nabízeném Božím
království, které nekonečně
převyšuje jeho dílo, ale
zpřítomňuje se v něm a dává mu
smysl. Dominik ví, že Boží
království nespočívá v úspěchu či
neúspěchu, ale že vykvétá v lásce.
Proto prosí, aby mu Bůh dal
pravou lásku, aby mohl pracovat
pro spásu lidí.

Osmý způsob modlitby


Dominik sedí před Bohem a
mlčí. Bůh naslouchá jeho
mlčení, úsměvu i slzám. To lidé
neumějí. V mlčení slyší
Dominik Boží slovo, a tak
mlčení živí jeho slova. Mlčení a
slova jsou bratři, kteří spolu
nesou své břímě. Dominik
naslouchá a mlčí, aby se jeho
slova zjemnila a mohla
uzdravovat. V naslouchání a
mlčení přichází ke světlu, aby
jím prosvítil temnotu lidského
bloudění. V mlčení snáší Boží
mlčení a poznává tichost lásky,
která nese jeho slova i jeho
mlčení.

Devátý způsob modlitby


Po opuštění kanovnického kláštera
v Osmě je Dominik stále na
cestách. Jeho nespočetná putování
jsou pohybem v čase a prostoru,
jsou znamením, že není připoután
a svázán, ale že je na cestě k Ježíši
Kristu. Jako cesta Ježíše Krista je i
Dominikova cesta spojená s
odříkáním a odpoutáváním. Jeho
víra a horlivost pro spásu lidí ho
vedou na cestu, kterou je Kristus.
Cestou prožívá společenství bratří,
ale opět se od nich odděluje, aby v
modlitbě prožil větší intimitu s
Bohem. Tak může lidem ukazovat
správnou cestu, dávat jim směr a
být s nimi ještě intenzívněji spojen.