Transcript Přednáška 7 - Lide na UHK

Psychologie II
Rozpoznání lži pomocí
neverbálních projevů
Přednáška 7
Obsah přednášky
• 1. Tradiční představy o neverbálních
projevech lži a neupřímnosti
• 2. Rozlišení naivních a zkušených lhářů
• 3. Experimenty P. Ekmana
• 4. „Othelova chyba“
• 5. Přenos podezíravého chování na
podezřelou osobu
• 6. Vliv předsudků
• 7. Závěr - Proč tak často nepoznáme, že
nám někdo lže?
Je rozpoznání lži pomocí neverbálních
projevů snadné nebo obtížné?
• Tradiční představy o rozpoznání lži.
• Špatní lháři x dobří lháři.
Co odrážejí neverbální projevy?
• Lhaní většinou vyvolává vnitřní napětí.
• Řeč těla do jisté míry toto napětí a jeho prožívání
odráží.
• Napětí se odráží v různých projevech neklidu
nebo zaujetí bariéry.
• Při lži se lidé přetvařují, lež se snaží maskovat
nebo měnit přirozené projevy, zbytečné úpravy
zevnějšku atp.
Lže nebo říká pravdu?
1. Tradiční představy o neverbálních
projevech lži a neupřímnosti
• Podvědomé obavy z prozrazení při
pohledu do očí se projevují:
– odvracení pohledu i celého obličeje.
– Nápadné je prudké uskočení zorniček do strany
při střetnutí pohledů
• Obavy z podřeknutí se projevují
– pomalejší mluvou (slova je zapotřebí více
zvažovat)
– či naopak překotnou mluvou (snaha přehlušit
případné pochybnosti).
– Napětí se projevuje i staženějším hlasem,
odkašláváním, častějšími přeřeknutími.
– Nápadná jsou gesta směřující k zakrývání očí
nebo úst.
1.1 Skrývání projevů lhaní
• Čím je lhář zkušenější, tím více se snaží tyto
projevy skrývat:
– hledá záminky k odvracení pohledu (kolik je hodin,
zaujaté sledování něčeho jiného),
– gesta maskuje – úprava účesu, mnutí očí, škrábání
se pod nosem apod.
• Snaha zakrýt projevy vnitřního napětí se může
prozradit i nápadným omezením gestikulace,
určitou strnulostí.
1.2 Rozdíl v rychlosti projevení
autentického a předstíraného výrazu
• Předstírané pocity (např. překvapení,
rozhořčení nebo dojetí) se projevují ve výrazu o
poznání později než upřímné.
• Často se objevují až po vyslovení myšlenky.
1.3 Chyby při projevech „upřímnosti“
• Podvodník klade zvýšený důraz na demonstraci
projevů upřímnosti, zejména sem patří “upřímný”
pohled do očí a úsměv.
• Prozradit jej mohou:
– přehnaně rozevřené oči,
– strnulost pohledu,
– nehybné obočí (snaha o vědomou kontrolu narušuje přirozenou
dynamiku),
– při neupřímném úsměvu se vedle rozevřených očí odhalují více
dolní než horní zuby (při upřímném úsměvu se oči naopak
přimhuřují),
– při neupřímném úsměvu je rovněž možné postřehnout i
asymetričnost stahování obličejových svalů.
Zvýšený důraz na demonstraci
projevů upřímnosti
1.4. Koordinace projevů těla s
obsahem řeči
• Nejjednodušší je sledování koordinace všech
projevů těla s obsahem řeči
– zvýšení nebo naopak potlačení gestikulace, strnutí
– nebo přehnaně rozmáchlé a křečovité pohyby,
– zvýšená svalová tenze (je dobré všímat si i pohybů nohou, ty se
nejhůře vědomě řídí) při změně probíraného tématu.
• Na tyto změny můžeme pohlížet jako na projevy změny
psychického napětí, které svědčí o lži, nebo naopak
signalizuje uvolněním pocity jistoty a sebevědomí.
Reidova technika
• Tuto techniku se od 1970 po celém světě učili tisíce
vyšetřovatelů.
• Na ohrožující situaci (např. výslech) reaguje jedinec
jedním ze 3 způsobů:
–
–
–
–
Boj
Útěk
Ztuhnutí
První dva způsoby – tělo si ulevuje od napětí fyzickou aktivitou
– lhavý profil „aktivní“
– Třetí způsob – deaktivace těla, aby se mysl mohla plně
věnovat mentální aktivitě - lhavý profil „pasivní“
Reidova technika: Postoj
• Pravdomluvní podezřelí mají tendenci ke vzpřímenému
postavení čelem k osobě, která vede rozhovor.
• Lháři – shrbený postoj s natočením stranou od osoby
vedoucí hovor
• bariérový postoj se zkříženýma rukama a nohama
• přešlapování, změny postoje v souvislosti s otázkami na
určitou oblast
Je nejistý nebo lže?
Reidova technika:
Gesta
• Pravdomluvní: pohyby rukou – převažují „ilustrátory“
– gesta, jimiž předvádějí, doplňují to, o čem hovoří.
• Lháři – bariérový postoj
• Pro pohyby paží typické „adaptéry“ – ruce jsou v
kontaktu s tělem za účelem úpravy vzhledu,
škrábání, zakrývání úst, očí, podpírání hlavy
Ilustrátory
• Mirek Topolánek představuje rakouskému kancléřovi Werneru
Faymannovi svou vizi ekonomického růstu. 2009
Reidova technika:
Oči
• Pravdomluvní – udržování normálního očního
kontaktu – pohled z oči do očí v 30-60% času.
• Lháři – vyhýbají se očnímu kontaktu, aby předešli
nárůstu nervozity nebo zvolí přehnaně upřený
pohled (=nadměrná kompenzace touhy dívat se
jinam).
Reidova technika:
Paralingvistické chování
• Pravdomluvní: kratší odpověďové latence, rychlejší
tempo řeči a vyšší tón řeči během emocionálních
projevů.
• Lháři: delší odpověďové latence, pomalejší tempo
mluvy, kratší odpovědi kratší
Jak spolehlivá je Reidova
technika?
• Při řadě výzkumů se nepotvrdily předpoklady
uvedené Reidovou technikou.
• V postojích a ve vzorcích adaptérů nezjištěny
rozdíly.
• U lhářů pouze méně ilustrátorů.
• Reidova technika je zjednodušující, v některých
případech i zavádějící.
• Ve výzkumech pomocí tréninku touto metodou
dosaženo 46% úspěšnosti (Blair,Kooi,2004)
Kritérium základní linie
• Existuje tzv. behaviorální norma dané
osoby.
• Dotázání se na sérii neohrožujících otázek
na začátku rozhovoru.
• Teprve pak se ptát na citlivé otázky.
Kognitivní přístup:
Kognitivní komplexita
• Předpoklad, že lhaní je kognitivně těžší,
komplexnější úkol než sdělování pravdy.
– Lhář musí vytvořit svůj vlastní příběh, konzistentní a
věrohodný. Tento příběh musí být navíc konsistentní s
jeho předchozími prohlášeními.
– Nutné věnovat množství mentální námahy. To ubírá
pozornost, která je věnována neverbální stránce.
• Lháři proto budou používat méně ilustrátorů, dlouhá
odpovědní latence, více váhání v řeči
Jak je tomu v praxi:
• Lži nemusí být obtížnější vytvořit, jsou ale kratší a méně
detailní.
• Na druhé straně pravdu je někdy obtížné sdělit (obava z
ranění druhé osoby).
• Studie vytváření lži - lež je založená na vlastní zkušenosti,
jsou pouze pozměněny kritické detaily. Díky této strategii
lživé výpovědi mohou obsahovat velké množství detailů.
• Důležitý znak: kontrola důvěryhodnosti.
– Osoby, které říkají pravdu, nemusejí být tolik soustředěny na svou
vlastní důvěryhodnost a tak se tolik nebrání přiznat nejistotu, vyjádřit
pochybnosti o sobě, říci, že si něco nepamatují, či se spontánně
opravit.
– Lhář naproti tomu se bude důsledně vyhýbat přiznání nedokonalosti.
špatní lháři x dobří lháři
• Tradiční přesvědčení, že lhář se vyzradí sám,
pokud jej budeme bedlivě sledovat.
• Klasická vyzrazení (zjevné vyzrazující pohyby)
– Zakrytí úst
– Třes rukou
• Dnes málo pravděpodobné.
2. Znaky naivního a zkušeného lhaní
Znaky naivního neverbálního lhaní:
– Natáčení k adresátovi sdělení bokem
– Vyhýbání zrakovému kontaktu
– Narušená (neobvyklá) koordinace rukou
Znaky zkušeného a suverénního
neverbálního krytí lži:
– Postavení se k adresátovi čelem;
– Vytrvalý pohled do očí (až 100 % času rozhovoru);
– Souhra rukou koordinovaná, nenápadná.
naivní lhaní
zkušené lhaní
O. Nový - Kristián
2.1 Tvář – zrcadlo emocí
• Tvář u řady lidí zrcadlí jejich vnitřní
emočních stavy:
– smutek, štěstí, zklamání, rozčarování, strach,
znechucení, vztek, překvapení, zájem, zvědavosti,
stud, hanbu, nesmělost, nejistotu, lásku či chuť se
pomstít.
• Lhaní lze z mimiky odpozorovat proto, že
výrazy - zvláště některých emocí - bývají
automatické a bezděčné.
2.2 Mimika zkušených lhářů
• Zkušený lhář dovede vytvářet mimické výrazy tak, aby
byly podobné těm, jež jsou za normálních okolností
mimovědomé a jež se vymykají našemu ovládání.
• Věrohodné lhaní je právě proto věrohodné, že se při něm
lhář dokáže velmi přesvědčivě tvářit.
• Totéž platí o dobrých hercích.
– dokonce i o některých politicích nebo televizních
moderátorech,kteří mají k hercům blízko.
Mimika zkušených lhářů
• Rozpoznání lži: Experiment Ekmana a Franka
(1997):
– Trénovaným pozorovatelům a posluchačům pomohlo všímat si,
zda osoby, které na ně mluvily, měly nebo neměly strach.
– Také se orientovali podle toho, zda z obličeje těchto osob (tónu
hlasu apod.) byly rozpoznatelné drobné signály znechucení
(vyskytuje se u lhářů).
• I nejzkušenější znalci lidského chování se v 1530 % případů zmýlí. Zkušení a naprosto otrlí
lháři je obelžou.
3. Experimenty P. Ekmana
Ekman P. a O’ Sullivan, M. (1991). Who can catch a liar? American
Psychologist, 46, 9, 913-920.
• Studentkám zdravotní školy byl promítnut film:
• První skupině film, který navozoval pohodu a byl
celkově uklidňující.
• Druhé skupině hrůzný film - plný krve, scény
amputací končetin a záběry uhořelých obětí.
– Všechny studentky však poté měly přesvědčovat další
osoby, že viděli velmi hezký film.
– Bylo jim řečeno, že úspěšné přesvědčení druhé osoby o
tom, že právě viděly velmi hezký film, souvisí s jejich
předpokladem a talentem vykonávat povolání zdravotní
sestry.
• V tomto případě na úspěchu lhaní závisí kariéra - lež
s vysokou motivací.
Přesvědčované osoby
• Vystoupení dívek bylo natáčeny na videozáznam.
• Pokusné osoby měly rozhodnout, která z dívek lže.
• Vzorek 509 osob. Šlo o jedince, kteří přicházejí s
detekováním lží do kontaktu v rámci svého povolání:
– tajní agenti zpravodajských služeb USA profesionálové používající
k výslechům detektory lži
– soudci
– policejní vyšetřovatelé
– psychiatři
– univerzitní studenti zajímající se o tuto problematiku
Výsledky
• Nejúspěšnější skupina byli agenti tajných
služeb.
• Druzí psychiatři – avšak podstatně nižší
úspěšnost. Ostatní skupiny neúspěšné.
• Proč se tajní agenti tolik odlišili od všech
ostatních?
– Tajní agenti (příslušníci zpravodajských služeb) mají zkušenost
s ochranou politiků. Výrazně se spoléhají na neverbální signály
osob, které pozorují. Aktivně vyhledávají podezřelé neverbální
signály u osob v davu.
– Mladší agenti úspěšnější než starší – mají více aktuálních
zkušeností než starší.
Výsledky - pokračování
• Neúspěch soudců –
– při výslechu si dělají poznámky a nesledují osobu, ale spíše
poslouchají to, co říká.
• Neúspěch vyšetřovatelů z kriminální policie
– jsou více zaměřeni na to, aby získali důkaz, než aby rozlišovali, kdo
lže a kdo ne.
– Na rozdíl od tajných agentů se zabývají mnohem vyšším počtem
těch, kdo skutečně lžou, což je vede k vyšší podezíravosti - a ve
svém důsledku k neúspěšnému odhalování.
• Psychiatři
– uváděli, že pravda či lhaní samy vyplynou a že se právě na tyto
aspekty lidského chování nezaměřují.
Detektor lži
• Polygraf – přístroj umožňující měřit kožní vodivost, tep, krevní
tlak, rychlost dechu a případně ještě další fyziologické
proměnné.
• Přístroj zaregistruje objevení úzkosti nebo poplachovou reakci.
Detektor lži
• Většina lidí pociťuje při říkání nepravdy úzkost.
Avšak za určitých okolností mohou být i pravdivé
odpovědi stresující a mluvčí tak při nich pociťuje
úzkost.
• Na druhé straně ten, který při lhaní zůstává
klidný, není detektorem lži nikdy odhalen.
4. „Othelova chyba“
• Nevinná osoba, které záleží na tom, aby
nedůvěřivé okolí přesvědčila o tom, že se
ničeho nedopustila, může působit
nevěrohodně a podivně.
• Bojí se, aby jí okolí uvěřilo - sama se ocitá ve
stresu, v úzkosti, může se jí třást hlas.
Othelova chyba
– Pod vlivem hrozící sankce je nejenom
obtížné věrohodně lhát, ale je obtížné i
přesvědčit o pravdě.
– Součástí Othellovy chyby je dále
předsudek (tzv. filtr vnímání) v mysli
nedůvěřivého, který je již předem
přesvědčen o tom, že mu druhý lže.
5. Přenos podezíravého chování na
podezřelou osobu
• Experiment Akehursts a Vrije (1999): Pokus dokázal, že podezřelé
chování můžeme "vytvořit", i resp. přenést na druhého.
• Při policejním interview může podezřelé, divné chování přenést
vyšetřovatel na vyšetřovanou osobu.
– Osoby vyšetřované klidnými vyšetřovateli byly ve větším pohybovém klidu.
– Naopak vyšetřovatel, který velmi živě produkoval řadu pohybů při vyšetřování,
"rozpohyboval" i vyšetřovanou osobu - posuzovatelé pak označovali její "divné"
pohyby jako podezřelé.
• Jedná se o známý efekt zrcadlení v neverbálním chování, resp.
"infikování" jedné osoby neverbálními projevy druhé osoby.
Zrcadlení v neverbálním chování
6. Vliv předsudků
• Úspěšnost rozpoznávání lhaní a pravdomluvnosti snižují rovněž
naše předsudky.
• Řada předsudků je spojena s vyhodnocováním neverbálních
atributů, např. oblečení nebo zdobných doplňků druhých lidí.
• Vrij (1997) zkoumal, zda má nějaký vliv barva oblečení u osoby,
která je z něčeho podezírána.
– Podezřelí, kteří byli oblečeni v oděvu černé barvy, vzbuzovali v mysli
pozorovatelů více představ o zlu, špatnosti a agresi, než podezřelí, jejichž
oděv byl laděn do světlých barev.
7. Závěr
Lže se dnes více než dřív?
Společenský kontext lži:
• V malém společenství může mít odhalení lži závažné
dopady pro jednotlivce – vyhoštění, neschopnost se uživit
sám.
• Západní velká společenství – relativně snadno se člověk
zbaví své minulosti, není tolik závislý na konkrétním
společenství.
• Menší přehlednost, větší volnost a menší hrozba izolace
poskytují možnost lhát aniž by se na to přišlo.
– Některé lži a podvody vedoucí k významnému obohacení jsou
obecně tolerovány.
7. Závěr
Proč tak často nepoznáme, že nám někdo
lže?
Podle Ekmana (1996) :
• Evolucí jsme na to nebyli připraveni.
– Lidé dříve žili více "na očích" druhým lidem, podvádění nešlo mnohdy
dost dobře skrýt a zamaskovat, důkazy bylo těžké skrýt či popřít.
• Z odhaleného lhaní plynuly v primitivních společenstvích fatální
sankce.
• I když se podmínky života radikálně změnily, člověk má dnes
rozsáhlé možnosti, jak a kdy lhát, a také společnost někdy
povzbuzuje své členy spíše k tomu, aby lhali, než aby nelhali.
Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže?
• Rodiče neučí děti rozpoznávat, kdo jim lže.
– Naopak: ochrana intimního soukromí je vede k tomu, že
dětem neříkají pravdu, řadu pravd před nimi skrývají.
• Jsme "nastaveni" spíš na důvěřování než na
podezírání.
• Důvěřovat druhým činí život snazším. I kdyby se nám ve
svých důsledcích vyplatilo být spíš obezřetní a podezírat,
jednodušší pro nás je důvěřovat.
– Pro srovnání: zneužívané děti, odebrané svým rodičům, byly
schopny z chování druhých osob snadněji poznat, kdy je chce
někdo oklamat. Nevyrostly totiž v atmosféře důvěry, ale v
podmínkách, které je naučily mít se na pozoru před různými přísliby
a návnadami.
Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže?
• Jsme neúspěšní v rozpoznávání lhaní proto, že
často chceme být obelháni. Chceme se přidržet
nepravdy, nechceme slyšet pravdu.
– Příkladem je partnerské soužití. Někdy partner nechce
vědět nic o tom, že je mu druhý nevěrný - když to neví,
žije se mu lépe.