Transcript Úloha psychologie v neurorehabilitaci

ÚLOHA PSYCHOLOGIE V NEUROREHABILITACI
Tomáš Vilimovský, RÚ Kladruby
Následky mozkového poškození
Následky mozkového poškození v podobě poruch
kognitivních funkcí, emocí a chování, jsou považovány za
jeden z nejvýznamnějších faktorů, které negativně
ovlivňují schopnost pacienta účastnit se rehabilitace,
efektivně fungovat v každodenním životě a znovu
se zapojit do smysluplných pracovních, sociálních a
volnočasových aktivit.
(Ponsford, Draper, Schonberger, 2008)
Oblasti psychologické intervence
1.Přímá práce s pacienty po mozkovém
poškození
2.Práce s pečovateli a členy multidisciplinárního
týmu
3.Evaluace a výzkum
Přímá práce s pacienty




Detailní neuropsychologické vyšetření
Rehabilitace kognitivních funkcí
Terapie emočních poruch
Pomoc při zvládání problémového chování
Neuropsychologické vyšetření
•
•
•
•
•
Narušení kognitivních funkcí
Chování
Fungování v denním životě
Emoční obtíže
Problémy v sociálních vztazích
Neuropsychologické vyšetření
• Testově zaměřený závěr vyšetření pacienta A
• Na WMS III odpovídá schopnost výbavnosti auditivní paměti nižšímu
průměru při bezprostřední prezentaci (AIM index = 85), schopnost
výbavnosti vizuální paměti odpovídá pásmu průměru (VIMI = 100).
Všeobecná schopnost bezprostředního vybavení po prezentaci
informací odpovídá pásmu průměru (IMI = 93). Odložená auditivní
paměť po 30 minutách odpovídá pásmu podprůměru (ADMI = 75),
odložená vizuální paměť po 30 minutách odpovídá pásmu průměru
(VDMI = 100). Všeobecná schopnost oddáleného vybavení odpovídá
pámu nižšího průměru (GMI = 87).
Neuropsychologické vyšetření
• Závěr vyšetření zaměřený na schopnosti pacienta A
• Pacient A má sníženou schopnost pamatovat si informace, které slyší
(nižší průměr), avšak dobrou schopnost pamatovat si informce, které
vidí (průměr). Má obtíže udržet informace po delší dobu, ale
výbavnost se výrazně zlepší, pokud bude používat taháky, nebo si
informace bude moci několikrát zopakovat. Pacient A se bude
nejlépe učit pokud bude 1) mít možnost vidět informace, 2) pokud
bude používat taháky a poznámky, a 3) pokud bude mít možnost si
informace opakovat.
Rehabilitace kognitivních funkcí
Úkolem rehabilitace kognitivních funkcí je
snaha pomoci pacientům porozumět svému
poškození, napravit / kompenzovat ztracenou
funkci a tím přispět k lepší adaptaci a facilitaci
nezávislosti.
(Prigatano, 1999)
Rehabilitace kognitivních funkcí
• Restorativní strategie (trénování) = obnovení ztracených dovedností
(počítačové tréninkové programy, procvičování paměti)
• Reorganizační (Interní) strategie = substituce ztracených funkcí
zachovalými (př. vizualizace verbálně prezentovaných informací při
silnější vizuální paměti, mnemotechnické strategie, bezchybné učení,
nácvik řešení problémů atd.)
• Kompenzační strategie = využívání externích vodítek k posílení
stávajících funkcí (používání diářů, zápisníků, organizérů, modifikace
prostředí, behaviorální strategie atd.)
Efektivita rehabilitace kognitivních
funkcí
• Efektivita restorativní strategie (trénování) dokázána u:
– tréninku pozornosti v postakutní fázi
– trénování řeči u afázií
– trénink vizuospaciálního neglektu
• Reorganizační (Interní) strategie dokázána částečně u:
– Paměti
– Exekutivních funkcí (nácvik řešení problémů
• Kompenzační strategie
–
–
–
–
–
Paměť
Pozornost
Exekutivní funkce
Řeč
Vizuospaciální funkce
(Cappa, 2005; Cicerone et al., 2000, 2005; Kennedy et al., 2008)
Terapie emočních poruch
Jednou z největších překážek bránící jedinci s mozkovým poškození
úspěšnému zapojení se do každodenního života jsou emoční obtíže
(Ponsford, Draper, Schonberger, 2008).
Prevalence deprese u osob bez mozkového poškození se odhaduje na
zhruba 5% (Ohayon et. al., 1999), odhady prevalence deprese u osob
s mozkovým poškozením se pohybují od 20% do 63% (Leung, 1997).
Na vzniku psychiatrických diagnóz po mozkovém poškození se podílejí
kromě organických faktorů také neorganické jako jsou premorbidní
osobnostní rysy a psychologické reakce na disabilitu, či trauma
(Rogers, Read, 2007).
Terapie emočních poruch
Výhody využití kognitivně-behaviorální psychoterapie:
• KBT snaží změnit široké množství osobnostních a
meziosobních následků, které mohou přispívat k aktuální i
chronické psychologické morbiditě.
• Široký repertoár technik, které může terapeut využít.
• Flexibilita, může být snadno uzpůsobená okolním
podmínkám jednicovým omezením.
(Khan-Bourne, Brown, 2003)
Terapie emočních poruch
Skupinová KBT v Oliver Zangwill Centre
1.Normalizování emočních reakcí, hlavně těch, které se týkají
mozkového poškození a ujištění, že takové reakce jsou přirozené.
2. Umožnění pacientům formulovat jejich vlastní porozumění svým
reakcím na poranění, což samo o sobě může vést ke změně.
3. Vedení diskuze s ostatními pacienty a sdílení zkušeností;.
4. Poskytnutí „sady“ strategií, aby si pacienti vyzkoušeli různé způsoby
vyrovnávání se s emočními obtížemi.
5. Povzbuzení a dodání odvahy pacientům ve výběru rehabilitačních
strategií.
(Wilson, 2009)
Další působení psychologa v
neurorehabilitačním procesu
• Seznamování ostatních členů týmu s výsledky neuropsychologického
vyšetření, které mohou vést k vytvoření efektivního rehabilitačního
plánu
• Poskytování konzultací a podpory ostatním členům rehabilitačního
ke zlepšení jejich práce s pacientem
• Edukace a supervize, pokud je třeba
• Konzultace s pečovateli a rodinnými příslušníky ohledně adaptace a
porozumění kognitivnímu deficitu pacienta
• Evaluace kvality péče (př. naplňování potřeb pacientů)
• Výzkum
Směřování psychologické péče v RÚ
Kladruby
•
•
•
•
Neuropsychologická diagnostika
Trénink kognitivních funkcí: interakční, počítačový, EEG biofeedback
Individuální psychoterapie
Konzultace s ostatními členy rehab. týmu dle potřeby
• Zajištění optimálního sdíleného porozumění mezi členy rehab. týmu
• Větší důraz na edukaci a kompenzační strategie ve spolupráci s
ergoterapeuty/logopedy (evidence-based přístup)
• Pravidelné setkávání členů rehabilitačního týmu umožňující
konzultace ohledně plánování cílů a sledování postupu v rehabilitaci.
Literatura
Cappa, S.F., Benke, T., Slark, S. et al. (2005). EFNS guidelines on cognitive rehabilitation: report of an Efns task force. European Journal of
Neurology, 12, 665 – 80.
Cicerone, K. D., Dahlberg, C., Kalmar, K., Langenbahn, D. M., Malec, J. F., Bergquist, T. F., et al. (2000). Evidence-based cognitive rehabilitation:
Recommendations for clinical practice. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, 81, 1596–1615.
Cicerone, K. D., Dahlberg, C., Malec, J. F., Langenbahn, D. M., Felicetti,
T., Kneipp, S., et al. (2005). Evidence-based cognitive rehabilitation: Updated review of the literature from 1998 through 2002. Archives of
Physical Medicine and Rehabilitation, 86, 1681–1692.
Kennedy, M.R.T., Coelho, C., Turkstra, L., Ylvisaker, M,, Moore Sohlberg, M., Yorkston, K., et al.(2008). Intervention for executive functions after
traumatic brain injury: A systematic review, meta-analysis and clinical recommendations. Neuropsychological Rehabilitation, 18, 257-99.
Leung, M. (1997). Post stroke depression: An investigation into the relationship between epidemiological data, neuroanatomical correlates and
intellectual abilities as well as subjective ratings of own impairment and disability: Unpublished Psych D thesis, University of Surrey. Cited
in A. Skelly (Ed.) (2002). Clinical Psychology, 10, 2002. Psychological effect of stroke and the repertory grid.
Ohayon, M. M., Priest, R. G., Guilleminault, C., & Caulet, M. (1999). The prevalence of depressive disorders in the United Kingdom. Biological
Psychiatry, 45, 300–307.
Ponsford J., Draper K., Schonberger M. (2008). Functional outcome 10 years after traumatic brain injury: its relationship with demographic,
injury severity, and cognitive and emotional status. Journal of the International Neuropsychological Society, 14, 233-242.
Prigatano, G.P. (1999). Principles of neurological rehabilitation. Oxford: Oxford University Press.
Rogers, J.M., Read, C.A. (2007). Psychiatric comorbidity following traumatic brain injury. Brain Injury, 21, 1321 – 33.
Waldron B.,Casserly L.M., O'Sullivan C. (2012). Cognitive behavioural therapy for depression and anxiety in adults with acquired brain injury:
what works for whom?. Neuropsychological Rehabilitation, 23, 64-101.
Wilson, B.A., Gracey F., Malley D., Bateman A, Evans J.J. (2009). Neuropsychological rehabilitation: Theory, models, therapy and outcome.
Cambridge: Cambridge University Press.
Děkuji za pozornost
• Kontakt:
[email protected]