Transcript učební prezentace k okruhu č. 10 (zkouška)

Školy a směry literární
vědy
Příprava k závěrečnému testu a
zkoušce z Úvodu do studia teorie
literatury
Pozitivizmus



Směr vychází z filosofie Augusta Comta. Je pro něj
charakteristická především víra ve vědu (po stádiu, kdy na
palčivé otázky odpovídalo náboženství či spekulativní filozofie,
nastupuje podle pozitivistů éra moderní vědecké metody).
Literatura má být objasňována prostřednictvím faktů
(vyžaduje vědecký přístup).
Pozitivistická věda propracovala především metodu literárního
dějepisectví (Gustav Lanson), která na přelomu 19. a 20. stol.
umožnila vznik zakladatelských děl literární historie (v českém
prostředí např. Jaroslav Vlček, Jan Jakubec, Arne Novák ad.).
Důraz je kladen na biografická fakta (dílo je vykládáno
prostřednictvím pramenů a faktů, jež se historikovi o autorovi
a jeho době podařilo shromáždit).
Formalizmus




Směr, který se prosadil v Rusku přibližně v letech 1915-1930.
Centrem byl Moskevský lingvistický kroužek a petrohradská
Společnost pro výzkum poetického jazyka (OPOJAZ).
Podle formalistů je třeba soustředit pozornost na literárnost,
tj. na způsob, „jak je dílo uděláno“ (pro pochopení díla není
důležitý autor, ani obsah díla, nýbrž způsob zformování
obsahu).
Velký význam má mj. i formalistické rozlišení tzv. fabule
(obsah díla) a syžetu (forma) či teorie básnického jazyka
(literatura je „násilí páchané na jazyku“ – důvodem je
autorova snaha připoutat pozornost k „ozvláštněné“ formě).
Představitelé: Viktor Šklovskij, Boris Tomaševskij, Vladimir
Propp).
Strukturalizmus



Cílem strukturalismu je pojednat literární dílo jako textovou či
verbální strukturu (uspořádaný systém, v rámci kterého lze
zkoumat vztahy mezi jednotlivými prvky). Poznání této
struktury podle strukturalistů zamezí spekulativnímu chápání
literárních děl. Strukturalismus má kořeny v jazykovědě
Ferdinanda de Saussura, úzce je spjat se sémiotikou.
Významným strukturalistickým centrem byla rovněž Praha
(Pražský lingvistický kroužek byl založen v r. 1926).
Představitelé:Jan Mukařovský, Roman Jakobson, Felix Vodička
ad.). Strukturalismus se jako vědecký názor uplatnil v řadě
oborů, mj. např. v antropologii („kulturu lze zkoumat jako
jazyk“). Kromě Prahy k významným centrům počítáme Ženevu
(Saussure), Kodaň či Paříž (60. léta).
Fenomenologie


Směr, jehož cílem není identifikace díla jako
strukturního objektu, nýbrž identifikace zkušenosti,
kterou dílo vyvolává (dílo se jeví našemu vědomí).
Fenomenologie vychází z filozofie Edmunda
Husserla.
Zájem o zkušenost vyvolanou textem obrací
pozornost ke studiu čtenáře. V 60. letech se pro
jedno stadium fenomenologie ujal pojem recepční
estetika (dílo nabývá významu v aktu recepce, tj. v
aktu čtení) či Kostnická škola (podle teoretiků
Hanse Roberta Jausse a Wolfganga Isera, kteří
působili na tamější univerzitě).
Nová kritika


Nová kritika (New Criticism) představuje výhradně
anglo-americký směr literárního bádání. Tento
přístup se nejvíce prosazoval mezi dvacátými a
padesátými lety 20. stol. Podobně jako formalismus
umístil do centra pozornosti básnický text.
Škola vyvinula techniku tzv. „pečlivého čtení“ (close
reading). Metodu zavedli Ivor A. Richards a William
Empson. Prostřednictvím pomalého a
soustředěného čtení lze podle novokritiků rozpoznat
význam textu, kontext (včetně autorských záměrů)
v porozumění dílu nehraje podstatnou roli („důležitá
jsou jen slova na stránce“).
Psychoanalýza

Směr vychází z učení
Sigmunda Freuda.
Centrálním pojmem je
nevědomí. Podle
psychoanalytiků zeje mezi
člověkem a světem propast,
a proto je význam vždy jen
přibližný (Jacques Lacan).
Psychoanalytická
interpretace se soustředí na
vztah autora a díla,
eventuálně čtenáře a díla.
Podle H. Blooma básník
vždy soupeří se svým
předchůdcem - touží se
vymanit z otcovského vlivu.
Marxizmus



Směr, který vykládá literaturu jako produkt společenských
jevů. Literaturu chápe rovněž jako společenskou instituci s
ideologickou funkcí.
Marxistické teorie hodnotí literaturu dle schopnosti zobrazit
skutečnost (není míněno „věrně“, nýbrž způsobem, který je
ideologicky žádoucí (např. umění socialistického realismu má
zobrazovat třídní konflikty a výjevy ze života proletariátu)). V
Československu byl po r. 1948 dominantním směrem stalinský
marxizmus (Ladislav Štoll).
V západním světě se ale marxizmus osvědčil jako produktivní
metodologie. Životný je mj. pro objasnění geneze literárních
žánrů (Georg Lukács: Teorie románu) či ideového pozadí
myšlení o literatuře (Terry Eagleton).
Poststrukturalismus a
dekonstrukce


Poststrukturalismus se
odklonil od strukturalismu
zejm. kritikou tradičního
pojetí znaku (význam není
vlastností jednoznačně
danou výrazem). Podle
poststrukturalistů je význam
textu naopak nestabilní;
ideální texty jsou
mnohoznačné a otevřené
různým interpretacím.
Představitelé: Roland
Barthes, Michel Foucault.


Dekonstrukce (pojem
zavedl v r. 1967 Jacques
Derrida) je filozofická
metoda, která nabádá k
ostražitosti vůči tradičním a
„děděným“ významům.
Požaduje kritiku a
opětovnou analýzu
předchozích závěrů.
Dekonstruktivisté vybízejí k
tázání, „přestože se nabízejí
odpovědi“; v textu bychom
měli hledat elementy, které
podrývají tradiční výklad.
Nový historismus


Směr, který se rozvinul v
80. a 90. letech 20. stol.,
jeho nejvýznamnějším
představitelem je Stephen
Greenblatt.
Nový historismus je reakcí
na školy, které opomíjely
historický kontext. Podle
novohistoriků je výklad díla
nemyslitelný bez pochopení
vazeb na společenskou
situaci a kulturní praktiky
sledovaného období
(objektem zájmu je
nejčastěji Shakespeare a
Alžbětinská Anglie).
Některé další soudobé
směry



Feminizmus – společenské hnutí založené na kritice
pohlavní nerovnosti má obdobu i ve studiích
literatury (zaměřuje se na to, jak se literatura podílí
na konstrukci mužských/ženských paradigmat).
Někdy v rámci tzv. genderových studií.
Gay a lesbická studia / Queer theory – zajímá se
zejména o způsoby, jimiž literatura a kultura
vytvářejí obraz (ne)normální sexuality.
Postkoloniální studia – studuje zejm. vliv západní
kultury na kulturu a literatury v rozvojových zemích
(Asie, Afrika, karibské země atd.)