Transcript MO15
Politologie jako věda Maturitní otázka č. 15 Politologie: Normativní Pozitivní Prediktivní POLITIKA 1) Politický program: - Jsou vyjádřené politické představy nějakého politického subjektu - strany, vlády, hnutí a pod. Vycházejí z určitého teoretického nebo ideologického základu Program obsahuje konkrétní úkoly a prostředky, postupy, cesty k jejich dosažení. 2) Politika jako oblast střetu - Prostor, ve kterém střetávají politické programy, protichůdné zájmy, apod. Politický program Pragmatický Antipolitický Negativistický Fundamentalistický Politika jako oblast střetu Politika je dynamický děj, který je možno rozdělit do dvou fází: Konflikt Kompromis Politická socializace: proces, kterým se člověk stává politickou bytostí, začíná vnímat politiku, formovat vlastní názor, zaujímat politické postoje Politická participace: účast v politickém procesu konvenční nekonvenční Filosofické kořeny politologie: SÓKRATÉS (469 – 399 př.n.l.) Polemika s „morálním relativismem“ (sofisté) Idea „nejvyššího dobra“ Politická moc má souviset s věděním V čele státu by měl stát vzdělaný člověk – filosof PLATÓN (427 – 347 př.n.l.) DÍLO: Ústava, Zákony, Politikos Člověk je tvor přirozeně politický Redukce práv a svobod jedinců ve společenství Stát (polis) je přirozený kontext života člověka Idea spravedlivého státu (Ústava) Společnosti by měli vládnout vládci a strážci ARISTOTELÉS (384–322 př.n.l.) Nejvýznamnější politologické dílo:Politika Stát je přirozená forma existence lidské společnosti Lidé jsou od přírody „političtí tvorové“ Stát by měl být založen na zákonech Stát by měl fungovat na principu dělby moci Stát může být řízen: 1) jednou osobou 2) malou skupinou 3) širokou skupinou Vládci mohou vládnout: A) v zájmu všech B) ve svém vlastním zájmu Správné: 1A) Království 2A) Aristokracie 3A) Ústavní vláda Špatné: 1B) Tyranie 2B) Oligarchie 3B) Demokracie Augustinus Aurelius (354 – 430) Dílo: „O obci boží“ Navazuje na Platóna Popisuje 2 typy státu: Stát světský – CIVITAS TERRENA Stát Boží – CIVITAS DEI Teologické myšlenky s politickým dopadem: Mimo církev není spásy Ke katolické víře lze člověka přinutit i násilím (Lk: 14, 23) Tomáš Akvinský (1224 – 1274) 1) 2) 3) 4) Dílo: „Teologická summa“ Navazuje na Aristotela Stát je přirozený, má pozitivní hodnotu Politika znamená mravní odpovědnost Politika = volba správných prostředků k morálnímu cíli (společné dobro) To co je správné, je i racionální – tj. v souladu s rozumem „Pojednání o zákonech“ (Teologická summa): Věčný zákon Božský zákon Přirozený zákon Lidský pozitivní zákon Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) Dílo: Vladař, Umění válečné Florentské letopisy Politika může být redukována na vědu Je v ní možno nalézt univerzální pravdy, které jsou nezávislé na historickém kontextu „Machiavellismus“ – morální oportunismus, pragmatismus Teorie republikánství cílem všech politických jednání má být zachování státu a stupňování jeho moci Za tímto účelem je jedno, zda je použito prostředků morálních nebo nemorálních Účel světí prostředky Thomas Hobbes (1588 – 1679) Dílo:Leviathan, Základy práva O občanu „Každý člověk nazývá dobrem to, co je mu příjemné a zlem pak to co mu přináší opak.“ „Homo homini lupus“, „bellum omnium contra omnes“ (Leviathan) V přirozeném stavu by byl lidský život „osamělý, ubohý, ošklivý, krutý a krátký“. Teorii božského původu společnosti nahradil teorií „společenské smlouvy“. Stát je lidským vynálezem – Hobbes tvrdil, že člověk je nucen v zájmu přežití vytvářet stát, aby byl zachován mír ve společnosti. Nepřipouštěl sociální svobody a demokracii, podporoval neomezenou moc a monarchii, v jejímž čele by stál jediný vládce. John Locke (1632 – 1704) Dílo: Dvě pojednání o vládě, Esej o lidském rozumu, List o toleranci Vyvrací teorii božského práva králů /První pojednání o vládě/ Lidé jsou si přirozeně rovni, nikdo nemůže nikoho podrobit své autoritě bez jeho souhlasu Politická autorita je jiná než ostatní systémy autority a nadřazenosti ve společnosti Přirozený zákon (právo na život, svobodu, majetek, nutnost dodržet slib a právo trestat přestupky) Lidské dějiny probíhají jako posun od přirozeného stavu (zákona) k politické společnosti Stádia společenské smlouvy: 1) Lidé musí dát bezpodmínečný souhlas ke sdružení se v komunitu a odevzdat jí svá přirozená práva 2) Členové této komunity musí dát souhlas k ustanovení legislativních institucí 3) Vlastníci majetku musí souhlasit s uložením veškerých daní Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) Dílo: Rozprava o vědách a umění, Rozprava o původu nerovnosti, O společenské smlouvě, Emil čili o výchově Lidé jsou si přirozeně rovni a svobodní, žijí podle principu sebezáchovy a soucitu Transformací „přirozeného člověka“ ve „společenského člověka“ vzniká nerovnost, soutěživost, sobectví, schopnost škodit druhým. „Člověk se narodil svoboden a přesto je všude v okovech“ /O společenské smlouvě/ Moderní politika by měla být založena na „obecné vůli“ Aby byla společnost legitimní musí politická rozhodnutí odpovídat zákonům, které jsou schváleny svrchovaným lidem a jsou závazné pro všechny občany bez rozdílu. Thomas Hobbes (1588 – 1679) „Leviathan“ John Locke (1632 - 1704) „Dvě pojednání o vládě“ Jean Jacques Rouseau (1712 - 1778) „O společenské smlouvě“ Historická situace Spory krále a parlamentu, občanská válka v Anglii Vznik konstituční monarchie Anglii Absolutismus ve Francii Přirozený stav Válka všech proti všem Stav dokonalé svobody a rovnosti Stav přírodní harmonie Důvody uzavření smlouvy Ochrana lidí před vnějším nepřítelem i před křivdami uvnitř země Ochrana života, svobody a majetku Zachování svobody Společens ká smlouva Vzdávám se svého práva vládnout sobě a odevzdávám toto právo tomuto muži nebo tomuto sboru mužů, jestliže jim také ty odevzdáš své právo a stejně jako já je zplnomocníš ke všemu a uznáš jejich činy za své. Politická společnost je tam a pouze tam, kde se každý z členů vzdal přirozené moci chránit vlastnictví /tj. život, svobodu a jmění/ a za tím účelem trestat přestupky a odevzdal ji do rukou společenství Každý člen dává svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší řízení obecné vůle a každý je taky přijímán jako neoddělitelná část celku Uspořádán í státu Absolutní monarchie Konstituční monarchie Přímá demokracie Vliv na teorie Fašismus Demokracie Socialismus, komunismus Německá filosofie: Immanuel Kant (1724 – 1804) „Metafyzika mravů“ „K věčnému míru“ - koncepce mezinárodního společenství národů - Zásady práva (státního i mezinárodního Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831) „Filosofie práva“ - Teorie státu: stát stojí výše než jednotlivý člověk. Svobodu získá člověk podřízením se státu. Karl Marx (1818 – 1883) Dílo: Kapitál, Komunistický manifest Materialismus – „ekonomický“ pohled na dějiny – ekonomická základna, kulturní nadstavba Teorie třídního boje – vykořisťování na základě vztahu k výrobním prostředkům Kritika státu a zastupitelské demokracie