Transcript Hlavní směry politického myšlení

Politologie a mezinárodní vztahy
Hlavní směry politického myšlení
Josef Kraus
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Cíl přednášky
• Cílem je seznámit studenty se základními
politicko-filosofickými proudy.
• Představeni budou hlavní teoretikové
společenské smlouvy, francouzského
osvícenství, konzervatismu, analýzy modernity,
frankfurtské školy, realismu, kritického
racionalismu i liberalismu a jejich myšlenky.
Teoretikové společenské smlouvy (T. Hobbes, J. Locke)
Náboženská reformace 16. století přinesla Evropě období
náboženských válek. Významní myslitelé té doby byli postaveni
před otázku, jak zajistit mírové soužití společnosti v situaci, kdy
proti sobě stojí nesmiřitelné náboženské doktríny nárokující si
řídit lidský život a slibující spásu.
Thomas Hobbes (1588 - 1679) kritizoval tradiční aristotelovskou
či ciceronsko-republikánskou politickou filosofii.
Jeho východiskem bylo zjištění, že neexistuje
dobro a zlo nezávisle na lidských jedincích
- pro každého je dobré to, co je u užitečné
a příjemné, a špatné to, co mu škodí a nelíbí
se mu. Každý jednotlivec to ví nejlépe.
Teoretikové společenské smlouvy (T. Hobbes, J. Locke)
• Stav bez státní moci je stavem přirozeným – stav přirozené
rovnosti, právo užívat všeho přírodního bohatství, které je tak
společným vlastnictvím všech -> přirozený stav válkou všech
proti všem – člověk člověku vlkem.
• Dvěma základními příčinami války v přirozeném stavu jsou tak
pud sebezáchovy a chtivost a touha po uznání a slávě.
Teoretikové společenské smlouvy (T. Hobbes, J. Locke)
• Politická teorie Johna Locka (1632-1704) je
považována za jeden ze základních stavebních
kamenů liberalismu.
• Podle Locka se lidé rodí svobodni a rovni.
Jejich přirozeným právem je svobodně
nakládat se svou osobou a majetkem (jedno a totéž).
Toto právo je Lockem formulováno jako právo vlastnické,
neboť člověk je přirozeným vlastníkem svého života, svobody
a jmění.
• Přirozený zákon, který člověk odhaluje svým rozumem, svěřuje
člověku jak vlastnické právo na sebe, svou svobodu a majetek,
tak povinnost respektovat stejné vlastnické právo druhých.
Teoretikové společenské smlouvy (T. Hobbes, J. Locke)
• Protože vlastníme svou osobu a její činnost, máme právo
touto činností získávat z přírody věci pro uspokojení našich
potřeb.
• Prvním kritériem legitimity přisvojení si něčeho je proto to, že
to smísíme se svou prací.
• Druhou podmínkou ovšem je, že po takovém přivlastnění
zbude v přírodě dost pro uspokojení potřeb ostatních.
• Třetí podmínkou je to, že to, co si přisvojíme, musíme
spotřebovat, tj. nesmí se to v našem vlastnictví zkazit.
• Locke: zdrojem hodnoty všech věcí pro člověka je z devíti
desetin lidská práce a jen z jedné desetiny příroda
Francouzské osvícenství (Montesquieu, Rousseau)
• Hlavním dílem Charlese-Louise de Secondat
Montesquieho (1689-1755) je O duchu zákonů
- zkoumá zákony lidského chování tak, jak se
projevují v různých společenských formách soužití.
• Základem pro vytvoření pravidel a zákonů je
tzv. přirozený stav, kdy lidé dopředu neznají své
postavení, možnosti a pozici. V takové chvíli se musí
dohodnout na pravidlech života.
• Nejistota přirozeného stavu vede lidi k uznání pravidel
vzájemnosti či symetrie práv a povinností, které se po svém
pozitivně-právním uznání (tj. po ustavení do podoby veřejně
uznaných zákonů) stávají zárukami míru a bezpečí.
Francouzské osvícenství (Montesquieu, Rousseau)
• Vedle despocie, která je nelegitimní formou vlády, odlišuje M.
dvě legitimní formy vlády - feudální monarchii, založenou na
moci panovníka, šlechty a duchovenstva a republiku
svobodných občanů.
• Obchod nastoluje mír mezi lidmi a odvrací je od válečných
vášní - učí je respektovat a oceňovat rozmanitost kultur i
jednotlivců.
• Každá moc, která není bržděna, omezována, kontrolována a
vyvažována mocí jinou, má sklon ke své absolutizaci a
zneužívání.
• Zákonnost vlády - její rozumná umírněnost
- je zajištěna tím, že jedna moc brzdí
a omezuje druhou -> systém brzd a rovnovah
Francouzské osvícenství (Montesquieu, Rousseau)
• Jean-Jacques Rousseau (1717-1778) se proslavil
svou nostalgickou kritikou civilizace jako otroctví
a nerovnosti a idealizací předcivilizačního stavu
člověka.
• Rousseau rozlišuje dva druhy nerovnosti
- nerovnost fyzickou neboli přirozenou,
spočívající v síle tělesné i duševní
- nerovnost morální, politickou či občanskou,
spočívající v rozdílech moci, bohatství, uznání.
• Ve stavu přirozené nerovnosti zaujímá místo zákonů a morálky
soucit jako ztotožnění s trpícím, naopak ve stavu občanském
převládá rozum.
Francouzské osvícenství (Montesquieu, Rousseau)
• Vývoj od první nerovnosti ke druhé začíná ustavováním
soukromého vlastnictví, které přivádí do života lidstva zločin a
násilí, neboť ruší stav nevinnosti, v němž plody země patří
všem a země sama nikomu.
• Soukromé vlastnictví přináší práci a bídu jedněch a zahálku a
bohatství druhých.
• „Člověk se rodí svobodný a všude je v okovech”
• Společenskou smlouvou, jež je
asociací předtím nezávislých
jednotlivců, vzniká obec. Jejím
ustavením každý ze členů
odcizuje svá práva ve prospěch
celku.
Počátek konservatismu (Burke)
• Burke vnímá svobodu jako historicky vzniklou
výsadu, která je vždy omezena závazky.
• Svoboda jako princip nemůže být měřítkem,
ale záleží na vztahu v konkrétní situaci k jiným
hodnotám a dobrům, a teprve podle toho můžeme říci, je-li
chvályhodná, nebo zavrženíhodná.
• Vláda není ustavena na základě přirozených práv, mají-li lidé
právo na všechno žádají všechno a nezískají nic.
• Vláda je mechanismem lidské moudrosti sloužícím
zabezpečování lidských potřeb.
Počátek konservatismu (Burke)
• Měřítkem tak nemůže být rozum jednotlivého člověka ale
jakýsi kolektivní mezigenerační rozum společenství.
• V morální a politické oblasti se proto nedají činit žádné objevy
a nové není lepší než staré, nýbrž je tomu právě naopak nejmoudřejší je držet se vyzkoušených receptů vtělených ve
zvycích a zavedených předsudcích.
• Úvahy o revoluci ve Francii – Vláda byla špatná, ale zbrklé
pokusy ji nahradit něčím novým skončí ještě horší vládou –
předpovídal vládu teroru
Analýza modernity (K.Marx, M.Weber)
• Marx a Weber definovali moderní dobu jako takovou sociální formu,
v níž se vztahy osobní závislosti, které charakterizovaly předmoderní
společnost, proměnily ve vztahy závislosti zprostředkované
neosobním způsobem – u Marxe se toto zprostředkování děje skrze
zboží a peníze, u Webera skrze formální byrokratické vztahy.
• Komunistická společnost má být společností, která nebude
charakterizována panstvím jedné třída nad druhou, ale svobodným
rozvojem všech jedinců, jejichž individuální rozvoj je podmínkou
rozvoje všech.
• Dva druhy racionality:
- účelová racionalita (dosáhnutí cíle
určitými racionálními prostředky)
- hodnotová racionalita (jednání je
vedeno vírou v hodnotu jednání
samotného, etické motivy).
Frankfurtská škola (Jurgen Habermas)
•
Sociálně filosofická škola, soustředěná v roce 1923 ve Frankfurtu nad
Mohanem. Její program byl postaven na tzv. „kritické teorii společnosti".
Stoupenci byli inspirováni Marxem a hegelovskou dialektikou, očekávají
překonání kapitalistické společnosti. Na rozdíl od teorie a zejména praxe
marxismu však kritická teorie zdůrazňuje individualitu člověka proti masovosti
i abstraktním analýzám, které podřizují subjekt objektu a zvláštní obecnému.
•
Habermas k rozlišení veřejného od soukromého dochází v důsledku rozpadu
tradičních feudálních institucí a nástupu byrokratického státu – nastává
rozdělování financí → veřejný rozpočet x soukromé finance vladaře (už ne
dohromady) → „materializace veřejných institucí“ ↔ změna ekonomické
struktury, rozvoj trhu a tržního hospodářství → změna ve sféře komunikativní
→ občanská společnost x veřejná moc, veřejná sféra.
•
Občanskou společností se myslí ekonomická sféra (charakterizována rozvojem
trhu, informace jsou prostředkem politické komunikace, tisk začíná sloužit
zájmům vrchnosti (panovníka, státu) → vzniká publikum = = vrstva měšťanů
coby občanská veřejnost jako protihráč státu samotného (→ kriticky uvažující
publikum – sféra soukromých osob → soukromá oblast x sféra veřejné moci.
Realismus v politickém myšlení 20. st. (C. Schmitt)
• Politično – nelze založit na optimistické přirozenosti
člověka. Politično je založeno na nepřátelství.
• Vztah přítel-nepřítel zakládá politickou sféru jako
autonomní oblast
- politický nepřítel nemusí být morálně špatný nebo
nepřijatelný, ale je jen jiným = nebezpečným pro
můj životní styl, není to osobní ale politický nepřítel.
• Výskyt především v mezinárodních vztazích (je zde přítomna
možnost války) a taky uvnitř státu se tento konflikt nalézá během
občanské války (v jinak pacifikovaném státě). Politický stav je
charakterizován možností války (= základ politické sféry).
• Cílem státu je zajistit mír, bezpečnost a řád; tj. normální situace.
Stát musí rozpoznat vnitřního nepřítele a antisystémové síly,
tehdy pak musí stát – suverén nastolit výjimečný stav.
Konservatismus a tradice ve 20. století (Oakeshott)
• Existují 3 zkušenostní mody:
– Historie – předmětem historického chápání jsou minulé
události, není pro praktické použití
– Věda – předmětem a cílem vědy je dosažení obrazu světa
– zobecnitelné znalosti – zákony
– Praxe – je světem každodenní zkušenosti (patří i politika)
• Filozofie hlídá hranice mezi těmito třemi mody, tj. zasahování
jednoho do druhého a sama nepatří do žádného.
• POLITIKA je jednou z lidských aktivit a politická aktivita (jako i jiné lidské
aktivity) vyžaduje znalost – ta se kumuluje a vede ke zlepšení aktivity.
Oakeshott rozlišuje 2 druhy znalostí:
– Praktická znalost (řízení auta) – nelze shrnout do „kuchařky“ = tradiční
znalost
– Technická znalost – může být shrnuta do nějakých pravidel
• Kritika racionalismu v politice, který tradiční znalostí opovrhuje a věří ve
znalosti technické.
Kritický racionalismus-otevřená společnost (Popper)
• Představitel kritického racionalismu, analýza otevřené
a uzavřené společnosti.
• Kritika uzavřené společnosti, historicismu (názoru, že
dějiny se řídí objektivní zákonitostí, podle které je možné
prorokovat budoucí vývoj) a organické koncepce státu.
Otázku: „Jak můžeme zaručit, aby vládci byli dokonalí?“
pokládá za omyl – „jak lze minimalizovat škody, jež mohou špatní
vládcové způsobit?“
• Uzavřená společnost je společnost žijící pod vlivem různých tabu, pod
vládou tradice, společnost, která ne vždy plně rozlišuje zákony přírodní
a zákony právní (nerozlišování konvenční či zvykové pravidelnosti
života ve společnosti od pravidelností, které nacházíme v přírodě).
• Otevřená společnost je společností, v níž se jednotlivci musí
rozhodovat osobně. V otevřené společnosti mnozí její příslušníci usilují
o společenský vzestup a chtějí zaujmout místo jiných příslušníků.
Obrana svobody, koncepty svobody (Hayek, Berlin)
• Isaiah Berlin - Negativní svoboda – klasická liberální svoboda, nezasahování do
osobního prostoru svoboda od něčeho
X
•
Pozitivní svoboda - svoboda k něčemu – dělat si sám zákony, podílet
se na vládě, vyplývá z přání individua být vlastním pánem
• Friedrich August von Hayek - důraz na: individuální svobodu,
negativní svobodu, maximální možnou minimalizaci donucení.
• Nutná existence soukromé sféry, kde nesmí nikdo zasahovat
→ tomu se zabraňuje obecnými pravidly spravedlnosti;
– vše co není zakázáno je povoleno, pravidla mají být negativní
→ něco zakazovat, ne přikazovat (!); donucení je špatné, zbavuje
člověka lidství a nutí dělat něco co nechce. Monopol moci má stát
a svobodná společnost se snaží minimalizovat rozsah donucení.
• Otázka spravedlnosti nemá smysl, protože snahy o ustavení
sociálně spravedlivé společnosti vedou ke zničení individuální
svobody.
Nová vlna liberalismu (Rawls)
• Teorie spravedlnosti – Společnost jako férový systém
spolupráce a kooperace mezi sobě rovnými lidmi.
• Navazuje na Rousseauovu teorii společenské smlouvy,
smlouva však není Rawlsovi cílem, nýbrž metodou,
cestou, kterou dojde k obhajobě sociální spravedlnosti
a která dává legitimitu vzniklému společenskému řádu.
• Principy spravedlnosti - Nerovnosti ve společnosti jsou
povoleny jen pokud zlepšují pozici té nejhůře postavené skupiny
ve společnosti (jde zde o distribuční spravedlnost). Nerovnost je
v pořádku do té míry, do které zlepšuje pozici nejméně
zvýhodněné skupiny.
Nová vlna liberalismu (Rawls, Nozick)
• Společenská smlouva je nezamýšlený výsledek jednání
– stát vzniká jako nezamýšlený důsledek jednání jednotlivců
v přirozeném stavu:
Jednotlivci by se spojili do ochranných sdružení , ale to je
nevýhodné – neustálé bytí ve střehu → dělba práce
– vznikají prodejci ochranných služeb
Ochranné sdružení si časem vydobude dominantní postavení
na určitém území (geografické oblasti) – mezi územími bude hranice
Tvorba jednotného ochranného a právního systému
→ vznik společné autority → vznik státu; stát = dominantní ochranná
agentura (sdružení) – ultraminimalistický stát
• Ultraminimální stát vzniká zánikem přirozeného stavu, kde jsou práva
samosoudců zabavena a přecházejí na stát. Stát poskytuje pouze ochranu.
• Minimální stát = ultraminimální stát doplněný o daňový systém, který
zabezpečuje ochranu těch, kteří si to sami nemohou dovolit.
Děkuji za pozornost!