Transcript Letní škola trestního práva Právnická fakulta MU v Brně 21. 9. 2010

Letní škola trestního práva
Právnická fakulta MU v Brně
21. 9. 2010
Kamila Bubelová:
Část první: Charakter, zásady a
principy římského trestního práva
Část druhá: Sexuální trestné činy
v římském právu
Charakter římského trestního práva







Nutno vnímat v kontextu dané doby a způsobu uvažování
tehdejších lidí
Vývoj trvající dvě tisíciletí – změna skutkových podstat
Veřejnoprávní a soukromoprávní charakter trestání (crimina vs.
delicta + extraordinární crimina, např. stellionatus)
Starověký člověk jako osoba nábožensky založená – nejstarší
crimina sakrální povahy
Snaha o smír s bohy – pax deorum, scelus expiabile,
inexpiabile
Omezování svémoci (rozdíl mezi talio /odveta/ a vendetou
/msta/)
Během hist. vývoje tři odlišné druhy trestního procesu:
komiciální, porotní, císařský (extraordinární)
Zásady římského trestního práva







Pravomoc patera familias – ius vitae necisquae + iudicium
domesticum
Veřejné trestní právo odrazem politické moci (boj mezi
senátory a jezdci)
Ius provocationis, za cís. apelační princip
Sakrální povaha, existence náboženských TČ, mores
maiorum jako pramen práva
Širší spektrum sexuálních trestných činů
Vojenské trestné činy vyhrazeny státu
Polehčující a přitěžující okolnosti (nízký věk, vysoké stáří,
duševní choroba, zbraně, míra zavinění, donucení…) →
Vyviňující, polehčující a přitěžující
okolnosti:








Vina za zločin spáchaný z donucení postihuje původce – Ac auctores
redit sceleris coacti culpa (Seneca)
Šílenci jsou dostatečně trestáni svým šílenstvím – Furiosi solo furore
puniuntur (Modestinus)
Děti a dětskému věku blízcí nemají ještě rozumové schopnosti – Infans et
qui infanti proximus non multum a furioso differt, quia huius aetatis pupilli
nullum intellectum habent. (Gaius)
U malých dětí není vina - In parvulis nulla deprehenditur culpa
(Marcianus)
Těžkou urážkou je, páchá-li se veřejně nebo na osobě státního úředníka
(Gaius)
Osobám sešlým věkem se leccos promíjí – Ignoscitur his, qui aetate
defecti sunt (Ulpianus)
Fere in omnibus poenalibus iudiciis et aetati et imprudentiae succuritur
(Paulus) – Skoro ve všech trestních věcech se bere ohled na na věk a
nezkušenost obžalovaného
Hněv je krátké šílenství – Ira furor brevis est.
Vina a trest:






Až středověkého původu jsou zásady Nullum crimen sine lege a
Nulla poena sine lege (nebo novověký zákaz retroaktivity), ale
základ presumpce neviny položen:
Bonus quilibet preaesumitur, nisi contrarium probetur – Každý je
považován za dobrého, dokud se neprokáže opak
Ibi sit poena, ubi et noxa – Tam budiž trest, kde je i vina.
Je možný podvod (fraus) bez trestu, ale ne trest bez podvodu –
Fraus sine poena esse potest, poena sine fraude esse non potest.
(Ulpianus)
K hrdelnímu trestu nelze odsoudit v nepřítomnosti – In causa
capitali absens nemo damnatur (Paul. Sent.)
V trestních věcech musí být důkazy jasné – In criminalibus
probationes debent esse luce clariores (nad slunce jasnější) – tj. z
toho se vyvinula zásada In dubio pro reo; o tom i Paulus: In
obscuro favorabilius (V nejasných záležitostech postupovat
mírněji)
Pachatel:





Osobní odpovědnost za zločin:
Delicta parentum liberis non nocent – zločiny rodičů nejsou
na škodu dětem
Crimen vel poena paterna nulla maculam filio infligere
potest: namque unusquisque ex suo admisso sorti subicitur
nec alieni criminis successor constituitur. – Zločin ani trest
otce nemůže poskvrnit syna, neboť každý nese důsledky
svého jednání a nikdo se nestává dědicem cizího zločinu.
(Callistratus)
Extinguitur crimen mortalitate, nisi forte quis maiestatis reus
fuit (Ulpián) – Zločin se zahlazuje smrtí, pokud nešlo o
velezradu (zde konfiskace)
Rovnost osob: In iudiciis non est acceptio personarum
habenda – Na soudech se na postavení nebere zřetel
Posuzování míry zavinění:





Rozlišování úmyslu a nedbalosti, rozlišování intenzity
činu a míry společenské nebezpečnosti:
Odlišen úmysl od dokonání – samotný úmysl není
trestný: Cogitationis poenam nemo patitur (Ulpián) Zlý
úmysl se nepředpokládá – Dolus non praesumitur
(Ulpián)
Na každý čin je samostatný trest – Ex singulis causis
singulae poenae irrogantur (Macer)
Vyšší intenzita útoku je se zbraní (ozbrojený člověk nebo
shluk lidí), tj vším, čím lze škodit (Paulus a Ulpianus) –
Arma sunt omnia tela, quid et aliud nocere potest.
V trestních věcech se má zákon vykládat shovívavěji – In
poenalibus causis benignius interpretandum est (Paulus)
Propracování pojmů:




Rozlišování pojmů (příklady): Tulák je ten, kdo se dlouhý
čas potuluje a pak se sám vrátí do vojenského tábora, ale
zběh ten, kdo je do tábora po jeho opuštění zpět přiveden
(emansor vs.desertor; Modestinus)
Něco jiného je krást a něco jiného loupit: Aliud esse rapi,
aliud amoveri palam est, si quidem amoveri aliquid etiam
sine vi possit, raptu autem sine vi non potest (Ulpián) –
ukrást něco lze i bez násilí, uloupit však bez násilí nelze
Něco jiného je zatajit, něco jiného zamlčet: Aliud est
celare, aliud tacere. (VYSVĚTLETE)
Odlišení stupra od adulteria (D 48. 5. 6. 1. Papinianus) –
smilstvo s pannou nebo vdovou, cizoložství s vdanou.
Způsoby spáchání trestného činu:





Zločin může spočívat v činu, výroku, písemnosti, radě: tj.
pachatel má spolupachatele, který je buď podílníkem,
účastníkem nebo pomocníkem:
Aut facta puniuntur, aut dicta, aut scripta, aut consilia
(Claudius Saturninus). Trestají se činy, nebo výroky, nebo
písemnosti, nebo rady.
Zatajovat podvod je podvod – Celare fraudem fraus est.
Jednající a jednání schvalující nechť jsou postiženi stejným
trestem – Agentes et consentientes pari poena plectentur.
Vedlejší pachatel je trestán jako hlavní – Accesorius sequitur
naturam sui principalis.
Krajní nouze a nutná obrana:






Základy krajní nouze a nutné obrany:
Arma in armatos sumere iura sinunt (Ovidius) – Právo dovoluje
chopit se zbraní proti ozbrojeným (vim vi repellere licet)
Adversus periculum naturalis ratio permittit se defendere
(Gaius) – proti nebezpečí je přirozeně dovoleno se bránit
Bezpráví neospravedlňuje bezpráví (iniuria non excusat
iniuriam)
Illum qui vim infert, ferire conceditur, si tuendi dumtaxat, non
etiam ulciscendi causa factum sit (Paulus) – v sebeobraně lze
poranit útočníka, nikoli ze msty
Toho, kdo zabil člověka, lze osvobodit, nespáchal-li to s
úmyslem zabít – Eum, qui hominem occidit, si non occidendi
animo hoc admisit, absolvi posse.
Okolnosti zločinu:




Pokud mu kopí z ruky spíše vypadlo, než že by je
hodil, vykoupí se beránkem
Je vinen, kdo někoho zranil ve hře – Nam ludus
quoque noxius in culpa est. (Paulus)
Zločin se projednává v místě spáchání
Místo spáchání zločinu způsobí, že totéž jednání
bude buď krádeží, nebo zločinem proti náboženství,
a bude nutno ho vykoupit buď smrtí, anebo menším
trestem. – Locus facit, ut idem vel furtum vel
sacrilegium sit et capite luendum vel minore
supplicio. (Claudius Saturninus)
Sexuální trestné činy









Stuprum
Adulterium
Corrumpere virginem
Ztráta panenství u Vestálky
Violatio
Stuprum masculo
Crimen incesti
Lenocinium
Binae nuptiae