Transcript Dějiny biologie 1

DĚJINY BIOLOGIE
(pro 1. ročník gymnázia)
Hlavní etapy vzniku a vývoje
BIOLOGIE jako vědy.
Význační biologové.
1
1. Období biologických poznatků
ve starověku a středověku
Pozorování přírody. Poznatky o přírodě
se stávají součástí filosofie.
Získané poznatky se využívají
především v zemědělství a v lékařství.
2
Význační filosofové a lékaři
starověku a středověku
• Hippokrates (5. – 4. stol. př. n. l.) – slavný lékař,
Hippokratova přísaha lékařů
• Aristoteles (4. stol. př. n. l.) – všestranný filosof, poznatky
o přírodě začleněny do jeho filosofických děl
• Theofrastos (4. – 3. stol. př. n. l.) starověký botanik,
zakladatel botaniky
• Galenos (2. stol. n. l.) – slavný řecký lékař v Římě,
zkoumal lidské tělo
• Avicena (10. – 11. stol. n. l.) – význačný arabský filosof a
lékař
3
Aristoteles (384 – 322 př. n. l.)
Universální řecký
filosof.Vychovatel
Alexandra Makedonského. Napsal mimo
jiné spisy o přírodě (9
knih). Popsal 520 druhů
živočichů, učinil první
pokus o jejich systém.
Byl autorem teorie
samoplození. Jeho
myšlenky a poznatky o
přírodě převzala středověká křesťanská církev.
4
2. Období formování biologie jako
samostatné vědy (16. – 18. století)
Hlavní metody zkoumání přírody: pozorování
a pokus.
Pitvy zvířat i člověka, objev mikroskopu.
Systém živé přírody, odborná nomenklatura aj.
5
Význační biologové a lékaři
16. – 18. století
• P. Matthioli (16. stol.) – italský botanik, Matthioliho herbář
• T. Hájek (16. stol.) – lékař, český překlad Matthioliho herbáře
• A. Vesalius (16. stol.) – belgický lékař, pitvy člověka,
zakladatel anatomie člověka
• J. Jesenský (17. stol.) – lékař, veřejné pitvy člověka v Čechách
• W. Harvey (17. stol.) – angl. lékař, objevil krevní oběh
člověka, zakladatel fyziologie člověka
• A. Leeuwenhoek (18. stol.) – holand. optik, zdokonalení
mikroskopu, mikroskopická pozorování
• C. Linné (18. stol.) – švéd. přírodovědec, systém živé přírody,
binomické odborné názvosloví přírodnin
6
Anglický anatom.
Objevil velký krevní
oběh. Zkoumal vývoj
embryí živočichů.
William Harvey (1578 – 1657)
7
Holandský optik.
Se svým mikroskopem
objevil a pozoroval
nálevníky, kvasinky,
baktérie a červené
krvinky.
Anthony van Leeuwenhoek
(1632 – 1723)
8
Carl von Linné (1707 – 1778)
Švédský přírodovědec.
Jeho klasické dílo
Systém přírody
rozlišuje říši minerálů,
rostlin a živočichů.
Linné v tomto díle
pojmenoval všechny
druhy rostlin a
živočichů rodovým a
druhovým vědeckým
jménem. I když jeho
systém byl umělý, jeho
binomické názvosloví
se používá dodnes.
9
3. Období moderních
biologických věd 19. – 20. století
Vznik mikrobiologie, cytologie, ekologie,
molekulární biologie aj.
Evoluční teorie, teorie evoluční abiogeneze
aj.
Základy genetiky a moderní genetika.
10
Význační biologové a lékaři
19. – 20. století
• J. E. Purkyně (19. stol.) – lékař a přírodovědec, buněčná teorie,
fyziologie člověka, daktyloskopie, časopis Živa aj.
• Ch. Darwin (19. stol.) – angl. přírodovědec, evoluční teorie
• L. Pasteur (19. stol.) – franc. chemik a biolog, zakladatel
mikrobiologie, pasterizace, očkování proti vzteklině aj.
• J. G. Mendel (19. stol.) – zakladatel nauky o dědičnosti
• I. P. Pavlov (20. stol.) – rus. fyziolog, objev vyšší nervové
činnosti aj.
• A. Oparin (20. stol.) – rus. chemik, teorie evoluční abiogeneze
• J. Watson, F. Crick (20. stol.) – amer. a angl. chemik, objev
struktury DNA
• M. Nirenberg (20. stol.) – amer. biolog, objev genetického kódu
11
Slavný český lékař a
přírodovědec.
Je spoluautorem buněčné
teorie. Zkoumal oko
člověka, rovnovážné
ústrojí, mozeček, papilární linie rukou aj. Založil
první fyziologický ústav
v Evropě (Vratislav). V
roce 1853 založil český
přírodovědecký časopis
ŽIVA. Byl profesorem na
Karlově universitě.
Jan Evangelista Purkyně
(1787 – 1869)
12
Charles Darwin (1809 – 1882)
Anglický přírodovědec.
V letech 1831 – 1836 se
zúčastnil plavby kolem
světa. Poznatky z této
plavby uplatnil ve svém
nejvýznamnějším díle O
vzniku druhů přírodním
výběrem (r. 1859). Toto dílo
obsahuje učení o
postupném vývoji – evoluci
druhů působením přírody.
Jeho evoluční teorie
představovala zcela nový
pohled na přírodu a platí
dodnes.
13
Slavný francouzský
geolog. Prováděl
rozsáhlé vykopávky a
sběry zkamenělin
trilobitů v prvohorních
(silurských) vápencích
v oblasti mezi Prahou a
Plzní (Barrandien). Své
rozsáhlé paleontologické dílo a sbírky
věnoval Národnímu
muzeu.
Joachim Barrande
(1799 – 1883)
14
Moravský rodák, opat
kláštera v Brně.
V útlé publikaci Pokusy s
rostlinnými hybridy
zveřejnil výsledky svých
pokusů s křížením rostlin.
Zjistil, že se nedědí znaky,
ale pouze vlohy pro ně.
Svými pravidly o dědičnosti znaků z rodičů na
potomstvo položil základy
nauky o dědičnosti.
Johan Gregor Mendel
(1822 – 1884)
15
Slavný francouzský
chemik a zakladatel
mikrobiologie. Objevil
úlohu kvasinek a bakterií
při kvašení. Navrhl
způsob konzervace a
sterilizace potravin.
Ověřil úlohu mikroorganismů při vzniku
nakažlivých nemocí a
navrhl způsob očkování
(imunizace) proti nim.
Louis Pasteur (1822 – 1895)
16
Německý lékař.
Zkoumal původce
mnoha nakažlivých
nemocí a zaváděl
aplikaci očkování
proti nim. V r. 1905
obdržel NC.
Robert Koch (1843 – 1910)
17
Slavný ruský fyziolog,
první nositel Nobelovy
ceny za fyziologii(1904).
Zabýval se studiem srdce,
jater, krevního oběhu a
především činností
trávicích žláz. Jeho práce o
fyziologii vyšší nervové
činnosti patří k nejvýznamnějším vědeckým
objevům dvacátého století.
Ivan Petrovič Pavlov
(1849 – 1936)
18
Český lékař, psychiatr,
profesor UK.
Byl spoluobjevitelem
krevních skupin
člověka. Na jeho
počest se zasloužilým
dobrovolným dárcům
krve uděluje Janského
plaketa.
Jan Janský (1873 – 1921)
19
Ruský biochemik, který
v r. 1924 formuloval
teorii vzniku života na
Zemi. Podle této teorie
vznikl život na Zemi
zákonitě z neživé hmoty
v raném období jejího
vývoje (hypotéza
evoluční abiogeneze).
Později byla jeho teorie
rozvinuta dalšími vědci.
Alexandr Oparin
(1894 – 1980)
20
© RNDr. Miroslav TURJAP, 2009
21