Transcript Document 7307179

Psychologie zdraví a duševní
hygiena
Vymezení základních pojmů a
vztah k příbuzným vědním
disciplinám
Základní literatura
• KOHOUTEK, R. Psychologie zdraví a duševní
hygiena. Brno: I?S, 2007.
• KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie.
Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002.
• KOHOUTEK,R. Patopsychologie a
psychopatologie pro pedagogy. Brno:
Akademické nakladatelství Cerm, 2007.
• KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha:
Portál, 2001.
2
Zápočtová práce
• Moje osobním zkušenost se silným
zážitkem podporujícím psychické zdraví
(pohodu) a se zážitkem narušujícím
duševní zdraví.
• Rozsah 3-5 stran.
• Předání zápočtové práce: u zkoušky.
3
Předmět psychologie zdraví
• Psychologie zdraví a nemoci zkoumá
životní styly podporující zdravý tělesný,
duševní, duchovní a sociální vývoj a
naopak vývoj vedoucí k chorobám,
zkoumá osobnostní proměnné i vnější
podmínky prostředí spolupůsobící při
vzniku nemocí i úrazů a doporučuje
duševně hygienické zásady a opatření
zaměřená primárně na prevenci závad a
poruch zdraví, psychiky a osobnosti.
4
Příbuzné vědní discipliny ps. zdraví
a duševní hygieny
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Klinická psychologie
Lékařská psychologie
Speciální pedagogika
Psychologie zdraví
Duševní hygiena a valeologie
Pedagogická psychologie
Patopsychologie
Psychopatologie
Psychiatrie
5
Patopsychologie – její předmět
• Základní psychologická věda, která primárně
zkoumá širší normu, hraniční abnormity, závady
(dificility) chování i prožívání, ale také duševní
potíže a profily osobnosti somaticky nemocných
osob, lidí po úrazech a trvale handikapované
osoby.
• Zkoumá endogenní (např. genetické) a
exogenní podmínky a příčiny (např. stresy,
frustrace, konflikty) závad v chování a prožívání.
• Vážnými poruchami osobnosti a psychiky se
přitom zabývá obecná psychiatrie
(psychopatologie) a speciální psychiatrie.
6
Patopsychologie
• Základní psychologická věda, která primárně
zkoumá širší normu, hraniční abnormity, závady
(dificility) chování i prožívání, ale také duševní
potíže a profily osobnosti somaticky nemocných
osob, lidí po úrazech a trvale handikapované
osoby.
• Zkoumá endogenní (např. genetické) a
exogenní podmínky a příčiny (např. stresy,
frustrace, konflikty) závad v chování a prožívání.
• Vážnými poruchami osobnosti a psychiky se
přitom zabývá obecná psychiatrie
(psychopatologie) a speciální psychiatrie.
7
Definice zdraví
• Jde o stav úplné tělesné, duševní a sociální
pohody, ne pouze o nepřítomnost choroby nebo
vady.
• Jde o holistickou (celostní a vícerozměrnou)
koncepci teorii, paradigma mající ráz ideálu.
• Tato obecná definice WHO umožňuje podílet se
na zdravotnické diagnostice i terapii a
prognostice také nezdravotnickým odborníkům,
včetně pedagogů, psychologů, sociologů.
8
Definice duševního zdraví
• Stav duševní pohody a normality, kdy všechny
duševní pochody probíhají adekvátním až
optimálním způsobem, umožňují správně
odrážet vnější realitu, přiměřeně, se
sebedůvěrou a pohotově reagovat na všechny
podněty (včetně sociálních) a řešit běžné i
mimořádné a neočekávané úlohy, stále se
zdokonalovat v pracovních i osobních
činnostech (zejména v sociální komunikaci) a
mít pocit pohody, radosti a uspokojení ze svých
aktivit i prožívání.
9
Rozhodující vlivy na zdraví
•
•
•
•
Životní styl (způsob života)...cca 40 - 50%
Genetický základ .................cca 20 - 30%
Životní prostředí....................cca .......20%
Zdravotnické služby..............cca........10%
10
Osobnost a zdraví
• Osobnost typu A (koronární)
• Osobnost typu C (carcinogenní)
• Osobnost typu B (zdravý způsob chování,
valeologická)
• Hypersociabilní, hyperadaptabilní ,
nekonfliktní a hodný člověk a zdraví
11
Definice defektu
• Jde o relativně trvalý (ireverzibilní) stav
poruchy somatického (tělesného) nebo
psychického (duševního) zdraví.
• Jedná se o stav po traumatech ( úrazech),
např. po amputaci končetiny, ale může jít i
o mentální retardaci či trvalou poruchu
osobnosti (dříve nazývanou psychopatie)
na kterou má vliv např. genetika.
12
Definice traumatu
• Trauma (úraz) je náhlá porucha zdraví,
která často bývá zvratná (reverzibilní).
• Bezprostředním následkem úrazu je
poranění, které se projevuje jako akutní
poškození organismu (anatomické,
organické nebo funkční).
• Jednotliví lidé reagují na úrazové
poranění podle typu své osobnosti,
zejména podle svého temperamentu.
13
Definice nemoci (choroby)
• Jde o dynamický proces, kterým se snaží
organismus odstranit vzniklou poruchu
zdraví.
• Na tomto dynamické procesu se podílejí
adaptační, imunitní a obranné
mechanismy organismu, věkové
zvláštnosti i zvláštnosti individuální
osobnosti.
14
Možný průběh choroby (5 D)
•
•
•
•
•
1. Nespokojenost (Dissatisfaction)
2. Dyskomfort (Discomfort)
3. Invalidita (Disability)
4. Chronická nemoc (Disease)
5. Smrt (Death)
15
Duševní závady (dificility)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zvýšená psychická tenze
Psychomotorická instabilita (ADD, ADHD,LMD, LDE)
Parciální (specifické) nedostatky poznávacích procesů
Psychosociální a edukativní zanedbanost
Subnorma intelektových schopností
Anormativní chování, např. sexismus (předsudky proti
příslušníkům opačného pohlaví), ageismus, rasismus,
xenofobie
Závady motoriky a praxie
Intropunitivní tendence
Infantilismus
Maladaptivní studijní a profesní orientace
16
Duševní poruchy
• Vážnější porucha duševní činnosti je natolik
zjevná a specifická ve svých projevech
(symptomech a syndromech), že je spolehlivě
rozeznatelná (diagnostikovatelná) podle shodně
definovaných znaků a natolik závažná, že u
dospělých osob způsobuje ztrátu pracovní
schopnosti a adekvátní sociální komunikace,
(resp. Obou), a to v takové míře, že se to může
vyjádřit délkou pracovní neschopnosti nebo
dočasné či trvalé neschopnosti podílet se na
různých právních či sociálních činnostech.
17
Endogenní příčiny duševních a
osobnostních závad a poruch
•
•
•
•
•
•
•
Genetika, genetická zátěž
Vrozené poruchy vývoje plodu
Poruchy látkové výměny (metabolismu)
Poruchy nervové činnosti (VNČ)
Hormonální poruchy
Věkové zvláštnosti
Osobní specifičnosti
18
Exogenní příčiny (determinanty)
duševních závad a poruch
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Egogenie
Parentogenie
Iatrogenie
Sororigenie
Pedagogenie
Stresy
Frustrace
Konflikty
Deprivace
Zvýšená agresivita
Klima
Úrazy
Choroby
19
Stresy
•
•
•
•
•
•
•
•
Eustres
Distres
--senzorický (např. hluk, vysoká teplota)
--mentální (obtížné řešení vážného problému)
--emocionální (např. konflikt)
--časový (tlak na rychlý výkon)
--akutní
--chronický
20
Psychická anomálie, abnormita
• Zjevná úchylka od toho, co je v dané
societě či kultuře typické, normální,
standardní, očekávané, ale přitom ještě
nejde o vysloveně patologický stav, ale
pouze o stav hraniční povahy.
21
Psychický deficit
• Stav osoby, jejíž výkon v některém
speciálním aspektu nebo i celkově spadá
níže, než se to od ní odůvodněně
očekává, tedy spadá níže v porovnání s
typickými jednotlivci nebo v porovnání s
některými ukazateli jejího současného
nebo minulého chování a jednání.
22
Didaktický deficit
• Mezera ve školských vědomostech,
dovednostech a návycích.
• Dítě školou povinné neovládá např.
násobilku, kterou již dávno má má mít
osvojenou.
23
Deficit ticha
• Deficit ticha nebo-li hluk bývá často příčinou
závad a poruch pozornosti a paměti, myšlení a
usuzování, snižuje tělesnou i duševní výkonnost.
• Zapříčiňuje také únavu až vyčerpání, emoční
labilitu, někdy i agresivitu, subdeprese a
deprese, poruchy spánku.
• Může zvyšovat krevní tlak, zrychlovat srdeční
tep, vést ke stažení periferních cév a ke zvýšené
hladině adrenalinu.
• Mezi účinky dlouhodobého, chronického hluku
se dokonce uvádí i snížení imunitních
schopností člověka a možnost infarktu.
24
Spánkový deficit
• Dlouhodobý nedostatek spánku je provázen únavou až vyčerpáním
a stresem i v nižších věkových skupinách.
• Vede k častým bolestem hlavy a ke zpomalení a zhoršení efektivity
práce.
• Asi 25% smrtelných nehod na dálnicích souvisí s ospalostí řidičů a
jejich mikrospánkem.
• Způsobuje potíže s ukládáním informací do paměti.
• Zhoršuje koncentraci pozornosti a může zvýšit agresivitu chování.
• U osob středního věku může dojít k celkovému zhoršení zdravotního
stavu.
• Ve vyšším věku vede ke zvýšení krevního tlaku, ke zvýšené hladině
cholesterolu a dalším srdečně cévním komplikacím.
• Dlouhodobý nedostatek spánku způsobuje též sníženou imunitu,
náchylnost k subdepresím a depresím, provokuje epileptické
záchvaty, způsobuje potíže zažívacího traktu, zpomaluje
regenerační procesy (např. na kůži).
25
Retardace
• Zpomalení nebo opoždění až defekt
tělesného, psychického, charakterového
(morálního) nebo celkového vývoje.
• Psychosomatická retardace se vztahuje
na tělesný i duševní vývoj člověka.
• Mentální retardace se týká pouze
duševního a osobnostního vývoje.
• Rozlišuje se lehká, středně těžká, těžká a
hluboká mentální retardace.
26
Demence
• Přerušení normálně započatého duševního
vývoje v oblasti mentálních schopností a
dovedností, zaostávání normálního vývoje a
ztráta již získaných mentálních schopností a
dovedností.
• Kasuistika: chovanec ÚSP s normálními až
výhodným vzhledem a výrazovými projevy, ale s
devastovaným mozkem po nepřiměřeném
ozáření mateřského znaménka v obličeji.
(Ředitelka speciální školy po autonehodě).
27
Regrese
• Představuje návrat, zvrat vývoje, sestup na
úroveň dřívějšího vývojové období, nižšího věku.
• U starších lidí někdy až ztráta, úpadek již
rozvinutých schopností a dovedností,
znovuobjevení se dřívějších forem chování a
prožívání.
• Regresi ve smyslu agresivního a simplexního až
primitivního chování lze pozorovat i u alkoholiků
a hysteriků a některých dalších poruch osobnosti
28
Psychická deprivace a
subdeprivace
• Duševní stav ke kterému dochází následkem takových
životních situací, kdy subjektu (většinou nedospělému)
není poskytnuta příležitost na uspokojení některé jeho
základní (vitální) potřeby v dostačující míře a po dost
dlouhý čas.
• Jde o stav duševního strádání (emočního, kognitivního,
prostorového, pohybového apod.), který však nemusí být
trvalý a neměnný.
• Lehčí duševní strádání má název psychická
subdeprivace.
• Kasuistika prof. J. Koluchové z Palackého Univerzity v
Olomouci.
29
Frustrace
• Frustrací rozumíme zmaření aktivity
směřující k určitému cíli.
• Vzniká tehdy, když se člověku kladou víceméně nepřekonatelné překážky nebo
omezení.
• Reakce na frustraci je do značné míry
dána tzv. frustrační tolerancí
(snášenlivostí), která může být malá,
průměrná nebo veliká.
30
Punitivita
• Každý člověk má v zátěžových situacích
tendenci reagovat buď:
extrapunitivně (vinit druhé)
intropunitivně (vinit sebe)
impunitivně (vinit vyšší moc, či osud)
31
Akcelerace
• Představuje zrychlení duševního, tělesného,
resp. I sociálního a kulturního vývoje v určitých
vývojových obdobích nebo zrychlení holistického
(celkového) vývoje a rozvoje osobnosti.
• Ve většině případů jde o pozitivní změnu
osobnosti, ale může jít i o patologické případy.
• Kasuistika: předčasná tělesná pohlavní zralost
nadprůměrně nadaného děvčátka již v pěti
letech života
32
Krizové situace
• Tranzitorní
• Situační
• Kumulované
33
Tranzitorní krize
• Krize vývojového rázu zapříčiněné
předvídatelnými a očekávanými životními
změnami a událostmi a epizodami (např.
odchodem z původní rodiny, přechodem
do starobního důchodu).
34
Situační krize
• Jsou důsledkem vnějších, většinou
neočekávaných, překvapivých situací
(např. náhlou ztrátou zdraví,úrazem,
ztrátou vedoucí pozice na pracovišti,
propuštěním ze zaměstnání).
35
Kumulované krize
• Jsou tvořeny nahromaděním nedořešením
vztahových, konfliktních a stresujících i
frustračních situací, někdy ani ne zcela
uvědomovaných.
36
Závislosti
• Substanční – závislost na přijímaných
látkách (např. nikotinu, alkoholu, kofeinu,
drogách),
• Procesuální – závislost na určitém druhu
činnosti (sledování televize, práce na
počítači, gemblerství, workoholismus)
37
Abstinenční syndrom
• Soubor psychických a fyzických příznaků
následující po přerušení aplikace a
konzumace např. drog, nikotinu , alkoholu,
kofeinu
38
Burnout syndrom
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Vyhoření
Ztráta radosti z práce
Nespokojenost
Chronická únava
Nespavost
Nechutenství
Psychická vyčerpanost
Pocity profesní neúspěšnosti
Důsledek chronického stresu
39
Psychické ekvilibrium
• Znamená více či méně obecnou a vědomou i
neuvědomovanou tendenci člověka obnovovat a
udržovat příjemně prožívanou vnitřní a
osobnostní rovnováhu a pohodu.
• Předpokládá tzv. vyjasnění hodnot: harmonický
vztah mezi autotelickými, heterotelickými a
hypertelickými hodnotami osobního
hodnotového systému.
40
Duševní hygiena a valeologie
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Výchovou a vedením ke zdravému způsobu života (SZŽ) se zabývá duševní
hygiena i valeologie.
Zpevňování zdraví:
-- autoregulací, selfmanagementem, autokultivací ,sebevýchovou , zdokonalování
životního scénáře, přizpůsobovacích technik a komunikace
--budováním psychosociálních opor: přátelství, partnerství, rodiny a žádoucí
psychosociální atmosféry a klimatu na školách a pracovištích
-- pozitivním myšlením, snahou o duševní pohodu sebe i okolí
--budování autosugestivních opor (,,Přežil jsem už složitější situace")
--správným a antistresovým dýcháním v náročných životních situacích
-- adekvátním a zdravým pohybem
--zdravou výživou
--udržováním optimální hmotnosti
-- adekvátním spánkem a odpočinkem
-- autogenním tréninkem a jógou
-- akupresurou
-- redukcí nebo přímo absencí alkoholu, nikotinismu apod. závislostí
41
OSOBNÍ KOMPETENCE
podporující zdraví
• Holistické chápání zdraví (3 pohody: tělesná, duševní a
sociální)
• Akceptace prevence
• Včasné řešení problémů související se zdravím
• Hodnocení zdraví jako prioritní hodnoty
• Odpovědnost za vlastní chování a životní styl
• Posilování odolnosti (fyzické, duševní a sociální)
• Adekvátní sociální komunikace a kooperace
• Podílení se na podpoře zdraví i pro ostatní lidi, na tvorbě
podmínek zdravého prostředí, zdravé psychosociální
atmosféry a klimatu škol, pracovišť a rodin
42
Zdravý životní styl
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Adekvátní denní režim životosprávy
Zdravá výživa
Správný pitný režim
Dodržování zásad osobní hygieny
Ochrana před nakažlivými nemocemi
Ochrana životního prostředí
Ochrana před úrazy
Dostatek pohybové aktivity
Odpovědné osobní chování (sexuální, pracovní,partnerské,
rodičovské)
Odolnost vůči škodlivým závislostem
Úsilí o duševní pohodu
Úsilí o pohodu v mezilidských vztazích
Adekvátní přizpůsobovací techniky v náročných (např. stresových)
situacích
43
NEW START do zdravého životního
stylu
•
•
•
•
•
•
•
•
N – Nutrition – výživa
E – Exercise – pohyb
W –Water – voda
S – Sunshine- sluneční svit
T- Temperance- střídmost a vyváženost
A- Air – vzduch
R- Rest – odpočinek
T- Trust - důvěra
44
Zdravá škola (škola podporující
zdraví)
• Začátkem roku 1992 předložilo 93 základních škol ČR své projekty
,,zdravé školy" a přihlásilo se tak do konkurzu vypsaného Národním
centrem podpory zdraví.
• Hlavní aktivity na které se tyto školy soustřeďovaly byly:
• - rozvíjení schopností a dovedností žáků i učitelů orientovat se v
klíčových oblastech zdravých životních stylů a rozvíjet schopnosti a
dovednosti činit poučené volby v péči o své zdraví,
• -úprava školního režimu, osnov, organizace a způsobu vyučování,
• -kultivace vztahů uvnitř školy a rozvíjení sociálních dovedností žáků
i učitelů s cílem dosáhnout lepší atmosféry ve škole´,
• - rozšiřování neformálních vztahů školy s rodiči a obcí vedoucí ke
zvyšování prestiže školy.
45
Zdravá škola- inventáře námětů
• Nácvik relaxačních metod, jógy či dechových cvičení
• Relaxační koutky ve třídách i na chodbách vybavené žebřinami a
rohožemi
• Aktivity zvyšující sebedůvěru a schopnost a dovednost rozhodování
• Stálé ordinace pediatra a psychologa na školách
• Zajištění pitného režimu
• Zřízení školní kuchyňky
• Snížit počet žáků ve třídě (na I.st.na 15-20)
• Odstranit zvonění a nahradit je krátkým hudebním motivem
• Prodloužit přestávky
• Zajistit teplotu ve třídách v rozmezí od 18 do 21 stupňů
• Zavést dvě okénka na výdaj obědů
• Zajistit dobrou psychosociální atmosféru a klima ve třídách, pozitivní
,,étos školy"
46
Zdravé město
• Projekt Zdravá města iniciovala Světová
zdravotnická organizace v několika
evropských městech v roce 1986 jako
součást své dlouhodobé strategie Zdraví
pro všechny do roku 2000.
• Brno se přihlásilo k tomuto projektu již v
roce 1991.
• V roce 1992 byla založena Národní síť
Zdravých měst ČR
47
Inventář námětů Zdravé město
• Zlepšování životního stylu, který se podílí na kvalitě lidského zdraví
v Brně asi 60-70%
• Zlepšování prostředí. Ovzduší, zelených ploch, vody, odpadů,
dopravy, bezpečnosti (podílí se 10-20%)
• Zlepšování zdravotní a sociální péče (podílí se na kvalitě života asi
20%.)
• --Redukce předčasných úmrtí na kardiovaskulární choroby, nádory,
úrazy, onemocnění dýchacích orgánů a trávicího traktu
• --Redukce nikotinismu
• --Redukce alkoholismu a závislosti na drogách
• --Redukce případů AIDS
• --Zlepšení výživy
• --Zlepšení bydlení
48
Osobnostní růst
• Rudimentární osobnost
• Adjustovaná osobnost
• Kultivovaná osobnost
49
ASERTIVNÍ práva
• 1. Především sám posuzovat své chování, myšlenky, emoce,
rozhodnutí a být za ně a jejich důsledky sám odpovědný.
• 2. Posoudit, zda a nakolik jsem odpovědný za řešení problémů
ostatních lidí.
• 3. Nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující
(racionalizující) vlastní chování.
• 4. Je-li to nutné, změnit svůj původní názor.
• 5. Dělat chyby a být za ně odpovědný.
• 6. Naučit se říkat : ,,já nevím".
• 7. Být do určité míry nezávislý na dobré vůli ostatních.
• 8. Dělat občas i nelogická rozhodnutí.
• 9. Umět říci :,,já Vám nerozumím".
• 10. Umět říci: ,,je mi to jedno".
• 11. Sám rozhodovat, zda budu jednat asertivně nebo nikoliv.
50
ANTIISTRESOVÉ programy
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Inventář činností ukazující možnou cestu, jak se vyrovnat se zatěžujícími
vlivy.
1. Redukujte, snižte příliš vysoké cíle a ideály.
2. Nepropadejte syndromu pomocníka.
3. Naučte se říkat NE.
4. Stanovte si priority.
5. Dobrý plán ušetří mnoho práce.
6. Dělejte přestávky.
7. Vyjadřujte korektně, ale i otevřeně své pocity.
8. Hledejte sociální a emocionální podporu.
9. Hledejte věcnou podporu.
10. Vyvarujte se negativního myšlení a prožívání.
11. V kritických okamžicích zachovávejte rozvahu.
12. Doplňujte pravidelně energii.
13. Žijte zdravě.
14. Využívejte antistresového dýchání.
51
COPING – zvládání zátěží
• V této oblasti se setkáváme např. s teorií
dispoziční , situační a interakční.
• Dispoziční teorie předpokládají, že základem
copingového chování jsou relativně stabilní
osobnostní faktory.
• Situační teorie považují výběr copingových
reakcí za podmíněný situačními faktory.
• Interakční teorie zdůrazňují interakci osobnosti
a subjektivního psychologického významu
situace pro konkrétního jedince.
52
VĚDA A JEJÍ CÍLE
• 1.Deskripce (popis) a klasifikace
(utřídění) porozumění zkoumaných jevů a
objevů.
• 2. Explikace (vysvětlení) výskytu jevu.
• 3. Predikce (předpověď) dalšího vývoje
jevu.
• 4. Ovlivnění a měnění jevu.
53
Vědecko-výzkumný objev
• Výsledek vědecko-výzkumné práce, který
přináší nová :
• fakta (zásadní povahy, diagnostická);
• zákonitosti, principy a zákony;
• teorie či dokonce paradigmata;
• metody poznávání skutečnosti ;
• návrhy (doporučení) na měnění reality.
54
TEORIE
• Teorie je myšlenkový soubor (soustava,
systém)vzájemně souvisejících pojmů,
definic, výroků, který představuje
systematický pohled na jevy tím, že
specifikuje vztahy mezi proměnnými s
cílem vysvětlit a predikovat (předpovědět)
tyto jevy.
(Podle psychologa Freda N. Kerlingera)
55
Základní preferovaná témata
evropské vědy ( 2007 – 2013)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1. Zdraví
2. Zemědělství, potraviny a biotechnologie
3. Informační a komunikační technologie
4. Nanovědy
5. Energetika
6. Životní prostředí
7. Doprava včetně letecké
8. Sociálně ekonomické a humanitní vědy
9. Bezpečnostní výzkum
10. Kosmický výzkum
56
DIAGNOSTIKA
• Diagnostika se zabývá teoretickými i
praktickými problémy diagnostikování tj.
rozpoznávání.
• Podstatou diagnostiky je zjištění a popis stavu,
problému, jevu, symptomu nebo syndromu a
někdy také příčin, které tento stav, symptom či
syndrom způsobily.
• Pedagogicko – psychologická diagnostika slouží
potřebám edukace, t.j, výchovy a vzdělávání a
výchovnému poradenství.
57
Druhy diagnostiky
• Deskriptivní (symptomatologická a
syndromologická, deklarativní, popisná)
• Relační
• Kauzální (etiologická)
• Diferenciální
• Prognostická
• Klinická
• Psychometrická
58
Deskriptivní pedagogicko
psychologická diagnostika
• Zabývá se rozpoznáním psychického,
osobnostního, výkonového a motivačního
potenciálu žáků a učitelů (subjektu možného).
• Identifikuje silné i slabé stránky individua.
• Zjišťuje obtíže spojené se studiem, s duševním
zdravím a rodinnou situací. U starších žáků a
studentů též partnerské problémy.
• Vyslovuje prognózy školského, pracovního a
životního uplatnění diagnostikovaných jedinců.
59
Prognóza a její druhy
•
•
•
•
•
•
•
•
Prognosis:
bona (dobrá);
dubia (pochybná);
incerta (nejistá);
infausta (nepříznivá)
mala (špatná)
pessima (velmi špatná)
letalis (nejhorší)
60
Prevence a její druhy
• Primární: zabraňuje vzniku závad, poruch
a chorob.
• Sekundární: zabraňuje rozvoji již
• vzniklých závad, poruch a chorob.
• Terciární: napravuje následky, brání
zhoršování.
• Kvartérní. optimalizace zbytkových funkcí
a kvality života u progredujících a
nevyléčitelných poruch a chorob:
61
OBORY DIAGNOSTIKY a
prognostiky
• METODOLOGIE
• METODIKA
• METODA
• KONKRÉTNÍ TEST
62
METODOLOGIE
• Komplexní filosofický,vědecký, obecný ,
gnoseologický, noetický a holistický
systém teoretických principů a návodů na
získávání poznatků z odborné, vědecké,
vědecko výzkumné a experimentální
činnosti.
63
METODIKA
• Návrh systematického provádění činností
spojených s určitou etapou řešení odborných,
vědeckých a vědecko výzkumných i
experimentálních problémů.
• Určuje čas , místo a způsob realizace a její
etapy (pilotáž, předvýzkum, vlastní výzkum).
• Je konkrétnější než metodologie a vede i k
výběru probandů a vhodné metody sběru a
šetření dat.
64
METODA
• Představuje konkrétní cestu, způsob, nástroj,
pomůcku k řešení dílčího odborného ,
vědeckého , vědeckého výzkumného či
experimentálního problému.
• Metody jsou teoretické a empirické.
• Empirické jsou subjektivní, objektivní a
projekční.
• V psychologii je tradiční dělení metod na
psychometrické (testové) a klinické.
65
TEST
• Konkrétní pomůcka k řešení
odborného,diagnostického vědeckého nebo
vědecko výzkumného či experimentálního
problému.
• Jde o konkrétní realizaci zvolené metody,
pracuje podle dané metodiky a v souladu s
rámcem dané metodologie.
• Jde vlastně o funkční model. možného chování
a prožívání i vztahů ZO.
• Příkladem mohou být Ravenovy progresivní
matrice.
66
Druhy testových
(psychometrických) metod
• --výkonnostní (např. testy inteligence, ale i
speciálních schopností a dovedností a
vědomostí, B..-S., Gd., WISC, T.M., Ra
• --osobnostní (zjišťují např. hodnoty, zájmy,
postoje, temperament, charakter, osobnost
vcelku) 16 PF Cattell, EOD, Leary, SCL,
katalogové testy.
• Obojí mohou být verbální (ústní i písemné),
grafické i manipulační.
67
Druhy klinických (kazuistických)
metod
•
•
•
•
•
Pozorování
Rozhovor
Anamnéza
Analýza spontánních výtvorů
Kazuistika
68
Zkoumání
• Transverzální
• Semilongitudinální
• Longitudinální
• Výzkumné
• Experimentální
• Empirické
69
Třídění zkoumaných symptomů a
syndromů
•
•
•
•
Nahodilé (tabuizované slovo)
Vedlejší (zrcadlení, situační zdvořilost)
Centrální (sebevědomí, vstřícnost)
Signifikantní (egoismus, altruismus)
70
Molární a molekulární přístup
• Molární přístup si bere za jednotky
zkoumání větší celky chování a osobnosti
(např. inteligenci).
• Molekulární přístup si bere za jednotky
zkoumání menší výseky chování (např.
pozorování, odpočívání)
71
Třídění empirických metod
• Subjektivní diagnostické metody
( sebepozorování, rozhovor, dotazník)
• Objektivní diagnostické metody
(pozorování druhých, měření
psychofyziologických funkcí, testy)
• Projekční diagnostické metody
( kresba lidské postavy, Rorschach)
72
•
•
•
•
•
•
•
POZNÁVACÍ
(KOGNITIVNÍ,DIAGNOSTICKÉ)
METODY EMPIRICKÉ
Pozorování a měření
Rozhovor a anamnéza
Dotazník
Posuzovací škála
Obsahová analýza dokumentů
Testy
Kazuistika
73
Pozorování a měření
• Pozorování je pro odborníky a vědce
nejjednodušší metodou poznávání jevů.
• Pozorováním získáváme poznatky o daném jevu
nebo procesu.
• Dvojí pozorování: introspekce , extraspekce
• Na základě poznání jevové (formální) stránky
usuzujeme o samotné podstatě.
• Pozorování má být provázeno měřením, aby
bylo možno provádět nejen kvalitativní, ale i
kvantitativní srovnávání.
74
POZOROVÁNÍ a měření Apgar
skóre
1
•
•
•
•
•
•
Zjišťuje se okamžitě po narození dítěte:
Dýchání:žádné (0),povrch. (1), pravid. (2)
Srd.akce:žád.(0), pod 100 (1), nad 100 (2)
Sval.nap.:chabé(0),sníž. (1),akt.pohyby(2)
Barva kůže: bl. (0), modr.(1), růžová (2)
Nos- katetr: žád.(0),sl.grim.(1),kýchání (2)
75
Vyhodnocení Apgar skóre
•
•
•
•
2
Normální novoroz.:
8 -10 bodů
Nutná krátk.odb. péče: 4 - 7 bodů
Nutná okamž. léčba: 1 - 3 body
Dítě nežije:
0 bodů
76
Posuzování bolesti Wong –
Bakerovou piktografickou stupnicí
úsměvu
•
•
•
•
•
•
O – jsem šťastný, tč. nemám bolesti;
1 – trošku mne to bolí;
2 - něco mne bolí víc než jen trochu;
3 – výrazně mne to bolí;
4 – moc mne to bolí;
5 - hrozně moc mne to bolí, až bych
plakal.
77
ROZHOVOR
• Jde v podstatě o verbální komunikaci.
• Často se používá ke snímání anamnézy .
78
Rozhovor a jeho druhy
• Poznávací (diagnostický, examinační ).
• Výzkumný (heuristický).
• Edukativní (motivační výchovná a
vyučovací metoda).
• Reedukační, nápravný
( převýchovný, korektivní).
• Rekreační a relaxační
(beseda).
79
Poznávací rozhovor na stupně
bolestivosti
• 0 - žádná bolest, žádné omezení
• 1- bolest je snesitelná, nebrání aktivitám
• 2- bolest působí dysfunkčnost (pomalé,
omezené pohyby, kulhání)
• 3 –velmi omezená pohyblivost
• 4 – vyčerpanost, uplakanost, nutnost užít
léky, potíže s verbální komunikací
• 5 – neschopnost mluvit, zvýšená potivost,
velmi silná bolestivost, nutná hospitalizace
80
Edukativní rozhovor
• Např. úsilí o nácvik systémové kritické
myšlenkové analýzy:
•
•
•
•
•
•
•
Co je to ?
Jak se to odborně nazývá?
Které má části?
Která součást je nejdůležitější?
Proč je důležitá?
Je tvrzení XY o tomto jevu správné?
Proč?
81
Rekreační rozhovor
• Nácvik vyprávění o události, příběhu ( má být
barvité, dynamické, citově působivé)
• Co se stalo?
• Kdo se zúčastnil?
• Kdy se to stalo?
• Kde se to stalo?
• Jaké byly okolnosti?
• Jaký byl průběh?
• Jaké poučení z toho bylo vyvozeno?
82
Rozhovor a jeho stadia
•
•
•
•
Úvod
Rozvíjení
Rozuzlení
Závěr
83
Anamnéza
• Životopisná metoda zachycující vývoj osobnosti
od početí do současnosti.
• Používá se zejména v medicině, psychologii a
speciální i sociální pedagogice.
• Provádí se většinou ústní formou, ale není
vyloučena ani forma písemná.
• Snímání anamnézy je doprovázeno
pozorováním, jehož výsledky se též
zaznamenávají.
84
Anamnéza a její části
•
•
•
•
Rodinná anamnéza
(kvůli zjištění suspektní heredity)
Osobní anamnéza má dvě složky, a to
--subjektivní – kdy o sobě jedinec
vypovídá sám
• --objektivní – kdy informace o zkoumaném
jedinci získáváme i od jiných osob
85
Hlavní anamnestická data
• Informace o nukleární rodině (otec, matka,
sourozenci), psychosociální klima v rodině.
• Motorický vývoj.
• Emocionální vývoj
• Intelektuální vývoj.
• Volní vývoj.
• Eroticko-sexuální vývoj.
• Profesní vývoj.
• Hodnotový vývoj.
• Vývoj abnormálních (patických jevů).
86
Anamnéza – eufunkční informace 1
• Dobrý zdravotní stav rodičů.
• Absence genetické zátěže (včetně tč.
spících nežádoucích genů).
• Zdárný průběh těhotenství.
• Zdárný průběh porodu.
• Zdárný průběh novorozeneckého období.
• Zdárný průběh všech etap (stadií) vývoje
až do současnosti.
87
Anamnéza – eufunkční informace
2
•
•
•
•
•
•
Dobrá úroveň rodiny:
socioekonomická;
psychosociální;
kulturní;
edukativní (rozum, city, vůle).
Dobrá úroveň scholarity i mimoškolní
stimulace.
88
Biologická determinace v
anamnéze
• Moderní teorie dědičnosti uvádějí, že co není geneticky
člověku dáno, třeba jen potencionálně, nedokáže
,,dodat“ dítěti ani dospělému žádná výchova, ani rodina,
ani škola, ani sociální prostředí.
• Byly objeveny geny zodpovědné za nikotinismus,
alkoholismus, deprese, radosti z dobrodružství, také
poruchy řeči, za špičkové sportovní výkony apod.
• Geny významně zvyšují pravděpodobnost, že si jejich
nositel vytvoří jisté vlastnosti.
• (HAMMER, DEAN, 1998, HARRISOVÁ Judith, R., 1998
aj).
• Vedle genetiky patří mezi biologické determinanty např.
prodělané operace, úrazy, choroby a výživa.
89
Sociální determinace -diagnostika
rodiny
•
•
•
•
Funkční
Problémová
Dysfunkční
Afunkční.
90
Anamnéza – funkce rodiny
•
•
•
•
•
•
Biologicko- reprodukční.
Výchovně socializační a kulturní.
Ekonomická (hospodářsko zaopatřovací)
Další důležité funkce rodiny:
Citová podpora.
Tvorba adekvátního životního stylu.
91
Prožití krizových etap
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Vstup do jeslí
Vstup do mateřské školy (úroveň zralosti pro mateřskou školu)
Vstup do základní školy (úroveň zralosti pro základní školu)
Ukončení povinné školní docházky
Nástup na studia (úroveň zralosti pro volbu školy)
Nástup do zaměstnání
Odchod, odstěhování se z původní rodiny
Změna zaměstnání
Sňatek (partnerství)
Narození dětí
Rozvod
Dosažení důchodového věku
Choroby, dysfunkce, afunkce
Odchod do důchodu
Vývojové krize jsou předvidatelné, očekávané
92
Sociální determinace v anamnéze
• Parentogenie (negativní působení rodičů na osobnost a
zdraví).
• Pedagogenie (negativní působení učitelů na psychiku a
zdraví).
• Managerogenie(negativní působení řídících pracovníků).
• Iatrogenie (negativní působení lékařů).
• Sororigenie (negativní působení zdravotních sester).
• Egogenie (individuální, osobní negativní působení na
sebe sama).
• Nenajdeme-li determinaci sociální, uvažujeme o
determinaci biologické, jde-li o závady a poruchy
psychiky a osobnosti.
93
DOTAZNÍK
1
• Zásady tvorby dotazníku:
• 1. Otázky nesmí být dlouhé.
• 2.Nepoužívat formulace s dvojím
záporem.
• 3. Nevynechávat v nabídce odpovědí
nevím.
• 4.Používat jednoduchá a srozumitelná
slova.
94
Dotazník
2
• 5. Optimální počet otázek je 20.
• 6. Nepoužívat cizí slova.
• 7. Vyhýbat se sugestivním otázkám.
95
TEORETICKÉ POZNÁVACÍ
(KOGNITIVNÍ) METODY
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Analýza (klasifikační, vztahová, kauzální)
Syntéza
Indukce
Dedukce
Abstrakce a zobecňování
Analogie
Modelování
Simulace
Formalizace
Komparace
96
Analýza
• Vyděluje na objektu jednotlivé části
• Zkoumá podmínky a příčiny vzniku a
vývoje
• Odděluje podstatné od nepodstatného
• Vede od složitosti k jednoduchosti
• Myšlenkově rozčleňuje celek na části
• Má mít kritické parametry
97
Klasifikační analýza
• Vychází z potřeby vymezit a nově
uspořádat dílčí části určitého celku.
• Jev zkoumaný pouze jako celek
nezaručuje hlubší poznání.
• Analytická a poté syntetická vztahová
klasifikace umožní pochopit vzájemné
vazby a souvislosti.
98
Vztahová analýza
• Zkoumá, zda existují mezi částmi určitého celku
vztahy (korelace), které se snaží nejen
kvalitativně postihnout, ale i kvantifikovat.
• Vztahová analýza by měla být vždy nejen
kvalitativní, ale i kvantitativní (viz T.Leary).
• Matematicky formulované vztahy znamenají
analýzu funkční.
• Na základě změn nezávisle proměnných veličin
dochází ke změnám veličin závisle proměnných.
99
Kauzální (příčinná) analýza
• Na rozdíl od vztahové analýzy, která
zjišťuje korelace, které nemusí
signalizovat příčinný vztah, kauzální
analýza je primárně zaměřena na příčiny.
• Kauzální analýza zkoumá jevy jako něčím
způsobené nebo něco způsobující. Hledá
příčiny změn.
• Řeší příčinné vztahy.
100
Prospektivní analytická studie
• Od zjištění příčin k následkům
101
Retrospektivní analytická studie
• Od zjištění následků k příčinám
102
Analytická studie transverzální
• Průřezový rozbor
103
Analytická studie longitudinální
• Dlouhodobý rozbor
104
Syntéza
•
•
•
•
Spojuje prvky a jednotlivosti v celek.
Sjednocování částí v celek.
Slučování a sloučení.
Základní teoretická myšlenková operace
těsně spojená s analýzou.
105
Indukce
Z jednotlivostí se vyvozuje obecný
soud (závěr).
Cesta od jevu k podstatě.
Od individuálních jevů ke stanovení
zákonitostí a zákonů.
Induktivní závěr, soud ,úsudek je tím jistější,
čím více jednotlivých případů jsme vzali v
úvahu.
Indukce se vzájemně podmiňuje s dedukcí.
106
Dedukce
Přechod od obecnému ke zvláštnímu.
Odvozování zvláštních, jednotlivých tvrzení
z tvrzení obecných.
Odvození detailních souvislostí.
Vědecký proces poznání vyžaduje jednotu
indukce i dedukce.
107
Konkretizace
• Aplikace podstatných a společných
vlastností předmětů a jevů určité třídy na
konkrétní předmět.
108
Abstrakce
• Abstrakce odhlíží od méně podstatných
stránek jevů.
• Soustřeďuje se na podstatné, základní
vlastnosti jevu.
• Individuální vlastnosti ponechává stranou.
• Jde ji primárně o vysvětlení podstaty jevu.
109
Zobecňování
• Úzce a těsně souvisí s abstrakcí.
• Výsledkem zobecňování jsou kategorie,
zákonitosti a obecné zákony.
• Jde o postup od méně obecného k
obecnějšímu.
• Jde o určování společných zákonitostí.
110
Analogie
• Úsudek opírající se o podobnost,
obdobnost nebo i stejnost vlastností
objektů či jevů.
111
MODELOVÁNÍ
• Reprodukce vybraných vlastností
studovaného objektu na modelu.
112
SIMULACE
• Reprodukce na analogickém objektu
simulujícím chování a vlastnosti
původního objektu.
113
FORMALIZACE
• Obsah je odhalován a upřesňován
systemizací formy (např. i řeči, písma)
114
VÝVOJOVÉ (GENETICKÉ,
HISTORICKÉ, KAZUISTICKÉ)
METODY
• KAZUISTIKA: komplexní případová
metoda s akcentem na vývojový aspekt
zkoumané problematiky
• KOMPARATIVNÍ (SROVNÁVACÍ)
METODA: srovnávání, přirovnávání,
porovnávání
115
Specifické metody poznávání
•
•
•
•
•
•
Meditace.
Introspekce.
Kontemplace (rozjímání)
Imaginace.
Inspirace.
Intuice (vnuknutí).
116
POŽADAVKY NA METODY
POZNÁVÁNÍ
•
•
•
•
•
Objektivnost
Standardnost
Reliabilita
Validita
Kvalitativní a kvantitativní
interpretovatelnost
• Ekonomičnost
117
Objektivnost
• Stupeň, míra nezávislosti použité metody
na osobnosti uživatele
118
Standardnost
• Požadavek, aby metoda byla používána u
různých osob za podmínek pro všechny
osoby stejných
119
Reliabilita (spolehlivost)
• Znamená míru, úroveň konzistentnosti
metody a míru stability měření v čase
120
Validita
• Je dána skutečností zda měří to, co měřit
má.
121
Kvalitativní a kvantitativní
interpretovatelnost
• Metoda má zjišťovat přítomnost či
nepřítomnost kvality zkoumaného jevu, ale
i kvantitativní stupně sledované vlastnosti
122
Ekonomičnost
• Metoda by měla být úsporná ekonomicky i
časově jak na aplikaci , tak na
vyhodnocování
123
Výzkum
• Systematická tvorba rozšiřující poznání, a
to metodami umožňujícími potvrzení,
doplnění nebo vyvrácení.
• Dosavadních hypotéz a teorií.
• Výzkum se často opírá o experiment.
124
Experiment
•
•
•
•
•
•
Malý.
Velký.
Verifikační.
Heuristický.
Používá se při zkoumání složitých jevů.
Cílevědomě vyvolává určité skutečnosti a
usměrňuje je podle potřeb zkoumaného
procesu.
• V humanitních vědách předpokládá
experimentální a kontrolní skupinu.
• Předpokládá předem stanovené hypotézy.
125
Principy experimentu
•
•
•
•
Uměle navozené podmínky.
Pouze jediná podmínka změněna.
Reprodukovatelnost.
Dokumentovanost.
126
Dokumentovanost
• Popis problému (zadání).
• Výběr a použité metody teoretické i
empirické.
• Výsledky.
• Závěry a doporučení pro teorii a praxi.
127
Druhy výzkumů
1
• Základní – badatelský, řešící základní,
bazální problémy teoretické či teoretickopraktické.
• Aplikovaný – užitý, řešící konkrétní
problémy praxe, empirický, praktickoteoretický.
128
Druhy výzkumů
2
• Kvantitativní: užívá psychometrické, testové
metody a statistické metody (např. výpočty
korelačních koeficientů, zjišťování významnosti
rozdílů).
• Kvalitativní: postihuje jedinečnost, prožitky,
využívá kasuistických či klinických metod,
pozorování, rozhovoru, anamnézy, etnografie,
kvalitativní obsahovou analýzu výtvorů.
129
Druhy výzkumů
3
• Monodisciplinární: využívá teorie a
metody pouze jedné vědní discipliny.
• Interdisciplinární: využívá poznatků a
metod dvou nebo i více vědních disciplin.
• Transdisciplinární: využívá poznatků a
metod zkoumání všech disciplin, které
mají vztah k řešení daného problému.
130
Druhy výzkumu
•
•
•
•
•
4
Deskriptivní.
Relační.
Kauzální.
Omnibusový.
Panelový.
131
Deskriptivní výzkum
• Je zaměřen na detailní a exaktní popis
určitého fenoménu bez zjišťování příčin
zjištěných poznatků.
• Jde např. o popisy současného žáka na
základě metody pozorování, rozhovoru či
dotazníku nebo speciálních testů.
• Není tak náročný jako např. kauzální
výzkum realizovaný pomocí metody
experimentu.
132
Zásady výzkumníka
• 1. Žít právě zkoumaným problémem, diskutovat
o něm.
• 2. Vyhledat si na internetu a v literatuře, co bylo
dosud v dané oblasti vyzkoumáno.
• 3. Uvědomit si a docenit osobní zkušenosti v
dané oblasti.
• 4. Provést kritickou analýzu dosavadních
poznatků, neuvádět pouhé výpisky.
• 5. Pokusit se o vlastní, nové definice pojmů ve
sledované oblasti používaných.
133
Výsledky výzkumu S. Štecha
(2005)
•
•
•
•
Zvýšeně individualistický.
Asertivnější než v minulosti.
Zvýšeně kritický (i vůči učitelům).
Se slabým smyslem pro dodržování
norem.
• Nerespektující pravidla optimální sociální
komunikace.
134
Výsledky výzkumu V.Smékala
(2003)
•
•
•
•
•
•
•
Zápory:
Retardace emočního a sociálního vývoje.
Nevyrovnaný vývoj psychomotoriky.
Zeslabení dovednosti vyvíjet volní úsilí.
Klady:
Počítačová gramotnost dětí.
Mírná kognitivní akcelerace.
135
Chronopsychologický výzkum
Skočovského a Šimečkové (2004)
• Ranní typy diurnální preference (skřivánci)
jsou atraktivnější, klidnější, méně
problémoví.
• Večerní typy diurnální preference (sovy)
bývají rizikovější, mají více neuroticismu,
bývají méně sociabilní
136
Labeling
• Odbornou pedagogicko psychologickou
diagnostiku osobnosti dětí, mládeže i dospělých
nesmíme zaměňovat s labelingem, což je
subjektivistické štítkování, etiketizování a
nálepkování osobnosti, které často stigmatizuje
postižené jedince na dlouhou dobu.
• (rváč, lenoch, trojkař, mentál, sociál, zbohatlík)
• (ONDREJKOVIČ, P. Socializácia v sociologii
výchovy. Bratislava: Veda, 2004)
137
Relační výzkum
• Zjišťuje vztahy, souvislosti, statistické
závislosti mezi jevy a činiteli a jejich
těsnost.
• Nejde ještě o zjišťování příčin jevů.
138
Výsledky výzkumu P.I.S.A.
• Výsledky tohoto výzkumu mohou být
ovlivněny tzv. hawthornským efektem tj.
poznatkem, že zkoumaný jedinec má
obvykle tendenci podávat lepší výkon, než
jedinec, který do žádného výzkumu
zařazen není.
139
Kauzální výzkum
1
• Zaměřuje se na zkoumání příčinných vztahů,
příčin, které vedly k určitému následku či
důsledku.
• Využívá experimentální metodu.
• Subjekty výzkumu po náhodném výběru řadí do
experimentální skupiny (tam se manipuluje s
nezávisle proměnnou) a kontrolní skupiny. Obě
skupiny by měly být na začátku experimentu
rovnocenné.
• Aplikuje pretest (vstupní metodu) a posttest
(závěrečnou metodu).
140
Kauzální výzkum
2
• Výběr subjektů do kauzálního výzkumu se
provádí podle znaků.
• Znakem je např.věk, školní úspěšnost, pohlaví,
původ z města nebo venkova, národnost.
• Důležitý je plán proměnných.
• Nezávisle proměnná (,,příčina") je ta, kterou
výzkumník manipuluje jen v experimentální
skupině.
• Závisle proměnná se považuje za následek
(důsledek) vlivu nezávisle proměnné.
141
Výzkum P.I.S.A.
• 2000 První fáze mezinárodního výzkumu OECD PISA
• 2003- druhá fáze sledováno 41 zemí světa (250 000
žáků), v ČR 260 škol ( 9 919 žáků)
• OECD – Organisation for Economic Cooperation and
Development, tj. Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj
• PISA – Programme for International Student Assesment,
tj. Program mezinárodního hodnocení žáků
• Šlo primárně o zjišťování úrovně čtenářské,
matematické a přírodovědné gramotnosti
(kompetentnosti) žáků. Čeští žáci až na čtenářskou
gramotnost byli mezi státy s nadprůměrnými výsledky.
• Obsahuje dílčí pokusy o kauzální vysvětlení.
142
Omnibusový výzkum
• Více tématický a periodický výzkum
(opakovaný např. po měsíci) a realizovaný
na reprezentativním vzorku
143
Panelový výzkum
• Zkoumá stejné proměnné v různém
časovém období, ptá se např. v několika
vlnách (opakovaně) stejných respondentů
144
Návrh výzkumného projektu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Formulace problému ( problematiky)
Přehled odborné a vědecké literatury
Vlastní předmět výzkumu
Nástroje měření
Metoda sběru dat
Analýza (resp. reanalýza)
Závěry pro teorii a praxi
Časový plán
Rozpočet
145
VÝZKUM V PEDAGOGICE A
PSYCHOLOGII
•
•
•
•
•
•
•
•
Základní soubor
Výběrový soubor
Náhodný výběr
Experimentální skupina
Kontrolní skupina
Hypotézy
Pretest
Posttest
146
MĚŘENÍ V PEDAGOGICE A
PSYCHOLOGII
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Aritmetický průměr
Medián
Modus
Variační rozpětí
Rozptyl
Statistické závislosti
Korelace
Regrese (průběh závislosti)
Intervaly závislosti
147
Aritmetický průměr
• Jde o číslo x1 + x2....+xN děleno N
148
Medián
• Prostřední hodnota všech znaků
zařazených podle velikosti
149
Modus
• Hodnota kvantitativního znaku o
maximální četnosti
150
Variační rozpětí
• Rozdíl mezi největší a nejmenší hodnotou
kvantitativního znaku
151
Standardní deviace
• Směrodatná odchylka:
druhá odmocnina rozptylu.
Důležitá charakteristika statistického
souboru.
152
Rozptyl
• Míra proměnlivosti náhodné veličiny
153
Statistické závislosti
• Vztah nezávisle proměnné a závisle
proměnné
154
Korelace
• Určení těsnosti závislosti
155
Statistická významnost
• Hladina 1% statistické významnosti (0,01)
• Hladina 5% statistické významnosti (0,05)
156
Regrese
• Určení průběhu závislosti.
• Regresní analýza.
157
Intervaly závislosti
158
Cronbachova alfa
• Metoda zjišťující známky vnitřní
konzistence (homogenity) posuzovací
škály, míru spolehlivosti stupnice u
nedichotomických jevů. Žádoucí je
koeficient 0,7 a vyšší. Vnitřní konzistenci
lze zvýšit přidáním položek nebo výběrem
položek s vyšší korelací mezi sebou .
159
Hrubé skóre a vážené skóre
• Hrubé skóre (HS) – získaná absolutní čísla,
(získávají se před (x) a po pokusu (y), tréninku
apod.). První kvantitativní výsledek, který je
získán např. po vyhodnocení správně
vyřešených úkolů testu.
• Vážené skóre (VS) – vyhledaná tabulková čísla
(před (x) a po pokusu (y), tréninku apod.).
Přiřazení různého počtu bodů vyřešeným
úkolům podle jejich náročnosti či významu a
věku probanda.
160
PROMĚNNÉ V PEDAGOGICE A
PSYCHOLOGII
• Kvalitativní
• Kvantitativní
• Měřitelné
• Kategoriální
161
Vztahy mezi proměnnými
• S (podnětové)
• O (vnitřní, organismické)
• R (reakce na podnět, odpověďové)
162
HYPOTÉZY V PEDAGOGICE A
PSYCHOLOGII
• Hypotéza je předpoklad, tvrzení, které vyjadřuje
pravděpodobný vztah mezi dvěma proměnnými
(pozitivní, negativní, neutrální) nebo následky mezi
proměnnými (jak - tak, čím - tím)
• Hypotéza je vědecký předpoklad, domněnka o
zákonitých vztazích a souvislostech (pozitivních,
negativních, neutrálních) mezi proměnnými, vycházející
z určitých faktů či soudů a úsudků.
• Hypotéza potřebuje prověřování, srovnávání tvrzení a
později shromážděných faktů a důkazů se skutečností.
• Potvrdí-li se hypotéza, stává se základnou pro teorii
nebo dokonce pro paradigma.
163
TEORIE A PARADIGMA V
PEDAGOGICE A PSYCHOLOGII
• Jde o vědecky prokázanou hypotézu nebo soubor
hypotéz.
• Teorie se někdy tvoří jen na základě vědecké
spekulace.
• Paradigma je tvořeno obecně uznávanými vědeckými
výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství
odborníků model problému a model jejich řešení
(KUHN,Thomas S. Struktura vědeckých revolucí. Praha,
1997)
• Psychologie jako polyparadigmatická věda.
164
Typy paradigmat v psychologii
•
•
•
•
•
•
•
•
Strukturalismus
Funkcionalismus
Psychoanalýza
Gestaltismus
Behaviorismus
Humanistická psychologie
Kognitivistická psychologie
Postmoderrní psychologie
165
POSTUP PŘI VÝZKUMU
• 1. Promýšlení a plánování tématu a cílů výzkumu
• 2. Sestavení projektu výzkumu
• 3. Doplnění a schválení projektu výzkumu
• 4. Realizace výzkumu:
Popis metod, vzorku, výsledků,
Interpretace výsledků .
Závěry pro teorii a praxi.
Diskuse s obdobnými výzkumy.
5. Zpráva o výzkumu.
6. Prezentace výzkumu v tuzemsku i v zahraničí.
166
První etapa výzkumu
• Zvolené téma výzkumu a shromažďování
odborných informací k problému (literatura,
zkušenosti, konzultace, kompilace, kritická
analýza dosavadních poznatků).
• První formulace výzkumného problému.
• Orientační sonda do problematiky (např.
rozhovor se ZO).
• Exaktnější formulace problému. Hypotézy.
• Volba metod a typu výzkumu (např. deskriptivní,
korelační, kauzální)
167
Typy výzkumných problémů 1
• Deskriptivní výzkumný problém:
• Popisuje realitu, situaci, jev.
• Např. výskyt závad chování a prožívání
dětí (chlapců i dívek) při vyučování
168
Typy výzkumných problémů 2
• Problém zabývající se vztahy
proměnných.
• Např. Jaký je vztah mezi školním
prospěchem a inteligencí žáka?
169
Typy výzkumných problémů 3
• Kauzální výzkumný problém zkoumá
příčinu, která vedla k určitému důsledku.
• Např. Způsobuje slovní hodnocení žáků
učitelem zlepšení žákovských výkonů ?
170
Definování základních pojmů
použitých ve výzkumu
• Nominální definování
• Operacionální definování
• Reálné definování
171
Grafy výsledků
•
•
•
•
Koláčový graf (Pie chart)
Sloupcový graf (Bar/Column plot)
Krabicový graf (Box plot)
XY graf, bodový graf (Scatter plot)
172
VÝZKUM A VÝVOJ
• Vědecké poznatky získané výzkumem se
tvůrčím způsobem využívají k inovacím, k
novým či zlepšeným technologiím, k
výrobě nebo ke zlepšeným službám a v
sociálních humanitních vědách např. k
poradenství a novým výchovným a
vzdělávacím postupům a sociálním
systémům.
173
Základní typy inovací
• Technologické
• Sociální
174
Stupně inovací
• 1. Inkrementální (přírůstkové) inovace méně významné, zdokonalující , adaptační
• 2. Radikální – významné inovace
• 3. Systémové inovace – významné k
jejichž realizaci je zapotřebí různých
zdrojů a značného úsilí
175
BIAS
• Zkreslený výsledek zkoumání
• Podhodnocení či nadhodnocení
skutečného (reálného) studovaného efektu
• Zkreslený výsledek zkoumání např. kvůli:
• Nesprávnému výběru ZO
• Špatné technice měření
• Nedostatečně vyškolenému personálu)
• Systematické chybě
176
PEDAGOGICKO-psychologická
diagnostika žáka
• Diagnostika:
• Vědomostí, dovedností a návyků (stav a úroveň vzdělanosti a
kreativity) a schopností, stav a úroveň sebevzdělávání
• Motivovanosti, zájmů a cílů zejména učebních, studijních a
profesních
• Sociálních názorů, postojů, vztahů, interakcí a způsobů komunikace
• Hpdnotové, emočně- volní a perspektivní (biodromální) orientace,
stav vychovanosti a sebevýchovy
• Sebepojetí, autoregulace, selfmanagement
• Učebního stylu a učebních strategií
• Životního stylu a osobnostní zralosti a kultivovanosti
• Péče o zdraví
• Pedagogicko-psychologická prognóza profesní a životní
• Základní anamnestické biologické a sociální determinanty
177
Normalita osobnosti žáka
•
•
•
•
•
•
•
Autoregulovaná.
Dobře adaptovaná, sociabilní.
Individualizovaná.
Integrovaná.
Chovající se a jednající adekvátně.
Zdatná.
V tělesné, duševní a sociální pohodě.
178
Diagnostika osobnosti
• Tělesné, genderové ( rodové rozdíly mezi muži
ženami) a výrazové vlastnosti (pozorování).
• Schopnosti, dovednosti, inteligence (Ravenovy
progresivní matrice, W.B.).
• Tvořivost (test vynalézavosti)
• Temperament (letora)- EOD H.J. Eysenck.
• Charakter (povaha)- T.Leary.
• Strukturální vlastnosti (SCL, rozhovor,
anamnéza).
179
Diagnostika tělesné stavby
•
•
•
•
Konstituce :
Longiligní (leptosomní,astenická, lineární).
Breviligní (pyknická, laterální).
Medioligní (mesatiskelická).
• Kretschmerovo dělení:
• pyknická, leptosomní, atletická,
dysplastická
180
Diagnostika genderu
• Index genderového rozvoje.
• Měří úroveň zrovnoprávnění genderu (postavení
žen a mužů ve společnosti, zemi, státě) a
zahrnuje tyto parametry:
•
•
•
•
průměrnou délku dožití,
životní standard,
vzdělanost.
V prvním parametru ženy v ČR předčí muže.
181
Diagnostika osobnosti podle
krevních skupin
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Člověk má čtyři základní krevní skupiny:
A ( 42% obyvatel ČR) - Eskymáci a Laponci
B ( 15 % obyvatel ČR) - Korejci
AB (4% obyvatel ČR)
O ( 39% obyvatel ČR) – Španělé a Indiáni (až 100%)
Skupina AB je univerzální příjemce
Skupina O je univerzální dárce
Lidé s pozitivním Rh faktorem mohou přijmout krev i od Rh negativního
dárce.
Osoby s Rh negativním faktorem však nemohou přijmout krev od Rh
pozitivního dárce.
Vzniká nová nauka, a to PSYCHOHEMATOLOGIE
Spekuluje se o vztahu krevních skupin a některých osobnostních vlastností
a také o vhodnosti kombinace mužů a žen s různými krevními skupinami a
o vhodnosti specifikace stravování podle krevní skupiny.
182
Osobnost nositele krevní skupiny A
•
•
•
•
•
•
•
•
Introvert, původně asi zemědělec.
Rozvážný, klidný.
Svědomitý, rád spolupracuje.
Přátelský, upřímný.
Tvořivý.
Špatně snáší námahu a stres.
Má citlivý imunitní systém.
Je pro něj vhodný klidný tělocvik (jóga, tai chi).
183
Osobnost nositele krevní skupiny B
•
•
•
•
•
•
•
•
Vyrovnaný, harmonický.
Odolný vůči stresu.
Individualista, ale přizpůsobivý.
Kreativní.
Často úspěšný podnikatel.
Zhusta sportovec.
Původně asi kočovník.
Je pro něho vhodný mírný tělocvik (chůze, jízda
na kole, tenis, plavání).
184
Osobnost nositele krevní skupiny
AB (4% v ČR)
•
•
•
•
•
•
Vzácný, záhadný.
Vitální, fyzicky odolný.
Dobře zvládá stres.
Ctižádostivý.
Přizpůsobivý, upřímný.
Vyhledává dobrodružství. Má tolerantní imunitní
systém.
• Je pro něho vhodný klidný a mírný tělocvik.
• JE TO NEJMLADŠÍ KREVNI SKUPINA.
185
Osobnost nositelů krevní skupiny O
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Původně asi lovec a bojovník.
Vytrvalý.
Odolný, snáší riskantní akce.
Aktivní, asertivní a je-li nutno i agresivní.
Sebevědomý.
Stres odbourává pohybem
Má silný imunitní systém.
Má rád změnu.
Dobře snáší fyzickou námahu.
Rád sportuje.
Tloustne-li, pak ,,jablkovitým " typem .
Je pro něj vhodný intenzivní tělocvik (aerobik, kontaktní sporty, běh).
Jde o nejstarší
krevní skupinu.
186
Diagnostika výrazu a motoriky
•
•
•
•
•
•
•
Řeč:
vnitřní,
vnější.
Motorika.
Držení těla.
Lokomoce.
Mimika a pantomimika.
187
Diagnostika temperamentu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
EOD H.J. Eysencka
Teorie I. P.Pavlova.
Hypotézy Hippokrata a Galena:
cholerik,
flegmatik,
sangvinik,
melancholik.
Teorie E. Kretschmera:
cyklotým,
schizotým,
vizkózní.
188
Teorie H.J. Eysencka
•
•
•
•
Sangvinik : labilní a otevřený (extrovertní)
Flegmatik: labilní a uzavřený (introvert)
Cholerik: stabilní a otevřený (extrovert)
Melancholik: stabilní a uzavřený (introvert)
• Extravert je společenský, koncentrovaný a zaměřený
na okolí, přizpůsobivý, reálný, prakticky založený
otevřený, přístupný, činorodý.
• Introvert je méně společenský, uzavřený, pasivnější,
koncentrovaný a zaměřený na svůj vlastní vnitřní svět,
zdrženlivý až nedůvěřivý, mívá zábrany.
• Stabilita – vyrovnanost
• Labilita - nevyrovnanost
189
Diagnostika charakteru
• Vztahy k ostatním lidem.
• Vztahy k práci.
• Volní vlastnosti participující na sebekontrole, např.
svědomitost, samostatnost, rozhodnost, cílevědomost,
vytrvalost, sebekázeň, zodpovědnost, hypobulie,
hyperbulie, abulie.
• Vztahy k hodnotám:
• - autotelickým,
• - heterotelickým,
• - hypertelickým.
• Vztahy vůči sobě (jásství jako centrum osobnosti).
190
Diagnostika schopností
• Obecné schopnosti.
• Speciální schopnosti.
• Pásma inteligence:
• Genialita IQ 141 a vyšší
• Superiorita IQ 140 - 131
• Vysoký nadprůměr IQ 130 – 121
• Lehký nadprůměr IQ 120 - 111
• Průměr IQ 110 - 91
• Mírný podprůměr IQ 90 - 81
• Značný podprůměr IQ 80 - 71
• Mentální retardace IQ 70 a nižší
191
Druhy inteligence podle E.L.
Thorndika (1874-1949)
• Abstraktní – operuje se slovy a symboly
• Mechanická (performační) – operuje s
předměty
• Sociální – projevuje s v kontaktu s lidmi
• V současné době je módní pojem EQ –
emoční kvocient - emoční inteligence
(David COLEMAN)
192
Struktura osobnosti žáka vcelku
• Normální, abnormální nebo
patologická.
• Hraniční (závady, dificility).
• Abnormální (poruchy).
• Stavba (jednoduchá, simplexní, složitá).
• Originalita (kreativita).
• Integrovanost.
• Autonomnost.
193
Způsoby zjišťování typů normality
• Normativní konstruovaná na základě
úsudku expertů (viz náš příklad).
• Statistický určuje umístění jedince
vzhledem k průměru (viz D. Wechsler).
• Funkční hodnotí normu vzhledem k
adekvátnímu či optimálnímu plnění nějaké
činnosti.
194
Typy osobnosti podle C.G.Junga
(1875-1961)
•
•
•
•
•
Typy extravertů:
- myšlenkový
- citový
- percepční, vnímavý,počitkový, smyslový
- intuitivní
• Poněkud nám zde chybí typ
extravertovaný voluntaristický
195
Extravertovaný myšlenkový
(kognitivní) typ
•
•
•
•
•
Potlačuje emoce, city a afekty.
Snaží se být vždy objektivní.
Bývá dogmatický ve svých názorech.
Rád poznává vnější svět.
Logicky svět chápe a popisuje.
196
Extravertovaný citový typ
• Je vysoce emocionálně až afektivně
založený.
• Lne k tradičním hodnotám ( má tendence
ke konzervatismu)
• Citlivý vůči názorům a očekávání i kritice
jiných lidí.
• Společenský a živý.
• Feminní (vyskytuje se častěji u žen než
mužů).
197
Extravertovaný percepční,
vnímavý, smyslový, počitkový typ
• Je zaměřen na užívání, konzumaci života,
prožitky potěšení a radosti.
• Hledá stále nové a příjemné zážitky.
• Je otevřený a orientovaný na reálný svět .
Je adaptabilní vůči situacím i konkrétním
lidem.
198
Extravertovaný intuitivní typ
• Má tvůrčí (kreativní) schopnosti a
dovednosti.
Je osobitý, svůj.
• Inspiruje ostatní k efektivním i tvořivým
výkonům.
• Má úspěchy v podnikání a v politice.
• Má velkou schopnost a dovednost
využívat včas různé příležitosti.
199
Typy introvertů
•
•
•
•
- myšlenkový
- citový
- percepční, smyslový, počitkový
- intuitivní
• Opět postrádáme typ introvertovaný
voluntaristický.
200
Introvertovaný myšlenkový
(kognitivní) typ
• Je zaměřen na myšlení, abstrakce,
hypotézy a teorie více než na city a vjemy.
• Nemá dobré včasné, praktické a utilitární
uvažování.
• Často je nespolečenský.
• Intenzívně se zaměřuje na své soukromí.
201
Introvertovaný citový typ
• Racionální myšlení nepreferuje, spíše
potlačuje.
• Je schopen hlubokého citu, intenzivních
emocí.
• Navenek však své city vždy nedává
najevo.
• Bývá tajemný, nepřístupný.
• Někdy až infantilně naivní.
• Emočně distancovaný od okolí.
202
Introvertovaný intuitivní typ
• Působí svým chováním na okolí
excentricky.
• Jde často o nepraktického snílka a
visionáře.
• Obtížně plánuje a programuje svou
budoucnost.
• Mívá nedostatečný kontakt s realitou.
203
Introvertovaný smyslový typ.
•
•
•
•
•
•
Rád se vyjadřuje uměním.
Pasivní, klidný.
Odtržený od každodenní reality.
Hravý, esteticky citlivý,
Má smysl i pro estetiku všedního dne.
Dbá o formu, jeho vyjadřování má vysokou
úroveň.
• Často potlačuje intuici.
204
Kompetence
• V pedagogice jsou intenzivně
rozpracovávány tzv. klíčové kompetence:
• personální;
• - k získávání vědomostí, dovedností a
návyků;
• - k získávání adekvátních názorů, postojů,
hodnot
• -k řešení problémů;
sociální, komunikativní.
205
Determinace psychiky a osobnosti
• Biologická
• Sociokulturní
206
Biologická determinace
• Geny významně zvyšují pravděpodobnost, že si
jejich nositel vytvoří jisté psychické a osobnostní
vlastnosti.
• Byly objeveny geny zodpovědné např. za
nikotinismus, alkoholismus, deprese, radost z
dobrodružství, za poruchy řeči, za špičkové
sportovní výkony.
• Co není geneticky (konstitučně, jako subjekt
možný, potencionálně ) dáno nedokáže plně
,,dodat" ani dobré sociokulturní působení.
207
Sociokulturní determinace
• Jde o sociální, kulturní a především o správné
edukativní působení na psychiku a osobnost v
rodině a ve škole při akceptování a adekvátním
emočním saturování dané osobnosti.
• Jde o adekvátní socializaci jako o proces
pasivního i aktivního učení, v němž si člověk
osvojuje a internalizuje určitý kulturní systém
norem, hodnot, dovedností, zkušeností a
poznatků, jež mu umožňují začlenit se do určité
společnosti a aktivně se účastnit jejího života.
208
Diagnostika vychovanosti
• Typy nesprávné výchovy:
•
•
•
•
•
Rejekční
Hyperdominantní
Hyperprotektivní
Kontrastní
Laxní
209
Taxonomie vzdělávacích cílů
(Bloome)
•
•
•
•
•
•
Zapamatování
Porozumění
Aplikace
Analýza
Syntéza
Hodnocení
210
Modernizovaná Bloomova
taxonomie
• Zapamatovat si tj. získat pamětní
poznatky.
• Porozumět tj. získat konceptuální
poznatky
• Aplikovat tj. využívat procedurální
poznatky
• Hodnotit
tj. používat metakognitivní
poznatky
• Tvořit
tj. vytvářet originální statky
211
Taxonomie afektivních cílů
(Kalhous, 2002)
212
Taxonomie psychomotorických cílů
• Viz Oseretzki
213
Taxonomie sociálněkomunikativních cílů
• Royl (1978)
• Viz Vinelandská škála sociální zralosti
214
Taxonomie výchovných cílů podle
Delorse
• Učit se:
•
•
•
•
poznávat;
jednat;
žít společně ;
být.
215
Pedagog. psycholog. diagnostika
jednotlivých vývojových etap
• 1. Orálně senzorické období (do 1 roku života) : základní důvěra
proti základní nedůvěře)
• 2. Svalově anální období (2 až 3. rok) : autonomie proti studu a
pochybám)
• 3. Lokomotoricky genitální období (3. až 5 rok ): iniciativa proti
vině)
• 4. Latence (6. až 12 rok : snaživost proti méněcennosti)
• 5. Puberta a adolescence : ( 12 – 20 let) : identita proti konfuzi rolí)
• 6. Mladší dospělost : (20. -30. rok) : intimita proti izolaci)
• 7. Dospělost : (30 – 60 let) : generativita proti stagnaci)
• 8. Zralý věk : (od 60. let do smrti) : integrita proti zoufalství
• (Erika Eriksona osm věků)
216
Vývojové etapy (fáze) podle S.
Freuda
•
•
•
•
•
•
•
1.Orální (0 – 1 rok)
2. Anální (2. až 3. rok)
3. Falická ( 3 - let)
Oidipovský komplex
Elektřin komplex
4. Latentní (6 až 12 let)
5. Genitální (od 12 let)
217
Taxonomie kognitivních cílů výuky
podle Maňáka (2003)
•
•
•
•
•
Reprodukce
Jednoduché myšlenkové operace
Složitější myšlenkové operace
Sdělení poznatku
Tvořivé myšlení
218
Učební styly
•
•
•
•
•
•
•
•
1
Levohemisférový
Pravohemisférový ( Z.Matějčeki)
Dynamický
Praktický
Imaginativní
Analytický (B.Mc. Carthyová)
Verbalizátorský
Vizualizátorský
219
Učební styly
•
•
•
•
•
•
•
•
•
2
Aktivátorský
Reflektorický
Teoretický
Praktický (P.Honey)
Kognitivně komplexní
Kognitivně simplexní (G.Pask)
Hloubkový
Mezistyl
Povrchní
(M. Solárová)
220
Učební strategie
•
•
•
•
•
•
•
•
Metakognitivní
Automanažerské
Paměťové
Kompenzační
Motivační (emoční)
Volní
Smyslové a pohybové
Sociálně komunikativní
221
Diagnostika školní úspěšnosti a
neúspěšnosti
• Zjištění druhů příčin školní
neúspěšnosti:
• Sociálně psychologické (rodina, škola)
• Biologicko psychologické (příušnice)
• Intrapsychické (intelektuální pasivita)
222
Diagnostika vzdělanosti
•
•
•
•
•
•
•
Žádoucí vlastnosti vzdělávacích cílů:
SMART zkratka
Specific- konkrétní
Measurable – měřitelný, kontrolovatelný
Achievable – akceptovatelný
Relevant- reálný
Timed - termínovaný
223
Anormativita a patologie
• Dificility (závady chování a prožívání).
• Poruchy chování.
• Poruchy osobnosti (dříve např.
psychopatie).
• Mentální retardace
(dříve oligofrenie).
Demence.
Psychózy.
224
Diagnostika dificilit a poruch
chování a prožívání
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zvýšená psychická tenze
Lehká psychomotorická instabilita
Infantilismus, parvuloismus
Pedagogicky anormativní chování
Intropunitivní zaměření osobnosti
Disharmonický vývoj osobnosti
Parciální nedostatky řeči
Parciální nedostatky poznávacích procesů
Závady motoriky a praxie
Sociální zanedbanos
Subnorma intelektu
Maladaptivní studijní a profesní orientacet
225
Dificilita- zvýšená psychická tenze
•
•
•
•
•
•
•
•
Přecitlivělost
Plačtivost
Tiky
Vulnerabilita
Tréma
Obsese
Fobie
Kompulze
226
Dificilita – psychomotorická
instabilita
•
•
•
•
•
•
•
•
Neklid
Impulsivita
Nesoustředěnost
Vykřikování
Zbrklost
Emoční dráždivost
Spory s ostatními
Drobné úrazy
227
Dificilita – anormativní chování
•
•
•
•
•
•
•
Nekázeň
Lhavost
Podvádění
Drobné krádeže
Záškoláctví
Toulavost
Členství v závadové skupině
228
Dificilita - infantilismus
•
•
•
•
•
•
•
Dětinskost
Přílišná hravost
Přílišná mazlivost
Závislost na starších
Kamarádství s mladšími
Inteligence v normě
Nezralost pro školu
229
Dificilita - intropunitivita
•
•
•
•
•
•
•
Tendence k antropofobii
Ostýchavost
Hypersoaciabilita
Selektivní mutismus
Uzavřenost
Plachost
Hypersubmisivita
230
Dificilita – parciální nedostatky řeči
• Dyslalie
• Dysfázie
231
Dificilita – parciální nedostatky
poznávacích procesů
•
•
•
•
Dyslexie
Dysgrafie
Dyskalkulie
Dyspinxie
232
Dificilita - dyspraxie
•
•
•
•
•
•
•
Neobratnost
Kostrbaté písmo
Neúhledný výtvarný projev
Nešikovnost
Manuální dyspraxie
Neuspořádané pohyby
Nevyhraněná lateralita
233
Dificilita- sociální zanedbanost
•
•
•
•
•
•
•
Edukativní insuficience
Didaktické deficity
Malá slovní zásoba
Vulgární vyjadřování
Nedostatky v osobní hygieně
Opožděný somatický vývoj
Intelekt v normě
234
Dificilita – podprůměrná školská
výkonnost
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Absolutní školní neúspěšnost
Relativní školní neúspěšnost
Sociálně psychologické příčiny
Biologicko-psychologické příčiny
Intrapsychické příčiny
Chybná technika učení
Intelektuální pasivita
Záporný vztah k učení
ADD (závady a poruchy pozornosti) a ADHD
Poruchy sebehodnocení
235
Dificilita – profesní či studijní
maladaptace
•
•
•
•
•
•
•
Nerozhodnost
Neadekvátní volba studia
Neadekvátní volba profese
Maladaptace ve studiu
Maladaptace v profesi
Studijní labilita, fluktuace
Profesní labilita, fluktuace a absentérství
236
Diagnostika inteligence
• IST – Inteligenz Struktur Test, tj. komplexní
test struktury intelektu Rudolfa Amthauera
• RA – Ravenovy progresivní matrice
• Gd – F. Goodenoughové test kresby lidské
postavy
• R. Zazzovo pravidlo
237
Pásma inteligence
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
IQ 140 a vyšší – genialita
131 - 139 superiorní inteligence
121 – 130 značně nadprůměrná
111 – 120 lehce nadprůměrná
91 - 110 průměrná
81 - 90 mírně podprůměrná
71 - 80 inferiorní
51 - 70 lehká mentální retardace
26 50 středně těžká mentální retardace
25 0 těžká a hluboká mentální retardace
238
Pedagogicko-psychologická
diagnostika učitele
• Vyučovací styl učitele, úroveň a stupeň
pedagogického mistrovství
• Odborné a pedagogické teoretické i praktické
znalosti a schopnosti učitele (jeho vnitřní
potenciál umožňující řešit pedagogické situace)
• Osobnost učitele
• Schopnosti (IQ) a tvořivost
• Charakter, temperament
• Pozice učitele
• Role učitele
• Morální kodex učitele
239
Pedagogické znalosti
•
•
•
•
Deklarativní
Procedurální
Konceptuální
Metakognitivní
240
Vyučovací styl učitele
• Autokratický
• Demokratický
• Liberální
• Levohemisférový
• Pravohemisférový
241
Klíčové kompetence učitele
(Vašutová, 2001)
•
•
•
•
•
•
•
Předmětová
Psychodidaktická
Obecně pedagogická
Diagnostická a intervenční
Psychosociální a komunikativní
Manažerská a normativní
Profesní a osobnostní
242
Klíčové kompetence učitele
(Švec, 2005)
• Sociálně komunikativní
• Osobnostní
• Psychodidaktická
243
Nežádoucí sociální vlivy prostředí
• Parentogenie (negativní působení rodičů).
• Pedagogenie (negativní působení učitelů).
• Managerogenie(negativní působení
řídících pracovníků).
• Iatrogenie (negativní působení lékařů).
• Sororigenie (negativní působení
zdravotních sester).
• Egogenie (negativní působení sebe na
sebe sama).
244
Cíle správné výchovy a
sebevýchovy
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Adekvátní vnímání reality.
2. Akceptace sebe i druhých.
3. Spontánnost (expresivnost).
4. Zaměření na problémy.
5. Smysl pro humor.
6. Tvořivost.
7. Automonitorování, autoregulace.
8. Socializovanost.
9. Integrovanost.
10. Úsilí a maximální kultivovanost osobnosti.
245
Poruchy osobnosti a chování
• F60 Specifické poruchy osobnosti
• F61 Smíšené a jiné poruchy osobnosti
• F62 Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit
hrubému poškození nebo nemoci mozku
• F63 Návykové a impulzivní poruchy
• F64 Poruchy pohlavní identity
• F65 Poruchy sexuální preference
• F66 Psychické a behaviorální poruchy spojené se
sexuálním vývojem a orientací
• F68 Jiné poruchy osobnosti a chování u dospělých
• F69 Nespecifikovaná porucha osobnosti a chování u
dospělých
246
F60 Specifické poruchy
osobnosti
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
F60.0 Paranoidní porucha osobnosti
F60.1 Schizoidní porucha osobnosti
F60.2 Dissociální porucha osobnosti
F60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti
F60.4 Histrionská porucha osobnosti
F60.5 Anankastická porucha osobnosti
F60.6 Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti
F60.7 Závislá porucha osobnosti
F60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti
F60.9 Porucha osobnosti nespecifikovaná
247
Obecně o specifických
poruchách osobnosti
• Jde o trvalé povahové odchylky od normy
(dřívější označení – psychopatie):
• - převažují vlivy genetické nad
psychosociálními.
• Diagnostická kritéria: trvalé výrazně
disharmonické postoje a chování, které je
výrazně maladaptivní v široké oblasti
osobních a sociálních situací
248
Specifické poruchy osobnosti 1
• Paranoidní porucha osobnosti (též kverulatorní,
fanatická):
– povaha málo společenská, nedůtklivá a vztahovačná s malým
smyslem pro humor, se sklonem vyvolávat konflikty; nadměrná
citlivost na nezdary, na domnělé urážky, trvalá tendence k zášti
…
• Schizoidní porucha osobnosti:
– citový chlad, uzavřenost, nesdílnost, neschopnost prožívat
radost (anhedonie), oploštělá afektivita, autismus, …
• Disociální porucha osobnosti:
– sklon k protispolečenskému chování (opakovaná trestná
činnost), neprožívají pocit viny, neschopnost empatie, …
• Emočně nestabilní porucha osobnosti:
– povaha cholerická se silnými, málo zvladatelnými afekty a
sklonem ke zkratkovému jednání agresivního rázu
249
Specifické poruchy osobnosti 2
• Histriónská porucha osobnosti (infantilní, hysterická):
– sklon k teatrálnosti a dramatizování, labilní a povrchní emotivita,
infantilní projevy a touha být středem pozornosti
– zahrnuje i příznaky poruchy dříve označované jako hysterická
psychopatie - pocit trvalého napětí a neuspokojení vedoucí k
vyvolání scén s prudkými afekty, sklony k vyčítání, obviňování
druhých osob a manipulování s nimi, neztišitelný pláč, záliba v
tajemných náznacích,pomstychtivost, sklon k bájivé lhavosti,
účelové reakce
– narušení partnerských vztahů, zneužívání psychoaktivních látek,
časté střídání partnerů
– někdy schopnost sebeobětování, neodolatelný šarm
– k histriónské osobnosti má blízko osobnost narcistická nedostatek empatie, vyžadování pozornosti, závistivost, vysoké
sebevědomí, …
250
Specifické poruchy osobnosti 3
• Anankastická porucha osobnosti:
– vtíravé pochybování o vlastních schopnostech, nerozhodnost,
vnitřní nejistota
– kompenzace  sklon k perfekcionismu
• Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti:
– trvalý nedostatek sebedůvěry spojený s nepříjemnými pocity
úzkostného napětí a obav
• Závislá porucha osobnosti:
– touha být ve společnosti druhých lidí, byť v subalterním
postavení
– synonyma: astenická, pasivní, sebepoškozující osobnost
• Jiné specifické poruchy osobnosti:
– osobnost nestálá, nezdrženlivá
– osobnost pasivně agresivní
251
Afektivní poruchy
• Klasifikační kritéria pro afektivní poruchy
(MKN 10):
• příčina – primární, sekundární
• polarita – bipolární, unipolární
• intenzita – lehká, střední, těžká:
psychotická, nepsychotická
• délka trvání – krátkodobé výkyvy nálad
(cyklotymie), dlouhodobý pokles nálady
(dystymie)
252
Afektivní poruchy podle MKN 10
•
•
•
•
F30 Manická epizoda
F31 Bipolární afektivní porucha
F32 Depresivní epizoda
F33 Periodická (rekurentní) depresivní
porucha
• F34 Trvalé poruchy nálady (afektivní
poruchy)
• F38 Jiné poruchy nálady (afektivní poruchy)
• F39 Nespecifikovaná porucha nálady
(afektivní porucha)
253
F 30 Manická epizoda
• základní příznak – porucha nálady – od nálady povznesené nebo
podrážděné až po expanzivní
• abnormní nálada trvá min. 4 dny u hypománie a týden u mánie
• pro diagnózu musí být přítomny minimálně 3 další příznaky:
– zvýšená aktivita nebo neklid, zvýšená hovornost, roztržitost,
nesoustředivost až myšlenkový trysk, snížená potřeba spánku, zvýšená
sexuální aktivita, utrácení, nezodpovědnost, nevhodné chování,
vystupňované u mánie až do riskantního chování, zvýšená sociabilita
nebo nadměrná familiárnost
• u mánie navíc velikášství a ztráta normálních sociálních zábran
• u psychotické mánie – přítomny bludy (asi u poloviny manických
epizod) nebo halucinace
254
Primární prevence
•
Prevence je předcházení závadám, poruchám a
chorobám.
• Primární prevence zabraňuje vzniku závady,
onemocnění či poruchy vyloučením škodlivých činitelů
ještě ve stadiu bez závad, poruch a chorob, tedy ještě ve
stádiu plného zdraví (např. otužováním).
• Primordiální prevence znamená nástup primární
prevence ve vztahu k prostředí, životnímu stylu a
takovému chování a prožívání, které pravděpodobně
povede ke snížení rizika onemocnění nebo závad a
poruch chování a osobnosti.
255
Sekundární prevence
• Sekundární tendence má zabránit rozvoji
a postupu závady, poruchy nebo choroby,
která již vznikla.
• Předpokládá ovšem správné rozpoznání,
identifikaci, adekvátní diagnózu závady,
poruchy či choroby v časném stadiu.
256
Terciární prevence
• Terciární prevence se zaměřuje na
následky závady, poruchy či onemocnění,
které se již rozvinuly.
• Má tyto následky napravit nebo alespoň
zabránit jejich zhoršování.
257
Kvartérní prevence
• Kvartérní prevence znamená rozpoznání,
diagnostiku a předcházení důsledkům
progredujících a nevyléčitelných chorob a
poruch, relativní optimalizaci zbytkových
funkcí a kvality života.
258
Psychoterapeutická náprava
závad, poruch a chorob
•
•
•
•
•
Racionální
Sugestivní
Abreaktivní
Tréninková
Kombinovaná
• Etikoterapie
• Duchovní péče (pastorace)
• Sociální podpora
259
Člověk současný a budoucí
• Přítomnost:
• Homo sapiens (člověk moudrý)
Homo faber (člověk vyrábějící)
• Budoucnost:
• Homo creans: člověk tvořivý
260
Dávnověk psychologie
•
•
•
•
Animismus – oduševňování přírody
Totemismus – uctívání společného předka
Fetišismus – uctívání předmětů
Magie – bílá pomáhající, černá škodící
• Duševním závadám a poruchám, které byly
obestřeny velkým tajemstvím, byly přičítány
magické příčiny: morální nečistota, hřích,
působení zlého ducha
261
Dávnověk psychologie
• Ebersův papyrus popisuje depresi (1900 před
Kristem) a zaříkávání duchů
• Starý zákon (bible) popisuje duševní poruchy,
např. ,,šílenství" (těžkou depresi) prvního krále
Izraele Saula (hebrejsky Šaula), který kolem
roku 1000 před n.l. spáchal sebevraždu, aby
nebyl zajat Filištíny. Byl prosazen za krále
prorokem Samuelem, protože se jevil v boji s
Filištíny původně jako statečný. Saul byl také
chorobně žárlivý na úspěchy svého
charismatického chráněnce Davida, který se stal
budoucím králem.
262
Řečtí lékaři a psychologie
• Řečtí lékaři vnesli do otázek kolem lidské
duše materialismus a racionalismus.
Objevili souvislosti mezi tělesností a
duševnem.
• Byli to především:
• Alkmaion (570 př.n.l.- 500 př.n.l.)
• Hippokrates ( 460 př.n.l.- 370 př.n.l.)
• Galenos (129 př.n.l. – 200 př.n.l.)
263
Antika a psychologie
• Vztah k psychologii mělo řecké chrámové lékařství
• Proslavil se v této době jako věhlasný lékař Asklepios (
lat. Aesculapus), syn královny a boha slunce
Apollóna.Léčil údajně hypnotickým spánkem, bylinnými
léky, koupelemi a masážemi.
• Asklepios (,,hadonoš") údajně oživil i některé zemřelé.
Byl zobrazován s holí okolo které se vine posvátný had
(užovka stromová). Měl dcery Hygieu, bohyni zdraví a
Panakeiu, bohyni osvobození od všech nemocí,
Nakonec Asklepia zahubil Zeus bleskem.
264
ALKMAION (570-500 př.n.l.)
• Byl žákem Pythágora, učil o rovnováze
prvků .
• Nemoc chápal jako poruchu rovnováhy
prvků.
• Sídlo duševní činnosti umístil do mozku.
• Věřil v kosmickou harmonii, kterou
aplikoval i na lidský organismus.
265
HIPPOKRATOS (460-370 před
Kristem)
• Rozlišoval 4 základní tekutiny: sanquis, cholé,
melancholé, flegma, které se staly základními
prvky typologie temperamentu (cholerik,
flegmatik, melancholik, sankvinik).
• Duševní chorobu považoval za projev
dysbalance základních tělesných šťáv v mozku.
• Rozlišoval paranoiu, melancholii, hysterii, manii,
frenitis (akutní duševní onemocnění projevující
se zmateností) a parafrenitis (pozvolna vznikající
duševní onemocnění).
• Mezi léčbu řadil venepunkci, dávidla, projímadla,
pocení.
266
GALENOS (129 – 200 našeho
letopočtu)
• Říman, osobní lékař Marka Aurelia,
posledního císaře před pádem
západořímské říše. Eklektik.
• Člověka označoval Galenos za
mikrokosmos, za obdobu makrokosmu.
• Duševní onemocnění mohou podle něho
být způsobena přímým onemocněním
mozku nebo mohou být odpovědí mozku
na nemoc jiné části těla.
267
Pád říše západořímské (476 n.l.)
• Došlo k úpadku humanistického a vědeckého
vzdělávání. Od pádu říše západořímské (dobytí
Říma barbary) se počal datovat středověk (do r.
1492)
• Ještě 15.2. 438 vyšlo 16 knih : Codex
Theodosianus, který se zabýval i stíháním
,,posedlých". Vydal tento zákoník východořímský
císař Theodosius II. (408-450).
• Duševní poruchy byly vyloučeny z mediciny a
staly se na dlouho předmětem náboženského
hodnocení
268
Atény a psychologie
• Vztah k psychologii měl SOKRATES ( 469 př.n.l. – 399
př.n.l.), první filozof morálky aténského původu a
nezávislý kritik, jehož žákem byl Platón.
• Spisy: Lachés (O statečnosti), Protágoras (Výchova ke
zdatnosti) Hippias menší(O výchově k mravnosti) aj.
• Učil o daimóniu (vnitřním hlasu svědomí).
• Je znám svými výroky:
• ,,Poznej sebe sama".
• ,,Vím, že nic nevím. "
• Byl odsouzen k trestu smrti za údajné kažení mládeže.
269
Platón ( 427 př.n.l. – 347 př.n.l.)
• Významný řecký idealistický filozof a
psycholog. Založil Akademii (první
vysokou filozofickou školu). Zanechal řadu
spisů. Jeho žákem byl Aristoteles.
• Platón duši považoval za nehmotnou a
neviditelnou substanci, která má tři složky:
• žádostivou,
• vznětlivou,
• rozumovou.
270
Aristoteles (384 před n.l.- 322 před
n.l.)
• Významný řecký filozof a psycholog, vychovatel
Alexandra (Velikého) .
• Napsal mj. knihu Peri psychés (O duši).
• Člověk byl pro něho tvor společenský (Zoon
politikon).
• Rozlišoval tři složky duše:
vegetativní (rostlinnou),
animální (živočišnou),
rozumovou.
271
Augustin Aurelius (354 – 430 n.l.)
• Ve svém díle ,,O boží obci" vyslovil theocentrický světový názor, že
hlavním smyslem lidského života je poznání boha. Pozemský stát
nazval : ,,Obec ďábla". Obracel lidi na víru násilím. Kritizoval ho
Petr Chelčický. Augustin aby neproléval krev, tak nechával lidi
upalovat.
• Za základní zdroj lidského vědění označoval víru v božskou autoritu.
Je autorem výroků:
• Fides praecedit rationem ( Víra předchází (předčí) rozum).
• Crede ut intelligas(Spojení víry s rozumem).
• Intellige ut credas, crede ut intelligas. (Poznávej, abys věřil, věř,
abys rozuměl.)
• Zlo považoval za nedostatek dobra způsobený nesprávně
orientovanou vůlí.
• Jen málo lidí je podle něho předurčeno boží milostí k věčnému
spasení .
272
Středověk (476-1492) a
psychologie
• Izolace duševně nemocných v klášteřích
(hospitaly) a vězeních.
• Démonologie- hledají se stigmata diaboli
(znamení ďáblova) na těle nemocných.
• Pořádají se čarodějnické procesy a
exorcismus (vymítání zlých duchů).
• Asi roku 1487 vychází Malleus
Maleficiarum (Kladivo či sekyra na
čarodějnice), příručka pro inkvizitory
273
Středověká psychologie – Tomáš
Akvinský (1225-1274)
• Šlechtic, člen dominikánského řádu, který tvrdil, že
člověk je bytost stojící mezi zvířaty a anděly
• ( s nimi má společný rozum). Zakladatel tzv. tomismu.
• Filosofii považoval za nauku o moudrosti, za racionální
poznávání. Vyznával rozumem ovládanou vůli, která
ovládá smyslové chtění.
• Teologii charakterizoval jako nauku o bohu opírající se o
intuitivní poznání. Zabýval se problémem, kolik andělů
se vejde na špičku jehly.
• V politice byl monarchistou. Tvrdil: ,,Monarcha se stará o
lid a reprezentuje ho.. to je nejlepší záruka míru, jednoty
státu a dobra".
274
NOVOVĚK a psychologie
•
•
•
•
PARACELSUS (1493-1541)
Švýcarský holistický lékař, cestovatel
Působil čas i v Moravském Krumlově
Spojoval empirii, mystiku, magii a
spiritualitu.
• Léčil tělo i ducha (osobnost).
• Každé jsoucno má podle něho viditelné a
neviditelné (astrální) tělo.
275
NOVOVĚK a psychologie
• Paracelsus napsal:
• ,,Kdo nic neví, nic nemiluje, kdo neumí, nic
nechápe. Kdo nic nechápe, je bezcenný.
Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si,
vidí...Čím hlubší poznání, tím větší
láska...Kdokoli si představuje, že všechny
plody dozrávají současně s jahodami, nebí
nic o hroznech,"
276
Novověk
• Renesance, návrat k humanismu.
• Vlastnosti individuální mysli jsou spojovány s tělem a se sociálními
vlivy.
• Dochází k oddělení víry a vědy.
• Rozvoj přírodních věd.
• W. Harvey (1578-1657) popsal krevní oběh. Je také asi autorem
výroku: ,,Vše živé pochází z vejce" (Omne vivum ex ovo).
• První psychiatrická revoluce v Trevíru – profesor LF v Kolíně n/R J.
Weyer (1515-1588) dokazoval, že duševně nemocní nejsou posedlí
zlými duchy ani ďáblem.
• Jsou hledány biologické příčiny duševních poruch a chorob.
277
Novověk
• René DESCARTES (1596-1650),
francouzský racionalistický filozof.
• Podrobil radikální kritice scholastiku
(filosofii středověku). Napsal:
• ,,Rozpravu o metodě,"
• ,,Principy filozofie".
• Je proslaven výrokem: ,,Cogito, ergo sum"
(Myslím, tedy jsem")
278
Novověk
• Jan Ámos Komenský (1592-1670)
• Zakladatel novodobé pedagogiky a pedagogické
psychologie a filozof výchovy.
• Spisy:
• Velká didaktika.
• Informatorium školy mateřské.
• Brána jazyků otevřená.
• Orbis pictus.
• Labyrint světa a ráj srdce.
• Škola na jevišti.
• Vševýchova.
279
Novověk
• J.A. Komenský preferoval induktivní metodu poznávání
před metodou deduktivní, která byla typická pro
středověk.
• Doporučoval učit příkladem, pravidlem a praxí.
• Za ,,zlaté pravidlo" vyučování považoval opírat
vyučování co nejvíce o bezprostřední smyslovou
skutečnost (princip názornosti).
• Doporučoval čtyři šestileté stupně školy:
• Mateřskou (u matky) do 6 let, obecnou v mateřském
jazyce od 6 do 12 let, latinskou od 12 do 16 let a
univerzitu od 18 do 24 let.
• Jeho pojetí školy je ,,dílna lidskosti".
280
Novověk
• John Locke (1632-1704) anglický filozof,(senzualista a
empirik, předchůdce behaviorismu), pedagog,
psycholog a liberální politik.
Stoupenec individuální výchovy mladého zdatného
gentlemana, který má zdravého ducha ve zdravém těle.
• Doporučoval otužování, prostou stravu, dostatek
pohybu, kvalitní spánek a sebeovládání.
• Vychovat radil příkladem.
• Vrozené ideje odmítal, tvrdil, že : ,,Nic není v intelektu,
co předtím nebylo ve smyslech". Mysl novorozence je
tabula rasa ( nepopsaná ).
281
Novověk
• Kritikem Johna Locka byl německý matematik,
filozof, diplomat, historik, poslední evropský
polyhistor Gottfried Wilhelm Leibniz (16461716), předchůdce pronikání psychologie do
mimovědomých vrstev osobnosti (tedy
předchůdcem psychoanalýzy a humanistické
psychologie) svým učením o monádách, jako
aktivních substancích odrážejících v sobě celý
svět,vynálezce ,,prapočítače" , objevitel
diferenciálního počtu, kosmický optimista, který
uváděl, že Bohem stvořený svět je
nejdokonalejší ze všech možných světů
282
Osvícenství
• Francouzská revoluce 1789
• Druhá psychiatrická revoluce – Skutečná
reforma péče o duševně nemocné
• Model humánní léčby podle filantropa Williama
Tuke (1732-1822) – (klinika York Retreat ), který
1796 založil útulek pro choromyslné a podle
Phillippa Pinela (1745-1826) zakladatele
psychiatrie, který dal 1793 duševně nemocným
sejmout pouta .( Bicetre, Salpetriere):
terapeutický režim, léčba prací, prvky
psychodramatu.
• Systematická klasifikace duševních poruch.
283
Jean Jacques Rousseau (17121778)
• Ideový předchůdce Velké francouzské
revoluce (1789).
• Požadoval přirozenou a svobodnou
výchovu.
• Kladl důraz na rozvoj smyslového
vnímání.
• Zdůrazňoval význam empirie (zkušenosti)
284
Johann Heinrich Pestalozzi (17461827)
• Výchovné vyučování formující i mravní
profil jedince.
285
Johann Friedrich Herbart (17761841)
• Pedagog a psycholog.
• Proces výchovy se člení na vedení,
vyučování a mravní výchovu.
286
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)
• ,,Volná škola"
287
Herbert Spencer (1820-1903)
• Filozof, sociolog, psycholog a pedagog.
• Spisy:
• Výchova rozumová, mravní a tělesná
(1861).
• Sedm dílčích didaktických principů: od
jednoduchého ke složitému, od neurčitého
k určitému, od konkrétního k abstraktnímu
atd.
288
John Dewey (1859-1952)
• Filozof, psycholog, pragmatický pedagog.
289
Založení experimentální
psychologie
• Wilhelm Wundt 1832-1920) lékař, fyziolog
a psycholog
• 1879 založil experimentální
psychologickou laboratoř (institut, ústav)
na univerzitě v Lipsku
• Introspekce byla tehdy hlavni
psychologickou metodou
290
Experimentální psychologie
• Herman Ebbinghaus (1850- 1909)885
• Kniha O paměti (Ueber das
Gedächtnis),1885
• K experimentům používal bezesmyslových
slabik
291
Přírodovědně orientovaná
psychologie
• neurofyziologie ( studium mozku a nervové
soustavy )
• reflexologie ( Purkyně, Pavlov,
Sečenov, Bechtěrev )
• fyziologie vyšší nervové činnosti
• Klasické podmiňování
292
Behaviorismus
• chování je určené (determinované) stimuly (učením)
všeho druhu
• John Broadus Watson ( 1878-1958):
zakladatel S- R teorie - behaviorismu
• Stimulus.......(Black Box)........Respons
• (podnět.........osobnost.........odpověď)
• (vstup...........psychika...........výstup)
•
(zvyky)
–
–
–
–
zpevňování reakcí (svědomí) – zvyky – učení, výchova
Identifikace, imitace
nevědomí takřka neuznává
názor a lidskou povahu je neutrální (i povahu lze ,,učit")
293
Neobehaviorismus
• Burrhus Frederic Skinner (1904 – 1990)
• americký psycholog
–SOR
– O – intervenující proměnná (NAVÍC)
• (,,drivy", popudy, pudy, motivy, potřeby,
zájmy,hodnoty,
• ideály, přesvědčení)
• Operantní podmiňování
294
Psychoanalýza
• Sigmund Freud (1856 – 1939)
– Vrstvy (struktura) osobnosti (id, ego, superego-svědomí,
nadvědomí)
– vědomí, předvědomí, podvědomí, nevědomí
– maximalizovaná role nevědomí (ledovec)
– 2 základními pudy (motivy) determinující chování a
prožívání:
– EROS ( sex, libido, pohlavní pud )
– THANATOS (agrese, pud ke smrti )
– Oidipovský komplex
– Elektřin komplex
– Bariéry osobnostního růstu: nevědomé konflikty a fixace
– Názor na lidskou povahu spíše negativní
295
Individuální psychologie
• Alfred Adler (1870 – 1937)
• ZAKLADATEL INDIVIDUÁLNÍ
PSYCHOLOGIE
• psychologická pozice člověka
–
touha po moci
–
vrozený komplex méněcennosti
–
sourozenecká konstelace
– budování pedagogicko psychologických
poraden v USA
296
Analytická psychologie
• Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
• Zakladatel analytické psychologie
•
asociační experiment
•
typologie – extrovert x introvert
•
diagnostika čtyř druhů extrovertů a
čtyř druhů introvertů
•
kolektivní nevědomí (archetypy)
297
Kognitivní psychologie
• člověk je rozumem nadaná a řízená bytost
• Jean Piaget ( 1896 – 1980 )
–
–
–
–
–
–
–
teorie lidského poznání
adaptace ( asimilace,akomodace)
Stadia kognitivního vývoje:
1) Senzoricko- motorické (do 2 let)
2) Předoperační (2 až 7 let)
3) Stadium konkrétních operací (7 -12 let)
4) Stadium formálních operací (12 let a více)
•
298
Kognitivně – behaviorální
psychologie
• Albert Bandura (nar. 1925)
• Teorie sociálního učení
• Self-efficasy –sebeúčinnost, vnímaná
vlastní zdatnost (nezdolnost- hardiness),
sebedůvěra, víra ve vlastní schopnosti a
možnosti, v možné sebeuplatnění
• Self jako základ osobnostní identity
299
Kognitivní psychologie
• Ulric NEISSER (nar. 8.12.1928)
• Autor prvního reprezentativního textu
Cognitive Psychology (1967)
• Chceme-li pochopit chování, musíme
zkoumat vnitřní mentální události
300
Humanistická psychologie
1
• Abraham Maslow ( 1908 – 1970 )
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
zakladatel humanistické psychologie
hierarchie lidských potřeb
teorie motivace
idea seberealizace
Potřeby (pyramida)
Vrchol pyramidy – seberealizace, naplnění vlastního potenciálu
(subjektu možného).
Estetické potřeby symetrie, řádu a krásy.
Kognitivní potřeby vědění, rozumění a zkoumání.
Potřeba uznání, ocenění, úcty, úspěchu.
Potřeba sounáležitosti a lásky.
Potřeba bezpečí a ochrany.
Fyziologické potřeby (hlad , žízeň, sex, spánek).
301
Humanistická psychologie
2
• Viktor Emanuel Frankl (1905-1997)
–
–
–
–
–
význam životního smyslu pro člověka
existenční analýza
3 druhy hodnot:
tvůrčí,
zážitkové,
postojové.
Spisy:
Vůle ke smyslu, 1994
Člověk hledá smysl, 1994
Co v mých knihách nenní, 1997
302
Humanistická psychologie 3
• Carl Ransom Rogers ( 1902 – 1987 )
• zakladatel nedirektivní, na klienta zaměřené
psychoterapie a výchovy
– „Mohu žít zde a nyní podle své volby.”
– Tím, že je člověk přijímán druhými, přijímá i sám sebe –
tehdy je možné pravé sebepoznání. Otevřenost vůči
zážitkům, důvěra ve své vlastní vnitřní řízení.
– Když terapeut dokáže poskytnout určitý druh vztahu, tak
klient v sobě objeví kapacitu využít tento vztah pro svůj růst
a dojde ke změně v jeho osobnosti.
– Účinek je závislý na :
– pozitivním hodnocení a emocionální vřelosti
– verbalizaci emocionálních zážitkových obsahů
– sebekongruenci a opravdovosti
303
Humanistická psychologie 4
•
•
•
•
Názor na lidskou povahu pozitivní.
Chování je možné podle svobodné volby.
Hlavní cíl: sebeaktualizace.
Základní prvek osobnostní struktury je já (jáství),
obraz sebe sama (selfimage)
• Role nevědomí je minimalizovaná.
• Svědomí je dáno ideálním já
• Bariéry osobnostního růstu: Inkongruence
(vnitřní rozpory, nesouhlasy, nesoulady).
304
Lewis Madison Terman (1877-1956), výzkumný pracovník, tvůrce
testů.
Předpoklady úspěšnosti rodiny
•
•
•
•
•
•
Mimořádná spokojenost v původní rodině.
Šťastné dětství.
Bezkonfliktní vztah k matce a otci.
Disciplinovaná výchova (ne však drsná).
Silné citové pouto k matce a otci.
Otevřený vztah rodičů k dětem v otázkách
sexuality.
• Ne časté a ne příliš tvrdé tresty v dětství.
Vyrovnaný předmanželský vztah.
305