JAPONSKÉ PÍSMO
Download
Report
Transcript JAPONSKÉ PÍSMO
Úvod do studia jazyka – 2.
•
•
Mluvená a psaná podoba jazyka
Japonské písmo
Mluvený a psaný jazyk
Mluvená podoba
• vyvíjela se postupně společně s člověkem
Psaná podoba
• vznik před 5 tis. lety
• u jednotlivých kultur velké rozdíly
Rozdíly:
• diachronní pohled
• současný stav:
• forma a obsah, záznam a přenos, prostor a čas
Rozdíly
Psaný jazyk:
obsahová sevřenost
převažuje monolog
delší a složitější souvětí
výrazová sevřenost
chybí přímý kontakt
nemožnost aplikovat některé jazykové
prostředky a neverbální komunikaci
• nereaguje na změny v jazyce
•
•
•
•
•
•
Vývoj písma
Z jednoduchých obrázků
ALE:
Kdy se z obrázků stane písmo?
Vývoj písma
Písmo
• označuje určitou jazykovou jednotku
• když se obrázky přestanou vztahovat k
předmětu, ale spojí se s jazykovou jednotkou
• nejstarší: Egypt, Sumer, Čína, říše Mayů
Sumerské klínové písmo
Ideografická písma
= Slovní písma
Ideogramy
Znak označuje slovo
Rébusový zápis
Např.: čínské znaky
Piktografické = obrázkové písmo
• znaky - podoba původních obrázků – stylizace
a zjednodušení
• některá nerozluštěna
• př.: hieroglyfy
Egyptské hieroglyfy
Mayské písmo
Slabičné písmo
Z ideografického písma
Znak označuje slabiku
Menší počet znaků
Např.: indické písmo dévanágarí
Dévanágarí
Hlásková abeceda
První – Féničané
1 znak = 1 foném
V současnosti nejrozšířenější
Např.: ???
Azbuka, abeceda
Azbuka
Vývoj u nás
9. st. – Konstantin a Metoděj – hlaholice
Přijetí latinky
9./10. st. – Makedonie - cyrilice
Cyrilice
JAPONSKÉ PÍSMO
Charakteristika a vývoj
Jaké systémy využívá japonština k
písemnému záznamu?
1. ___________?
2. ___________?
3. ___________?
4. ___________?
Tzv. kandži kana madžiri / kandži kana
rómadži madžiri
Př.: このTシャツは本当にキレイだな。
Klasifikace kandži
Podle grafické struktury – tzv. rikušo
1. šókeimodži – piktogramy, ikony (木)
2. šidžimodži – nedělitelné, naznačují abstraktní
představu (中)
3. kaiimodži – ideogramy (休)
4. keiseimodži – fonogramy (燃)
5. tenčúmodži – varianty, znaky odvozené (老 →
考)
6. kašamodži – fonetické výpůjčky (来)
Zvláštní skupiny kandži
Kokudži
◦ znaky vytvořené v Japonsku
◦ velké množství – používá se jich jen pár
◦ Př.: 働、畑、峠
Kokkun
◦ znaky, kterým byl v japonštině přiřazen jiný
význam
◦ Př.: 沖
Specifická použití znaků
Furigana 振り仮名
Okurigana 送り仮名
Atedži 当て字
Další znaky
Nejsou to kandži – nemají lexikální význam, ani
vlastní čtení
Odoridži: 々 ヽ ゝ
Malé ke - ヶ(箇)
◦ 一ヶ月、霞ヶ丘 - Kasumigaoka
Interpunkční znaménka
Interpunkční znaménka
Čárky: 、,
Tečky: 。.
Nakaguro:・
Závorky a citační znaménka: 「」『』()
Ostatní: ~ ! ?
Způsob zápisu
Bez mezer mezi slovy
Tategaki
◦ svisle – zprava doleva
◦ knihy
Jokogaki
◦ vodorovně – zleva doprava
◦ odborné články
Více řad interpunkčních znamének
Styly písma
5 základních stylů písma
1. kaišo – běžný styl
2. gjóšo – semikurzivní styl
3. sóšo – trávový styl
◦ kaligrafie
4. tenšo – pečetní styl
◦ osobní razítka
5. reišo – mnišský styl
Styl kaišo
Styl sóšo
Styl gjóšo
Styl tenšo
Styl reišo
Styly čtení
Modžijomi (文字読み) – čtení znaků
◦
◦
◦
◦
◦
kunjomi
onjomi
džúbako – kombinace onjomi a kunjomi
jutó – kombinace kunjomi a onjomi
nanori – čtení používáno ve vlastních jménech
Kotobajomi (言葉読み) – četba celého
slova
◦ 明日、日本、文字
◦ atedži – タバコ 煙草
Transkripce japonštiny
Hepburnova transkripce
◦ ve světě nejpoužívanější
Nippon-siki
◦ standardizovaná forma přepisu
Kunrei-siki
JSL
Český (slovenský) přepis
Vývoj japonského písma
Do cca 5. st. Japonci neměli vlastní písmo
Od cca 5. st. - seznámili se s vyspělou čínskou
kulturou – postupně přizpůsobovali čínské znakové
písmo
◦ čínský zápis byl nejprve předčítán sinojaponsky
◦ později byl k významům těch znaků, pro které
existovalo ekvivalentní slovo v japonštině, tento
ekvivalent přiřazen
◦ zásadní rozdíly i ve slovosledu a gramatice –
označovány v čínském textu soustavou značek
Cca 9. st.- ze znaků, resp. manjógany se vyvinula 2
slabičná písma (souhrnně kana 仮名)
Manjōgana
Fonetické (spíše než sémantické) použití znaků
(šakuon 借音)
Zprvu se pro určitou japonskou slabiku (móru)
používala řada znaků, postupně se počet ustálil
Báseň 17/4025 z Manjōšū :
之乎路可良 多太古要久礼婆 波久比能海安佐奈藝思多理
船梶母我毛
志雄路から ただ越え来れば 羽咋の海 朝凪したり 船梶
もがも
Šijodžikara tadakoekureba
funekadžimogamo
hakuhinoumi asanagišitari
Katakana かたかな(片仮名)
Kdo ji vytvořil?
K čemu byla používána?
Z čeho vznikla?
Katakana かたかな(片仮名)
Vytvořena buddhistickými mnichy (polovina 10. st.)
Původně používána pro vysvětlování učených spisů a
pro oficiální texty
Později (12. st.) – znaky + katakana např. i v
pohádkách
„Kata“ = část → katakana vznikla z částí čínských
znaků
V současnosti:
◦ fce kurzívy
◦ cizí slova
◦ zvýraznění slova
◦ citoslovce
Hiragana ひらがな(平仮名)
Kdo ji vytvořil?
K čemu byla používána?
Z čeho vznikla?
Hiragana ひらがな(平仮名)
Původně používána v literárních dílech a soukromé
korespondenci
Vznikla u císařského dvora
V raném stádiu používána ženami – onnade (ženská
ruka)
Nazývána také jako „písmo žen“
Od konce 9. st. – používána i pro zápis poezie (Kokinšú,
905)
„Hira“ = běžný, snadný, zakulacený (charakterizuje tvar
hiragany)
→ Hiragana vznikla zjednodušením celých čínských
znaků
Hiragana ひらがな(平仮名)
V současnosti:
◦ pomocná slova
◦ gramatické koncovky
◦ určité významové okruhy slov
Katakana
Hiragana
伊
→
イ
以
→
い
呂
→
ロ
呂
→
ろ
二
→
ニ
仁
→
に
己
→
コ
己
→
こ
加
→
カ
加
→
か
女
→
メ
女
→
め
多
→
タ
太
→
た
Konvence pro používání kany
仮名遣い(かなづかい)
Teika kanazukai (定家仮名遣い)- Fudžiwara
no Teika (1162-1241)
Rekišiteki kanazukai (歴史的仮名遣い)
Gendai kanazukai (現代仮名遣い)=
Šinkanazukai (新仮名遣い) - 1946
Historická konvence
歴史的仮名遣い
Předpokládá se, že tento zápis obecně
odpovídá výslovnosti v obd. Heian
ゐ/ヰ wi a ゑ/ヱ we
けふ
=
きょう (今日)
dnes
てふ
=
ちょう (蝶)
motýl
ゐる
=
いる (居る)
být, existovat
あはれ
=
あわれ (哀れ)
smutek, soucit
かへる
=
かえる (帰る)
vrátit se
ゑびす
=
えびす (夷)
barbar
くわし
=
かし (菓子)
cukroví
とうきやう
=
とうきょう (東京) Tokio
Změny způsobu zápisu
období Meidži (po r. 1868) – J myslitelé si začali
uvědomovat přílišnou složitost písma a obtížnost
přejímání všeho nového
pozdní 19. st. - Gembun ičči undó (言文一致運動)
= Hnutí za jednotu mluveného a psaného
jazyka
1887 – vydán soubor 2000 čínských znaků
doporučených pro výuku na ZŠ a SŠ
1900 - 1. reforma záznamu J (zredukován počet
variantních forem kany a některých znaků)
Změny způsobu zápisu
po WWII – obnovení diskuzí o zjednodušení písma,
pokračuje dodnes
1946 - „Znaky náležitého použití“ (Tójó kandži hjó 当
用漢字表) – 1850 znaků
1947 - 1950 – reforma písma
1968 – k základní tabulce přidáno dalších 115 znaků
používaných ve jménech
1981 – další závazná norma –„Znaky běžného
užití“ (Džójo kandži hjó 常用漢字表) - 1945 znaků
Přečtěte
仮名
(片仮名・平仮名)
仮名遣い
言文一致運動
当用漢字表・常用漢字表
文字読み・言葉読み