Ústavní systém
Download
Report
Transcript Ústavní systém
1. vztahy mezi nejvyššími státnimi orgány a
jejich činnost
2. vztahy mezi občanem a státem (t.j.
demokraticka úprava lidských a občanských
práv)
3. vztahy mezi ústavně kvalifikovanými celky
územního uspořádání (vztahy mezi centrem a
státem, v státech s federalistickou nebo
spolkovou formou uspořádání)
4. volební systém
5. zásadní úprava činnosti politických strán
◦ Rozdíl mezi USA a západoevropskými zeměmi
◦ Podla ústavního práva USA politické strany nejsou součástí úpravy
ústavního systému, podle západoevropské úpravy tomu tak jest,
včetně nepsané britské ústavy
„constitutional conventions“
• tvoří onu nepsanou část
ústavy
• nejsou právem vynutitelné
◦ Ústavní zvyklosti určují základní ústavní prodedúry
6. úprava samosprávy
◦ Hlavně ústavy přijaté po 2SV
◦ Starší ústavy samosprávě nevěnují pozornost
Ústavní systém:
Systém ústavou definovaných státních orgánů
Politický systém:
Zahrnuje všechny instituce a organizace,
včetně nestátních, které napomáhájí
uskutečňovat činnost státním orgánům
2 hlediská
struktúra
ústavního systému
vztahy mezi
nejvyššími státními
orgány
Státy unitární
Státy složené ze suverénních státních celků
část právomoci státu je přenesená
na federace, spolky a pod.
Není suverénny stát
Není nositelem suverenity
Schvalování zákonů podléha souhlasu ve
včech státech konfederace
Jedná se o přechodní polostátní útvar;
směřuje k zániku státnosti nebo vzniku
federace
Rozlišujeme:
1. federace vzniklé zdola
◦ Na základě smlouvy mezi jednotlivými členskými státy
◦ Ústavní zakotvení výlučné právomoci federace v
taxatívně vymezených případech – jinak mají
kompetence státy nebo lid
◦ USA
2. federace vzniklé zhora
◦ Celtrální státní moc
◦ Historická tradice státnosti
◦ SRN
Je typická pro federace vzniklé zhora
1. výlučná kompetence federální
2. výlučná kompetence členských států
3. konkurující právomoc federace a států
Cílem je upevnění státní federální moci
Jedná se o modelové pojetí fungováni orgánu
státní moci
Nejde o dílčí vztahy mezi orgány státní moci
Je to koncepční přístup
Západoevropská právní kultúra:
1. monarchie
2. republiky
Je to tradiční třídení
Ustupuje tradiční monarchie
Monarchie je jen symbol státnosti
Americká politická kultúra:
Silne protimonarchistická
V 19. století byli USA ůtočištěm uprchlíků z
evropských absolutistických monorchií
1. ústavní systém shromáždění
2. ústavní systém parlamentní
3.ústavní systmém direktoriální
4. ústavní systém prezidentský
5. ústavní systém neoprezidentský
Vycházel z Rosseauova pojetí suverenity lidu jako
vrcholné, nezcizitelné a nedělitelné moci
První model: Francie, 1793,
Ústava 1. republiky
Moc zákonodárna i výkonná náležela nedílně
zastupitelskému orgánu
Zákonodárna moc náležela zastupitelskému
zákonodárnimu sboru jako celku
Výkonná moc – výkonná rada, která byla volená a
plně odpovědná zákonodárnemu sboru
Tento ústavní systém byl pokusem o
nastolení demokratického konstitucionalismu
V důsledku revoluce se plně nerealizoval
Předpokláda se, že kdyby byl realizován, tak
by se ochýlil od svých prvotních ídey a
rozhodujíci moc v státě by přešla do rukou
výkonné rady
Hlavním nedostatkem tohoto systému byla
absence dělby moci
Tradiční model:
Horizontální – zákonnodárna a výkonna moc
(Lock)
- soudní
(Montesquieu)
Brzd a diktatúry
Limity dělby moci – úkolem je mít funkční
systém
Systém brzd a vyvážení (check and ballances)
Až později, s rozvojem samosprávy (selfgovernment)
Charakteristické pro angloamerický a
švýcarský konstitucionalismus
Moc se dělila mezi stát a jeho útvary po
vertikální línii
Nejstarší ústavní systém (Anglie)
Typický pro západoevropský konstitucionalismus
Vycházel z anglického ústavního prototypu 19.
století
Vlyv: skandinávske krajiny, Belgie, Lucembursko,
Francie (zejména v roce 1875....Duverger: Francie
transformovala britský parlamentní systém do
republikánskeho rámce), Rakousko a Nemecko
(po 1SV), Itálie
Nejvyšší státni moc náleží parlamentu
Suverenita parlamentu
Vláda je koncipována jako výbor parlamentu
Vládu tvoří poslanci
Vláda je odpovědná parlamentu
Vláda pro svou činnost potřebuje důveru
parlamentu
Vladu na návrh předsedy vlády formálně menuje
hlava státu
předseda vítězné politické strany
Vláda předstupuje před parlament a žáda o
vyslovení důvěry
vyslovení nedůvěry – vláda odstupuje
Vrcholním arbitrem při konfliktech mezi
vládou a parlamentem je hlava státu
Příjme demisii vlády a pověří jinou osobu
zestavením nové vlády
nebo
Demisi nepříjme , rozpustí parlament a
oznámi konání nových voleb
Král, prezident
Podle původní parlamentní koncepce je hlava
státu zásadně neodpovědná za své ústavní
jednání jinému státnímu orgánu
Formálně se požaduje kontrasignace zákonů
V Anglii: „Královna panuje ale nevládne!“
Ústavní odpovědnost za jednání hlavy státu tak
nese ministerský předseda, nebo jiný člen vlády
Tento ústavní model vyžaduje spolupráci
vlády a parlamentu
Výkon funkce vlády je podmíněn důvěrou a
podporou parlamentu
Moc vlády je odvozená od moci parlamentu –
to je původní britská koncepce vlady jako
výboru parlamentu
Originální model
Uplatnil se pouze ve Švýcarsku
Vychází z ústavního systému parlamentního,
ale výrazně se liší v prosazovaní zásad příme
demokracie (parlamentní systém –
zastupitelská demokracie) - 1. rozdíl
Lid rozhoduje o obsazení zastupitelských
orgánů
Od místní správy až po nejvyšší orgány státu
Suverenitu lide garantuje ústava
Formálně se uskutečňuje referendem
Referendum:
1. akceptuje zákonodárnou právomoc
zastupitelského sboru
2. koriguje zákonodárnou právomoc
zastupitelského sboru
Vláda je volená ... 2. rozdíl
Švýcarská vláda, t.j. Federální rada je volená
Federálním shromážděním (t.j. nejvyšším
zastupitelským sborem)
Pozice ministrá je neobvyklé stabilní – není
možné ho odvolat ze strany předsedy vlády,
prezidenta nebo zákonodárního sboru
Dělba moci se efektívně uplatňuje
Činnost vlády je separováná od činnosti
parlamentu
A to, i když je vláda volená !!!
3. rozdíl
Příště:
Ústavní systém prezidentský
Ústavní systém neoprezidentský