Transcript uceni VY_32_INOVACE_nov08

Škola:
Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno
Označení:
CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov08
Autor
Mgr. et Mgr. Jitka Nováková
Vzdělávací obor:
Psychologie
Tematická oblast:
Obecná psychologie
Téma:
Učení
Určeno pro:
1. ročník středních pedagogických škol, kvintu gymnázia
Vytvořeno dne:
31. 8. 2013
Klíčová slova:
učení, intencionální a funkcionální učení, podmiňování, druhy učení,
kognitivní mapa
Metodický popis:
rozsah 1 vyučovací hodina;
prezentace obsahuje výklad procesu učení, dává je do souvislosti s
kognitivními procesy, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu
porozuměli a návod k analýze vlastních učebních strategií
Učení



získávání individuální zkušenosti, má
adaptační funkci
jedinec se přizpůsobuje přírodním i
společenským podmínkám, nabýváním
nových znalostí a způsobů reagování
patří k autoregulačním mechanismům
na jejichž základě se formuje vědomí,
chování a osobnost jedince




základní proces vytváření asociací,
spojení mezi událostmi, vjemy, zážitky,
představami a cíli, tj. mezi podněty –
stimuly a reakcemi; (asocianismus; S-R
psychology; behaviorismus);
důležitý je motiv,
vyvíjená činnost,
cíl a zpevnění;


intencionální učení – záměrné, přímé;
funkcionální učení – nepřímé, skrze
prostředí, hru, činnost;
Druhy učení:



a) habituace – navykání; opakovaná
stimulace (např. zvykání si zvířat na lidi)
b) senzibilizace – zvyšování vnímavosti
vůči objektům (opakem habituace)
c) vtiskávání – rychlé učení u mláďat;
souvisí s instinkty (např. matka housete
nahrazena jiným objektem – míčem a za
ním pak mládě chodí)
d) asociativní učení – podmiňování
složitější forma učení; vytváření
podmíněného reflexu;
 1) klasické podmiňování – učení se
tomu, jak děje následují po sobě; učení se
signálům; I.P. Pavlov, reflexologie, reakce
u psů, nesouvisející stimuly: světlo –
žrádlo, potom automaticky: světlo – sliny;
důležitou úlohu hraje opakování
podnětů;
d) asociativní učení – podmiňování

2) operantní; instrumentální
podmiňování – učení operantním vzorcům
chování metodou pokus – omyl; reakce není
na stimulující podnět, ale je vyvolána
aktivním působením organismu;

zákon efektu S-R zpevněno, jestliže
následuje příjemný stav (odměna),
nepříjemný výsledek (trest) chování
potlačeno; nejen opakování, ale i účinek je
podstatný a procesu učení; Thorndike;
Skinner; (např. kočka v kleci, tlakem na
páčku se z ní dostane; holub v kleci, klovne
do centra terče, vysype se zrní, naučí se
klovat správně);

e) učení vhledem – klade důraz na
vnitřní zpracování stimulu, důležité jsou i
procesy kognitivní; chápání vztahů, náhlé
vytvoření reakce bez metody pokus –
omyl; (např. šimpanz v kleci použije tyč k
dosažení banánu bez zkoušení, vhledem
do situace); proti asocianismu celostní
psychologie Gestalt;

f) učení nápodobou; observační –
pozorování toho, jak jiní dosahují cíle po
němž jedinec touží, napodobování jejich
chování; u sociálně žijících živočichů;
význam u lidí při sociálním učení (vzory);
Specificky lidské formy učení:
je pro ně třeba rozvinutí procesů
kognitivních a paměťových
 senzomotorické učení
 kognitivní učení
 sociální učení

g) senzomotorické učení – řetězec
pohybových reakcí navazujících na sebe,
dynamický stereotyp, využívá
procedurální paměť, výsledkem
senzomotorická dovednost;

h) kognitivní učení – zdokonalování
poznávacích procesů, zejména myšlení,
vytváření tzv. kognitivních map – učení
se pojmům, principům a řešení problémů,
poznávání vztahů – funkčních, kauzálních;
specifický způsob: verbální učení –
memorování, opakování pouček, básniček;

i) sociální učení – observační; pozitivní i
negativní identifikační vzory, modely;
odměny – pochvaly, uznání;
Principy učení:






1. kontinuita: události musí být v těsném
časovém vztahu; styčnost světlo – žrádlo;
2. opakování: časté opakování podmínek;
3. zpevnění: posiluje účinek toho, co se děje po
reakci (např. odměna); podstatou je dosažení
uspokojení;
4. generalizace: naučená reakce se rozšiřuje i
na podobné podněty;
5. diferenciace: rozlišování různých podnětů a
reakcí, vytváření alternativ;
6. vyhasínání (extinkce): není-li reakce
zpevňována začíná slábnout;
Výsledky učení:


vědomosti – poznatky, fakta, pravidla,
pojmy; mohou být formální – nerozumím
jim;
dovednosti




senzomotorické, motorické
intelektuální
sociální;
návyky – ustálené způsoby chování;
Činitelé působící na učení




přítomný stav, únava a pozornost;
ovlivňuje mikroklima; zmírnění –
odpočinek, aktivní, pasivní;
zralost, dosažená úroveň;
chronické zatížení: nemoci, handicapy,
sy ADHD;
temperament, úroveň motivace;
s kterými jevy souvisí učení








vnímání – zkušenost je vnímána
myšlení – hledání souvislostí mezi podněty
představy – zpracování zkušenosti
pozornost – zesiluje efekt učení
vůle – efektivita záměrného učení
emoce – podpora, intelektuální emoce
motivace – energetizace
paměť – získána zkušenost je uchována
???


jaké mohou být strategie učení
kdy ve vývoji se člověk učí učit,
organizovat a zefektivňovat učení
druh učení





ochočení zvířátka
reakce na zvonění
jízda na kole
cinkne mikrovlnka a
dítě pláče hlady
dítě se adaptuje na
dětský kolektiv MŠ

habituace
senzibilizace
senzomotorické učení
klasické podmiňování

sociální učení



Použité zdroje
PLHÁKOVÁ, A.: Učebnice obecné psychologie,
Academia, Praha 2005. ISBN 80-200-1387-3
VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum,
Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3
osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU
Brno
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty
vlastní originální tvorbou autora.