Transcript 07 Autoagresivita - suicidita, sebepoškozování ()

Autoagresivita
Suicidální chování a jednání
Sebepoškozování
Poruchy příjmu potravy
Suicidalita, Sebepoškozování, Anorexie,
Mentální anorexie, Mentální bulimie,
záchvatovité přejídání





Suicidální chování zahrnuje nápady, fantazie,
myšlenky,výroky, proklamace, pokusy, aniž by
muselo dojít k vlastnímu suicidiu (z lat. suicidium –
sebevražda).
Suicidální jednání (behaviorální projevy směřující
k vykonání suicidia) a sebepoškozování jsou
nejzávažnější projevy autoagrese.
Přání zemřít může být nejednoznačné, spojeno s
různými fantaziemi depresivního i agresivního
charakteru.
Měkčí a tvrdší způsoby suicidálního jednání.
Suicidium komplexní lidské chování biické nebo
patické povahy.
Suicidální chování – Suicidální jednání
Biická sebevražda: motiv vychází z reality,
například bilanční sebevražda.
 Patická sebevražda: spojení s depresí(pocity
beznaděje, autoakuzace, negace budoucnosti…),
se schizofrenií (úleva od halucinací), závislosti na
alkoholu a návykových látkách obecně (úleva od
těžkého odvykacího syndromu, akutní halucinózy),
s poruchou osobnosti (emoční nestabilita), s
posttraumatickou stresovou poruchou apod.
 Únik ze zátěžové situace, autoagrese, snaha
upozornit na sebe …

Biologická, sociologická, psychologická,
podstata sebevraždy







Osmá nejčastější příčina smrti u dospělých, druhá
ve věku 15-24 let.
Sezónní výskyt –pozdní jaro, podzim.
Dokonaná sebevražda v 90 % iniciována duševní
nemocí, v 50 % deprese, 30-40% iniciace
alkoholismem, schizofrenií a poruchami osobnosti.
Pouze 5% souvisí s závažnou tělesnou nemocí.
Výskyt roste s věkem, hodně 15-24, nejvíce po 75
let věku.
Poměr pokusů a dokonaných sebevražd 10:1.
Ženy 3x častěji než muži, muži 4x častěji dokonají.
V historii v absolutních číslech ČR 1300-4000
ročně.
Faktografie sebevražednosti
Fáze symbolické úrovně suicidálních tendencí,
člověkem čelící mnoha zátěžím, přičemž se
sebevražda zdá být jediným možným řešením.
2. Fáze plánování, kdy probíhá akceptace
sebevraždy jako nejvhodnější způsob řešení
problémů, hledá se způsob vykonání podmínky
realizace, čas.
3. Fáze realizace. Uskutečnění.
1.
Náhlá jednání bývají ojedinělá, suicidální jednání
mívá různě dlouhou latenci (bilanční a
impulzivní, rituální sebevraždy - seppuku).
Motivace suicidálního jednání - spouštěč
Úmyslné sebepoškození dle MKN – 10 kód X60-X84 –
25 způsobů provedení sebevraždy.
 Kriteriem závažnosti je přítomnost nebo nepřítomnost
suicidálního plánu. Pokud plán má, o jeho závažnosti
rozhoduje: letalita metody, dostupnost prostředků,
promyšlenost detailů, příprava na smrt.
Příčiny suicidálního jednání medicínské (onemocnění),
sociální a psychické
 Sociální faktory: neuspokojivé sociální vztahy,
dysfunkční rodina, ztráta sociálních vazeb,
ekonomické faktory.

Způsoby provedení suicidia
Příčiny psychologické
1. Zúžení subjektivního prostoru –omezené
prožívání a vnímání, jednostranné vnímání
reality, cítí se v pasti, dominuje úzkost, strach
a bezmoc, není schopen regulovat emoce,
vlastní existenci prožívá jako bezcennou…
2. Zablokovaná agresivita nebo její obrácení
proti sobě – nemá schopnosti, kvality, je vinen
situací, není východiska, k sobě cítí nenávist
a hněv…
3. Naléhavé suicidální fantazie - přání být mrtev
Ringelův presuicidální syndrom – triáda
symptomů suicidálního vývoje
Primární prevence eliminace rizikových faktorů,
podpora duševního zdraví, posílení protektivních
faktorů.
 Sekundární prevence – včasné zachycení a
zahájení léčby klinických projevů, cílena na
rizikové skupiny.
 Terciární prevence – mírní následky klinické
poruchy, ochrana před opakováním.

Prevence suicidality – krizová intervence








Navázat kontakt a rozvíjet vztah.
Udržet komunikaci.
Poskytnout sociální podporu.
Dát najevo svoji empatii nikoliv souhlas s jeho
jednáním.
Rozumět suicidiu jako volání o pomoc.
Hledat alternativní způsob řešení problémů,
alternativy i pro budoucí řešení krizí.
V případě duševní poruchy zajistit následnou péči.
Minimalizovat dostupnost prostředků použitelnost
k suicidiu.
Hlavní zásady krizové intervence
Je aktem autoagrese bez záměru zemřít, pouze
poškodit tělesnou integritu, častěji dívky, často má
sociální souvislosti.
 Rizikové skupiny: osoby pohlavně zneužité,
sexuálně nebo tělesně týrané, problematický
vztah k vlastnímu tělu; ženy se sklonem k
sebeobviňování; neschopnost vytvořit strategie
řešení problémů a překonávání překážek; osoby s
duševními poruchami.
 Individuální a skupinová psychoterapie.

Sebepoškozování - automutilace