Transcript Přesvědčování a změna postojů. Psychosociální faktory ovlivňující

Přesvědčování a změna postojů.
Modely proenvironmentálního
chování
Přednáška 7
Princip racionální volby
Princip racionální volby - vrozená lidská
tendence jednat ve svém vlastním zájmu.
 Tento princip se velmi výrazně projevuje
v oblastech, kde je vyžadována změna chování
směrem k udržitelnému rozvoji.
 Příklad: pro jednotlivce může být rozumné použít na cestu do obchodu
vzdáleného jen několik bloků svůj osobní automobil, toto chování však
není racionální z hlediska zájmů celku a je škodlivé pro prostředí.
 Podle některých ekonomů, sociologů a psychologů se
lidé chovají pouze utilitárně, jsou motivováni náklady
nebo prospěchem.
 Na tomto principu staví environmentální ekonomická
politika - cenové zvýhodnění udržitelného chování a
znevýhodnění neudržitelného chování.
 Ne vždy je však možné určité chování ovlivňovat pouze
ekonomickými nástroji.
 Zdražení benzinu – lidé jízdu autem neomezí.
Princip racionální volby x
altruistické chování
 Existence principu racionální volby neznamená,
že člověk se chová v zásadě sobecky.
 Altruismus, prosociální chování, pomáhání
druhým.
Příklad z praxe: jak přesvědčit studenty a
zaměstnance fakulty, aby třídili odpad do
kontejnerů.
 Na chodbách byly umístěny kontejnery na plasty a papír.
 Ve středisku služeb se objevil nápis „Nebuď líný a třiď
odpad.“
 O rok později: Výnos rektora, že studenti a zaměstnanci
jsou povinni třídit odpad. Umístěn na vývěsku, kterou čte
málokdo.
Behaviorální intervence.
Jak změnit chování?
 Peníze
 Poplatky - ekologická daň, poplatek za použití
silnice.
 Moc (politická)
 Regulace neekologického chování, omezení
automobilového provozu).
 Slovo
Komunikace - informační kampaně, komunikační
programy.
Proč se vždy nechováme tak, jak
bychom chtěli?
 Rozpor:
záměr osoby vykonávat určité chování
x
skutečné chování
1. Behavioristická psychologie:
chování je ovlivňováno odměnami a
tresty
 B.F.Skinner: „Vše, co děláme, je dáno
historií odměny a trestu.“
 Behaviorální inženýrství - vědecké
řízení chování metodami pozitivního
posílení.
 Pojem operantní podmiňování.
Klasické podmiňování
I.P. Pavlov (1849-1936)
1. stádium
nepodmíněný podnět
nepodmíněná reakce
potrava
vylučování slin
podmíněný podnět
žádná reakce
zvuk zvonku
2. stádium
nepodmíněný podnět
nepodmíněná reakce
potrava
vylučování slin
podmíněný podnět
zvuk zvonku
3. stádium
podmíněný podnět
podmíněná odpověď
zvuk zvonku
vylučování slin
1.1 Posilování
 Některým vzorcům chování se člověk učí
přímou zkušeností - jedinec je odměňován
nebo trestán za to, že se chová určitým
způsobem = posilování
 Člověk se učí mnoha reakcím i bez přímého
posilování, prostřednictvím pozorování (t.j.
zástupné učení)
Druhy posilování
 Přímé posilování - materiální odměny, sociální souhlas
či nesouhlas, zmírnění nepříznivých podmínek
 Zástupné posilování - sledování někoho, kdo dostává
odměnu nebo trest za chování podobné vlastnímu
 Sebeodměňující nebo sebetrestající ohodnocení
svého vlastního výkonu pochválením či pokáráním
 Lidé se chovají způsobem, který
pravděpodobně vyvolá posílení.
Chování je ovlivňováno svými následky
 Chování je ovlivňováno svými následky.
 Znamená to, že nemůžeme ovlivňovat chování
pouhým předáváním informací nebo radami.
 Platí to zejména pro případy, kdy informace se
vztahuje k situaci ve vzdálené budoucnosti
(udržitelný rozvoj).
 Jedná se pak o velmi slabé následky.
Lidé nebudou šetřit vodou nebo benzínem, pokud
nepocítí trestající následky (např. nepohodlí, vzrůstající
finanční náklady).
1.2 Vliv odměn na chování
Bezprostřední odměna - něco, co se
objeví přímo „na místě“, aby vyvolalo u lidí
žádané chování.
Zkušenosti:
 Projekt – přesvědčit řidiče, aby používali
bezpečnostní pásy
Například kupony s nějakou cenou, lístky do loterie
řidičům, kteří mají při vjezdu nebo výjezdu na
parkoviště bezpečnostní pásy.
Odměny nebo tresty?
 Odměny/podněty x tresty/zábrany
 Stát a úřady většinou používají tresty/zábrany.
 např. různé pokuty za znečišťování
 Aby byly účinné, tak tyto zábrany nebo tresty
vyžadují účinnou propagaci (= aktivátory) a
vynucování (= následky)
 Příklad: novela silničního zákona v ČR
Nevýhody trestů/zábran
 Behaviorální vědci tresty příliš nedoporučují:
 Pokusy měnit chování pomocí trestů /zábran s sebou
většinou nese negativní emoce, negativní pocity a negativní
postoje.
 Když jsou ze změnou chování spojeny pozitivní postoje, vzrůstá
pravděpodobnost, že žádané chování se stane společenskou
normou.
 Pozitivní postoje spíše následují za podněty/ odměnami než
za tresty/zábranami.
 Tento přístup je také spíše vnímán jako „dobrovolný“.
Druhy odměn
 Odměny
 Po vykonání žádaného chování
 Po dosažení určitého stupně
 Sleva z ceny zboží, kupóny na zlevněné zboží, lístky do
loterie, slovní pochvaly, věnování fotografie dané osoby,
podarovat nealk. nápojem, možnost navštívit určité ceněné
místo, užívat preferované místo k parkování atd.
 Většina odměn vede k výraznému zlepšení v
požadovaném chování.
 Avšak když působení odměny pomine, chování se často
vrací na původní úroveň, jakou mělo před intervencí.
Limity peněžního motivování –
peníze vše nevyřeší.
 Většinou nejsou prostředky na to, aby bylo možné stále
dávat nějaké kupóny nebo slevy.
 Další problém - když se peněžní podpora zastaví,
proenvironmentální chování začne upadat.
 Toto chování nebylo peněžním motivováním příliš zvnitřněno,
aby se tak mohlo stát silným postojem ovlivňujícím chování.
 Když za platíme za to, aby někdo něco udělal, lidé se
orientují na zisk (extrinsický faktor), nikoli na změnu
postoje (intrinsický faktor). Když se tedy odstraní tato
příčina (peníze), efekt zmizí.
Má silnější vliv bezprostřední nebo
oddálená odměna?
 Jiné řešení:
Účastníci se zavázali vykonávat určitou činnost tím,
že podepsali kartu, která byla zároveň kupónem do
loterie.
 V tomto případě odměna je závislá ne na
vyžadované činnosti, ale na závazku tuto činnost
vykonávat.
 Předpoklad, že slovní souhlas (závazek)
koresponduje s činností, protože tento soulad
byl v minulosti pravděpodobně posilován.
Lidé jsou vychováváni k tomu, aby byl u nich
soulad mezi slovy a činy.
Má silnější vliv bezprostřední nebo
oddálená odměna?
 Přímé odměny jsou účinnější než nepřímé odměny
pouze v krátkodobém horizontu. Nepřímé odměny jsou
účinnější v dlouhodobé perspektivě.
 Nepřímá odměna s úspěchem zvýšila frekvenci používání
bezpečnostních pásů na universitě (Geller, Kalsher,
Rudd,&Lehman, 1989).
 U těch, kteří podepsali kartu, že budou pásy používat, bylo
zjištěno že po jeden rok po ukončení intervence používali
pásy častěji než před započetím intervence.
 Podobné zjištěno také třeba pro odnášení novin do sběru
Katzev & Pardini, 1987).
1.3 Soulad mezi slovy a činy
Konsistence v uvažování a jednání
člověka je kvalita, která je a vždy byla
společností oceňována.
Lidé zachovávají soulad mezi slovy a činy
protože
 Konsistentní chování má historii společenského
posilování.
Nesoulad mezi slovy a činy je trestán.
1.4 Techniky zpětné vazby
Šetřit energií – dávat informace o
výsledcích úsilí. Slouží jako výrazné
posílení s déle trvajícím účinkem.
 Karty s počtem spotřebovaných kW elektřiny
nebo litrů vody za určitou časovou periodu.
 Automobil – palubní počítač ukazující spotřebu
Příklad: úspora energie v domácnosti
(Winett a kol., 1979)
 Každá domácnost dostala každodenně během jednoho měsíce zpětnou
vazbu o tom, o kolik více či méně energie spotřebovala ve srovnání
s předchozím dnem. List z údaji o spotřebě byl barevný, aby
usnadňoval čtení
 Tato metoda vedla ke snížení spotřeby elektrické energie o 13% ve
srovnání s domácnostmi, které tuto zpětnou vazbu neměly.
 10 týdnů po té, co zpětná vazba skončila, tyto domácnosti stále
spotřebovávali méně energie než ty, které zpětnou vazbu neměly.
 Motivace směřující k úspornému chování byla stala vnitřní a
nebyla již nadále spojena se systémem vnější zpětné vazby.
Limity přístupu behavioristické
psychologie
 Behavioristická psychologie se zajímá
především vlastním vztahem mezi podnětem a
reakcí, vnitřní mentální dění je podle ní „blackbox“.
 Potřeba pochopit dění uvnitř tohoto „blackboxu“.
Dva teoretické přístupy:
Ajzen a Fishbein: Teorie odůvodněné
činnosti
 Teorie založená na vztahu postojů a chování.
Postoje mají nepřímý vliv na chování,
zprostředkováno faktorem „úmyslu“ (=činnost je
odůvodněna).
Schwartzova teorie aktivace norem
 Souvislost s altruismem.
 Environmentálně ohleduplné chování je rovněž
ovlivněno sociálně altruistickými hodnotami.
Stern a Dietz (1994) – upraveno pro environmentální
chování
2. Ajzen, Fishbein:
Teorie odůvodněné činnosti
2. 1. Předsvědčení, že chování vede
k určitým výsledkům a hodnocení
těchto výsledků.
 Zvažování nákladů a zisků
 Úsilí jedince nevede k žádoucímu cíli
 Ochota obětovat určité nepohodlí
2.1.1 Hodnocení výsledků
chování: zvažování nákladů a
zisků
Při prosociálním chování často zvažujeme
náklady a zisky tohoto chování.
Když náklady převýší zisky, nechováme se
prosociálně.
Princip racionální volby: zvažování
nákladů a zisků
 Podle principu racionální volby je
environmentální chování motivováno
uvědomovaným následkem tohoto chování.
Pokud člověk nevidí, že by jeho činnost měla nějaký
pozitivní následek, či dokonce je bezprostřední
pozorovaný následek činnosti negativní (zvýšené
osobní nepohodlí), má tendenci od této činnosti
upustit.
2.1.2 Sociální dilema: Úsilí jedince nevede
k žádoucímu cíli
 Často dochází k rozporům mezi individuálním
a kolektivním racionálním zájmem:
 Zatímco kolektivní chování může způsobovat
závažná poškozování životního prostředí,
chování jednotlivce v řadě případů nemá
žádný viditelný vliv (negativní ani pozitivní).
 Např. individuální rozhodnutí, zda jezdit veřejnou dopravou či
nakupovat ekologicky šetrné výrobky nemá žádný pozorovatelný
vliv na životní prostředí.
2.1.3 Souvislost s ochotou obětovat
nepohodlí
 Jedinec se nechá přesvědčit o nutnosti šetrného
přístupu k životnímu prostředí,
 ale bude se ochoten chovat požadovaným způsobem
pouze v případě, kdy toto chování nebude vyžadovat
určité náklady (nejen finanční, ale třeba i určitou
fyzickou námahu, nepohodlí či ztrátu času).
2. 2 Přesvědčení osoby, že určití jedinci
nebo skupiny si myslí, že má osoba dané
chování vykonávat či nevykonávat a
motivace jim vyhovět.
Osobní a společenské normy
Společenská podpora
Normy
 Normy jsou sdílená přesvědčení členů skupiny o tom,
jak se má člověk chovat. Tato přesvědčení jsou
posilována strachem ze sankcí nebo očekáváním
odměn.
 Co je obecně přijímáno – co je trestáno.
 Co se běžně dělá – co je normální
2.2.1 Společenské normy
 Budování společenských norem v oblasti trvale
udržitelného života - environmentální výchovy, osvěty a
vzdělávání.
 Neznamená to však, že lidé, kteří jsou s danou
společenskou normou seznámeni a v obecné rovině ji
akceptují, se budou podle ní také v praktickém
každodenním životě řídit.
 Například Hopper a Nielsen (1991) a Bratt (1999) při výzkumech
recyklačního chování zjistili, že sociální normy neovlivňují
recyklační chování, pokud není nejprve vybudována odpovídající
osobní norma.
 Není přímá spojitost mezi povědomím o společenské
normě a skutečným chováním.
 Vnímané společenské normy
 Očekávání jednotlivce o tom, jak důležité osoby předpokládají, že
se bude chovat.
 Podporovány skutečnými nebo představovanými odměnami nebo
tresty.
 Jsou stanovovány sociálním tlakem
 “Většina lidí (kteří jsou důležitější než já) si myslí …”
 Osobní normy
 Očekávání určitého chování specifického pro konkrétní situaci. Toto
očekávání se odvíjí od hodnot, které má jedinec zvnitřněny.
 Podporovány sebesankcemi a sebeodměnami (anticipace pocitů
viny/hrdosti, ztráta/zvýšení sebevědomí)
 Jejich míra odpovídá pocitům povinnosti
Internalizace společenských norem
 Společenské normy  osobní normy
 Internalizace společenských norem
 Jedinec si musí na základě společenských norem
vybudovat vlastní osobní normy
 Podoba společenských norem může být
 (1) do velké míry ovlivněna vzděláním, výchovou, propagandou
 (2) pokud však propaganda chce vytvořit normy, které jsou
nepřijatelné, nevhodné nebo třeba příliš nepohodlné - se stává
společnost vůči nim resistentní.
 Co ovlivňuje internalizaci osobních norem:
 Společenská podpora
2.2.2 Společenská podpora
- okolní lidé, významní jedinci
 Lidé hledají pro své jednání společenskou podporu.
Potřebují vidět, že i ostatní sdílejí jejich názory a způsob
chování.
Platí to zejména v případě, kdy jejich chování může být
považováno za poněkud sporné či problematické.
 Pokud člověk pozoruje konflikt mezi svým postojem a
postojem zachovávaným určitou důležitou osobností,
přibližuje svůj postoj směrem k postoji této osobnosti
(teorie rovnováhy, Heider,1958).
 Když je určitá osoba vážená a respektovaná, pak s ní lidé spíše
souhlasí než nesouhlasí.
Společenská podpora: úloha většiny
 Chování většího množství ostatních lidí často
vnímáno jako ukazatel sociální normy.
Dokazují to i poznatky získané
v experimentálních hrách, které ukazují, že úsilí
jednotlivce zaměřené na dosažení společného
cíle závisí do značné míry na tom, co si tento
jednotlivec myslí o aktivitě a chování ostatních
participujících (Dawes, McTavish a
Shaklee,1977).
Dílčí závěr:
 Informace o chování ostatních mohou
významně ovlivňovat chování jedince.
 V případě ochrany životního prostředí platí, že
nejistota, zda naše chování bude mít nějaký
pozitivní následek, vyžaduje společenskou
podporu, která nás posiluje v přesvědčení, že
je naše chování správné a užitečné. Ochrana
životního prostředí totiž není oblastí, kde by
přírodní vědy vždy nabízely jednoznačné
odpovědi.
3. Altruismus
 Jednu z možností vysvětlení zájmu o ochranu přírodního
prostředí je altruismus, resp. prosociální chování.
 Ti, kteří berou ohledy na jiné lidi, berou také ohledy na
přírodu.
 Někteří psychologové soudí, že environmentální postoje
a jim odpovídající praktické chování jsou výsledkem
altruistických morálních norem.
 Proč v praxi osobní normy altruistického chování
nemusí vždy vést k odpovídajícímu chování?
Schwartzova teorie aktivace
norem
Schwartz, S. H. (1977). Normative influences on altruism. In L. Berkowitz (Ed.),
Advances in experimental social psychology (Vol. 10, 221-279). San Diego, (CA, USA),
Academic Press.
 Když osobní náklady společensky žádoucího chování
jsou jedincem vnímány příliš vysoké, lidé se pak
žádoucím způsobem nechovají.
 Často spojeno s obrannou reakcí – dodatečné
zdůvodnění, racionalizace rozhodnutí.
 Jedinec může neutralizovat morální postoje nebo normy
popřením toho,
 (1) že pokračování svého současného chování má nějaké
důležité následky nebo
 (2) popřením své odpovědnosti za řešení problému
vytvářeného svým současným chováním.
 Schwartz (1977) se snažil vysvětlit, proč v praxi osobní normy
altruistického chování nemusí vždy vést k odpovídajícímu chování.
 Chování je ovlivňováno dvěma proměnnými:
vědomí následků
CHOVÁNÍ
připisování své
odpovědnosti za
následky
 U lidí, kteří nemají dostatečně rozvinuté vědomí důsledků svého
chování či popírají svoji vlastní odpovědnost, není pak vztah mezi
osobními normami a chováním vždy pevný.
3.1 Teorie Sterna a Dietze (1994)
Stern, P. C. a Dietz,T. (1994). The value basis of environmental concern.
Journal of Social Issues, 50, 65 - 84.
 Aplikovali Schwartzovu teorii na environmentální
chování.
 Přístup k environmentální problematice je pevně
začleněn v hodnotovém systému člověka.
 Postoj k environmentálním problémům se odvíjí od
hodnoty a ceny, kterou má pro člověka svůj vlastní
zájem, prospěch dalších lidí či živá a neživá
příroda.
 Každé z těchto seskupení hodnot nabízí odlišný
základ pro environmentálně udržitelné chování.
Stern a Dietz: Egistický, sociálněaltruistický a biosférický zájem
 Postoj k environmentálním problémům může být
spojen s daleko širším rozpětím hodnot než je
jen altruismus.
 Stern a Dietz rozdělují hodnotově založený
environmentální zájem do tří skupin:
Egoistický
Sociálně-altruistický
Biosférický
3.1.1 Egoistický hodnotový zájem
 Egoistický hodnotový zájem - člověk ochraňuje jen
takové prvky životního prostředí, které jej osobně
ovlivňují, nebo odmítá ochraňovat přírodní prostředí,
když si myslí, že se ho to netýká.
 Egoistické hodnoty často považují za postoje, které jsou
zaměřené proti ochraně životního prostředí - nemusí to
být vždy pravda.
 V situacích, kdy lidé s vysokým stupněm egoismu začnou vnímat
obavu z toho, že budou osobně ohroženi environmentálními
katastrofami či špatným stavem životního prostředí ve svém
okolí, začnou se o environmentální problémy zajímat.
3.1.2 Sociálně-altruistický
hodnotový zájem
 Tento hodnotový přístup staví zájem o
environmentální problémy na základě prospěchu
pro další lidi:
individuální osoby
lidi ze sousedství
celá komunita
národ
celé lidstvo
3.1.3 Biosférický environmentální
zájem
Biosférický hodnotový zájem je založen na
chápání hodnoty všeho živého.
 Stavba dálnice x ochrana živočišných druhů.
Srovnání biosférického a
egocentrického přístupu.
 Nemusí nutně znamenat, že lidé s biosférickým přístupem
se budou více zabývat environmentálními problémy než
lidé s egoistickým přístupem.
 U obou typů přístupů můžeme předvídat zájem o určité
otázky, zájem každé skupiny má ale jiné základy.
 Není však možné zcela jednoznačně říci, že biosférický
přístup nutně vytváří širší motivaci pro environmentálně
udržitelné chování.
 Zatímco egoistický přístup může vést například k zájmu o určité
místní problémy, biosférický přístup může být například spojen
globálními - a vůbec abstraktnějšími či specifičtějšími problémy.