Transcript Diverzita

Ekologie společenstev
Popisné a funkční přístupy
Community ecology / vs.
[Pflanzen]sociologie, popř.
Phytocoenologia
• Community ecology (funkční přístup): jak
spolu jsou schoppny druhy koexistovat, jaké
jsou funkční vztahy
• (Fyto)cenologie - jaká jsou rostlinná
společenstva v krajině, vegetační mapy a ZM klasifikační systém
Ekologie společenstev - složitý
komplex vazeb
Aneb jak staré panny zachraňují
britské imperium
Odstranění semenožravé myši zvýšilo zastoupení ostatních
semenožravých, neovlivnilo hmyzožravé
Odstaňování hlodavců a
mravenců v Sonorské poušti
obojí žerou semena, mravenci
menší, ale částečný překryv
Čím větší hustota,
tím větší procento
napadených semen
houbou. Čili - o ta
semena si vlastně
hlodavci konkurují
i s houbami
Ostranění hlodavců
- přibyly
velkosemenné
rostliny, ale ty s
malými semeny
ubyly jako důsledek
kompetice mezi
rostlinami
Čistý efekt
hlodavců na
mravence závisí i
na časových
měřítcích.
Podobné
důsledky
ukradení auta
Společenstvo jako biotická složka
ekosystému
• Omezení funkční (společenstvo rozkladačů
výkalů)
• Omezení prostorové (společenstvo útesu)
• Omezení taxonomické (společenstvo
[vyšších] rostlin)
Řada otázek je o diverzitě
• Čím je diverzita určena (tj. do jaké míry je
určena vztahy ve společenstvu, do jaké míry
historickými faktory)
• Jak ovlivňuje diverzita chování
společenstva
• Jak se diverzita mění podél gradientů
prostředí
Pokud chceme o něčem něco tvrdit,
musíme být schopni to definovat
a následně “změřit”
Jak jednoduše charakterizovat
populační strukturu?
• Počet druhů (druhová bohatost - species
richness)
• Diverzita, beroucí v úvahu nejen počet, ale i
relativní zastoupení druhů
• Vyrovnanost populací (Eveness,
Equitability)
Druhová bohatost závislost na velikosti
plochy (nebo počtu studovaných
individuí), Species-area relationship
Počet druhů
Studovaná plocha, počet individuí
Stejné rovnice se
používají pro
případ, kdy mám
kontinuální plochu
(tj. jak mi bude
záviset počet druhů
na velikosti čtverce
v lese), a kdy mám
“ostrovy”
[případně habitat
islands]. V druhém
případě býva
křivka strmější.
Dvě rovnice se používají běžně
S=c.Az , počítaná jako log S = log c + z log A
předpoklad: zvětšíme-li plochu o dvakrát, počet druhů se
zvýší 2z krát [parametry odhadujeme regresí, z bývá mezi 0,2
a 0,35]
S=a+b.log(A)
zvětšíme-li plochu dvakrát, počet druhů se zvýší o b.log(2)
díky tomu pro malé plochy predikuje záporný počet
druhů
Obdobně může vypadat i závislost počtu druhů na počtu
individuí (chycených do lapače, sebraných ze stromů etc.)
V rostlinné ekologii populární minimiareál (minimal area)
Snaha najít horní asymptotu (o které já jsem přesvědčen, že
neexistuje), ke které se počet druhů blíží, a určit plochu, při
které jsme jí už dostatečně blízko. [existují i sofistikovanější
metody určení minimiareálu - Moravec]
Mám různě velké vzorky (pozor na význam slova vzorek,
ekologie společenstev užívá často jinak než statistika)
a potřebuji srovnat jejich druhovou bohatost.
Řešení - Rarefraction (kolik druhů budu mít ve vzorku
redukované velikosti, na základě kombinatoriky):
  N  Ni  

 
SO 
n


E ( S )   1 
N 
i 1 
  

n 

E(S) - očekávaný počet druhů
SO -počet druhů v původním
vzorku
N - počet individuí v původním
vzorku (každý druh má Ni)
n - počet individuí v
redukovaném vzorku
Pozor
Vše je počítáno za předpokladu, že
menší výběry jsou náhodnými výběry
individuí. (Většinou nejsou - když
chytím jednoho chrousta, je vetšinou
větší pravděpodobnost, že se ve
vzorku objeví i další.) Díky tomu
bývají druhové bohatosti spočítané
pomocí rarefraction (mírně) větší, než
by byl vzorek dané velikosti
odebraný v terénu.
je zde větší
Diversita
Indexy diverzity - snažím se nějak charakterizovat
rozrůzněnost
Pi - relativní zastoupení druhu
S
Sim pson(dom)   Pi
2
i 1
Simpsonův index dominance
(Diversita=1/Simpson nebo
Diversita = 1-Simpson)
S
H ´   Pi . ln Pi
i 1
Shannonův index diversity
Nejčastěji se užívá, Pi = Ni/N , N=Σni
platí tedy Pi2 = Ni2/N2
pokud mám počet individuí, pak se v Simpsonově indexu
někdy používá
Pi2 = Ni (Ni-1))/(N (N-1))
jinak je Pi počítáno běžně i z biomasy, pokryvnosti etc.
Tam se jednička neodečítá.
Simpsonův index dominance je tedy pravděpodobnost, že dvě
náhodně vybraná individua budou náležet témuž druhu
(přesně to platí, pokud použijeme formu s N.(N-1)
Pokud užiju biomasu, pak pravděpodobnosti, že dvě náhodně
vybrané molekuly budou pocházet z téhož druhu.
1-Simpsonova dominance je tedy pravděpodobnost, že dvě
jednotky pocházejí z různých druhů
Program pro výpočty je na:
http://folk.uio.no/ohammer/past/index.html
Shannonův vzorec (vychází z teorie informace, občas
zván Shannon - Weaver, případně Shannon - Wiener
[zamotaná historie různých článků])
S
H ´   Pi . ln Pi
i 1
Pozor, různí lidé používají i dvojkový, někdy dokonce dekadický
logaritmus - a někdo píše log a myslí přirozený. (S dvojkovým
logaritmem a počtem individuí býval interpretován jako počet
bitů na individuum.)
Abychom zabránili zmatení kvůli různým logaritmům, je jako
index diverzity výhodné užít
eH´ případně 2H´ pokud jsem užil dvojkový log, nebo 10H´ při
dekadickém - vše pak vyjde stejně (smysl - počet druhů, které by
danou diverzitu daly při stejném zastoupení)
Lze napsat obecný vzorec pro diverzitu, kde se posouvá váha
od relativního zastoupení druhů k počtu druhů
1 /(1a )

a
N a    pi 
 i 1 
S
podle hodnoty a dostáváme
N0 - počet druhů
N1 - eH´ (asymptoticky)
N2 - 1/Simpsonova dominance
Nnekonečno - 1/proporce nejhojnějšího druhu
(proporce nejhojnějšího druhu =Berger-Parker index)
Evenness, equitability, = vyrovnanost
Pielou (poměr aktuální diverzity k největší možné za daného
počtu druhů)
Ep = H´/ H'max = H´/ ln S;
Ale jsou s tím problémy - indexů navržena celá řada
Druhová diverzita a funkční
diverzita
• Zastoupení životních forem nebo funkčních
skupin
• Kromě druhové diverzity i diverzita rodů,
čeledí etc.
• Příklad: společenstvo složené z 37 druhů pampelišek
komplexu Taraxacum officinale nebude mít vysokou
diverzitu ani funkční, ani taxonomickou; funkční diverzita
by neměla být závislá na tom, kolik tam taxonom rozliší
druhů, jsou-li funkčně všechny stejné
Jedna možnost - mít funkční
skupiny, a pracovat s nimi
• Problém - jak definovat funkční skupiny, co
když je ta klasifikace hierarchická
(phanerophyty mohou být dále děleny do
několika podskupin), co když zrovna dané
znaky nejsou úplně relevantní (schopnost
fixovat dusík není vázaná na žádnou životní
formu, ale může být funkčně velmi důležitá)
Inteligentní index vymyslel
Shimatani 2001
• Nebo ho spíš rozumně aplikoval, podobné
navrhoval už Rao (1982)
• Shimatani K 2001: On the measurement of
species diversity incorporating species
differences OIKOS 93: 135-147
• Za funkční (nebo taxonomickou) diverzitu
slouží průměrná nepodobnost dvou náhodně
vybraných jedinců ze společenstva
S 1
S
FD    qi , j pi p j
i 1 j i 1
•
•
•
•
Funkční diverzita FD
qi,j - nepodobnost
pi - relativní zastoupení druhu
když je nepodobnost 1 pro kteroukoliv
dvojici druhů, dostanu Simpsonovu
diverzitu, tj. 1-Simpsonova dominance
Vhodné škálování
• dva funkčně shodné druhy q=0
• dva funkčně zcela odlišné druhy q=1
• Podobně lze užít i pro taxonomickou
nepodobnost
Diversity - dominance curves
1
Control fertilised
Removal fertilised
Removal non-fertilised
Species proportion
0.1
0.01
Control non-fertilised
0.001
0.0001
0.00001
Species sequence