Transcript Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) Možné následky – projevy

CAN
CAN - definice
• CAN = poškození tělesného, duševního i společenského stavu dítěte,
které je důsledkem nenáhodného jednání rodiče, nebo jiné dospělé
osoby.
• Jde o soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem
• Tyto příznaky mohou vzniknout aktivním ubližováním - akce, nebo
nedostatečnou péčí- ne akce
• Většinou se jedná o akci opakovanou
• Akce má charakter tělesného nebo duševního týrání, sexuálního
zneužívání, ne-akce charakter zanedbávání
• Jedná se o nenáhodný děj (dospělý si je obvykle dobře vědom, co činí,
akce se neděje v afektu, vzplanutím, ale plánovaně, cíleně, chtěně)
• Tento nenáhodný děj je v dané společnosti nepřijatelný
• 1-2% Populace
CAN (Child Abuse and Neglect)
 Cesta k zachycení a definování
-
-
Národní společnost proti krutostem na dětech (1883 Liverpool,
Londýn)
Šlo hlavně o fyzické násilí, dětskou práci, nedostatečnou péči,
později zahrnuto psychické týrání a zanedbávání
Caffey, Silverman (1946) rozlišili NAI (non-accidental injuries)
neúrazové, úmyslné poškození dítěte, které vzniká krutým
zacházením
Kempe (1962) pojmenoval „syndrom bitého dítěte“
Sexuální zneužívání zahrnuto na konci 60. let
80. léta zahrnuto zanedbávání dítěte
1990, OSN Světová deklarace o přežití, ochraně a rozvoji dítěte
(prováděcí směrnice k Úmluvě o právech dítěte OSN 1989)
CAN zanedbávání
CAN - zanedbávání
= Jakýkoliv nedostatek péče, které způsobuje vážnou újmu
dítěti, nebo ho ohrožuje
Rozlišujeme:
 Tělesné zanedbávání – neuspokojování tělesných potřeb
dítěte
 Citové zanedbávání – neuspokojování citových potřeb(náklonnost, láska, pocit, že někam patří)
 Zanedbávání výchovy a vzdělání – dětská práce,
neodůvodněné absence
 Zanedbávání dozoru – ponechávání malých dětí bez dozoru
Některé známky zanedbávání
– Dítě je hladové, nemá svačiny, nemá peníze na obědy, je podvyživené
– Je unavené, nevyspalé
– Má chudou slovní zásobu, protože se dítěti rodiče nevěnovali,
nepovídali si s ním, nečetli mu pohádky, nehráli nejrůznější hry
– Nemá vypěstované hygienické návyky(je cítit, protože se nemyje a
nepřevléká, nečistí si zuby případně má již zuby zkažené)
– Dítě má nedostatek dohledu – večer je doma samo, dělá si co chce,
venku běhá dlouho do tmy a bez dozoru (rodiče dítě vystavují riziku
úrazu, ublížení nebo zneužití cizím člověkem, vlivu špatných kamarádů
apod.)
– S dítětem se nikdo neučí, nemá studijní návyky, nenosí úkoly, neplní si
své studijní povinnosti
– Neumí se chovat, dělá mu potíže podřídit se autoritě, není zvyklé
poslouchat
CAN – ukazatele zanedbávání
 Nedostatek lékařské a stomatologické péče
 Špinavé, poškozené, neodpovídající oblečení,
nedostatečná osobní hygiena)
 Jídlo není dostatečné, nebo není vůbec
připravováno
 V domácnosti závadné zdravotní podmínky
(zvířata, výkaly,odpadky)
 Projevy dítěte: depresivita, uzavřenost, apatie,
destruktivní chování, neurotické návyky)
CAN – rizikové podmínky
(zanedbávání)




-
Rizikové konstelace:
Složení rodiny
Ekonomická a kulturní úroveň rodiny
Postavení rodiny (dítěte ve společnosti)
Nízká socioekonomická úroveň, osiření dítěte, velký počet dětí, alkoholismus a závažná
onemocnění v rodině











Rizikoví dospělí:
Mentální retardace
Somatické onemocnění
Smyslové, pohybové postižení
Psychické onemocnění (např. depresivita matky)
Osaměle žijící osoby
Alkoholismus, toxikomanie
Osobní nezralost rodiče
Životní historie rodiče (deprivace)
Rodiče v hmotné bídě
Přílišné zaujetí vlastními zájmy, pracovní přetížení
CAN – rizikové podmínky
(zanedbávání)
 Rizikové děti:
 Děti neaktivní, pomalé – zájem okolí neprovokují,
nepřitahují
 Děti s mentální retardací, smyslovými vadami,
pohybovým omezením – rodiče ztrácejí zájem
 Děti somaticky nemocné, vyčerpané, apatické
 Děti podvyživené (snížení aktivity v kruhu)
! Proti aktivitě dospělého je možné se bránit, proti
nezájmu není obrana
Psychická deprivace a subdeprivace
• psychický stav, vzniklý následkem takových životních situací,
kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé
základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti
dlouhou dobu. (Langmeier, Matějček 1974)
• Subdeprivace je termín, který označuje mírnější formu
deprivace. Jde sice také o obraz deprivačních příznaků, jenže v
méně výrazné a méně dramatické podobě. Jednotlivé
zachycené odchylky samy o sobě jsou zpravidla jen lehké,
jemné, nenápadné a nápadnými se stávají až ve svém
souhrnu.
Psychické potřeby dítěte
•
1. Potřeba určitého množství, proměnlivosti a kvality vnějších podnětů. Její
uspokojení umožňuje naladit organismus na určitou žádoucí úroveň aktivity.
•
2. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech,"smysluplného světa".
Uspokojení této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které by jinak byly chaotické
a nezpracovatelné, staly zkušenosti, poznatky a pracovní strategie.
•
3. Potřeba prvotních emocionálních a sociálních vztahů, Její náležité
uspokojování přináší dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní
integraci jeho osobnosti.
•
4. Potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty, z jejíhož uspokojení
vychází zdravé uvědomění vlastní identity.
•
5. Potřeba "otevřené budoucnosti" .
Psychická deprivace - důsledky
•
•
•
•
opoždění intelektového vývoje.
opoždění vývoje řeči
opožďování psychomotorického vývoje – zvláště jemné motoriky,
povrchnost citů, obtíže v sociálním začlenění, neadekvátní sebehodnocení,
nedostatek kladných citových vazeb, posunutá hierarchie hodnot.
• školní nezralost a mívají horší prospěch, než odpovídá jejich dispozicím.
• smyslové a somatické defekty, může být také patrná špatná tělesná péče,
nepřiměřené trestání, týrání.
Psychická deprivace v rodině příčiny
• 1) v rodině nedostatek sociálně emočních podnětů pro vývoj dítěte (to
nastává například v situacích, kdy chybí otec nebo matka nebo jsou-li
značnou část dne mimo domov)
• 2) v rodině podněty objektivně existují, ale dítěti jsou nepřístupné (to
nastává, když matka, otec nebo oba rodiče jsou zcela citově neúčastní,
dítěti nevěnují pozornost a zacházejí s ním jen zcela mechanicky).
(Langmeier, Matějček, 1968)
Příčiny neuspokojivých vztahů v rodině
• vnější (přílišná zaměstnanost rodičů - nedostatek času na dítě, rozvod,
úmrtí otce nebo matky aj.)
• vnitřní, psychologické. ( neschopnost navázat s dítětem sdílný citový vztah
– nezralostí a nevyrovnaností matky nebo obou rodičů, duševní poruchy
rodičů, rodiče nejsou schopní zásobit dítě intelektuálními podněty.
CAN – Týrání (tělěsné)
• Tělesné týrání (aktivní, pasivní)
• Příčinou je nezvládnutá agrese jiné osoby, následkem jsou tělesná
poranění
= nepřiměřené bití rukou, různými nástroji, kopání, způsobení bodných,
sečných a řezných ran, střelná poranění, vytrhávání vlasů, kousání,
způsobení popálenin, odhození, škrcení, dušení, silné třesení, záměrné
opomenutí v péči o dítě.
CAN – Týrání: rizikové podmínky
Rizikové konstelace
 Narušené vztahy v rodině, partnerské spory
(Medein komplex = zkratkové jednání v návalu
zlosti)
 Stresové situace (např. tíživá fin. situace)
Rizikoví dospělí
Poruchy osobnosti, psychoticismus, neurotické
poruchy, alkoholismus a toxikomanie, nezralost
rodiče (věk, osobnost), osoby dlouhodobě pod
tlakem
CAN – Týrání: rizikové podmínky
Rizikové děti:
 ADHD, ADD, neklidné, nesoustředěné, impulzivní
 Úzkostné (provokují ustrašeností)
 Mentální retardace (zklamání – frustraceagrese)
 Lehké snížení schopností (neprospěch)
 Sociální neobratnost (urážejí, provokují)
 Nápadnost (chovají se „nechutně“)
 Nečitelnost (dráždí, vyčerpávají, není jim
rozumět)
CAN – Týrání
Chování dítěte
• Chování dítěte
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Strach a vyděšenost z konkrétních dospělých
Obranné a úhybné reakce dítěte
Pasivita nebo naopak agresivita
Stud za modřiny a jiná poranění
Hlad po pozornosti a citu jiných
Lítostivost
Strach z návratu domů
Útěky z domova
Poruchy spánku včetně nočních můr
CAN – Munchhausenův syndrom
by proxy
=zvláštní případ tělesného týrání
= rodič (matka) si vymýšlejí příznaky
onemocnění dítěte, nebo samy způsobují
obtíže, poškozují dítě (otrava, léky). Chtějí
docílit, aby dítě bylo léčeno, vyšetřováno
(péče o někoho záviského). Na okolí působí
jako starostlivá matka, skrze dítě získává
zájem, kontakt s lékařem.
CAN – Týrání (psychické)
= chování, které má závažný vliv na citový vývoj dítěte.
Může mít podobu slovních útoků na sebevědomí
dítěte, opakovaného ponižování, či jeho odmítání či
zavrhování
(vystavování domácím konfliktům, citové vydírání,
vyvolávání pocitu ohrožení, násilná izolace,
nerealistické nároky)
! Jedná se o nejrozšířenější a nejhůře rozpoznatelný i
dokazatelný typ týrání,
 Vždy provází ostatní diag. Kategorie CAN, může být i
samostatně
 Aktivní a pasivní forma
CAN – Týrání (psychické)
• Formy
–
–
–
–
–
–
Časté nadávky, ponižování, zesměšňování,opovrhování
Výhružky, cílené vyvolávání strachu u dítěte
Odmítání dítěte, citové vydírání, výčitky
Permanentní srovnávání s úspěšnějšími dětmi
Násilná izolace
Požadavky nereálných výkonů
• Psychické týrání v souvislosti se sporem rodičů o dítě
– Zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči
– Ovlivňování dítěte proti druhému rodiči
– Bránění ve styku s druhým rodičem
• Psychické týrání v souvislosti s domácím násilím
– Dítě je svědkem hádky, vyhrožování, ponižování nebo fyzického napadení mezi
rodiči
– Bezmocně přihlíží nebo brání bitého rodiče
CAN – Týrání (psychické)
Rizikové konstelace:
Zejména situace rozvodové (před, při i po) – dítě
vtahováno do konfliktu mezi rodiči,
ovlivňováno proti rodiči, je mu bráněno ve
styku s druhým rodičem)
CAN – Týrání (psychické)
 Možné následky:
Projevy psychicky týraného dítěte mohou variovat na
široké škále
 Poruchy příjmu potravy
 Poruchy chování – agrese
 Úzkostné stavy, deprese
 Psychosomatické obtíže
 Sebeobviňování, pochybnosti o vlastním vnímání
reality
 Obtíže v nalézání optimálních vztahů (týrají x jsou
týranými dál)
 Obtíže v narušení SELF - conceptu
CAN – Týrání (psychické)
– Problémy
• působí negativně na psychický a sociální vývoj dítěte
– dítě je smutné, vystrašené, nevěří si, nedůvěřivé vůči druhým
lidem
• způsobuje neurotické projevy a psychické poruchy
– tiky, koktání, pomočování, noční děsy, mutismus, úzkosti,
deprese, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, sebevraždy
• Poruchy chování
– Lhaní, krádeže, násilné chování nápadná neposlušnost vůči
dospělým
• Zhoršení školního prospěchu
CAN – sexuální zneužívání
definice
Nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či
chování. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk,
vykořisťování.
Zahrnuje:
• Různé formy koitálního styku (vaginální, anální, interfemorální)
• Orogenitální aktivity
• Mastrubace, osahávání (Weiss,P.)
• Odhalování intimních částí těla před dítětem, slídičství
• Osahávání pohlavních orgánů dětí a nucení k osahávání pohlavních orgánů pachatele
• Nucení k sexuálnímu chování se zvířetem
• Nucení k onanii
• Nucení dítěte k prohlížení pornografických materiálů, poslouchání pornolálií
• Pořizování pornografických snímků dětí
• Nucení dítěte k prostituci
CAN – sexuální zneužívání
• určujícím momentem je skutečnost, že dítě se
nemůže o své vůli rozhodnout a svobodně
vyjádřit svoji vůli, protože není schopno celou
situaci mentálně pochopit a nemůže se vůči
pachateli autoritativně a mocensky (silově)
prosadit a bránit – je slabší a bezbranné.
CAN – sexuální zneužívání
Dělení dle Formy:
–bezdotykové – dotykové (kontaktní)
–komerční – nekomerční
–duální – skupinové
–extra – intrafamiliární
Dělení dle intenzity
–Lehký stupeň - dotýkání a líbání pohlavních orgánů
–Střední stupeň - manipulace s pohlavními orgány s cílem dosažení
vzrušení
–těžký stupeň- dokonaný pohlavní styk
CAN – sexuální zneužívání
v číslech
• V 75% (někdy uváděno 93%) případů je pachatel z okruhu
rodiny (25%) či známých (34%). Odhad, že oznámeno jen
3%případů)
• 50-80% případů se nedostane na policii nebo k psychologovi
(Miller,B.USA) LATENCE u
•
•
•
•
•
•
Dívky:chlapci 4:1 (Dětské krizové centrum) , někde 10:1
jiné odhady 10-40%:5-20% (Raboch,J.)
30% VŠ žen uvedlo sexuální zneužívání v dětství
1% dětí zažilo dlouhodobé a opakované
v ČR ročně cca1500 případů – z toho cca 700 SZ a 800 KSZ.
Pachatelé muži : ženy 10 : 1
CAN – sexuální zneužívání
v číslech
• Původci SZ v dětství z okruhu příbuzných osob
1. Otec – 6,8% (11%)
2. Matka – 1,4% (6%)
3. Nevlastní otec – 13,5% (11%)
4. Nevlastní matka – 1% (1,4%)
5. Bratr, nevl.bratr, švagr – 10,8% (27%)
6. Sestra, nevl.sestra, švagrová – 4,1% (2%)
7. Dědeček – 4,1% (12%)
8. Babička – 0% (3%)
9. Strýc – 21,6% (8%)
10. Teta – 8,1% (1%)
11. Bratr/sestra – 27% (6%)
Původci SZ v okruhu nepříbuzných osob – největší výskyt je z řad spolužáků (41,7%),
kamarádů (20%), sousedů (19%), přítel/kyně bratra/sestry (19%), přítel/kyně rodičů
(16, 7%) (linka bezbečí a o.s.Elektra)
CAN – Sexuální zneužívání
Rizikové situace:
 Dysfunkční rodina (x „slušní“ lidé)
 Stísněný životní prostor rodiny
 Příležitosti (např. dítě je nemocné, ošetření
vyžaduje intenzivní tělesný kontakt)
 Cizí muži žijící v rodině, pěstouni, vychovatelé
(nejsou s dítětem od narození )
 Alkoholismus, závislosti
CAN – Sexuální zneužívání
Rizikové děti:
• Děti bez potřebných znalostí, dovedností,
neinformované
 Zanedbávané, opomíjené, deprivované (chtějí lásku)
 Děti z dysfunkčních rodin (komerční SZ – mimo dozor,
výdělek)
 Mentálně retardované (nebude jim nikdo věřit,
nerozumí tomu, neumí se bránit, neznalost)
 Děti, jejichž matka opakovaně mimo domov
 Děti do 8 let věku (u nejmenších dětí pohlaví
nerozhoduje, od předškolního věku děvčátka)
CAN – Sexuální zneužívání
– Možné následky:
–
–
–
–
–
–
–
–
Ohrožení fyzického, duševního (osobnost) a sociálního vývoje dítěte
Nízká sebeúcta, pocity viny
Předčasná, nechtěná těhotenství
Pohlavně přenosné choroby
Sebezničující chování jako zneužívání drog, alkoholu, sebepoškozování
Pokusy o sebevraždu a sebevraždy
Děti si neváží svého těla
Časté výkyvy nálad, výkyvy v chování i školním prospěchu, pocity
bezmocnosti, úzkostmi, depresemi
– Všeobecný úpadek morálky
– Poruchy příjmu potravy
 Nedůvěra k dospělým
CAN – Sexuální zneužívání
Možné následky sex. zneužívání kategorie:
 Tělesná poškození
 Tělesné a psychosomatické následky
 Emocionální změny
 Autoagrese
 Následky v sociálním chování
 Následky v sexuálním chování (pocity ztráty sex.
Identity, zvláštní emoční asociace k sexualitě)
 Traumatický vliv na dítě (proces:traumatická
sexualizace, zrada, bezmocnost, stigmatizace)
CAN – Sexuální zneužívání
Proč děti o zneužití neřeknou: Syndrom dětského
přizpůsobení sexuálnímu zneužívání (Smith 1995)
 Utajování (strach, nemožnost obrany, zodpovědnost)
 Bezmocnost (neumí se bránit, závislé na pachateli, nikdo
mu nevěří)
 Přizpůsobení se (má pocit, že to tak musí být, dostane
odměnu)
 Opožděné, nepřesvědčivé, konfliktní odhalení (nemá
důkazy, pachatel manipuluje s dítětem i s důkazy)
 Odvolání tvrzení (manipulace pachatelem, strach, pocit
odpovědnosti za osud rodiny)
(Tblat)
CAN – Sexuální zneužívání
Proč dítě neřekne o zneužití:
 Bojí se (skutečného násilí nebo hrozby, že naštve nebo
znepokojí rodiče, že ztratí rodinu, ž
 Myslí, že mu nikdo neuvěří
 Pokládá zneužívání za normální chování
 Je citově poutáno k zneuživateli
 Myslí si, že rodič o tom ví
 Bylo uplaceno zneuživatelem
 Nezná slova, kterými to sdělit
 Myslí si, že je to jeho chyba
 Obviňuje sebe samo, že není schopno sebránit
 Nezná nikoho, komu by se mohlo svěřit
 Pokouší se to říci, ale nikdo to nechce slyšet
CAN – Sexuální zneužívání
Chlapci jako oběti – specifika
• Menší počet ohlášených případů – realita?
• Vyšší stupeň intenzity, násilnější
• Častěji pachatel mimo rodinu než u dívek
• Častěji reakce agresí
• Častěji přijetí modelu chování
• Pochyby o své mužnosti a sex. orientaci
CAN – Sexuální zneužívání
• Pachatelé
• Nejze jednoznačně charakterizovat
Typy:
1. Situační (krizoví, regredovaní)
2. Preferenční (fixovaní, praví)
3. Agresivní (sadistický pedofil)
Sexuální zneužívání – reakce
PTSD
Sexuální zneužití jako trauma
Trauma: „vzniká působením jednoho extrémně stresujícího
zážitku nebo dlouhotrvající stresující situace, které mají
následující charakteristiky: příčina je pro jedince vnější, je
pro něj extrémně děsivá, znamená bezprostřední ohrožení
života nebo tělesné integrity, vytváří v jedinci pocit
bezmoci.“
Znaky: neuniknutelnost a nepochopitelnost, zamezena jak
možnost reakce v podobě boje, tak útěku.
Důsledek: dezorganizace normální odpovědi na stres a její
jednotlivé složky pak mají tendenci přetrvávat ještě
dlouhou dobu po skončení traumatické události (Vizinová,
Preiss 1999).
Sexuální zneužívání – reakce
PTSD
Způsoby reakce na traumatickou událost:
 prudká reakce, která naruší běžné chování. To vede
k problémům se sebekontrolou, sebehodnocením a
identitou. Chování vykazuje známky iracionality,
kompulzivity a impulzivity.
 pomalá reakce, při níž během procesu zpracování
traumatu hrozí riziko rozvoje klinické poruchy.
 Reakce, při které trauma způsobí chronické onemocnění
(např. somatoformní poruchy). Dále je možné, že se objeví
vývojová porucha, jež se manifestuje především v oblasti
intelektu, nebo porucha osobnosti.
 Zvláštním následkem traumatu je posttraumatická stresová
porucha.
Sexuální zneužívání – reakce
PTSD
Symptomy v důsledku traumatu
 Hyperarousal (nadměrné vybuzení)
 intruzivní příznaky (vtíravé)
 příznaky stažení.
Symptomy u dětí
 Změněná afektivita (labilita afektů, rozlady, autoagrese)
 Alterace vědomí (amnézie, hypermnézie, depersonalizace, derealizace, ruminace)
 Alterace ve vnímání pachatele (odplata x identifikace s pachatelem)



Změněná sebepercepce (myšlenky o vině, stigmatizaci – vnímá odlišnost od druhých)
Změna vztahu k druhým (izolace, nedůvěra, odtažení, sexualizované chování)
Alterace celého systému fungování (bezmoc, ztráta naděje, zoufalství)
PTSD akutní a chronická (1-3 měsíce, déle než 3 měsíce)
Sexuální zneužívání – reakce
PTSD
Vyrovnání se vlastními silami:
Fáze vyplakání (význam nechápe, akutní
poplachová reakce, úzkost)
Fáze popření (nespavost, amnézie, stažení,
tělesná ochablost x hyperaktivita)
Fáze intruze (emoční labilita, úlekové reakce,
noční děsy )
Fáze zpracování (bolestné vzpomínky,
přemýšlí, naděje na odeznění příznaků)
Sexuální zneužívání – reakce
PTSD
Specifika dětského věku a dospívání
 Děti do 6 let (často stažení, nemluví, pokles spontaneity.
Bezmocné, nerozumí. Poruchy příjmu potravy, poruchy
spánku, noční pomočování, regrese, strach ze tmy) hra,
kresba, vyprávění
 Děti školního věku (větší šíře kognitivních, emocionálních i
behaviorálních reakcí. Poruchy soustředění, horší školní
výsledky, problematické chování, psychsomatické projevy)
fantazijní vyrovnání
 Dospívající (často sebedestruktivní chování, silné pocity
viny, pesimismus vzhledem k budoucnosti, rizikové
chování) řeč
Způsob zjištění týrání, zneužívání nebo
zanedbávání
• Způsob zjištění
–
–
–
–
Dítě se vám svěří
Oznámí vám to někdo jiný
Všimnete si změn a znaků v chování dítěte
Zpozorujete zranění dítěte
• Komunikace uvnitř školy
– Dodržujete politiku školy – oznámíte případ řediteli školy
– Vše co jste se od dítěte dozvěděl(a) zapíšete
• Nahlášení
– Ředitel školy nahlašuje případ příslušnému sociálnímu odboru nebo
přímo Policii
– Domluvit se na okamžité lékařské prohlídce dítěte a pořízení
fotografické dokumentace zranění
– Dítě by mělo od vás dostat psychickou podporu
Co dělat při podezření
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Potřeba dítěte je měřítkem jednání – neoznamujte bezprostředně (závisí na povaze události)
Sestavte seznam klíčů z kterých vychází vaše podezření (řečené, vypozorované)
Analyzujte své pochybnosti a pocity (co je vyvolalo? Jaké jsou?)
Vyhledejte odborníka, se kterým podezření konzultujete
Udržujte kontakt s dítětem, podpořte jej, dejte najevo, že s vámi může otevřeně mluvit
Zjistěte, kterým osobám dítě ve svém okolí důvěřuje (rodina, učitelé, známí)
S konkrétním psychologem dohodněte strategii a pomoc, kterou může poskytnout
Kontaktujte rodiče, ale nevyslovujte podezření, ověřujte
Jestliže pachatel není z rodiny, kontaktujte rodiče, seznamte je s podezřením, předejte
kontakt na konkrétního psychologa
Promyslete možnost podání trestního oznámení
Ujistěte se, že ochrana dítěte je zabezpečena (sledujte vývoj), podržte si možnost kontaktu s
dítětem
Zákon o sociálně – právní ochraně
dětí
• §6 (1) Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti,
a) jejichž rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,3) nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti;
c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že
zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy,
požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo,
jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem,4)
opakovaně nebo soustavně páchají přestupky5) nebo jinak ohrožují občanské
soužití;
e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost,
mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že
nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.
Zákon o sociálně – právní ochraně
dětí
Platný právní předpis: Zákon 401/2012 Sb, kterým se mění Zákon
359/1999 Sb. O sociálně-právní ochraně dětí
§10 (4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a
zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti jsou
povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností
skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti
uvedené v §6 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o
takové skutečnosti dozví.
Pokud o to ten, kdo učinil oznámení požádá, obecní úřad obce s
rozšířenou působností ho informuje ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy
oznámení obdržel, zda na základě skutečností uvedených v oznámení
shledal či neshledal, že jde o dítě uvedené v §6 (401/2012)
Zákon o sociálně – právní ochraně dětí
§57
(1) Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany a
zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení
do obecního úřadu jsou povinni zachovávat
mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán
sociálně-právní ochrany na skutečnosti uvedené v
§7, a jsou rovněž povinni zachovávat mlčenlivost o
údajích o osobách, jímž bylo dítě svěřeno do péče
budoucích osvojitelů, jakož i o místě pobytu
takového dítěte.
První pomoc
–
–
–
–
–
–
–
–
–
Klidné, bezpečné a přátelské prostředí
Nechat dítě volně vyprávět, ale nenutit k odpovědi
Ptát se k věci ale citlivě a vše si pak pečlivě zapsat
Neslibovat dítěti nic, co byste nemohli dodržet
Vydržet pláč dítěte, nebát se vlastních emocí
Pravdivě informovat dítě o následných krocích školy
Zprostředkovat dítěti kontakt na psychologa
Potřeba dítěte je rozhodující pro jednání
Ujistěte ho, že mu věříte
• přizpůsobit se úrovni dítěte
• Mluvit řečí, které dítě rozumí
• Dát najevo zájem, možnost mluvit otevřeně, ale respektovat,
že o něčem mluvit nechce
• Nebagatelizovat, dát najevo, že dítěti věřím
• Emočně přijímat, nezastrašovat svými emocionálními
reakcemi a soudy
• Podpořit rozhovor
• Nemoralizovat
• Neradit
• Nedávat otázky proč – pocit aktivity a viny
Další témata:
• Sekundární viktimizace