Transcript 04 Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů ()

Rodina jako zdroj sociálně
patologických jevů
Dysfunkce rodiny, psychická deprivace,
subdeprivace, týrané zanedbávané a zneužívané
dítě, syndrom CAN, syndrom CSA
literatura
• FISCHER,S., ŠKODA,J. Sociální patologie. Praha:
Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5046-0
• MATOUŠEK,O. a kol. Sociální práce v praxi. Praha:
Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X.
• MATOUŠEK,O., PAZLAROVÁ,H. Hodnocení
ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál, 2010. ISBN
978-80-7367-739-8.
• ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného
dítěte. Praha: Linde,2003. ISBN80-86131-44-0.
• TOMEŠ, I. a kol. Sociální právo České republiky.
Praha: Linde, 2014. ISBN 978-80-7201-938-0.
Rodina nejdůležitější sociální
skupina
• Uspokojování fyzických, psychických a
sociálních potřeb
• Zázemí pro rozvoj a potenci schopnosti
seberealizace
• Zdroj zkušeností a vzorců chování
• Zdroj specifického systému hodnot a jejich
preference
• Nositel budoucích společenských rolí a identity
svých členů
Rodina sama sobě zátěží?
• Rodina zdrojem vzniku psychických zátěží.
• Narušení psychosociálního vývoje a fungování
všech jejich členů, zejména vysoce zranitelných
dětí.
• Z hlediska orientační rodiny se jedná o tyto
problémy:
Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů
• Dysfunkce až afunkce rodiny v kontextu s
psychickou deprivací, subdeprivací.
• Anomální osobnosti rodičů, kdy nemohou,
nechtějí, neumějí správně pečovat o děti, často
se sami dopouštějí asociálního nebo
antisociálního jednání, toxičtí rodiče“.
• Problematika úplnosti rodiny, náhradních
rodičů, náhradní výchovy, ústavní výchovy.
• Problematika týraného, zneužívaného a
zanedbávaného dítěte. Syndrom CAN-Child
Abuse and Neglect. Syndrom CSA-sexual.
Poruchy rodičovské role
• Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě
nemohou starat (válka, bída, chudoba)
• Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě starat
neumějí, nedovedou (nezralost, partnerské
problémy…
• Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě start
nechtějí (poruchy osobnosti).
• Poruchy rodičovství. Rodiče se o své dítě
starají nadměrně a hyperprotektivně.
Funkce rodiny
???????????????????????????????
bio, eko, psycho, sociál…
Dotazník funkčnosti rodiny - hodnocení 8 kritérií:
složení rodiny, stabilita rodiny, sociální a
ekonomická situace /věk, rodinný stav,
vzdělání, zaměstnání rodičů, příjem,
bydlení/,osobnost rodičů /zdraví, psychický
stav, úroveň společenské adaptace/,
sourozenců, dítěte, zájem o dítě, péče o dítě –
na základě analýzy popsány 4 typy rodin:
4 typy rodin z hlediska plnění funkcí
1. Funkční rodina (85%)
2. Problémová rodina / sledování (12-13 %)
3. Dysfunkční rodina / potřeba sanace rodiny(2
%)
4. Afunkční rodina / NRP (0,5 %)
Základní problémy ústavní péče, obtížnost
vytvoření trvalejšího citového vztahu, prostředí
méněpodnětné, chybí pocit kontinuity běhu
života, trvalosti vztahů, pevné osobní identity,
období po odchodu z ústavní péče je vysoce
rizikové.
Postavení dítěte ve společnosti
Naše civilizace je přátelská k dětem, děti chrání
a je na ně zaměřena.
Násilí na dětech je přítomno v celé historii
lidstva. Dětské oběti, antika – Taygetská
skála/kontrola porodnosti – moc otce nad
životem dětí / patria potestas, výkon
rodičovského práva / pater potestas.
V roce 313 byl vydán v římském impériu Edikt
milánský, jež zrušil patria potestas a nastolil
ochranu postavení dítěte v rodině. Od roku 314
vydáním římského zákona, bylo zabití dítěte
vraždou.
Definice jevu (CAN a CAS 1-2%)
Child Abuse and Neglect / Sexual
• Syndrom poprvé popsán na III. Evropské
konferenci pro prevenci týrání dětí, Praha 1991.
Zdravotní komise Rady Evropy v roce 1992
definovala stěžejní pojmy:
• Syndrom zanedbávaného a zneužívaného
dítěte
• Tělesné týrání, psychické týrání
• Sexuální zneužívání včetně komerčního
zneužívání
Syndrom zanedbávaného a zneužívaného
dítěte. Jde o jakékoli vědomé či nevědomé
aktivity, kterých se dopouští člověk na dítěti,
přičemž následkem je poškození zdraví a
zdravého vývoje, nebo až smrt dítěte.
Tělesné týrání. Jde o tělesné ublížení dítěti,
způsobení utrpení, nebo jeho nezabránění,
včetně úmyslného otrávení, udušení, zranění.
Sexuální zneužívání – jde o nepatřičné
vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti
či chování. Zahrnuje pohlavní dotýkání, styk či
vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno
do péče nebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá.
zanedbávání
Nedostatkem péče způsobujícím závažné
ohrožení vývoje dítěte nebo nebezpečí pro dítě.
Tělesné zanedbávání je v selhání při
zabezpečení tělesných potřeb dítěte (výživa,
ošacení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany
před ohrožením).
Citové zanedbání se vyznačuje selháním v
zabezpečení citových potřeb dítěte v oblasti
lásky a smyslu příslušnosti.
Zanedbání vzdělání (školní absence,dětská
práce, izolace dítěte od lidské společnosti)
zanedbávání
Zanedbávání v oblasti zdravotní péče ( je
opomíjena zdravotní prevence a léčba).
Nedostatečný dohled, přiměřený věku, vyšší
počet úrazů, kterým bylo možné zabránit.
A)Vnější podmínky pro potenciální
ohrožení dětí zanedbáváním
život dítěte v instituci,
úmrtí matky-osiření dítěte a nedostatek
vývojových podnětů,
nepřítomnost otce,
nízká ekonomická úroveň rodiny,
náročná povolání rodičů,
závislosti a toxikomanie v rodině,
promiskuitní sexuální vztahy a nestálost
prostředí v rodině.
Vnitřní podmínky potenciálně
ohrožující dítě zanedbáváním
Psychika a celková osobnost primárních
vychovatelů, citová nezralost a povahová
nevyspělost matky, otce nebo obou.
Duševní poruchy a nemoci rodičů, mentální
retardace rodičů.
Vážné smyslové poruchy, poruchy hybnosti.
Zvláštní životní postoje, praktiky, zásady
příslušníků náboženských sekt, jiných
minoritních skupin.
Posuzování stupně zanedbanosti
Těžké zanedbávání – (výživy, zdravotní péče a
psychického vývoje) dítě žije v situaci, jež
bezprostředně ohrožuje jeho život a zdraví, žije
v izolaci nebo se zvířaty, s bezdomovci…
Všeobecné zanedbávání – odpovídajícího
jídla, ošacení, lékařské péče, kontaktu s jinými
lidmi či vrstevníky, nedostateční ochrana před
úrazy, a sociálně patologickými jevy
(alkoholismus, toxikomanie, delikvence,
kriminalita …)
Znaky všeobecného zanedbávání
Zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem,
špína, tma, plísně,nemá vlastní postel, nevytápění…
Jídlo neodpovídající nutriční hodnoty, nevařené,
jednostranné, PPP
Nevhodné, nepřiměřené oblečení
Únava a ospalost v průběhu dne,nedostatečná osobní
hygiena,nedostatečný dohled, dohlíží ono
Nedostatek patřičné lékařské péče, poruchy růstu,
vývoje, retardace, nerovnoměrnost
psychomotorického vývoje
poruchy řeči, neurotické návyky,asociální a
destruktivní chování
Znaky všeobecného zanedbávání
Situace, kdy dítě přejímá zodpovědnost za péči
o své sourozence či další děti.
Ponechání dítěte v domácnosti bez dozoru
dospělého, pobyt na ulici v neobvyklých
hodinách, ponechání kojence v uzavřeném
prostoru (např. v autě), nevyzvednutí dítěte z
MŠ.
Obdiv k radikálním hnutím, nedostatečná
kultivovanost chování, přehlížení kulturních
norem, citová plochost, lhostejnost,
nedostatečné sociální dovednosti, sociálně
patologické chování.
Tělesným týráním je:
Fyzické zranění dítěte či selhání při jeho
prevenci nebo fyzické utrpení dítěte, včetně
úmyslné otravy nebo udušení, pokud je
prokazatelné, že bylo spácháno vědomě nebo
mu vědomě nebylo zabráněno.
Tělesné týrání se dělí na týrání aktivní a pasivní
povahy.
Tělesné týrání aktivní povahy
Tělesné týrání s následným poraněním.
Zahrnuje všechny akty násilí na dítěti:
nepřiměřené bití rukou, nástroji, kopání do
dítěte, údery pěstí, popáleniny (cigaretou…),
opaření, bodné rány, vytrhávání vlasů,
nepřiměřené tahání za uši, škrcení, dušení,
silné třesení, svazování, připoutání, odnímání
spánku, děti záměrně vystavované lékařským
vyšetřením (Münchhausenův syndrom by
proxy), šikanování.
Tělesné týrání pasivní povahy
Vyznačuje se nedostatečným uspokojením
alespoň nejdůležitějších tělesných potřeb dětí v
návaznosti na psychické a sociální potřeby.
Jde o úmyslné, ale i o neúmyslné neposkytnutí
péče rodiči zaostalými, duševně nemocnými.
Patří sem opomenutí v péči o dítě, s následkem
poranění nebo smrti.
Dítě neprospívá, je zanedbané a vyznačuje se
nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech.
Psychické týrání
Pro praktické využití v sociální praxi je
klíčovým koncept psychické deprivace.
Psychická deprivace dítěte je nedostatečné
uspokojování psychických potřeb dítěte po
určitou dlouhou dobu.
Ohrožené dítě je to, u něhož v důsledku
psychické deprivace dochází k zastavení
nebo až regresi vývoje a stavu jeho
schopností a dovedností.
Psychické potřeby dítěte
Potřeba podnětové proměnlivosti, podněcování
emocionálních prožitků a vývoje různorodými podněty.
Potřeba kognitivního řádu, tj. smysluplné a
srozumitelné struktury uspořádání podnětů, činností,
vztahů.
Potřeba emoční vazby, zejména na specifické osoby,
k nimž je dítě stabilně, spolehlivě a těsně vázáno.
Potřeba autonomie, nezávislosti, pozitivního
sebehodnocení, sebenaplnění, osobní integrity…
Potřeba otevřené budoucnosti, perspektivy a naděje
do budoucna, možnosti volby…
Potřeba akceptovatelné vlastní minulosti, spolehlivého
rámce osobní identity a přiměřeného sebevědomí.
Psychické týrání
Jednání takové povahy, jež má závažný a
nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte,
osobnost, sebevědomí a identitu, rozvoj
interpersonálních vztahů.
Zahrnuje aktivní i pasivní složku jednání.
Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a
účelovém jednání. Pasivní složkou je absence
něčeho, co by dítě správně mělo mít. V
důsledku nejsou uspokojovány základní potřeby
dítěte a výsledkem je psychická deprivace.
Psychické týrání je nejčastější a přitom nejhůře
rozpoznatelné.
Formy psychického týrání
Slovní útoky a nadávky, opakované ponižování,
zesměšňování, slovní útoky na sebevědomí
dítěte, odmítání a zavrhování dítěte, výhružky,
cílené vyvolávání strachu, citové vydírání,
citová deprivace.
Permanentní srovnávání s úspěšnějším
sourozencem.
Požadavky nereálních výkonů, permanentní
nespokojenost s výsledky snažení.
Vystavování závažným rodinným konfliktům
Šikanování.
Důsledky psychického týrání
Vznik různých druhů závislostí, PPP, agresivita.
Nemilované dítě, celý život o sobě pochybuje.
Prožívá pocity méněcennosti, je ustrašené
nebo naopak agresivní – je zejména
nevyrovnané a v reakcích nevypočitatelné.
Má obtíže (nejistota a nestálost) v mezilidských
vztazích – celý život.
Tendence stát se obětí týrání i v dospělosti.
Oběti psychického týrání jsou častěji
viktimizovány šikanou ve škole a na pracovišti
pro snížené sebevědomí a schopnost
Sexuální zneužívání
Zneužívání bezdotykové
Exhibicionismus.
Harrasment – zneklidňování jednáním se
sexuálním podtextem.
Obscénní telefonické hovory, chat, facebook…
Přinucení dítěte k obnažení, fotografování,
filmování, prohlížení pornografických časopisů,
filmů.
Sexuální zneužívání dotykové
Obtěžující jednání dospělého s dítětem, líbání,
osahávání erotogenních zón, slovní útoky…
Sexuální útok, často s užitím síly, osahávání na
erotogenních zónách včetně penetrace prstem,
jazykem, předměty…
Znásilnění.
Incest.
Intrafemurální pohlavní styk (mezi stehna).
Komerční sexuální zneužívání.
Zvláštní formy týrání a zneužívání
• Systémové týrání – sekundární viktimizace v
procesech řešení ochrany.
• Organizované zneužívání dětí – obchodní
aktivity kdy dítě je sexuální zboží. Sexuální
turismus.
• Rituální zneužívání – zacházení s dětmi, v
souvislosti se symboly, jež mají náboženskou,
magickou či nadpřirozenou charakteristiku a
jsou součástí určitého organizovaného
společenství.
Syndrom dětského přizpůsobení se
sexuálnímu zneužívání (5 fází)
• Utajování ataku sexuálního zneužití. Agresor vytváří
alianci se zneužitým dítětem.
• V zastrašeném dítěti vzrůstá pocit bezmoci.
• Může přerůst do fáze svedení a přizpůsobení, přijetí a
podřízení se dalším atakům, rozštěpení jeho
morálních hodnot.
• Opožděné a nepřesvědčivé odhalení sexuálního
zneužití.
• Časté je odvolání původní výpovědi. Impulzivní vztek
se mění v pocit viny, obava z reakce zneuživatele.
Zneužití dětí se dělí na 3 kategorie
1. Velmi závažné formy zneužití dětí: donucení k
aktivnímu orálnímu styku, k pasivní účasti
orální agrese, vaginální a anální styk penisem
2. Středně závažné formy sexuálního zneužití:
hnětení a líbání prsou, vnikání do vagíny prsty
nebo předměty, pronikání prsty, jazykem do
anusu, dotýkání genitálií.
3. Nejméně závažné formy s. zneužití: vzájemné
svlékání, nepatřičné líbání s pronikáním
jazyka do úst, fotografování, sexuální dotyky,
laskání genitálií prsty, jazykem, vnucená
masturbace.
Diagnostický systém potvrzující týrání
dítěte dle V.J. Fontany
• Systém rozpoznávání syndromu CAN a CSA je
rozdělený do dvou částí: vyšetření osoby
dopouštějící se týrání a osoby týrané zvlášť.
• V rozhovoru s rodiči se doporučuje určit
orientačně intelektové schopnosti, úroveň
racionality a iracionality, soustředit se na znaky,
které mohou poukazovat na sadistické chování
rodiče v konfrontaci s mentální úrovní.
• Dosud není baterie pro spolehlivou diagnostiku
psychického týrání dítěte - problém při důkazném
řízení.
Podezření na týrání je, když se potvrdí
hypotetická tvrzení:
1. Anamnestické údaje svědčí o tom, že rodiče
nepodporují sociální kontakt s okolím a rodina
se jeví jako uzavřený systém.
2. Během diagnostického rozhovoru se rodič
chová způsobem, který ukazuje na vnitřní
alienace a spontánně sděluje, že nemá ve
svém okolí nikoho, komu by se mohl svěřit a u
koho hledat oporu v situacích, kdy stres
vyplývající z rodičovských povinností
překračuje jeho schopnosti zvládání.
14 hypotetických tvrzení:
3. Chování rodiče ukazuje na neschopnost
emoční komunikace a určitou diskrétní
paranoiditu ve vztahu jak k okolí, tak k
sociálnímu pracovníkovi
4.Rodič neumí vysvětlit příčiny vzniku zranění
dítěte a zároveň nabízí absurdní, nerealistická
nebo protichůdná vysvětlení.
5.Rodič dělá dojem zcela odtažitého od emočních
potřeb a jiných problémů dítěte.
6.Sdělení rodiče ukazuje na nedostatečnou
pozornost věnovanou dítěti a zároveň se
soustřeďuje na stížnosti k nedůležitým věcem.
14 hypotetických tvrzení:
7. Rodič bez zábran obviňuje třetí osoby,
nejčastěji sourozence, ze zranění dítěte.
8. Rodič během diagnostického procesu
prokazuje ztrátu sebekontroly, nebo vyjadřuje
obavy z vlastního impulzivního chování.
9. Rodič odkládá vyhledání lékařské péče, nejen
při aktuálním zranění dítěte, jako důsledku
zneužívání dítěte, ale nedodržuje také
pravidelné lékařské prohlídky.
10. Rodič vyvolává podezření na alkoholismus
nebo užívání návykové látky.
14 hypotetických tvrzení:
11. Rodič ignoruje projevy nespokojenosti, pláč
dítěte nebo na ně reaguje s extrémní
nespokojeností.
12. Rodič má nerealistická očekávání od dítěte,
podvědomě si přeje, aby dítě převzalo jeho
rodičovskou roli a aby se sám dostal do úlohy
osoby, o kterou dítě bude pečovat a chránit.
13. Rodinná anamnéza budí podezření na surové
výchovné metody.
14. Chování rodiče nevylučuje poruchy osobnosti
nebo psychické onemocnění.
Vyšetření týraného dítěte – pozorování
Dítě je vystrašené a reakce strachu jsou spojené s
osobami rodičů.
Chce spontánně převzít úlohu rodiče, snaží se být
pečující, starostlivé, eventuelně chránit rodiče před
výslechem.
Dítě je plačtivé a jeho emoční chování se jeví jako
deviantní při prvním kontaktu.
Budí dojem zanedbávaného dítěte (podvyživené,
nevhodně oblečené,neadekvátně léčeno, zranění
nevhodně ošetřená).
Je drženo hlavně doma v izolaci od vrstevníků, doma
má přesně vymezený a uzavřený prostor.
Zranění jsou různého druhu a data,jeví se jako opak.
Orientačně hodnotit míru ohrožení
dítěte již na porodním sále?
Matka/rodiče se zajímají především o pohlaví dítěte
Budou rozhořčeni, když dítě nebude schopno plnit
jejich vysoké požadavky.
Matka odmítala těhotenství.
Jde o „přespočetné“ dítě.
Matka v těhotenství prožívala depresivní pocity.
Obtížně se vyrovnávala v těhotenství s fyzickými
změnami.
Rodina je izolovaná.
Žádost o interupci nebylo možné provést.
Rodiče uvažovali o poskytnutí dítěte k adopci.
Sociální pracovník sleduje
Umí rodiče s dítětem žertovat?, navázat kontakt z očí
do očí?
Způsob komunikace, přílišná kritika, trvalé požadavky,
povely.
Jsou rodiče zklamání pohlavím dítěte? Jaké a kdy mu
vybrali jméno?
Očekávání neodpovídají věku a možnostem dítěte.
Pláč dítěte je ruší, nemají tendenci je utišit.
Ignorují hlad dítěte, jsou rozhořčeni porcemi jeho jídla.
Reagují s přehnaným odporem na výměnu plenek
Žárlivost a rivalita ve vztazích.
Projevují rodiče odpovědnost u lékaře nebo ji
převádějí na někoho dalšího?
Sociální pracovník sleduje zda-li
Jsou rodiče zaměřeni spíše na uspokojení
vlastních potřeb, obtížně je přivádíme k
zaměření na potřeby dítěte?
Rodiče uvádějí nereálné stížnosti na dítě.
Rodiče mají na lékaře naléhavé otázky v
případě bezvýznamných problémů. Snadno se
rozpláčí.
faktografie
Prenatální výskyt syndromu CAN
Rozdílnost a nejednotnost posuzování zkresluje
statistiky. Jasné, podezřelé a rizikové případy?
Lehké, střední, těžké?
Výskyt jevu CAN 1-2 % ročně z celkové dětské
populace. Těžké případy končící smrtí v 3-5 %.
Studie Dětské ho krizového centra a MPSV. Z
jejich studie vyplývá 0.047 % ročního výskytu
jevu (struktura 56.1% tělesné týrání, 34.6 %
CSA kontaktní s převahou dívek, 9.3 %
psychické týrání převažovali chlapci).
Reforma systému péče o ohrožené děti
Národní akční plán k transformaci a sjednocení
péče o ohrožené děti 2009-2011. (MŠMR, MZ,
MV, MS, MPSV – společný systém řízení,
sdílené databáze, sjednocení typologie služeb
pro rodiny a děti).
Cílem reformy je vnést řád, pravidla pro
vzájemnou a včasnou informovanost, standardy
práce a jednotné metodiky.
Vysoce specializovaná pobytová péče se má
týkat omezeného počtu dětí. Důraz je na
terénních a ambulantních službách pro
biologické a náhradní rodiny.