Transcript PEDOSFÉRA

PEDOSFÉRA
= půdní obal Země
- vzniká přeměnou svrchní části zemské kůry (+ působení vody,
vzduchu, slunečního záření, organismů)
- leží na styku s geosférami (lito-, atmo-, hydro-, biosféra, SES)
▪ půda = trojrozměrný výřez pedosféry
(od povrchu: humus - podloží - matečná hornina)
- jedna z nejcennějších složek krajinné sféry, součást FGS
- základní výrobní prostředek zemědělství a lesnictví
složky: neživé → pevné anorganické (částečky jílu, hlíny, písku,
úlomky nerostů a hornin)
→ kapalná (půdní roztok - půdní voda)
→ plynná (půdní vzduch; dusík, O2, CO2)
→ organická (humus)
živé → edafon (půdní organismy, bakterie, prvoci,
houby, dešťovky, brouci, krtci,…) → mikro- a makroedafon
(velikost)
→ fyto- a zooedafon
→ kořenové systémy vyšších rostlin
= půda je přírodní útvar na rozhraní živé a neživé přírody
• vědy:
pedologie (vznik, vývoj, vlastnosti půd)
pedogeografie (studium, prostorová diferenciace)
Půdy vznikají půdotvorným procesem vyvolaným půdotvornými
činiteli.
▪ půdotvorní činitelé:
- působí na vznik, vývoj, vlastnosti a geografické rozšíření půd
• matečná hornina
• podnebí (teplota, srážky, výpar)
• georeliéf (nadmořská výška, sklon a expozice svahů)
• voda (podzemní, povrchová)
• biota (živé organismy, mikroorganismy, rostlinstvo, živočišstvo)
• čas
• činnost člověka
▪ půdotvorný proces:
matečná hornina + p.č. - zvětrávání → půdotvorný substrát
(podklad, zvětralinový plášť) + p.č. - půdotvorné pochody → půda
▪ půdotvorné pochody:
= soubor fyzikálních, chemických a biologických pochodů
- vznikají půdní horizonty (vrstvy, polohy) v půdním profilu
(kolmý řez půdou)
- liší se barvou, vlastnostmi
- základní:
A (nejsvrchnější, dokonale zvětrný, bohatý na humus = tmavá barva), B (iluviální , obohacený), C
- subhorizonty (přechodné typy)
A1 (humózní), A2 (eluviální, ochuzený o humus),
C1 (zvětralý půdotvorný substrát), C2 (nezvětralá
matečná hornina)
- další G (glejový - glejový proces → glejové půdy),
Ca (karbonátový) → rendziny
Podle půdních horizontů rozlišujeme půdní typy.
▪ půdní typ
= základní klasifikační jednotka (působí stejní půdotvorní činitelé,
stejné horizonty)
▪ vlastnosti půd:
• fyzikální: zrnitost (textura)
- velikost převládajících pevných částic (minerálních zrn)
→ jemnozem (částice pod 2 mm) zrnitostní
→ drť (skelet; částice nad 2 mm) kategorie
půdní druhy:
zemědělská praxe
◦ půdy lehké (písčité)
písčité - hlinitopísčité - písčitohlinité
málo humusu a jílovitých částic)
lehce obdělávatelné
na vátých píscích a pískovcích
◦ půdy středně těžké (hlinité)
písek = jílovité částice
středně obdělávatelné - nejúrodnější
v nížinách
◦ půdy těžké (jílovité)
jílovitohlinité - jílovité - jíly
nesnadno obdělávatelné (zamokřují se, bobtnají,
praskají)
◦ kamenité půdy
přes 20 % skeletu (štěrk, kameny, balvany)
lesní půda v horách
Obecně se obsah skeletu v půdách zvětšuje od povrchu do
hloubky).
struktura (sloh)
= schopnost půdních částic spojovat se v hrudky (agregáty)
tmelivé látky (jílovité materiály, kalcit, humus)
velký vliv na úrodnost
pórovitost
- závisí na zrnitosti a struktuře
póry = volné prostory mezi pevnými částicemi a jejich shluky
(existence edafonu, proniká voda a vzduch)
chemické složení (půdní reakce)
ovlivněny chemickými vlastnostmi matečné horniny
půdy:
kyselé (pH pod 7) - vlhčí oblasti, vápnění
neutrální (pH kolem 7)
sušší
zásadité (pH nad 7)
oblasti
úrodnost
nejcennější vlastnost
→ přirozená - bez zásahu člověka (lesní společenstva)
→ kulturní - kultivací přírodních půd (obdělávání, hnojení, meliorace, osevní postupy)
▪ planetární členění (rozšíření půd na Zemi):
- projevuje se zeměpisná zonálnost
→ horizontální (vodorovná pásmovitost) - podnebí
→ vertikální (výšková stupňovitost) - georeliéf
Azonálnost vyvolána geologickými a geomorfologickými poměry
(pohyby zemské kůry, horská pásma, mezihorské kotliny, roviny)
• horizontální zonálnost půd
- změna klimatických podmínek (rovník → póly) → změna půdních
typů: červenožluté půdy vlhkých (deštných) tropických lesů
- rovník = Amazonská nížina - Konžská pánev
- teplo + vlhko = rychlý rozklad velkého množství biomasy
- úrodné (odlesnění = velmi rychle klesá úrodnost)
- pochod ferralitizace (laterizace) - obohacování půdy o
volné oxidy (železitý - hlinitý) → barva
- při intenzivním hnojení: cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce
červené půdy = savany Afriky a JA (mezi 10° z.š. a obratníky)
- období dešťů - chemické zvětrávání - pochod ferritizace
(oželeznění) - obohacení o oxid železitý + oxidy hliníku
- období sucha - vzlínající voda k povrchu se vypařuje, železitá kůra (červenohnědá barva)
- poměrně úrodné, bez zavlažování = pastviny
pouštní, polopouštní půdy = subtropy, mírný a tropický
pás
- sucho roční úhrn srážek 100 - 150 mm
- málo humusu (1 %) = chudé pastviny
- hlinité, písčité, štěrkovité, kamenité → solná kůra (vzlínání vody) - při zavlažování: bavlník - rýže - ovoce - vinná réva
žlutozemě, červenozemě = vlhké subtropické lesy (jv. USA
stř. a jv. Čína)
- pochod ferritizace - barva červenohnědá, červená až žlutá
- kyselé, chudé na živiny = intenzivní hnojení: bavlník, čaj,
tabák, podzemnice olejná, sója
černozemě = stepi a lesostepi mírného pásu
- 650 až 300 mm/rok; léto teplé - zima studená
= Ukrajina, jih Ruska; Kanada(Alberta, Saskatchewan),
USA (Dakota, Nebraska, Kansas)
- černozemní pochod - dlouhodobé hromadění humusu z
kořenů stepních
- rostlin v A1 - zůstává (málo srážek), 60-100 cm mocný,
3-15 %
humusu (šedočerný)
- půdní profil: A, C = spraš - vápnité sedimenty
- neutrální reakce, drobně hrudkovitá struktura, vysoký
obsah živin = nejúrodnější - světové obilnice
kaštanové půdy - suché stepi (350-250 mm/ rok)
- mělčí, méně humusu - zavlažování - úrodné x nezavlažované = pastviny
podzolové půdy (rus. zola = popel) - šedá barva
- vlhčí a chladnější podnebí
= lesní společenstva (tajga) Eurasie - SA (Skandinávie –
sever Ruska a Kanady)
- podzolizační pochod - rozklad nerostů působením silných
organických kyselin - živiny prosakují vodou do hloubky
- horizont A2 eluviální (ochuzený) - světle šedý
- horizont B iluviální (obohacený) - rezavě hnědý
- nekvalitní humus - kyselá reakce (jehličí) - nedostatek živin = málo úrodné = jehličnaté lesy
tundrové půdy = subarktický pás na severu Eurasie a SA
- horizonty A, C
- léto rozmrzá (60-100 cm - permafrost)
- glejový pochod - prosycené vodou
- chudé pastviny pro soby
• vertikální zonálnost půd (výšková stupňovitost)
- změna klimatu s rostoucí nadmořskou výškou
- hlavní půdní typy střední Evropy (nížiny - hornatiny)
nivní půdy (fluvizemě)
- podél řek na říčních náplavech - zaplavovány
- štěrkovité až jílovité
- pole, louky, pastviny; lužní lesy
lužní půdy (černice)
- dále od vodních toků (Polabí - Podunajská nížina)
- humusový horizont 30-100 cm = k nejúrodnějším
černozemě
- do 300 m n.m., sucho, teplo, na spraších
hnědozemě
- na svazích pahorkatin - lemují černozemě (do 450 m n.m.)
na spraších a sprašových hlínách - úrodné
- více srážek - pochod mírné illimerizace = mechanický
přesun jílovitých částic vodou z A do B
illimerizované půdy (luvizemě)
- navazují na hnědozemě - vlhčí podnebí = intenzivnější
pochod illimerizace
- A1 - tmavošedý humusový - A2 eluviální světle hnědý - B
iluviální rezavě hnědý
- kultivované = středně úrodné
hnědé lesní půdy (kambizemě)
- vrchoviny - převládají ve střední Evropě
- C = skelet křemičitanových hornin (žula - andezit - pískovec) - A1 hnědošedý, malá mocnost; B obohacen sloučeninami
železa - proces brunifikace - chemické zvětrávání - jíl bohatý na
křemík a uvolňuje se železo
- lesy, méně náročné plodiny
podzolové půdy
- vyšší hornatiny při horní hranici lesa
Zemědělská půda
• využívána v zemědělství = pěstování kulturních plodin
→ orná půda (pole),
→ trvalé kultury (sady, vinice, chmelnice, zahrady)
= chov hospodářského zvířectva
→ zelené plochy (louky, pastviny)
• nebezpečí ohrožující půdu:
půdní eroze
nadměrné hnojení
úbytek zástavbou
ukládání nebezpečných odpadů