Transcript Step by step – Začít spolu

Step by step – Začít spolu
Ondřej Polišenský
Pavlína Krčmářová
Táňa Adamová
Olga Žáková
Jana Ambruzová
Školský program:
Začít spolu – Step by Step
• Kdy a kde vznikl:
90. léta 20. století, USA
na základě nových poznatků o lidském mozku a o
procesu učení, vycházel z novinek psychologie i
pedagogiky a samozřejmě i z praxe mnoha
amerických škol.
• Kdo ho založil:
George Soros. Původně z Maďarska
odkud emigroval kvůli nacistické
okupaci.
Také zakladatel Open Society
Foundation
Obecně :
• Vzdělávací program zdůrazňující individuální přístup
k dítěti, partnerství rodiny, školy a
společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.
širší
• Prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními
potřebami (dětí nadprůměrně nadaných, dětí s
vývojovými poruchami, dětí s postižením, velmi se
osvědčuje u dětí z různých etnických menšin).
• Dále klade důraz na podnětné prostředí - netradiční
členění třídy do center aktivit, kooperativní učení,
projektové vyučování a integrovanou tématickou
výuku. Již od MŠ se úspěšně pracuje se
sebehodnocením (prostřednictvím portfolia a
individuálního vzdělávacího programu) dětí, což
posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a
samostatnému učení.
Ideologické zázemí a filozofie:
• Je důsledně individuální přístup ke každému
•
•
•
dítěti.
Integrované učení hrou a činnostmi
Větší část vyučování probíhá v tzv. centrech
aktivity.
Znamená to, že učebny těchto tříd nejsou
uspořádány tradičně, nýbrž jsou rozděleny
nábytkem do několika center, např. centra
matematiky, centra čtení, centra věd pro
prvouku, ateliéru pro výtvarné činnosti apod.
Filozofický základ programu
• Bez ohledu na to, kde žijí, budou muset dnešní
děti čelit po celý svůj život změnám: sociálním a
politickým, změnám prostředí, změnám ve vědě
a technice, změnám v průmyslu vedoucím ke
změnám na trhu práce, atd.
• Program Začít spolu uznává, oceňuje a
podněcuje vývoj těch charakteristických rysů
osobnosti, které budou v rychle se měnící době
obzvlášť potřebné.
Patří k nim schopnosti:
• přijímat změny a aktivně se s nimi vyrovnávat
• kriticky myslet a umět si vybírat, nést za svou
volbu zodpovědnost
• rozpoznat problémy a řešit je
• být tvůrčí, mít představivost
• sdílet zájem a odpovědnost vůči společenství
Hodnoty, které program ctí:
• rozvoj celé osobnosti
• důraz na vlastní aktivitu a kompetenci, toleranci
vůči rozmanitosti a komunikativní spolupráci
• tvůrčí aktivitu a osobnost učitele a dítěte
• úlohu učitele jako vzoru i průvodce dítěte na jeho
individuální cestě zvídavosti a učení
• úlohu prostředí i navozené situace v aktivním
učení
• sociální dovednosti, schopnost vyjádření pocitů a
spolupráce ve skupině jako základ dospělého
prosociálního chování a účasti na věcech
obecných
Rozšíření systému v minulosti
a dnes, v zahraničí i u nás:
• U nás je program realizován s finanční podporou
Sorosovy nadace jako součást Projektu podpory
vzdělávání Open Society Fund Praha pod
názvem "Začít spolu" a to od roku 1994 v
mateřských školách a od roku 1996 i na prvním
stupni základních škol. (Ve školním roce 96/97
to bylo prvních 5 škol, v současnosti je jich více
než 65.) V Evropě je tento projekt upraven pro
evropské poměry a každá česká škola ho
realizuje podle svých představ, podmínek a
možností. Všechny školy se však řídí základními
principy, které tento program charakterizují.
Výzkum výsledků programu Začít
spolu:
• V letech 1997-2001 byl realizován nezávislým
týmem odborníků rozsáhlý dlouhodobý
psychologický výzkum Vliv vzdělávacího
programu Začít spolu na vývoj
psychosociálních kompetencí dětí v MŠ
1997/98-2000/01, který mapoval/ zpracovával
otázky:
• Jsou výsledky dětí z programu ZaS srovnatelné s
výsledky dětí z běžných škol?
• Jsou tyto děti schopné pokračovat ve svém
vzdělávání na běžné škole bez problémů?
• Nemají děti učící se podle programu ZaS problémy
při přestupu z I. na II. stupeň?
A jaké byly hlavní
výsledky?
Úroveň intelektových
schopností dětí
Děti z MŠ s programem ZaS mají vyšší schopnost
diferencovaného přehledu o skutečnosti a postihují
v ní více souvislostí. Mají dokonce potřebu začleňovat
dílčí komponenty do poznávaného celku. Projevují
výraznější originalitu a tvořivost, která je současně
spojena s vyšším smyslem pro realitu. Mají proto i
vyšší úroveň praktické inteligence.
Emoční ladění a kontrola
emocí
Dosahují větší vnitřní sebejistoty a uvolněnosti. Lépe
se orientují v mezilidských vztazích a jsou citlivější k
jejich
vnímání.
Svou
schopnost
reagovat
emocionálně zároveň více podřizují kontrolní funkci
intelektu. S věkem nabývají dále vyšší schopnosti v
ovládání svých vnitřních impulzů a potřeb, v
určování mezí svým postojům, fantazijním přáním a
motivujícím pohnutkám.
Chování a projevy
sebeprosazování
Jejich aktivita a iniciativa je výraznější.
Projevují více spontánní snahy předvést svoje
výtvory a výkony a to bez velkých obav
z vlastního selhání.
Celková orientace osobnosti
Převažuje u nich orientace na lidský svět. Mají
lepší
komunikační
dovednosti.
Dosahují
příznivějšího sebepojetí a pojímají příznivě
rovněž i druhé lidi, mají vyšší míru vstřícnosti a
příchylnosti k lidem. Současně jsou méně
konformní a méně podřídivé vůči autoritě, tudíž i
odolnější vůči sociálnímu tlaku.
Úroveň intelektových
schopností dětí
Mají nižší schopnost začlenit poznatky do širších
souvislostí. Převažuje u nich analytická činnost
nad syntetickou.
Emoční ladění a kontrola emocí
Jsou méně jisté a svou nejistotu kompenzují
zvýšenou opatrností a svědomitostí. Jsou úzkostnější.
Vyšší náchylnost ke konformnímu chování (chování
podřízenému společenským očekáváním) je jejich
obranou proti úzkosti. Jsou racionálnější, racionalita
převažuje nad emocemi. Tlumí spontaneitu, intuici a
fantazii, čímž se jim zužuje škála prožitků.
Mají
silnější
potřebu
spontánně
uvolňovat
nahromaděné napětí (impulzivní emotivita). Obtížněji
ovládají a přemáhají rozladění. S věkem jsou více
náchylné k úzkostnému vnímání i řešení situací.
Chování a projevy
sebeprosazování
Mají řadu zábran, které ovlivňují jejich spontánní
aktivitu. Prosazují se s ohledem na to, jak jejich
projev bude přijat dospělým světem.
Celková orientace osobnosti
Projevují vyšší stupeň přizpůsobování svého
myšlení běžným společenským pravidlům (smysl
pro konvence).
Zřizovatel školy
• Magistráty a obecní úřady jednotlivých měst
oslovili ředitelky MŠ a nabídli jim možnost realizovat
vzdělávací program ZaS ve svých třídách/ MŠ. Tak
začal být program implementován v 10-ti MŠ v celé
ČR (Praha, Plzeň, Český Krumlov, Karviná,
Rokycany, Frýdek -Místek, Brno,…).
• Školky získaly jednak finanční zdroje pro
vybavení tříd, ale především každá učitelka a
ředitelka prošla pravidelným a systematickým
vzděláváním, získala praktické dovednosti,
zkušenosti a informace jak ve své třídě (v podstatě
v
nově
vytvořeném
prostředí)
aplikovat
pedagogické přístupy orientované na dítě.
• Od roku 1996 je program realizován i na
základních školách.
Zdroje financování:
• dotace MŠMT ČR
• příspěvky od rodičů
• granty
• dary
• rozpočty měst
Specifické formy vyučování
Dlouhodobé plánování
• Při
přípravě
tematických
plánů
škola
vychází z charakteru organizačních podmínek
typických pro program ZAČÍT SPOLU. Protože je
školní vzdělávání realizováno v blokové výuce
prostřednictvím tematických projektů, jsou to
zejména témata z oblasti prvouky (v 1.--2. ročníku),
přírodovědy a vlastivědy (v 3.--5. ročníku), která
tvoří jejich obsahové jádro.
• Témata projektů vycházejí nejčastěji ze
společenskovědní
nebo
přírodovědné
oblasti (prvouka, vlastivěda, přírodověda).
Hlavním úkolem je rozpracovat téma do
konkrétních aktivit tak, aby v jeho rámci
děti získaly i kompetence z ostatních
předmětových oblastí (českého jazyka,
psaní, matematiky, výtvarné, pracovní,
hudební výchovy ...).
Specifické metody systému
• Oregonská metoda: záznamy o pozorování
dítěte podle hodnotící stupnice č. 1-5, které se
kroužkují určitou barvou. Hodnocení se provádí u
dětí 5-ti až 6- ti letých 2x ročně, u mladších 1x
ročně.
• Průběžné pozorování: záznamy se píší
pravidelně nejméně 1x měsíčně u každého dítěte.
• Portfolia: je to sbírka obrázků, výrobků a
osobních prací dětí. Každé dítě má svoji krabičku
na ukládání věcí. Portfolia jsou dětská a
hodnotící.
Metody a formy práce vycházející z
pedagogiky orientované na dítě.
•
•
•
•
•
•
•
individualizace
integrované učení hrou a činnostmi
plánování a pozorování
centra aktivit ve třídě
aktivní účast rodin jako partnerů
integrace a inkluze dětí s individuálními i
etnickými speciálními potřebami
multikulturní a protipředsudkové vzdělávání
Individuální přístup k dítěti
• Učitelé
se snaží prostřednictvím stálého
pozorování dítěte jeho individuální tempo
rozpoznat, stejně jako usilují o poznání jeho
individuálního typu inteligence a dalších
osobitých rysů a vlastností jeho osobnosti a na
základě těchto pozorování pak pomáhají dítěti
v jeho vzdělávací cestě. Samo dítě je při tom
samozřejmě velmi aktivní, dostává prostor
k tomu, aby si mnohé (témata projektů, metody
práce, své tempo) určovalo samo a za své
rozhodnutí neslo také odpovědnost.
• Důsledně individuální přístup umožňuje, aby
byli do tříd programu zařazování i žáci se
specifickými vzdělávacími potřebami, tedy
žáci velmi talentovaní ( třeba ti, kteří již při
vstupu do škol umějí číst i psát, dostávají
zvláštní úkoly, takže by neměli zažít při
vyučování nudu), ale i děti s nejrůznějšími
handicapy.
Integrované učení hrou a činnostmi
Nové poznatky se nejlépe osvojují, když si je sami
prožijete, když je získáte sami na základě vlastního
pozorování a experimentování. A o to v programu
jde. Navíc se děti učí tématicky. Na jeden týden,
čtrnáct dní či měsíc… si společně s učitelem děti
určí téma, k němuž se potom vztahuje veškeré
učivo. Propojením všech předmětů k jednomu
tématu se dítě učí chápat svět v jeho souvislostech,
v celé jeho komplexnosti a globálnosti. Jednotlivé
činnosti nejsou ovšem vybírány nahodile, ale
směřují k vědomostem a dovednostem, které by
děti měly získat v daném ročníku podle závazných
osnov.
Spolupráce s rodiči
• Vstupem členů rodiny se vytváří předpoklad, že
bude minimalizováno napětí, které je historicky
dáno mezi dvěma socializačními institucemi –
rodinou a školou. Rodina se tak postupně stává
aktivním spolutvůrcem programu školy.
• Kontakty s rodinou můžeme rozdělit na písemné
a osobní. V obou případech jde zejména o
nalézání prostoru a možností, jak učinit rodiče
dítěte (případně i další rodinné příslušníky)
spolutvůrci toho, co se ve škole děje.
Písemné kontakty
• materiály, kterými se učitelé obracejí na rodiče
v případě, že jim potřebují něco zásadního sdělit o
filosofii školy, práci dětí a jejich dosahovaných
výsledcích.
Jsou to:
• informační letáky vymezující základní znaky PZS
• formulace hodnotových a obsahových cílů
(představení toho, o co učitelům ve výuce půjde)
• dopisy rodičům (porozumění tomu, proč se s dětmi
jedná tak jak se jedná, proč mají určité úkoly apod.)
• denní informace pro rodiče, kterou učitelé věší na
dveře třídy ( vytvoření nezkreslené představy o práci
ve třídě)
• písemné smlouvy mezi učitelem, dítětem a rodiči –
Žákovské smlouvy
Smlouvy
• Smlouva rodiny, školy a žáka vytváří mezi nimi
partnerský vztah. Se zněním smluv se rodiče i děti
poprvé seznamují na slavnostní imatrikulaci prvňáčků,
která se stala tradicí školy.
Osobní kontakty
• Všechny kontakty s rodiči i ostatními rodinnými
příslušníky, které se uskutečňují ve třídě, jinde na
půdě školy a třeba i mimo půdu školy.
• Rodiče mají plné právo právo porozumět tomu, co
se ve škole děje.
• Mohou se účastnit podle svých možností výuky ve
třídě i v zájmové činnosti. Za aktivity, které lze
nabízet rodičům se považuje:
Vstup rodiče do třídy jako pomocníka (asistenta)
učitele. Tato podoba má dve základní možnosti:
a)
na krátkodobý časový úsek za účelem
předem domluvené
předčítání knihy
dětem
aktivity,
např.
ranní
b) na delší časový úsek
V tomto případě funguje rodič jako :
• Asistent - při samotné výuce, zejména při práci
v centrech
• pozorovatel - aby pochopil jak a proč učitel s dětmi
pracuje
• odborník - jako ten, kdo něco umí. Může se jednat
o konkrétní profesi či o životní roli (babička, máma..)
• Rodiče rovněž přichází aby se stali pomocníky
dětí při přípavě slavností, aby byli společníky
ve školách v přírodě či na školních výletech.
• Třídní schůzky jsou pravidelné a děti nikdy
nezapomenou
připravit
rodičům
malé
pohoštění či představení. Neodmyslitelnou
součástí programu jsou také individuální
konzultace třídního učitele s rodiči, kde je
přítomen také samotný žák.
• Nejde pouze o informace o chování a výsledcích
práce dítěte, které jsou zde velmi důležité,
jelikož dítě nedostává celé první tři roky školní
docházky známky, ale je hodnoceno slovně, a
to i na vysvědčení. Rodiče jsou navíc zvaní
přímo do vyučování, kde se mohou podívat, jak
jejich dítě pracuje, ale také se do práce aktivně
zapojit, pomoci dětem v některém centru
s prací.
Rodič jako host na společných akcích
• Společná setkání mají zpravidla dva důvody:
• Sociální - tj. vytvářet společenství - děti, škola,
•
•
•
•
•
rodina
Informační - tj. poskytovat příležitost pro
vzájemnou komunikaci rodiny a školy
Podoba těchto akcí je většinou následující:
nejdříve proběhne společná akce rodičů s dětmi.
poté se rodiče setkají s učiteli svých dětí a diskutují
o všem, co se děti naučily, jaké vidí posuny v práci
dětí, jaké mají problémy atd. Mají možnost nahlížet
do portfolií dětí
Příklady akcí: Zahradní slavnosti, první den školy,
drakiáda, vánoční slavnost, bály atd..
Pojetí součinnosti učitele a žáka,
žáků navzájem
• Předpokladem zajištění podmínky vymezené
jako nepřítomnost ohrožení je navození
takových vztahů (mezi učitelem a žáky, žáky
navzájem, mezi rodinou a školou), které lze
označit za partnerské, postavené na vzájemném
respektu, úctě a důvěře. Neohrožující prostředí
zajišťuje každému ze zúčastněných možnost
vyjadřovat vlastní pocity, potřeby a poznatky.
Takové vztahy nejsou postaveny na vnější kázni,
vynucené autoritou učitele. Stejně tak se
nejedná o bezbřehou volnost, bez jakékoliv
odpovědnosti dětí.
• Ve vyučovacím procesu je třeba včas a
jasně vymezit hranice, které budou přijaty
a respektovány všemi zúčastněnými. Tyto
hranice by měly zajišťovat svobodu stejně
jako odpovědnost všech. Za tím účelem je
vhodně společně s dětmi vytvořit
pravidla společného soužití ve třídě.
Způsobů, jak tento proces iniciovat je
mnoho.
Stanovení
pravidel je významným krokem
k autoregulaci vlastního chování. Samozřejmě, že děti
okamžitě a neustále stanovená pravidla neplní. Je tedy
třeba, aby se ve svém chování držel stanovených
pravidel sám učitel. V případě nedodržování pravidel
dětmi je dobré využít poznatků těch psychologických
škol, které pomáhají učiteli řešit vzniklé situace ve
prospěch rozvíjení vlastní odpovědnosti dítěte. Jde
např. o dovednost obracet se k dítěti s JÁ zprávou,
která je postavena na popisu situace (co vidím,
slyším, co cítím a potřebuji). Nehodnotí se, neshazuje,
nezesměšňuje. Učitel chce slyšet od dítětě návrh na
řešení situace. Tedy netrestá , ale nechá ditě vnímat
logické důsledky jeho chování. Tím vším je mu
umožněno být si vědomo samo sebe. Jen tehdy
mohou nastat změny chování.
Centra aktivit ve třídě
• Děti si při začátku své činnosti volí centrum,
kde potom v určitém dni plní samostatně nebo
ve spolupráci se svými spolužáky úkoly zadané
učitelem. Tyto úkoly svou rozmanitostí a
rozdílnou obtížností respektují individuální
zvláštnosti každého žáka. Celý proces vyučování
je organizován tak, aby děti prošly postupně
všemi centry, aby se tedy seznámily se vším, co
je pro jejich další rozvoj nezbytné. Učitel jim při
jejich práci pomáhá a zároveň má čas na jejich
důkladné pozorování.
Organizace vyučování
a struktura dne
Vyučování je organizováno prostřednictvím:
• vyučovacích bloků, které nemusí odpovídat běžné
učební jednotce (45 minutové vyučovací hodině);
• tematických projektů, které propojují jednotlivé
předměty do logických celků s ohledem na globální
vnímání světa.
• Během týdne se děti na základě individuální
vystřídají ve všech tzv. povinných činnostech
v centrech aktivit. Povinné úkoly (činnosti) vedou
k získání kompetencí vycházejících ze vzdělávacích
standardů.
Organizace dne
• Organizace dne je taková, že umožňuje dětem
zabývat se různými činnostmi (možnost výběru,
nefrontálnost, individuální pracovní tempo ...).
Přestávky a střídání práce s odpočinkem vycházejí
ze struktury dne. V konkrétní situaci se volí
individuální pauzy pro jedince nebo skupinu tak, aby
odpovídaly psychohygienickým zásadám.
Struktura dne
• Konkrétní struktura dne a délka jednotlivých
učebních aktivit se vždy řídí potřebami dětí a odvíjí
se od tématu, na němž se pracuje. I přes
individuální odlišnosti mezi školami i jednotlivými
učiteli existují typy činností (organizačních forem).
1. Ranní kruh (asi 20--30 minut)
• Školní den začíná ranním kruhem, který je
místem pro společné setkání nás všech.
V ranním kruhu se odehrávají různorodé aktivity.
Vítáme se, sdělujeme si zážitky z předchozího
dne (po víkendu) i to, jak se momentálně
cítíme, co nás trápí nebo těší.
• V ranním kruhu podáváme rovněž informace
organizačního charakteru (co je na dnešní den
plánováno, jaké aktivity nás čekají a další
důležité instrukce). Tyto informace bývají často
dětem
zprostředkovávány
prostřednictvím
ranních dopisů -- ranních zpráv.
2. Společná práce (asi 60--90 minut)
• Po ranním kruhu většinou následuje učení se
"triviu". Máme pro děti připravené učivo z českého
jazyka a matematiky, které si děti osvojují
a procvičují formou různých didaktických her (např.
slovní druhy a jiné gramatické jevy, násobilku,
písemné dělení či násobení, procenta ...). Děti
pracují samostatně nebo kooperativně ve dvojicích
či malých skupinách. Připravené úkoly mohou být
odstupňovány podle obtížnosti, od takových, které
předpokládají zvládnutí základního učiva, až po úlohy
nadstandardní. V principu se v této části dne jedná
o učební aktivity, v nichž celá třída pracuje na
společném zadání. Do této časti dne zařazujeme
často také tělesnou výchovu a výuku cizích jazyků.
3. Přestávka (asi 20--30 minut)
• Přestávky slouží dětem i nám učitelům
k odpočinku a regeneraci sil. Děti mohou
setrvat ve třídě nebo uvolnit svou energii
v prostorách školy pro tento účel
přizpůsobených (žíněnky, stolní tenis na
chodbách, školní zahrada ...).
4. Práce v centrech aktivit
(asi 60--90 minut)
• Po přestávce nastává práce dětí v centrech
aktivit (učebních koutcích). Úlohy, které jsou pro
děti v centrech aktivit připravené, se vztahují
k tématu projektu, který v daném období
řešíme. (K tématu projektu se často vztahují
i aktivity v "ranním kruhu" nebo jím bývají
motivovány i aktivity realizované při "společné
práci".)
• Centra aktivit se stávají dílnami, v nichž se dítě
samo učí prostřednictvím hry a prací s různým
materiálem. Takové prostředí děti motivuje a
podporuje k tomu, aby si hrály a pracovaly dle
vlastních představ a vlastního výběru.
• Centra aktivit jsou: Domácnost, Atelier, Dílna,
Knihy a písmena, Dramatika, Pokusy a objevy,
Kostky, Manipulační a stolní hry, Voda – písek,
Hudba, Školní zahrada. Děti označí vybrané centrum
svojí značkou a začnou „pracovat“. Možnost volby je
také závazkem pro děti, že danou činnost si
dobrovolně vybraly, dokončí ji a pak uloží pomůcky,
s kterými pracovaly, na své místo.
5. Hodnotící (závěrečný) kruh
(asi 20--30 minut)
• Na závěr dne se opět všichni scházíme.
V závěrečném kruhu děti prezentují výsledky
své práce, hodnotí, co a jak se jim dařilo,
nedařilo a proč. Zároveň si takto vzájemně
vyměňují zkušenosti, čímž se učí od sebe
navzájem. Děti se učí reflektovat svou vlastní
práci (nejenom její výsledky, ale také postup,
který při řešení úkolů uplatnily) a stanovují si
cíle dalšího učení. Využíváme také vzájemného
hodnocení mezi dětmi. Na hodnocení dětí se
podílíme i my -- učitelé.
• Jakou formou můžeme vést děti
•
•
•
k sebehodnocení?
Děti mohou hodnotit svoji práci a chování ústně
nebo písemně. Využíváme zejména tyto techniky
sebehodnocení:
Deníky (volné výpovědi dětí)
Dotazníky sebehodnocení (škálované,
s otevřenými otázkami, kde děti vypovídají
volně, tabulky pro denní sebehodnocení). Ústní
sebehodnocení (zejména v reflexním kruhu).
Struktura a organizace školy
Základní informace o škole
• 1. třída ZŠ, všechny třídy MŠ
ředitelna, ekonom, šk. kuchyně a jídelna, logop.
pracovna
budova Heyrovského 11
635 00 Brno-Bystrc
tel.: 546 221 559
mob.: 777 667 384
kuchyň, odhlašování obědů: 546 220 532
Údaje o škole
• Celkový počet žáků ve škole 84
- z toho na 1. stupni 84
- z toho na 2. stupni 0
• Celkový počet pedagogických pracovníků
včetně vedení školy 9
• Počet tříd 6
Identifikační údaje
Název: Základní škola a Mateřská škola Pramínek, o.p.s.
Organizační forma: Obecně prospěšná společnost
Zakladatelky: Mgr. Eliška Kovářová, PaedDr. Božena
Havelková
Ředitelka: Mgr. Zita Fedorková
Předseda správní rady o.p.s.: Doc. PhDr. Ladislav
Zapletal, CSc.
Datum založení organizace: 25. srpen 1997
Datum zařazení do sítě škol: 1. září 1998
Datum poslední aktualizace : 9. říjen 2003
Integrované učení - práce v centrech
aktivity
Center aktivity je celkem deset:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Velké kostky
Domácnost
Písek a voda
Knihy a písmena
Hudba
Ateliér
Manipulační hry
Dílna
Dramatika
Pokusy a objevy
Cíle programu pro děti a dospělé
•
•
•
•
•
•
•
upevnění zvídavosti a přirozené chuti poznávat
posílení samostatnosti a schopnosti se rozhodovat
poskytnutí prostoru k tvoření a rozvíjení představ
pečovat o sebe i druhé
pomáhat rozvíjet pozitivní vztahy mezi dětmi
posílení zdravé sebeúcty
zvýšení tolerance a úcty k druhým i k životnímu
prostředí
• chápat svět v souvislosti
• zvýšení důvěry a zlepšení dovednosti v týmové
spolupráci
• přirozené zapojení sociálně a zdravotně
znevýhodněných dětí a rodin
Prostředky:
• promyšlené členění prostoru do hravých
zákoutí ve třídě i na hřišti
• tvořivá a vždy aktualizovaná volba materiálu
• využití placených asistentů pro individuální přístup
k dětem
• aktivní zapojení rodičů a příbuzných jako
nejdůležitějších vychovatelů a vytváření co
nejlepšího prostoru pro ně (místnost pro rodiče,
koordinátor pro práci s rodinou, sociální služby)
• překračování bariér v komunikaci a spolupráce s
okolní komunitou
• aktivní naslouchání a odezva ve vzájemném
kontaktu
• sdílené prožívání radosti a legrace