Transcript Občanská nauka IV

Občanská nauka IV
Stručné právní vědy
Rodinné právo
RODINNÉ PRÁVO upravuje vznik a zánik manželství, vztahy mezi
manželi, rodiči, dětmi a dalšími příbuznými a právní vztahy při
náhradní výchově dětí.
Právo upravuje jen jádro rodiny, tvořené společenstvím ženy,
muže a dětí, obvykle žijících ve společné domácnosti.
Rodina v širším smyslu zahrnuje všechny pokrevní příbuzné (např.
děti sourozenců, sourozence rodičů) a jejich rodiny (švagrové apod.).
Tyto vztahy však nemají v právu prakticky význam.
Manželství
MANŽELSTVÍ je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem
stanoveným způsobem, jehož hlavním účelem je založení rodiny a
řádná výchova dětí.
Vznik manželství
Zákonem povolené jsou dvě formy uzavírání sňatku:
občanský sňatek - prohlášením před státním orgánem (starostou či
primátorem nebo pověřeným členem zastupitelstva
obce/města)
církevní sňatek - před orgánem státem registrované církve
Podmínky uzavření manželství
Podmínky uzavření manželství:
• snoubenci si vyberou, zda budou užívat společné příjmení jednoho z nich, svá
dosavadní příjmení či příjmení obě; prohlásí, které bude příjmením
společných dětí
• musí předem poznat své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav a
prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující manželství (např. existence
jiného manželského svazku jednoho z nich nebo přímý příbuzenský vztah
mezi nimi)
• musí být starší 18 let, aby byla zaručena jejich fyzická i morální vyspělost;
výjimečně může soud povolit uzavřít manželství i nezletilému staršímu než 16
let
• uzavřít manželství mohou osoby opačného pohlaví; právní vztah mezi
homosexuály, tzv. registrované partnerství, je již v ČR právně zakotven
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti:
Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji
důstojnost,pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné
prostředí.
Společně rozhodují o záležitostech rodiny a
podle svých schopností, možností a
majetkové situace se starají o uspokojování
potřeb rodiny.
Pokud spolu muž a žena žijí ve společné
domácnosti, avšak bez uzavřeného manželství,
označují se druh - družka Jejich vztah není
právně upraven, což může být problematické např.
v případě smrti jednoho z nich a otázkách dědictví.
Zánik manželství
Zánik manželství
Ačkoli je manželství uzavíráno s dobrou vírou, že půjde o svazek
harmonický a trvalý, zákon pamatuje i na jeho případný zánik a
zrušení:
• zaniká smrtí jednoho z manželů, případně prohlášením manžela za
mrtvého
• jedinou cestou, jak zrušit manželství za života manželů, je rozvod
Rozvést manželství může pouze soud, pokud je tak hluboce a trvale
rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Při
rozvodu soud přihlíží zvlášť k zájmům nezletilých dětí. Je třeba
stanovit, kterému rodiči bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z
nich přispívat na jeho výživu. Dohodnou-li se rodiče, soud musí jejich
dohodu schválit.+ majetek viz. OZ Zánik společného jmění manželů
Práva a povinnosti účastníků
rodinněprávních vztahů
Zákon o rodině stanoví práva a povinnosti rodičů a jejich dětí.
Členové rodiny mají především vyživovací povinnost, která spočívá v
poskytování finančních a jiných prostředků tomu, kdo se sám není schopen o
svou výživu postarat.
Jde především o vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, dokud se neživí
samy, ale i děti mají vyživovací povinnost vůči rodičům.
Vyživovací povinnost existuje i mezi manželi navzájem.
Pokud osoba tuto svou povinnost neplní, může ji nařídit soud.
Rodičovská zodpovědnost dále zahrnuje:
• péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj nezletilého dítěte
• zastupování nezletilého dítěte v právních úkonech
• řádnou správu jeho jmění
Otcovství
Při pochybnostech o otcovství se postupuje
následovně:
• jestliže se narodí dítě provdané ženě do třístého dne od
zániku manželství, je za otce považován manžel
• souhlasným prohlášením obou rodičů
• rozhodnutím soudu
Dítě žijící ve společné domácnosti s rodiči je povinno podle
svých schopností jim pomáhat, ctít je a respektovat a
přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má
vlastní příjem.
Starší dítě má právo svobodně se vyjadřovat ke všem
rozhodnutím rodičů, která se podstatně týkají jeho osoby.
Pokud rodiče neplní své povinnosti a řádná výchova
dítěte je ohrožena, může orgán sociálně-právní
ochrany dětí či soud učinit opatření, aby stav napravil:
• napomene dítě, jeho rodiče a osoby, které řádnou
výchovu narušují
• stanoví nad dítětem dohled a uloží dítěti omezení (např.
zakáže návštěvu nevhodných podniků a zábav)
• svěří dítě do výchovy jiné osoby (přednostně příbuznému,
např. prarodičům)
Náhradní péče o dítě
Náhradní péči organizuje stát, protože výchova dětí je také
důležitým státním zájmem.
Druhy náhradní péče
• Opatrovnictví je vymezeno soudem v případě střetu zájmů rodičů a dětí, sourozenců,
ohrožení majetkových zájmů dítěte nebo z jiných důvodů. Opatrovník má práva a
povinnosti pouze v záležitostech, které vymezí soud podle účelu, pro který byl
ustanoven.
• Pěstounská péče znamená, že je dítě svěřeno do péče fyzické osoby (pěstouna),
která dostává od státu příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za práci
pěstouna. Dítě nepřebírá příjmení pěstouna ani se nemění právní vztahy s
pokrevními rodiči.
• Poručenství stanoví soud, pokud rodiče dítěte zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské
zodpovědnosti. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek místo jeho
rodičů. Poručníkem se stává většinou někdo z příbuzných nebo osoba blízká dítěti a
rodině. Poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti.
• Osvojení (adopce) je právně vytvořené rodinné pouto. Mezi osvojitelem a
osvojencem vzniká stejný poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a zanikají příbuzenské
vztahy v původní rodině. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí.
Osvojenec přebírá příjmení svých osvojitelů.
• Ústavní výchova je užita v případě, že je výchova dítěte vážně ohrožena nebo
narušena a není možné nalézt jiná výchovná opatření. Musí být nařízena soudem a trvá
do zletilosti dítěte.
Občanské soudní řízení
OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ je právem upravený postup při
rozhodování sporů v soukromoprávní oblasti.
Řízení se zahajuje zásadně na návrh toho, kdo se domáhá rozhodnutí,
tedy na základě žaloby.
Účastníky jsou:
. navrhovatel (žalobce) - ten, kdo uplatňuje svá práva
. odpůrce (žalovaný) - ten, po kom je požadováno splnění povinností
Návrh musí obsahovat:
- označení žalobce i žalovaného (jméno, bydliště, příp. povolání,
IČO),
- vylíčení rozhodujících skutečností věci. návrhy důkazy k tvrzení
žalobce
- formulaci toho, čeho se navrhovatel domáhá.
Návrh může požadovat rozhodnutí ve věci:
• osobního vztahu (např. rozvodu manželství,
způsobilosti k právním úkonům, prohlášení za
mrtvého)
• plnění, které vyplývá ze zákona či z právního
vztahu (platby za dodané zboží, pokuty, náhrady
škody apod.)
• určení, zda existuje právní vztah nebo právo
(určovací žaloba, např. zda byla smlouva platně
uzavřena)
Zásady občanského soudního
řízení
Základní zásady občanského soudního řízení patří:
• zásada dispoziční - soud rozhoduje o návrhu tak, jak jej žalobce uplatnil
• důkazní povinnost mají účastníci - navrhují důkazy k prokázání svých
tvrzení, soud je provádí (výslechy svědků, listiny, znalecké posudky atd.)
• každý účastník má možnost vyjádřit se při ústním jednání k tvrzení
druhého účastníka i ke všem důkazům
• náklady řízení nesou účastníci, za návrh na zahájení řízení se platí soudní
poplatek
Soud rozhoduje ve věci samé rozsudkem, případně usnesením.
Proti rozhodnutí soudu je možné uplatnit opravné prostředky:
• řádné (odvolání) - dokud rozhodnutí nenabylo právní moci
• mimořádné (obnova řízení, dovolání) - po nabytí právní moci
Správní řízení
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ je proces, v němž orgány státní správy rozhodují
o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech
občanů a organizací.
Správní řízení vedou orgány státní správy (správní úřady), kterým
daná věc a oblast přísluší. Např. o povolení stavby rozhoduje
stavební úřad, ve věcech daní jedná finanční úřad, přestupky posuzuje
přestupková komise apod.
Zákon ukládá správním orgánům povinnost svědomitě a odpovědně se
zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas ( 30+ 30
dní).
Správní řízení upravuje správní řád a další zvláštní předpisy (stavební
zákon, živnostenský zákon, školský řád apod.).
Účastníci správního řízení
Účastníkem správního řízení může být fyzická i
právnická osoba, a to:
• ten, o jehož právech a povinnostech se jedná (např. ve
stavebním řízení občan, který chce postavit na svém
pozemku dům)
• ten, jehož práva či povinnosti by mohla být
rozhodnutím dotčena (např. majitel bezprostředně
sousedícího pozemku)
• ten, kdo tvrdí, že správní rozhodnutí by mohlo omezit
jeho práva do doby, než se prokáže opak (např. jiný
soused, který tvrdí, že mu bude dům stínit zahradu)
Fáze správního řízení
Správní řízení probíhá ve třech základních fázích:
• zahájení řízení - na písemný či ústní návrh účastníka (tzv.
podání) nebo z podnětu správního úřadu
• průběh řízení - správní úřad zjišťuje všechny podstatné
skutečnosti, provádí dokazování (výslechy svědků,
znalecké posudky, listiny), vyžádá si čestné prohlášení
(účastník prohlásí, že jeho sdělení je pravdivé) apod.
• vydání rozhodnutí - správní úřad ukončí řízení vydáním
rozhodnutí o právech a povinnostech účastníka v
konkrétní záležitosti, které obsahuje výrok, odůvodnění a
poučení o odvolání.
Povinnosti správních orgánů
Správní úřady jsou povinny :
• dát občanům a organizacím příležitost, aby mohli hájit svá práva a zájmy a uplatnit
své návrhy.
• účastníci řízení mají ve správním řízení právo vyjádřit se k podkladům podání,
• nahlížet do spisů, navrhovat důkazy, klást svědkům a znalcům otázky při jednání
apod.
Pokud podá občan návrh na zahájení řízení na správní úřad, který pro danou věc není
příslušný, úředník na to občana upozorní a ihned postoupí jeho podání příslušnému
správnímu orgánu.
Správní orgán by se měl vždy pokusit o smírné vyřízení věci. Sami účastníci řízení
mohou mezi sebou uzavřít smír.
Proti rozhodnutí správního orgánu se může účastník řízení odvolat.
- odvolání se podává u téhož orgánu, který původní rozhodnutí vydal.
- o odvolání rozhodne správní úřad bud' sám, nebo nadřízený orgán.
Mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení, pokud vyšly najevo nové
důkazy nebo byly důkazy podstatné pro rozhodnutí nepravdivé.
Trestní právo
TRESTNÍ PRÁVO je souhrnem právních norem, které chrání společnost,
stát a občany před nežádoucím jednáním. Vymezuje jednotlivé trestné
činy a tresty, které se za ně ukládají.
• Trestní právo hmotné vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně
ukládají. Jeho hlavním pramenem je trestní zákon.
• Trestní právo procesní upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich
pachatelů, při soudním trestním řízení a při výkonu trestů. Je obsaženo v
zákoně o trestním řízení soudním (trestní řád).
TRESTNÝ ČIN je čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v
trestním zákoně.
Postihnout lze vždy pouze takové jednání, které:
• je zákonem jako společensky nežádoucí označeno
• vykazuje určitou míru společenské nebezpečnosti
• je jednáním zaviněným
-
trestné činy, stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný,
přestupky (které porušují nebo ohrožují zájem společnosti)
jiné správní delikty.
Dělení trestných činů
Dělení trestných činů
• trestné činy proti republice (vlastizrada, teror, vyzvědačství, válečná zrada,
vyzrazení státního tajemství apod.)
• trestné činy hospodářské (neoprávněné podnikání, padělání peněz,
neoprávněné provozování loterie, nekalá soutěž, zkrácení daně,
porušování autorského práva apod.)
• trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (útok na veřejného činitele,
zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoznámení trestného činu,apod.)
• trestné činy obecně nebezpečné (ohrožení bezpečnosti letadla či plavidla,
ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie
apod.)
• trestné činy hrubě narušující občanské soužití (hanobení národa a rasy,
šíření poplašné zprávy, opilství,výtržnictví, týrání zvířat, kuplířství, apod.)
• trestné činy proti rodině a mládeži (dvojí manželství - bigamie, opuštění
dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání, podávání alkoholu mládeži apod.)
• trestné činy proti životu a zdraví (vražda, ublížení na
zdraví, rvačka, nedovolené přerušení těhotenství apod.)
• trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti
(omezování osobní svobody, loupež, vydírání, znásilnění,
pohlavní zneužívání apod.)
• trestné činy proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod,
lichva apod.)
• trestné činy proti lidskosti (genocida, mučení,
propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod
občanů, válečná krutost apod.)
• trestné činy proti brannosti a civilní službě (např.
neplnění odvodní povinnosti, obcházení branné
povinnosti, nenastoupení civilní služby apod.)
• trestné činy vojenské (neuposlechnutí rozkazu, urážka
mezi vojáky, zběhnutí, zbabělost před nepřítelem,
nesplnění bojového úkolu apod.)
Přestupek
PŘESTUPEK je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje
zájem společnosti a je označen za přestupek v zákoně o
přestupcích.
Přestupkem je např.:
- porušení veřejného pořádku (rušení nočního klidu, vzbuzení
veřejného pohoršení, odkládání odpadků na nedovolená místa
apod.),
- přestupky proti majetku (krádež, podvod, zničení věci, přisvojení
nálezem apod.),
- přestupky proti občanskému soužití (ublížení na zdraví,
vyhrožování, pomluva),
- dopravní přestupky (nedovolená rychlost, nerespektování značek
apod.) a další.
Sankce uložené za spáchání přestupku jsou napomenutí,
pokuta obvykle do výše max. 50 tisíc korun, zákaz činnosti,
propadnutí věci.
Přestupky projednávají a stíhají obecní úřady
(komise pro projednávání přestupků), Policie ČR
a jiné správní orgány ve správním řízení.
Přestupek lze projednat uložením pokuty ve
zvláštním, tzv. blokovém řízení. Předpokladem
je, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí
domluva a obviněný z přestupku je ochoten
pokutu zaplatit.
Trestní odpovědnost
TRESTNÍ ODPOVĚDNOST je založena na spáchání trestného činu.
Pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba, která v době
spáchání činu dosáhla určitého věku a která je příčetná.
Podle trestního práva ČR je trestně odpovědný teprve ten, kdo v době
spáchání činu dovršil 15 let věku.
Pachatel, který trestný čin spáchal mezi 15 a l8 lety, se nazývá
mladistvý.
Mladistvému může soud uložit ochrannou výchovu, která se vykonává
ve zvláštních výchovných zařízeních, nejdéle do 18 let věku chovance.
Dovršením I8 let je pachatel plně trestně odpovědný.
Nepříčetnost je neschopnost pachatele rozpoznat nebezpečnost činu
a ovládat i. své jednání, bývá způsobena duševní poruchou.
Za jistých okolností není jinak trestné jednání za
protiprávní považováno, jedná se o:
- nutnou obranu - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací
přímo hrozící nebezpečí (např. násilné zneškodnění
nebezpečného pachatele)
- krajní nouzi - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací
přímo hrozící nebezpečí (např. k záchraně života při
živelních katastrofách)
- oprávněné použití zbraně
Při posuzování míry zavinění dále záleží, zda byl
trestný čin spáchán:
• úmyslně - pachatel chtěl porušit zákonem chráněný
zájem nebo věděl, že svým jednáním může tento zájem
porušit
• z nedbalosti - pachatel věděl, že chráněný zájem může
porušit, ale spoléhal, že k tomu nedojde, nebo o ohrožení
nevěděl, ač o tom vědět měl a mohl
Trestní řízení
TRESTNÍ ŘÍZENÍ je postup, kterým jsou zjišťovány
trestné činy a jejich pachatelé a zaručeno jejich
spravedlivé potrestání.
Orgány činnými v trestním řízeni jsou:
- soud - v trestním řízení rozhoduje senát nebo
samosoudce
- státní zastupitelství - podává jménem státu obžalobu
- vyšetřovatelé - policie
Dalšími účastníky trestního řízení jsou:
- osoba, proti níž se trestní řízení vede (obviněný,
později obžalovaný, po odsuzujícím rozsudku
odsouzený),
- poškozený,
- další zúčastněná osoba.
Stadia trestního řízení:
- přípravné řízení - státní zástupce nebo policie provádí
potřebná šetření k odhalení trestného činu a jeho
pachatele a zajišťují důkazy, končí podáním obžaloby
nebo zastavením trestního řízení
- předběžné projednání obžaloby - výsledkem je
nařízení hlavního líčení nebo vrácení státnímu zástupci k
došetření
- hlavní líčení - soud přezkoumává obvinění, státní
zástupce dokazuje vinu (obžalobu), obhájce dokazuje
obhajobu, končí rozsudkem o vině či zproštěním viny
- odvolací řízení - proti rozsudku se může obžalovaný i
státní zástupce odvolat, o odvolání rozhoduje nadřízený
soud (krajský, vrchní)
- výkon rozhodnutí - nucené splnění povinnosti dané
soudním rozhodnutím.
Zásady trestního řízení
• zásada objektivní pravdy - orgány činné v trestním řízeni postupují tak, aby
byl zjištěn skutkový stav věci, o vině lze rozhodnout, jen nejsou-li
pochybnosti
• zásada stíhání jen ze zákonných důvodů - nikdo nemůže být stíhán jinak
než ze zákonných důvodů
• zásada spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými
sdruženími občanů – přebírají záruky, jejich zástupce se může vyjádřit k
projednání věci apod.
• zásada zajištění práva na obhajobu - obviněný musí být poučen o tom, že
si může zvolit obhájce
• zásada oficiality - orgány jednají z vlastní iniciativy, z úřední povinnosti
• zásada legality - státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o
nichž ví
• zásada obžalovací - trestní stíhání je možné jen na základě obžaloby
podané státním zástupcem, soukromé trestní žaloby nejsou přípustné
• zásada veřejnosti - veřejnost se může účastnit soudního řízení
• zásada vyhledávací - orgány objasňují okolnosti svědčící ve
prospěch i v neprospěch obviněného, jsou povinny zjistit všechny
podstatné okolnosti případu, a to i tehdy, když se obviněný doznal
• zásada bezprostřednosti - soud přihlíží k důkazům provedeným při
soudním řízení
• zásada ústnosti - soud vede jednání ústně zpravidla tak, že soud
svědky, znalce a obviněné sám vyslýchá
• zásada presumpce nevinu - dokud není vina vyslovena
pravomocným odsuzujícím rozsudkem, hledí se na obviněného jako
na nevinného
• zásada volného hodnocení důkazů - orgány hodnotí důkazy podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu
Trest
Za spáchané trestné činy může soud uložit tyto tresty:
• odnětí svobody - nejvýše na 15 let (kromě výjimečného trestu nebo doživotí)
• ztrátu čestných titulů a vyznamenání
• obecně prospěšné práce - povinnost odsouzeného provést bezplatně
obecně prospěšné práce v rozsahu 50-400 hodin.
• ztrátu vojenské hodnosti
• zákaz činnosti - odsouzený nesmí po určitou dobu vykonávat určité
zaměstnání, povolání nebo činnost, k níž je třeba zvláštního povolení
• propadnutí majetku - majetek pachatele propadá státu
• peněžitý trest - pachatel, který se obohatil trestnou činností, musí zaplatit od
2 tisíc do 5 milionů korun
• propadnutí věci - propadne věc, kterou pachatel užil ke spáchání činu nebo
kterou spácháním činu získal
• vyhoštění - soud vyhostí pachatele, který není občanem ČR, až na deset let
nebo na dobu neurčitou
• zákaz pobytu - pachatel se nesmí jeden rok až pět let zdržovat na určitém
místě.
Trest odnětí svobody se vykonává ve čtyřech typech věznic:
• s dohledem - za čin z nedbalosti pachatelé dosud netrestaní
• s dozorem - za čin z nedbalosti pachatelé, kteří již byli trestáni
• s ostrahou - za úmyslný čin
• se zvýšenou ostrahou - pachatelé s doživotním trestem, nebezpeční recidivisté za
závažné činy a ti, kteří již dříve z vězení uprchli
Po výkonu poloviny trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně z
propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním
svých povinností prokázal polepšení.
Ochranná opatření:
Rozhoduje o nich soud:
• ochranné léčení - pachateli, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jehož
pobyt na svobodě je nebezpečný (s duševní poruchou, toxikoman apod.)
• ochranná výchova - je řešením pro zanedbanou výchovu u osob mladších 15 let a u
mladistvých
• zabrání věci - propadnutí věci, která byla užita ke spáchání trestného činu nebo
trestným činem získána
Trest smrti………….. v ČR zrušen 1990.