Transcript Když je klientem muž… Radka Janebová

Fáze dojednávání
v poradenském rozhovoru,
formulace cílů a tvorba plánu
intervence
Radka Janebová
Tvorba „plánu intervence“
• Aby sociální pracovnice, klient či zadavatel
věděli, co bude po dojednání budoucí
spolupráce následovat, měli by vytvořit
plán této budoucí práce.
• Takový plán může být podobu písemnou i
ústní (v sociálních službách dáno
zákonem)
• a může být reflektovaný či
nereflektovaný.
Zmatená terminologie
• Termín „individuální plán“ je spojen především
s terminologií sociálních služeb, kde je ze
zákona povinností s klienty individuálně plánovat
a s terminologií orgánu sociálně právní ochrany
dětí, kde se užívá nástroj „individuální plán
ochrany dítěte“.
• Oproti tomu například v rámci tzv. „sociální
práce na obcích“ se užívá v rámci
Standardizovaného záznamu sociálního
pracovníka termín „pomáhající intervence“.
Plán intervence v kontextu
„pomoci“ a „kontroly“
• Zatímco „individuální plán“ v kontextu sociálních
služeb je jednoznačně považován za plán, který
je postaven na přáních klienta samotného – tedy
kontextu „pomoci“,
• tak plán v oblasti sociálně právní ochrany dětí
může být jak „kontrolní“, tak „pomáhající“.
• V oblasti „sociální práce na obcích“ mohou
nastat vzhledem k opatrovnickým klientům
situace, že je plán vytvářen dle přání klienta i že
je „kontrolou“ klienta.
Plán Intervence
• Prvním krokem při tvorbě plánu je reflektovat, zda je plán vytvářen v kontextu
pomoci, kontroly, či v obou konceptech.
• Druhým krokem při tvorbě plánu je
reflektovat, zda bude vytvářen „plán
intervence“ či pouze „individuální plán“.
Dojednávání v kontextu
„pomoci“
•
•
•
•
•
Dojednávání
Typy otázek
Objednávka a zakázka
Dobře zformulovaný cíl práce s klientem
SMART kritéria plánu intervence
Plánování s nekompetentními
klienty
•Pozorování uživatele, který nekomunikuje.
•Emfatická fantazie – snažíme se představit si,že my jsme
vroli uživatele.
•Imaginativní rozhovor - Buď si sami představujeme, co
by nám klientodpovídal, pokud by mohl. Nebo se
domluvíme sjinýmpracovníkem, který se vžije dosituace
uživatele ajeho jménem nám odpovídá.
•Metoda analýzy uspokojení potřeb - Vybereme si
některý výchozí model lidských potřeb avycházíme zněj,
procházímejednotlivé potřeby apřemýšlíme, jak jsou u
uživatele jednotlivé potřeby naplněny.
•Rozhovor s referujícími osobami a studium
dokumentace
Tvorba „plánu intervence“
v kontextu „kontroly“
• U některých klientů k tomu nedojde –
například proto, že klient je nemotivovaný,
nekompetentní či si nestanovuje takový
cíl, který se shoduje s posouzenou
potřebou pracovníka.
• Proto je legitimní, že v určitých situacích
(kontextu „kontroly“) stanovují cíle
sociální pracovnice.
Co by měl „plán intervence“
zahrnovat
„Plán intervence“ (bez ohledu na to, zda se jedná o kontext
„pomoci“ či „kontroly“) je nástrojem sociální pracovnice.
Měl by zahrnovat:
• zpřehledněný logický postup mezi potřebou/rizikem (viz
fáze „posouzení životní situace klienta),
• cílem
• kroky (úkoly), které je třeba učinit k dosažení cíle
• stanovením odpovědnosti (kdo odpovídá za uskutečnění
těchto kroků),
• důkazy, podle kterých se rozpozná, že bylo cíle a jednotlivých
kroků dosaženo,
• termíny do kterých mají být vyplývající kroky (úkoly) splněny
a termín vyhodnocení cíle.
Typy „plánů intervence“
1. Primárně lze rozlišit „plány intervence“ v kontextu
„pomoci“ („individuální plán“), „kontroly“, či
„kombinované“ .
2. Hledisko „počtu zapojených stran“ - Většinou lze
nalézt „dvoustranné“ mezi pracovníkem a klientem,
ale někdy se objevují i „třístranné“ či „vícestranné“,
v nichž jsou vymezeny ještě další subjekty, které mají
v rámci plánu plnit konkrétní cíle.
3. „Hledisko času“ tvorby plánu.
– „Předběžný plán intervence“ - je uzavírán v časných stadiích práce a
věnuje se spíše vymezení oblasti spolupráce a formě spolupráce.
– „Průběžný plán intervence“ - již reaguje na jasně identifikované
potřeby klienta a bývá proto velmi konkrétním.
– „Rozvazující plán“ - zaměřuje se na ukončování práce s klientem
v situacích, kdy by rychlé ukončení mohlo být rizikové
Použitá literatura:
ČÁMSKÝ, P. a kol. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality
poskytovaných sociálních služeb. (kap. Jak plánovat u osob s
nejtěžšími formami postižení?). Praha: Centrum sociálních služeb, str.
101-102 (15) http://www.csspraha.cz/users_data/file/manual-standardykvality.pdf
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 63-81. (Dojednávání)
(19)
SMART metoda. http://cs.wikipedia.org/wiki/SMART_metoda