Transcript Seminář 9_Průběh, ukončení a evaluace intervence, nízkoprahová

Průběh, ukončení a evaluace
intervence. Nízkoprahová
sociální práce – kontaktní
práce, terénní práce,
streetwork.
Radka Janebová
Průběh intervence
•
•
•
•
Bod neprůchodnosti – zastavení vývoje.
Pozitivní přeznačkování.
Domácí úkoly.
Akceptace recidiv a vnímání jich jako
příležitostí.
Motivační rozhovor
• Autory William R. Miller a Stephen Rollnick.
• Metoda vychází především z rogersovského, na
klienta orientovaného přístupu.
• Přenesení zodpovědnosti za změnu a udržení
změny z pracovníka na klienta, práce s
postavením klienta v kole změny a práce na
změnách klientova chování.
• Charakteristickým rysem metody je nedirektivní
směřování klienta k žádoucím změnám v jeho
chování a k zachování těchto změn.
Motivační rozhovor - FRAMES
F - Feedback (zpětná vazba) – poskytování zpětné vazby
klientovi,
R - Responsibility (odpovědnost) – odpovědnost za změnu
především na straně klienta,
A - Advice (rada) – konkrétní rada klientovi,
M - Menu (nabídka více možností) – nabídka více
alternativ, klientovi dává pocit svobody a kontroly nad
vlastním jednáním,
E - Empathy (empatie ze strany pracovníka),
S - Self-efficacy (podpora důvěry klienta ve vlastní
schopnosti).
Ukončování práce s klientem
• „Ukončení ze strany klienta“ může nastat v jakékoliv
fázi sociální práce.
• „Ukončení ze strany pracovníka“ zpravidla nastává,
pokud klient porušuje nějaká ujednání o spolupráci.
• Ideální situací je „dojednané ukončení“. To může
nastat:
– buď tím, že je naplněn dojednaný cíl s klientem (či cíl
kontroly),
– nebo proto, že uplynul čas vymezený pro spolupráci (byl
uskutečněn předem stanovený počet sezení).
Dojednané ukončování – 3 fáze
1. Rozvazování
2. Stabilizace změny
3. Evaluace (vyhodnocení)
1. Rozvazování
• Fáze přípravy na „ukončení“ práce s klientem.
• „Rozvazování“ by mělo začít probíhat v momentu, kdy
začínají být cíle práce s klientem naplněny, a začíná být
jasné, že již nebude do budoucna na čem pracovat.
Pracovník může v takovém momentu klientovi pokládat
otázku „Co bude jinak, až spolu přestaneme pracovat?
Máte z něčeho obavy? Povězte mi z čeho?“
• Problémy na straně klienta: popírání ukončení, emoční
reakce, klient začne přicházet s novými problémy
• Problémy na straně pracovnice: ztráta klienta, může
znamenat ztrátu možnosti, jak si potvrzovat, „jak jsem
dobrá“.
• Řada klientů je ale ráda, že se sociální pracovnice zbaví.
2. Stabilizace změny
• Měla by proběhnout rekapitulace toho, co se podařilo.
Cílem je ujistit se, že klient je schopen své problémy
zvládat sám.
• Úkolem stabilizovat změnu, umožnit klientovi nahlížet na
to, jak co dokázal, v čem se zlepšil, pomoci mu
porozumět, co vedlo k jeho růstu a dává mu to návod pro
řešení budoucích problémů.
• Klient na základě takové rekapitulace svých kompetencí
může lépe pochopit, jaké zdroje má a jak je použít.
• Je užitečné zdůraznit zásluhy klienta na pokrocích.
V kontextu „pomoci“ i „kontroly“ lze například položit
otázku „Říkáš, že situace dobře dopadla. Soud podpořil
tvé propuštění z ústavní výchovy. Jak jsi to dokázal?“
3. Evaluace
• Hodnocení výsledků/výstupů“ je proces na konci práce
s klientem, kterým je zjišťováno, jaké se podařilo
realizovat kvalitativní či kvantitativní změny v situaci
klienta, zda se podařilo dosáhnout stanovených cílů.
• 2 typy evaluace:
– „Kvalitativní evaluace“ se zaměřuje na naplnění
očekávání klienta a pracovníka.
– „Kvantitativní evaluace“ – pokroky jsou vyjádřeny
číselně
Kvalitativní evaluace
• Probíhá slovním hodnocením, zda to, co
bylo očekáváno, se skutečně podařilo a
díky čemu (jakým strategiím a technikám).
• Většinou užíváme otázky typu: „V čem pro
vás naše spolupráce byla užitečná? Co se
podařilo? Co se nepodařilo? Dosáhli jsme
toho, co jsme si naplánovali?“
Kvantitativní evaluace
• V sociální práci spíše výjimečnější.
• Například „měřící otázka“ užitá ve verzi pro
„ukončování“ práce s klientem: „Když si představíte váš
problém na stupnici mezi jedna a deset, kde jedna
znamená, že to je úplně nejhorší, a deset, že je stav věcí
ideální, tak kde jste byl na začátku naší spolupráce? …
A kde jste nyní?“
• Dále např. počet kg, které dítě přibere, počet cigaret, o
které se sníží kouření, množství uspořených peněz atd.
• „Efektivita“ práce s klientem - zjišťování požadovaných
výsledků s minimálním výdajem použitých zdrojů (např.
kolik například společnosti ušetří výdajů, pokud uživatel
drog využívá služby „harm reduction“) .
3 způsoby „evaluace“ z hlediska fáze procesu
1. Evaluace výsledků/výstupů (output) - čeho jsme dosáhli na
základě stanovených cílů (např. jak se podařilo klienta integrovat,
zlepšit jeho vztahy, rehabilitovat atd.), v sociální práci se dá obtížně
kvantifikovat (lze lépe u
lékařů – počet vyléčených), musíme zpravidla zjišťovat tak, že se
klienta musíme zeptat, jak jsme mu pomohli.
2. Evaluace průběžných výstupů (throughput) - Předmětem
může být například to, zda byly zvoleny vhodné metodické
prostředky vzhledem k posouzenému problému, zda byla správně
posouzena životní situace klienta, zda proběhl dostatečný počet
setkání apod. V sociální práci má toto hodnocení velký význam,
protože výsledky nemusí vůbec nic vypovídat o kvalitě práce
s klientem.
3. Evaluace vstupů (input) - zahrnují nabídku, se kterou pracovník
vstupoval do práce s klientem na samém počátku. O kvalitě práce
totiž mohou vypovídat i takové věci, jako je vzdělání pracovníka,
jeho výcviky, možnost řešit problémy na supervizích, časový
prostor, který pracovník na klienta má, prostory organizace atd.
Nízkoprahová sociální práce
„Nízkoprahovost“ v sociální práci lze charakterizovat jako
princip snižování bariér (prahů) pro využívání služby
sociální práce potenciálními i reálnými klienty.
Základní rysy „nízkoprahovosti“ jsou (Herzog, 2007):
•Zaměření na osoby, které nevyhledávají běžnou
(institucionalizovanou) pomoc.
•Služba je poskytována v přirozeném prostředí klienta.
•Pro realizaci služby není třeba znát podrobné údaje o klientovi.
•Jsou odstraňovány psychologické (služba není spojena se
stigmatizací), sociální (služba je finančně dostupná každému) i
technické (služba je v lokalitě, kde se pohybuje cílová skupina a
je poskytována v čase, který vyhovuje cílové skupině) bariéry
využití služby.
•Cíle jsou nastaveny pragmaticky.
Kontaktní práce
• Nízkoprahová forma práce.
• Vyznačuje se zakotveností „tady“ a „teď“
s klientem.
• Nejedná se o stabilní plánovaný rámec
setkávání s klientem, kdy je předem známá
doba setkání i délka pracovního kontaktu.
• 2 podoby:
– „Stacionární kontaktní práce“ probíhá v zázemí
organizace.
– „Terénní sociální práce“
Terénní sociální práce
Nízkoprahová forma sociální práce.
Sociální práce vykonávaná v přirozeném prostředí klienta a
je zaměřena jak na vyhledávání potenciálních klientů, tak
na poskytování pomoci stávajícím klientům.
Zahrnuje tři typy práce:
• Terénní práce v domácnostech – Na základě předem
domluvených termínů proběhne návštěva pracovnice
v domácnosti klientů.
• Terénní práce v institucích – Jedná se o práci s klienty
v institucích, které vykonávají práci s jinou cílovou
skupinou (například terénní programy pro uživatele drog
poskytují služby svým klientům či dalším osobám ve
věznicích)
• Streetwork
Streetwork
• Nízkoprahová a kontaktní forma práce.
• Jedná se o sociální práci „na ulici“ - tedy
v neinstitucionalizovaném prostředí, ve
kterém se pohybuje cílová skupina (např.
hřiště, nádraží, pěší zóny, podchody,
opuštěné domy, fotbalové stadiony apod.).
Použitá literatura:
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 89 – 96, 97 -100.
(Průběh, Ukončení) (11)
BEDNÁŘOVÁ, Z. Streetwork. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení
sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 169 – 178.
HERZOG, A. Nízkoprahovost v praxi, aneb jak pracovat s prahy. In
KLÍMA, P. a kol. Kontaktní práce. Praha: ČAS, 2007, str. 177 -188.
JOHNSON, C. L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston:
Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination).
LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert,
Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998.
ZIMMERMANNOVÁ, M. Terénní sociální práce. In KLÍMA, P. a kol.
Kontaktní práce. Praha: ČAS, 2007, str. 177 -188.