Transcript do 12 let

LABELLING POŘADŮ
Klasifikační systémy v EU jsou trojího typu:
1) kombinovaný systém – audiovizuální
produkty jsou hodnoceny různými
subjekty podle různých pravidel
 regulační a seberegulační systém
 Země, kde je užíván: Velká Británie, Irsko,
Dánsko, Švédsko, Rakousko, částečně
Německo atd.
2)
kombinovaný systém – audiovizuální
produkty jsou hodnoceny různými
subjekty podle stejných pravidel
 regulační a seberegulační systém
 platí stejná pravidla pro více/všechny typy
hodnocených médií
 Země, kde je užíván: Slovensko, Maďarsko, do
značné míry Francie
3) unikátní jednotný model pro
více/všechny typy hodnocených
médií
Jeho představitelem je nizozemský Kijkwijzer.
 Vývojově jde o nejmodernější variantu – jeden
produkt je hodnocen pouze jednou
 Země, kde je užíván: Nizozemsko, v licenci Island
a Turecko. Od tohoto systému je též odvozen
celoevropský systém kontroly počítačových,
video- a on-line her PEGI
V některých zemích stále přetrvávají
nevyhovující systémy, jejichž legislativa
není v oblasti klasifikace celistvá.
Vznikají zde nerovnosti v právní
postižitelnosti a zajištění kontroly, evidence
apod.
Země, jichž se to týká:
Polsko, Česká republika
Podoba labellingu ve vybraných zemích EU:
Německo
 přístupnost „bez omezení“, a dále od 6, 12, 16
a 18 let.
 Pořady s přístupností od 16 let mohou být
v televizním vysílání uvedeny pouze po 22.
hodině, nejsou-li schváleny na základě
zvláštního povolení nebo nejsou-li „editovány“
 Pořady, které nejsou určeny pro mládež
(tj. s přístupností od 18 let) mohou být
v televizi uvedeny pouze po 23. hodině.
Velká Británie
 Ve Spojeném království neexistuje obecně platný
státní systém hodnocení televizního obsahu
 Prakticky všechny hlavní televizní stanice přijaly
doporučující upozornění a omezení založené na
systému klasifikace filmů British Board of Film
Classification (BBFC)
 BBFC neklasifikuje materiál, o kterém se
domnívá, že je v rozporu s trestním právem. Bez
klasifikace ovšem nemůže být materiál uveden
na trh.
Francie
 Věkové kategorie stanoveny „bez omezení“, od
10, 12, 16 a 18 let
 Pokud je uveden pořad, který není doporučován
pro děti do určitého věku, objeví se příslušný text
na obrazovce spolu s číselnou ikonou
(DÉCONSELLÉ AUX MOINS DE 10 ANS ). Kruh
s číslem zůstává viditelný po celou dobu trvání
pořadu.
 Francouzská klasifikace je poměrně liberální,
klasifikace „zakázáno do 18 let“ je velmi vzácná
Nizozemsko
 Nizozemský systém Kijkwijzer představuje zcela
unikátní model.
 Systém vychází ze zjištění, že veřejnost žádá informaci
o tom, zda je v audiovizuálním produktu přítomno
násilné chování, explicitně sexuální chování, požívání
návykových látek, diskriminující chování, scény
zaměřené na vyvolání děsu a slovní vulgarismy.
 Systém je chápán jako prostředek zvyšování
informovanosti uživatelů a rozvoje úrovně mediální
gramotnosti veřejnosti. Vychází z představy, že
posláním klasifikace audiovizuálních produktů je
poskytnout uživateli co nejvíce informací o
audiovizuálním produktu, aby se sám mohl
rozhodnout, zda produkt odmítne či přijme.
 Základem systému Kijkwijzer je on-line dotazník,
jednoduchý klasifikační klíč, technologie, systém
administrativních pravidel a postupně budovaná
databáze klasifikovaných produktů.
 Jednou klasifikovaný produkt je i s klasifikací
k dispozici všem jeho potenciálním poskytovatelům
a uživatelům.
 Výhodami systému jsou jednoduchost,
transparentnost, korektnost, rychlost, ekonomičnost,
aplikovatelnost na více médií, validita a flexibilita změn
v případě postupujícího sociokulturního vývoje
společnosti či obsahu médií samotných. Systém
rozeznává rozdíl mezi fiktivními a nefiktivními obsahy.
 Za klasifikaci odpovídají poskytovatelé. Ti
zaměstnávají pracovníky – kodéry, kteří klasifikaci
provádějí.
 Vlastní klasifikace se děje pomocí on-line
formuláře, do kterého kodéři zanášejí údaje
o produktu. Na základě vyplněného formuláře
systém sám přidělí produktu příslušné deskriptory
(ikony charakterizující potenciálně rizikový obsah)
a klasifikátor (věkovou hranici odpovídající
obsahu).
 Systém se opírá o registraci smyslově vnímatelných
charakteristik audiovizuálních produktů, tj. o to, co je
viditelné/slyšitelné – popisuje zjevný obsah (sex, násilí,
požívání drog, vulgarismy), a naopak omezuje vliv
interpretace domnělého vlivu obsahu na příjemce, tj.
spekulace o možném vlivu
 Dotazník rozlišuje mezi „ukázáním“ zranění a tím, jestli
ke zraněním v díle „dochází“ – rozlišení těchto prvků je
klíčové např. v produkci typu Kriminálka Miami nebo
Kriminálka New York
 Věková hranice 12 let představuje limit odkazující
audiovizuální produkt do časového intervalu 20.–
6. hodin, kategorie 16 let odkazuje zařazení produktu do
časového intervalu 22.–6. hodin. Zvláštní důraz je
kladen na kontrolu tzv. odpoledního vysílacího času,
kdy lze předpokládat, že dítě sleduje televizi bez
přítomnosti dospělého.
Slabiny systému Kijkwijzer
 Mechanické spojování určitého typu obsahu s jeho
potenciální škodlivostí
 Malá výpovědní hodnota stanovených věkových hranic
 Systém není schopen vyhodnotit parametr „porozumění“,
tedy celkovou srozumitelnost a uchopitelnost
audiovizuálního produktu z hlediska mentální zralosti
a zkušenostního zázemí dítěte
 Pokud jde o věkové hranice, sociálně i psychologicky jsou
významné předěly 6, 14, 15 a 18 let, ale vždy se jedná o
hrubý signál celkové vyspělosti. Při odhadu reálné
zralosti a zkušenosti dítěte je nezastupitelná role a
odpovědnost rodičů.
Slovensko
Slovensko užívá jednotný systém označování programů „JSO“. Rozlišuje
následující kategorie:
 U – Neklasifikováno. V případě, že pořad není určen dětskému
divákovi, ale ani mu výslovně neškodí, je označen jako univerzální.
Do této skupiny patří i zpravodajství.
 určeno pro děti od 0 do 12 let – symbolem je zelený medvídek.
 do 7 let – symbolem je červený kroužek s číslem 7 (výjimka – pokud
má pořad výchovný účel, označuje jej zelený kroužek s číslem -7).
 od 7 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodný pro věkovou skupinu
mladistvých od 7 let (zelený symbol s číslem 7+)
 do 12 let – červený kroužek s číslem 12
 od 12 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodný pro
věkovou skupinu mladistvých od 12 let (zelený kroužek
s číslem 12+)
 do 15 let – červený kroužek s číslem 15 (výjimka, pokud
má pořad výchovný účel – zelený kroužek s příslušným
číslem). Pořady nevhodné do 15 let mohou být
zařazovány výhradně v časovém rozmezí od 20.00 do
6.00 hodin
 od 15 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodné pro
věkovou skupinu mladistvých od 15 let (zelený kroužek
s číslem 15+)
 nevhodné pro nezletilé do 18 let (výjimka –
pokud má pořad výchovný účel) – červený
kroužek s číslem 18. Díla nepřístupná do 18 let je
možné zařazovat do vysílání výhradně mezi 22. a
6. hodinou ranní.
Česká republika
V českém prostředí operuje velké množství poskytovatelů
audiovizuálních produktů.
- provozovatelé veřejných představení, televizního vysílání,
prodejci a distributoři nosičů DVD , poskytovatelé
nejrůznějších individualizovaných audiovizuálních služeb, ať již
v prostředí internetu či mobilních sítí.
Poskytovatelé v českém prostředí mají podle jednotlivých skupin
a na základě historických rozdílů rozdílné postavení také v
legislativě, která upravuje jejich existenci, zavedenou
rozdílnou praxi klasifikace, a zatím nesměřuje k jejímu
sjednocení.
V České republice je v současnosti systém
klasifikace audiovizuálních děl uzákoněn pouze
ve vztahu ke kinematografickým dílům v zákoně
o audiovizi.
Kinematografické dílo je z hlediska vhodnosti jeho
obsahu pro děti a mladistvé klasifikováno buď
jako přístupné bez omezení, nebo nevhodné pro
děti do 12 let, nepřístupné pro děti do 15 let, nebo
nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let.
Tato klasifikace nezohledňuje, z jakých důvodů byla
stanovena přístupnost toho kterého díla – to
znamená, že není zřejmé, jaké problematické
prvky dílo obsahuje.
Rozdíl mezi kinaři a provozovateli vysílání je nejen
ve způsobu klasifikace, ale i v povinnostech vůči
veřejnosti.
„Kinaři“ zajišťují, že na základě klasifikace
nepřipustí na předvedení produktu diváka do
příslušné věkové hranice (15 a 18 let).
Vysílatelé pouze garantují, že se potenciálně
škodlivé dílo nedostane do vysílání mezi 6. a 22.
hodinou.
Takové omezení je velmi vágní a nedostatečné.
Labelling v naší legislativě citelně chybí, Rada se
rozhodla v roce 2013 opětovně nastolit veřejnou
diskusi k tomuto tématu, která by mohla vést ke
konkrétnímu řešení, ať již ve formě legislativního
návrhu či například samoregulačního opatření ze
strany samotných provozovatelů vysílání.
Věříme, že tato snaha bude přijata s kladnou odezvou.
Děkuji za pozornost