Transcript Členy - eAMOS

Morfologie
italštiny I
(3)
Člen
Jan Radimský
Člen - Articolo
•
Základní morfologické vlastnosti
– slovo ohebné (variabile)
– synsémantikum (parola vuota)
•
Funkce
– nemá vlastní syntaktickou funkci („DET“)
– aktualizuje podstatné jméno: u každého substantiva užitého v kontextu musí být
zřejmé, jakým způsobem označuje „objekt“ (konkrétní – jasně vymezený,
nekonkrétní, typ, zástupce typu...). Srov.:
•
•
•
•
•
Pes je zvíře. Psi jsou zvířata. (chápáno jako typ - změna čísla nemá vliv)
To zvíře mě pokousalo. (jasně vymezený referent)
Náš pes je nemocný. (jasně vymezený referent)
Děti by chtěly psa. (nejasně vymezený referent)
Alenka viděla v obchodě psa. A chtěla by toho psa k vánocům?
1 – referent pro mluvčího jasně vymezený, pro posluchače neurčitý
2 – referent jasně vymezený pro mluvčího i posluchače
• Sousedovi psi nás v noci budí. (ref. jasně vymezený – všichni sousedovi psi)
• Viděl jsem sousedova psa (ref. jasně vymezený - pokud má jen jednoho)
– člen je schopen substantivizovat jakýkoli jiný slovní druh
• il dovere, il potere... (cf. úvodní hodina)
Typy členů
• Určitý: determinativo, řidč. definito (Salvi-Vanelli)
– pochází z latinského ukazovacího zájmena ille (tento)
• Neurčitý: indeterminativo, řidč. indefinito
– gramatikalizovaná číslovka uno (jeden)
• Dělivý: partitivo
– formálně shodný s předložkovým členem DI+člen určitý
– funkčně odpovídá neurčitému členu (bez předložky) u
nepočitatelných jmen (neurčitý člen tu nelze použít)
• Nulový: zero
– takto lze nazývat případy, kdy se člen nepoužije
– v užším smyslu: nepoužití členu tam, kde by použít šel, ale s
příslušnou změnou významu (=tj. nepoužití členu má význam)
• např.: ci incontriamo lunedì X ci incontriamo il lunedì
= v pondělí
= každé pondělí
Tvary členů
Determinativo
Indeterminativo
Partitivo
Singolare
Plurale
Singolare
Plurale
Singolare
M
il, lo, l‘
i, gli
un, uno
-, dei, degli
-, del, dello, dell‘
F
la, l‘
le
una, un‘
-, delle, dell‘
-, della, dell‘
• Pomlčka (-) označuje, že v daném případě lze člen zcela vypustit, aniž by
to ovlivnilo význam
• Základní tvary jsou vyznačeny tučně, ostatní jsou poziční alomorfy
(uplatňují se v případě, že následuje určitá specifická hláska / hlásky) – viz.
S. Hamplová
• většinou jde o samohlásky nebo tzv. nečisté S, Z, GN, PS, X a polosouhláskové
J
• Dělivý člen prakticky nemá plurál, třebaže ho některé gramatiky uvádějí.
Fakticky se může vyskytnou pouze u nepočitatelných jmen pomnožných
•Určitý člen se navíc stahuje s předložkami a, da, di, in, su, dříve též con a
per (viz. S. Hamplová, s. 44)
Použití členů
• Základní opozice: určitý vs. neurčitý
• Dělivý člen má platnost členu neurčitého:
– neurčitý: pouze u jmen počitatelných (etymologicky má
význam „jeden“)
Vuole ancora un caffè? (ještě jeden šálek kávy)
– dělivý: pouze u jmen nepočitatelných („trochu“, n. „nějaké
neurčité množství“)
Vuole ancora del caffè? (trochu kávy – např. dolít do šálku z konvice)
• Klíčový parametr pro použití členu u obecných jmen:
jednoznačná reference
– může (podle mluvčího) příjemce (posluchač) jednoznačně identifikovat
referent (objekt, osobu...), k němuž se daný pojem vztahuje?
Určitý člen (1)
•
Posluchač může jednoznačně identifikovat referent. Toho
lze docílit různými způsoby – ať už v rámci kontextu jazykového
(anafora) nebo mimojazykového (ostatní případy):
1.
Anafora (odkaz do předchozího jazykového kontextu): referent
je v předchozím textu jednoznačně identifikován (i v rámci
širšího kontextu)
2.
•
–
–
–
Stavo aspettando uno studente. Quando lo studente è arrivato...
Hai scritto il compito?
Abbiamo visitato la mostra che ci hai raccomandato.
–
–
–
L’acqua bolle a 100 gradi. (voda jako taková, tj. každá)
Il gatto vive in casa. I gatti vivono in casa.
Lo squalo è un pesce pericoloso.
–
–
La modestia è una gran virtù.
L’argento è meno apprezzato dell’oro
Jméno označuje celek – celou třídu věcí (obecně)
Sem patří i jména abstraktní a látková chápaná obecně (jako
celek):
Určitý člen (2)
3.
4.
5.
6.
Deixe: referent je zřejmý v komunikační situaci,
mluvčí na něj „ukazuje prstem“
–
–
Dammi la sedia !
Prendi la palla.
–
–
Il Presidente ha avuto un incidente.
Il gatto ha graffiato Giulia. (= naše kočka, máme jen
tuto jednu)
Sdílení mimojazykových vědomostí
Unika (předměty existující v přírodě pouze 1x)
–
–
Il sole / la luna tramonta alle 7.
La terra gira intorno al sole.
–
–
Mi fa male la schiena. (= moje záda)
Ho perso i guanti. (= moje rukavice)
Nezcizitelný referent (zejm. části těla apod.)
Určitý člen (3)
• Referent bývá jednoznačně určen většinou u
posesiv:
– La mia borsa è più bella della tua borsa.
– Ale: C'è un ragazzino con un suo amico. (tj. jeden jeho
kamarád – není pro posluchače jednoznačně určen)
– Vynechání členu v kombinaci s posesivem – cf.
Hamplová, s. 46.
• U superlativu (3. stupeň adjektiv):
– È la più grande attrice italiana. (největší, tj. nutně
jediná)
– Ale: È stata una delle più grandi attrici italiane. (Jedna z
největších)
Určitý člen (4)
Specifické případy použití určitého členu:
• U dní označuje opakování
– Il direttore riceve il mercoledì.
• Před tituly (+ vlast. jméno)
– il signor Rossi, la regina Anna
• V ustálených výrazech (idiomy)
– fare la spesa, prendere il sole...
• Zájmenné použití – nahrazuje substantivum
(pouze ve spojení s adjektivem)
– Di queste gonne mi piace la nera. (=quella nera)
• Povinné u hodin – kde může mít i funkci
zájmennou
– È l’una. Sono le due. Ci vediamo alle tre. (... zájmeno)
– Sono le due ore. (... člen)
Neurčitý člen (1)
•
Principy platné pro neurčitý člen platí i pro
člen dělivý.
• Posluchač nemůže jednoznačně
identifikovat referent. Jméno tedy označuje
blíže neurčený referent (jednotku), který je
členem nějaké třídy / skupiny. U dělivého členu
jde o „nějaké neurčené množství“.
1. Typický příklad použití:
–
–
Ieri è venuto a cercarti uno studente. (nějaký student,
tj. jeden, pro posluchače blíže neurčený zástupce
kategorie „studenti“).
È andato da uno specialista di malattie di cuore.
Neurčitý člen (2)
Pozor: „kategorizační funkci“ má zejm. neurčitý člen u
jména, pokud referenta tohoto jména zařazujeme
adjektivem mezi nositele dané vlastnosti (bez ohledu
na to, jestli se o dané věci/osobě „mluvilo“) – cf.
Hamplová (s. 56, body 3 a 4):
2.
–
–
–
–
–
Il direttore, l’ingegner Rossi, è già nel suo studio e telefona. È
un uomo intelligente ed energico. (ing. Rossi patří do kategorie
inteligentních a energických lidí)
Anche il signor Boschi, ragioniere, ... È un uomo anziano che
lavora per la ditta da vent’anni. (pan Boschi patří do kategorie
starších lidí)
È un bel film. X È il film più bello ch’io abbia mai visto.
Eva fa un lavoro difficile.
Come ti piace la casa di Marisa? – La casa di Marisa? È una
bella casa. (patří do kategorie „hezkých domů“)
Neurčitý člen (3)
3. Specifické použití: jeden referent je
prezentován jako typický příklad dané
kategorie – zde neurčitý člen alternuje se
členem určitým (u určitého lze obvykle použít i
plurál bez změny významu).
–
–
Un bambino educato non mette i gomiti sul tavolo.
(= il bambino educato / i bambini educati...)
Un cittadino deve rispettare le leggi. (=il cittadino, i
cittadini, ogni cittadino, tutti i cittadini...)
Neurčitý člen (4)
4. Neurčitý (nikoli dělivý) člen lze užít jako
zájmeno (tj. místo substantiva):
– Ha scelto due rose rosse e una bianca.
– Ho voglia di un caffè. Me ne fa uno? / Me ne
fa uno con latte?
5. U číslovky označuje přibližný počet
– Un cinquanta chilometri (asi 50 km)
Dělivý člen (1)
• Neurčitý člen je současně číslovka (uno),
proto se používá pouze u počitatelných
jmen. K vyjádření neurčitého množství u
látkových jmen se užívá člen dělivý.
– Ho comprato del pane, dell’acqua e del latte.
– Ci vuole dell’intelligenza, del talento e della
pazienza.
• Dělivý člen lze téměř vždy vynechat
(nahradit členem nulovým)
Dělivý – neurčitý člen
• Tvary PL dei, degli, delle formálně odpovídají
členu dělivému, ale funkčně jde o plurál členu
neurčitého (cf. Hamplová, s. 58)
– In questo museo ci sono dei quadri famosi. (SG: c’è
un quadro famoso, nikoli: c’è *del quadro famoso.)
• Plurálový tvar lze téměř vždy vynechat, kromě
případů, kdy determinuje podmět věty:
– Degli amici sono venuti a salutarmi.
SN bez členu
Zde shrnujeme hlavní případy, kdy člen nelze použít (kromě výše
uvedených) – podrobněji viz. Hamplová, s. 50-53.
• Ve zvolání
– Signore ! Caro ragazzo !
– Fuoco ! Aiuto !
• Ve jmenné části přísudku / v doplňku, pokud není jméno dále rozvito
(nemá referenční platnost) u názvů povolání (viz také test „negací“).
– Carlo è ingegnere.
– Carlo è un bravo ingegnere.
– Carlo è l’ingegnere che ti potrà aiutare. (ten /jediný/, který ti bude moci
pomoct)
– Hanno nominato Carlo presidente.
– srov.: Carla ha già 30 anni, non è più una ragazza. (není povolání)
• V přístavku (nemá referenční platnost)
– Michele Cortelazzo, preside della facoltà, ...
• V řadě případů ve spojení s předložkami (viz dále)
Neužití členu po předložce (1)
• DI: různé případy, zejm.:
– struktura N-di-N, kde druhý člen blíže určuje první na
obdobném principu, jako adjektivum
• anello d’oro, sedia di legno, libro di geografia
– po kvantifikátorech (byl by tam člen dělivý, který je s
předložkou DI nekompatibilní)
• pieno di pulci, un chilo di carne, un po’ di pane
• DA: podobně jako DI (bod 1)
• salla da pranzo, abito da viaggio, scarpe da tennis, vino da
pasto...
• CON: platnost přísloveč. určení způsobu
• con intelligenza (intelligentemente), con gentilezza
(gentilmente)
Neužití členu po předložce (2)
• IN, A: jako určení místa, pokud není jméno
blíže rozvito
– Ve funkci příslovečného určení místa (typy
stato in luogo, moto a luogo) se IN/A+SN
užívá zejm. v jedné ze tří kombinací: IN / A /
A+det. (cf. Bahníková, s. 62). Velmi
idiomatizované, nelze předvídat !
• a casa, a letto, a scuola, a teatro...
• al cinema, allo stadio...
• in Italia, in ufficio, in albergo...
Členy u vlastních jmen
•
•
Komplexní otázka, řada výjimek a nepravidelností.
Vlastní jména jsou z povahy svého významu determinována určitou
determinací (označují jeden referent – tedy automaticky známý)
Relativně spolehlivý princip: ve spojení s vlastním jménem osoby člen
rekategorizuje vlastní jméno jako jméno obecné, referent představuje
jako zástupce takto vymezené kategorie. Platí zejm. pro člen neurčitý:
•
–
–
–
–
–
•
Stejný princip se uplatňuje, je-li vlastní jméno doprovázeno přívlastkem
–
•
Si vende un Picasso. Ho letto un Moravia.
Un Leonardo non nasce tutti i giorni.
Un Carlo così triste non l’avevo mai visto.
Il Carlo che hai conosciuto tu è molto diverso da quello che conosco io.
Avrei voluto vivere nella Parigi della Belle Époque
l’affascinante Venezia,
Podrobněji viz S. Hamplová
Poznámka k neurčitému členu
•
Co znamená, že posluchač (nikoli
mluvčí) nemůže jednoznačně
identifikovat referent?
– Vorrei invitare un cantate alla festa...
1. ... Ma a mia moglie non piaciono molto le
sue canzoni.
2. ... Mi potresti suggerire qualche nome?
cf. Dušková L. Mluvnice současné
angličtiny..., s. 72
Cvičení
• http://www.initalia.rai.it/esercizi.asp?contId
=7&exId=61
• http://www.initalia.rai.it/esercizi.asp?contId
=7&exId=62
Cvičení: vytvořte větu obsahující
- neurčitý člen: referent je přitom kontextově zapojený (už se o něm
mluvilo)
- určitý člen: referent je kontextově nezapojený (nemluvilo se o něm)
- neurčitý člen: generické užití (neodkazuje ke konkrétnímu referentu)
- neurčitý člen: identita referentu je mluvčímu známa
- neurčitý člen: identita referentu je mluvčímu neznámá
- urč. i neurč. člen použitý jako zájmeno