Evoluce eukaryotické buňky
Download
Report
Transcript Evoluce eukaryotické buňky
2.3. EVOLUCE EUKARYOTICKÉ
BUŇKY
Autor: PhDr. Přemysl Štindl
Recenze: Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D.
Teorie o endosymbióze
(autorka Lynn Margulisová)
vysvětluje především původ semiautonomních organel
semiautonomní organely:
mají vlastní DNA a tím i celý genetický aparát
rozmnožují se uvnitř buněk relativně samostatně, ale řada
jejich biomakromolekul je kódována v jaderné DNA
mitochondrie
plastidy
bazální tělíska bičíků
Semiautonomní organely
Mitochondrie, chloroplast, bazální tělísko bičíku
Velikosti
vzájemně nekorespondují
Obr. 2) Chloroplast
Obr. 1) Mitochondrie
Obr. 3) Struktura bičíku
Předpoklady teorie
přítomnost všech typů prokaryot:
anaerobní
fotosyntetizující
nově
vyvinutá aerobní
zvláštní skupina pohyblivých vláknitých prokaryot,
podobných dnešním spirochétám
předpokládá jejich vzájemné splývání
(endosymbiózu)
Vznik mitochondrie
pohlcení aerobního prokaryonta některým
z amébovitých anaerobních prokaryont
vznik uzavřených, dvojmembránových struktur
redukce části metabolismu aerobního prokaryonta
z něj se vyvinuly mitochondrie
cca před 2 miliardami let
a) Evoluční základ živočišné buňky
poté splynutí s pohyblivým, vláknitým prokaryontem
vzniklá buňka již měla uspořádání eukaryotické
a kromě mitochondrií nově obsahovala i bazální
tělíska s bičíky, popřípadě tubulární mitotický
aparát
taková primitivní eukaryotická buňka se stala
evolučním základem prvoků, živočišných
a houbových organismů.
Kdy? Asi před 1,5 miliardou let.
endosymbióza mitochondrie
Endosymbióza mitochondrie a později i bičíku vede
ke vzniku živočišné buňky
Aerobní prokaryotní buňka
Pohlcení (fagocytóza)
Obr. 4) schéma vzniku mitochondrie
b) Evoluční základ rostlinné buňky
již existující primitivní eukaryotická buňka pohltila
fotosyntetizujícího prokaryonta (předchůdce sinic)
zůstala s ním v trvalém, vzájemně prospěšném
soužití
tato fotosyntetizující prokaryota se postupně
v hostitelské buňce vyvinula v plastidy
takto vybavená eukaryotická buňka dala základ
pro vznik řas a později i cévnatých (vyšších) rostlin
Kdy? Před necelou miliardou let.
- Endosymbioza chloroplastu,
vznik rostlinné buňky
Primitivní eukaryotická
buňka
Fotosynteticky aktivní
prokaryotická buňka
Pohlcení (fagocytóza)
Eukaryotická rostlinná
buňka s chloroplasty
Obr. 5) Schéma vzniku chloroplastu
Evoluční základ biomemránových
struktur
všechny biomembrány vykazují podobný chemický
i stavební princip a vzájemnou prostorovou návaznost
vyvinuly se postupným vchlipováním a diferenciací
povrchové cytoplazmatické membrány
o
vývojové souvislosti svědčí přímé propojení
endoplazmatického retikula s Golgiho aparátem
a s jadernou membránou
také další membránové útvary, lysozómy, vznikají
odštěpováním okrajových váčků Golgiho aparátu
vznik membrán
Obrázek návaznosti ER, GA a jádra
Obrázek vzniku membrán vchlipováním (postupně vzniká
jaderná membrána, ER
vchlipování
membrány
Obr. 6) Návaznost GA, ER a jádra
(dle Štindl, 2005, upraveno)
Obr. 7) Schéma vzniku membrány vchlipováním
Obr. 8)
Schematické shrnutí teorie
endosymbiozy
Evoluce skupiny Chromista
společným znakem je zvláštní vývoj plastidů
plastidy
vytvářejí samostatný trojmembránový
čtyřmembránový kompartment
až
kromě dvojmembránových typů chloroplastů (u řas,
mechorostů a cévnatých rostlin) se vyvíjela zvláštní skupina,
u které jsou plastidy uzavřené v další membráně
endoplazmatického retikula
k těmto organismům s takto utvářenými plastidy patří:
1)
2)
3)
zlatohnědé řasy (Chromophyta)
skrytěnky (Cryptophyta)
snad i druhotně heterotrofní oomycety (Oomycota –
houby)
1) Chromophyta
Obr. 9) zástupci skupiny Chromophyta
Obr. 10)
2) skrytěnky (Cryptophyta)
Obr. 11) rod Coscinodiscus sp.
3) Oomycota
Obr. 12)
Rod
Leptomitus
Teorie tzv. sekundární endosymbiózy
eukaryotická heterotrofní buňka pohltila a uzavřela
v sobě jinou eukaryotickou fotosyntetizující buňku
dokladem pro tuto teorii je u některých jedinců
pozůstatek jádra původního endosymbiotického
eukaryota, tzv. nukleomorf, v plastidu
například skrytěnky
Protista
všechny jednobuněčné eukaryotické organismy začleňuje
někdy systematická biologie do samostatné skupiny
nazvané Protista
výlučně na této organizační úrovni existoval život na
naší planetě ještě před osmi až sedmi sty miliony let
teprve pak se jednotlivé buňky spojovaly a začaly
vytvářet kolonie
v buněčných koloniích postupně docházelo k diferenciaci
a specializaci buněk i k ustálení jejich počtu. Vznikala
tak cenobia, snad bezprostřední předchůdci skutečných
mnohobuněčných organismů
(např. váleč koulivý, Volvox globator)
Váleč koulivý (Volvox globator)
Obr. 13)
literatura
Dostál, P. (2004) Historický vývoj organismů.
Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta.
Praha. s. 5 – 7.
Zdroje obrázků:
Obr. 1) http://fig.cox.miami.edu/Faculty/Dana/mitochondrion.jpg
Obr. 2) http://virtualbiologytutor.co.uk/images/
Obr. 3)
http://www.cartage.org.lb/en/themes/sciences/Zoology/AnimalPhysiology/Anato
my/AnimalCellStructure/CiliaFlagella/CiliaFlagella.htm
Obr. 4) www.wiley.com/college/karp/CL...S/.../chapter01_Animation_01.swf
Obr. 5) www.wiley.com/college/karp/CL...S/.../chapter01_Animation_01.swf
Obr. 6) Štindl P. (2005) Obraz a schéma při výuce vybraných kapitol cytologie. Dipl.
práce. Hradec Králové: Pdf UHK, 2005.
Obr. 7) www.wiley.com/college/karp/CL...S/.../chapter01_Animation_01.swf
Obr. 8) internetový zdroj
Obr. 9) internetový zdroj
Obr. 10) internetový zdroj
Zdroje obrázků:
Obr. 11)
http://oceanfromspace.org/e107_plugins/content/e107_images/articles/bloom_0
1.jpg
Obr. 12) http://protist.i.hosei.ac.jp/PDB/Galleries/Klos/Bavaria/index.html
Obr. 13) http://www.znanje.org/i/i22/02iv06/02iv0627/volvox.jpg
KONEC
O1/09
PhDr. Přemysl Štindl