Transcript Vytrvalost
VYTRVALOST
Michl Lehnert
Michal Botek
Osnova přednášky
1. Charakteristika vytrvalosti (V), V jako faktor
sportovních výkonů.
2. Biologické základy V.
3. Členění vytrvalostních schopností – druhy V.
4. Charakteristika dlouhodobé V a metodika
tréninku.
5. Specifika tréninku V u dětí.
6. Diagnostika V.
VYTRVALOST (V)
Schopnost provádět déletrvající pohybovou
činnost požadovanou intenzitou co nejdéle
nebo co nejvyšší intenzitou po stanovenou
dobu nebo vzdálenost.
VYTRVALOST
•Vytrvalostní výkon je ovlivněn fyziologickými
charakteristikami, ale i úrovní techniky a psychickou
připraveností.
•Odlišné požadavky v odvětvích a disciplínách.
•V řadě sportovních výkonů patří k rozhodujícím
faktorům.
•Vztah k dalším motorickým schopnostem.
•Zvyšuje zatížitelnost organizmu (nárůst objemu TZ),
stabilitu techniky.
VYTRVALOST
•Východisko pro trénink:
-specifické požadavky a význam ve sportovním
odvětví
-vysoká adaptabilita systémů podmiňujících V
BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY
Vytrvalostní výkon je ovlivněn především:
-metabolismem (vytváření zásob, uvolňování a způsob
obnovy energie, enzymatický systém…)
ZAPOJENÍ METABOLICKÝCH SYSTÉMŮ
PŘI MAXIMÁLNÍ PRÁCI
ANAEROBNÍ ZISK – ATP
300 – 500 g
GLYKOGEN A GLUKÓZA
3 ATP
Pyruvát
2 ATP
ATP + LAKTÁT
: RYCHLÁ, ale NEHOSPODÁRNÁ cesta k získání ATP
BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY
Vytrvalostní výkon je ovlivněn především:
-typy svalových vláken (zastoupení SO a FOG ve svalech)
-nervovou soustavou (souhra agonistů a antagonistů význam relaxace antagonistů)
-výkonností pulmonárního a kardiovaskulárního
systému (výměna O2 a CO2, transport O2 do činných svalů)
Typy svalových vláken
TYP I. – pomalá (slow oxidative)
-vyšší obsah myoglobinu
-větší počet mitochondrií, enzymy aerobního metabolismu
-odolávají únavě, vysoce kapilarizované
TYP II. A – rychlá oxidativní (fast oxidative)
-snižuje se obsah myoglobinu
-vyšší počet glykolytických enzymů než v I.
-méně kapilarizovaná
TYP II. B – rychlá glykolytická (fast glycolitic)
-vysoká koncentrace a aktivita glykolytických enzymů
-rychle unavitelná
-vysoká schopnost generovat svalovou sílu
BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY
Vytrvalostní výkon je ovlivněn především:
-úrovní osvojení realizované pohybové činnosti
(automatizace pohybových dovedností)
-souhrou agonistů a antagonistů (relaxace antagonistů)
-volními vlastnostmi…
AEROBNÍ ZISK ENERGIE
sacharidy, lipidy,
proteiny
ATP
H2O
mitochondrie
Pyruvát
KREBSŮV
CYKLUS
ACETYL Co-A
CO2
(Wasserman, 1999)
O2
O2
ATP
CO2
CO2
PULMONÁLNÍ
SYSTÉM
zvyšuje se síla a celková výkonnost dýchacích svalů
zlepšuje se propustnost membrány sklípků a kapilár pro O2
v mladším věku se zvyšuje i VC
zlepšená ekonomika dýchání
zvýšená extrakce O2 z alveolárního vzduchu
KARDIOVASKULÁRNÍ
SYSTÉM
Zvýšení tepového objemu
Zvýšení minutového objemu srdečního
Pokles SF v klidu i během submaximálního zatížení
Zvýšení transportní kapacity krve pro O2
Zvýšení objemu krevní plazmy…
ZMĚNY
V PERIFERNÍ
OBLASTI
Zvětšení počtu a velikosti mitochondrií
Zvýšení zásob glykogenu, zlepšení lipidového metabolismu
Zvýšená aktivita oxidativních enzymů a koncentrace myoglobinu
Zlepšená kapilarizace a prokrvení svalových vláken
Zlepšená extrakce O2
BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY
•Některé adaptace na vytrvalostní
podněty jsou málo specifické, aktivují
se bez ohledu na druh cvičení - hlavně
v dýchacím a
kardiovaskulárním
systému!
BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY
•U trénovaných sportovců upřednostňovat cvičení s
vysokou mírou specifičnosti - značná část adaptací
vyvolaných V tréninkem probíhá ve svalových vláknech a
nervové soustavě a je specifická (lokální energetické
rezervy, kapilarizace svalu, enzymatická činnost,
nitrosvalová i mezisvalová koordinace)!
Specifičnost aerobního tréninku
•Zvyšuje aktivitu oxidativních enzymů
•Neovlivňuje aktivitu enzymů ATP-cyklu
a aktivitu glykolytických enzymů
Fyziologické změny vzniklé v důsledku tréninku
jsou vysoce specifické a závislé na typu tréninku!
DRUHY VYTRVALOSTI
Základní (aerobní) vytrvalost – schopnost provádět
dlouhotrvající pohybovou činnost především v režimu aerobní
glykolýzy.
•NESPECIFICKÁ - není zaměřena na zvyšování výkonnosti v
konkrétní disciplíně
•důležitá složka kondice, resp. tělesné zdatnosti
ZÁKLADNÍ (AEROBNÍ) VYTRVALOST
•pozitivně ovlivňuje:
-toleranci na zatížení,
-odolnost proti únavě (prevence chyb, zranění),
-zotavovací procesy…
•trénink nepřerušovanými a intervalovými metodami
DRUHY VYTRVALOSTI
Speciální vytrvalost – schopnost odolávat specifickému
zatížení určovanému požadavky dané disciplíny
•Podmiňuje dosažení maximálního sportovního výkonu
(realizace techniky, taktiky…).
•Podmíněna především úrovní globální vytrvalosti, aerobní
kapacity, úrovní silových a rychlostních schopností,
nervosvalovou koordinací…
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
Dělící kritérium
Druh vytrvalostní schopnosti
Způsob energetického krytí
Doba
činnosti
trvání
pohybové
aerobní
anaerobní
rychlostní
krátkodobá
střednědobá
dlouhodobá
Charakter pohybové činnosti
cyklická (lokomoční)
acyklická
Zapojení svalstva
celková (globální)
lokální
Druh svalové činnosti
dynamická
statická
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
1. RYCHLOSTNÍ
(do 20-35 s)
2.KRÁTKODOBÁ
(do 2-3 min)
3. STŘEDNĚDOBÁ
(do 8-10 min)
4. DLOUHODOBÁ
(od 8-10min)
VYTRVALOST
DLOUHODOBÁ
STŘEDNĚDOBÁ
KRÁTKODOBÁ
RYCHLOSTNÍ
ČAS
ZISK ATP
>10 min
AF
GL, GLU, LA, Lip
8–10 min
AF + AG
GL, GLU, LA
2–3 min
AF + AG
GL, GLU, LA
20–30 s
ATP-CP, AG, AF
ATP, GL, GLU, LA
AF – aerobní fosforylace; GL – glykogen; GLU – glukóza; LA – laktát;
AG – anaerobní glykogenolýza, CP – kreatin fosfát; ATP – adenosintrifosfát;
Lip – lipidy.
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
1. RYCHLOSTNÍ (RV) – specifická vytrvalostní
schopnost, která se uplatňuje při cyklických
sprintérských disciplínách (cca 7-35 s ).
•maximální nároky na anaerobní systém
•trénink intervalovými metodami (zatížení cca 5-35 s,
zotavení cca 3-4 x delší) - intenzita co nejvyšší vzhledem
k intervalu zatížení, celkově vysoký počet opakování
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
2. KRÁTKODOBÁ (KV) –schopnost vykonávat
kontinuální pohybovou činnost co možná nejvyšší
intenzity do 2 min.
• nároky na aerobní i anaerobní systém (dle trvání)
• trénink intervalovými metodami (intenzita co
nejvyšší vzhledem k intervalu zatížení cca 90-95% maxima)
• systematický trénink před pubertou není vhodný
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
3. STŘEDNĚDOBÁ (SV) – specifická vytrvalostní
schopnost pro cyklické vytrvalostní disciplíny, kde
doba trvání činí 2-10 min.
• nároky na aerobní i anaerobní systém (dle trvání)
• trénink intervalovými metodami (intenzita co
nejvyšší vzhledem k intervalu zatížení cca 90-95% maxima)
• systematický trénink před pubertou není vhodný
DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI
4. DLOUHODOBÁ (DV) – specifická vytrvalostní
schopnost pro cyklické činnosti v trvání 10 a více min.
•maximální nároky na aerobní systém
•často dále členěna dle doby trvání výkonu
DLOUHODOBÁ VYTRVALOST
Úroveň DV (ale i dalších druhů vytrvalosti) je ovlivněna
především dvěma funkčními charakteristikami:
A) Maximální aerobní výkon (VO2max) - nejvyšší možná
spotřeba kyslíku v tkáních (v ml/min/kg) při práci
velkých svalových skupin.
-především spolehlivým ukazatelem maximálního
potenciálu aerobní produkce energie
-vhodným ukazatelem regeneračních schopností
DLOUHODOBÁ VYTRVALOST
B) Aerobní kapacita - využívání co největší možné části
VO2max po delší dobu, v podstatě co nejdéle (funkčně
se jedná o činnost v setrvalém stavu).
Efektivní rozvoj DV vyžaduje zaměření na obě složky!
Maximální aerobní výkon
•VO2max: tréninkem lze zvýšit
o 20% (zvýšení spotřeby kyslíku
hlavně ve svalových vláknech typu
I, při tréninku vyšší intenzitou i II,
nejlépe mezi 15-19 lety).
•Srovnání VO2max u různých
sportovců vyžaduje vypočítat
relativní VO2max (ml∙kg-1∙min-1).
Maximální aerobní výkon
•Zlepšení VO2max především intervalovými metodami
-optimální intenzita 80-90% VO2max nebo na úrovni
VO2max,
-trvání vzhledem k individuální době, kterou je sportovec
schopen intenzitu udržet,
-odpočinek 1:1 (efekt již při frekvenci 1x týdně).
•Typické hodnoty VO2max pro jednotlivé sporty.
Maximální spotřeba kyslíku - VO2max
: běžci na lyžích
: cyklisti silniční
: plavci
80-90 ml/min/kg
70-80 ml/min/kg
60-70 ml/kg/min
: tenisti
: gymnasti
55-60 ml/min/kg
50-55 ml/min/kg
: netrénovaní
????
ml/min/kg
Maximální aerobní výkon a rozvoj DV
•VO2max koresponduje s cca 95% srdeční frekvence
(SF) a s 80% maximální rychlosti.
•Řídit intenzitu tréninkového zatížení pomocí %
VO2max je obtížné, používá se proto jeho odhadů.
Maximální aerobní výkon a rozvoj DV
POSOUZENÍ INTENZITY PŘI TRÉNINKU DV:
1. odhad vyjádřením % maximální SF - využívá zjištění,
že křivka spotřeby O2 a SF se v rozmezí cca 40-80%
maxima shoduje
2. odhad na základě znalosti rychlosti prováděné
činnosti (běh, jízda na kole…) při VO2max
3. odhad na základě znalosti vztahu mezi % maximální
rychlosti a % VO2max.
Aerobní kapacita a rozvoj DV
•Zlepšení především metodami
nepřerušovaného zatížení.
•Využívá se delší doby zatížení
a nižší intenzity.
METODIKA TRÉNINKU DV
•Pro efektivní rozvoj DV se používá širšího pásma
zatížení v rozsahu cca 60-90% VO2max.
•Trénink na spodní hranici ovlivňuje více aerobní
kapacitu.
• Trénink na horní hranici ovlivňuje více aerobní výkon.
•A a B jsou částečně nezávislé, částečně se mohou
kompenzovat!
METODIKA TRÉNINKU DV
•V praxi se využívá poznatků o:
1. Aerobním prahu (AP)
2. Anaerobním prahu (ANP)
METODIKA TRÉNINKU DV
•AP - odpovídá takové intenzitě zatížení, při které hladina
laktátu dosáhne hranice cca 2 mmol laktátu na l krve.
•Od dosažení této hranice je potřebná energie doplňována
anaerobně laktátovým štěpením energetických rezerv a
hladina laktátu se začíná zvyšovat.
•Dosaženo cca 70–75 % maximální srdeční frekvence
(SFmax)
METODIKA TRÉNINKU DV
•ANP - intenzita, při níž jsou kladeny vysoké nároky na O2
systém, ale acidóza zůstává v mezích tolerance
a cvičení lze provádět delší dobu (dosaženo maximálního
laktátového setrvalého stavu).
•ANP se nachází u trénovaných v pásmu cca
80-90% VO2max (85-90% SFmax) , u netrénovaných níže.
METODIKA TRÉNINKU DV
•Koncept ANP je v současnosti zpochybňován:
koncentrace laktátu v krvi je závislá na genetických
předpokladech, je variabilní, a nelze z ní usuzovat na
koncentraci ve svalech!
•Hodnoty ANP je třeba určovat pro rozdílné pohybové
činnosti zvlášť.
,,Anaerobní“ práh (ANP)
Laktátový práh (LP)
Intenzita, při které dochází k porušení dynamické
rovnováhy mezi tvorbou a spotřebou laktátu
laktát
VO2
2-8 mmol/l
IZ
Aerobní výkonnost - limitující faktory
KVS
MSV (Q=SF x SV)
ANP (LP)
Ekonomika
pohybu
MOŽNOSTI ŘEŠENÍ
METODIKA TRÉNINKU DV
ORIENTAČNÍ STANOVENÍ ANP POMOCÍ
SRDEČNÍ FREKVENCE
1. ANPmuži = (220 – věk) x 0.85
2. ANPženy = (225 – věk) x 0.85
přesněji:
2. ANP = (SFmax – SFklid) x 0.85 + SFklid
Stanovení SFmax:
• Orientačně výpočtem: 220 – věk
• Laboratorními a terénními testy.
METODIKA TRÉNINKU DV
1. Metody nepřerušovaného zatížení
Tréninkový efekt: především rozvoj aerobní kapacity.
a) Rovnoměrná (souvislá) – intenzita cca 60-80% SF
max, objem 25–60 min (vytrvalostních disciplín
i více).
b) Střídavá – intenzita se plánovitě mění (mírná až
vysoká), variantou je fartlek (hra s rychlostí),
střídání intenzit podle subjektivních pocitů
(ovlivňuje i anaerobní procesy, rychlost odstraňování
laktátu).
Intenzita činnosti v % SFmax a možná
doba provádění při rozvoji vytrvalosti
100%
6-10 min
90%
do 15-20 min
80%
do 120 min
70%
od 8-10min
60%
cca 200 min
•To v tréninku není možné opakovat, proto se uplatňují
intervalové metody (viz dále).
METODIKA TRÉNINKU DV
2. Metody přerušovaného zatížení
Tréninkový efekt: především aerobní výkon (zapojeno více
druhů vláken).
Intervalové metody – využívají neúplného intervalu
zotavení, interval zatížení 10 s - 15 min,
-intenzita 80-100% SFmaxvysoký nárůst laktátu (LA)
kompenzovat aktivním odpočinkem intenzitou do 60%
VO2max (do této hodnoty lineární závislost mezi činností a
odstraňováním LA).
METODIKA TRÉNINKU DV
a) Intervalové metody intenzivní - krátký interval
zatížení - cca do 2 min, vyšší intenzita.
b) Intervalové metody extenzivní - dlouhý interval
zatížení – cca 2-8 (15) min, nižší intenzita.
• Existuje mnoho variant intervalových metod.
• Efekt: zlepšení využívání O2 ve svalech, zlepšení
tolerance na zplodiny anaerobního metabolismu,
urychlení jejich odstraňování…
• Využití: stimulace všech druhů vytrvalosti.
METODIKA TRÉNINKU DV
Kruhový trénink – zapojeno mnoho svalových skupin
po krátkou dobu→menší efektivita
(změny v oxidativních enzymech nejsou vyvolány).
• Pro rozvoj V zařazovat více cviků na velké svalové
skupiny a delší dobu cvičení na stanovištích (dále viz
téma „Kruhový trénink“).
Řízení tréninku DV podle % HRmax
Zóna
Cvičení
50-60% Rychlá chůze
Efekt
Zdravotní
Poznámka
60-70% Jogging
Až 85% energie z
tuků
70-80% Běh-stření
intenzity
Zdravotní, hl.
korekce váhy
funkční
kapacita
80-90% Běh vysoké
intenzity
Sportovní
výkonnost
Cv. na ANP,
trvání limitováno
od 90%
Sportovní
výkonnost
Krátkodobé cv.,
riziko zranění
Intervalový
běh
Trénink-zahájení,
ukončení
50% energie
z tuků i z cukrů
SPECIFIKA TRÉNINKU
VYTRVALOSTI U DĚTÍ
Předpoklady dětského organizmu pro vytrvalostní
činnost:
vysoká hodnota VO2 max
vysoký stupeň ekonomizace cyklických pohybů
dýchací a oběhový systém pracuje méně
ekonomicky (vyšší srdeční a dechová frekvence) kompenzováno rychlejší aktivizací aerobního
metabolismu na počátku zatížení, vyšší ekonomičností
energetických systémů, lepším krevním zásobením
a energetickými zásobami ve svalech.
SPECIFIKA TRÉNINKU
VYTRVALOSTI U DĚTÍ
•Dětskému organizmu vyhovuje především kratší doba
trvání cvičení (nejlépe herní forma).
•Využívat širokého spektra cvičení, měnit vzdálenosti a
trvání – trénink by měl být pestrý a zábavný.
•Srdeční frekvence by měla dosahovat minimálně
160/ min.
SPECIFIKA TRÉNINKU
VYTRVALOSTI U DĚTÍ
•Srdeční frekvence by měla dosahovat minimálně
160/ min, avšak vysoká intenzita je zbytečná – např. při
SF kolem 200/min nízký tepový objem (pokles
schopnosti přenosu kyslíku a glukózy pro svalovou
práci)
•SFmax lze orientačně zjistit výpočtem:
SFmax = 210 – věk (dívky)
SFmax = 207 – věk (hoši).
DIAGNOSTIKA
•Využívá se:
1) terénních a laboratorních testů
měří se:
a) čas potřebný k splnění pohybového úkolu
b) překonaná vzdálenost za stanovený čas
c) doba (vzdálenost) udržení předepsané intenzity.
2) funkčních zkoušek (VO2 max)
Odhad hodnotyVO2max podle
terénních testů
1. Chodecký test
VO2max = 132,85-(0,016×kg)-(0,39×věk) +(6,32×P)(3,26×min)-(0,16×SF)
P – 1 pro muže, 0 pro ženy
2. Člunkový běh (Legerův test)
3. Cooperův test
VO2max = 22,36 × km -11,29
Laboratorní stanovení VO2max
Stanovení VO2max u plavců
tunely s protiproudem
Kontrolní otázky
1. Charakterizujte V jako motorickou schopnost
a její význam ve sportu.
2. Objasněte bioenergetické základy V.
3. Jaké druhy V lze rozlišit?
4. Objasněte základy tréninku dlouhodobé V.
5. Objasněte specifika tréninku V u dětí.
6. Jak lze provádět diagnostiku V?