Transcript schemata 7 lekce ZS 2011

Experiment a výzkum veřejného mínění
Osnova
1. Sociální experiment
2. Výzkum veřejného mínění v ČR
Experiment
Experiment a pozorování, mají k sobě blízko, výzkumník provádí pozorování,
aby prověřil určitou hypotézu. Pozorování je tedy důležitou součástí
experimentálního procesu. mezi oběma metodami však existují rozdíly, zatímco
pozorování umožňuje popsat určitý objekt a zaznamenat existenci vazeb,
experiment umožňuje získat údaje o kauzálních závislostech uvnitř sledovaného
objektu.
Slouží ke zjišťování kauzálních příčin
Manipulace s nezávisle proměnnou a sledování změn v závisle proměnné
Je vhodný pro malé sociální skupiny, lze experimentovat se školními třídami,
vojáky, pacienty v nemocnicích atd., obsahem experimentování mohou být
postoje, mínění, motivace, komunikace atd. Příklad, změna systému prémií
v podniku, nebo organizace práce.
Experiment
Jde o způsob získání informace o kvantitativních a kvalitativních změnách činnosti a
chování nějakého sociálního objektu, a to v důsledku působení některých řízených a
kontrolovaných faktorů (proměnných na tento sociální objekt).
Je to vlastně pokus měřit účinek jednoho či více izolovaných faktorů – stimulů, a
to jak v terénu, tak i v laboratoři
Experiment představuje řízené zavádění procesů v kontrolovaných
podmínkách, tzn. že jev nebo proces je plánovitě zaváděn (nezávisle proměnná)
a jeho účinek je sledován tzv. závisle proměnnou. Tato proměnná se měří a
výsledky se zaznamenávají. Jedna nezávisle proměnná a jedna závisle proměnná,
tj. nejednoduší experimentální situace.
Tzv. faktoriální experimentální výzkumné projekty, kdy zkoumáme samostatný
nebo společný vliv několika proměnných, sledujeme-li několik nezávisle a závisle
proměnných a k tomu máme několik experimentálních a kontrolních skupin – to je
velice komplikovaný výzkumný projekt. To je náročné na vyhodnocení
experimentu, používají se obvykle náročnější statistické postupy (analýza rozptylu,
faktorová analýza aj.).
Experiment - podmínky
•Vyrovnané skupiny – zajistíme náhodným výběrem; rovnoměrné rozptýlení
charakteristik
•Kontrola vedlejších proměnných – jinak neznám příčiny změny (kauzalitu);
často nejdou odstranit, potom je v experimentu zohledním
•Manipulace s nezávisle proměnnou – manipulátor kontroluje, určuje míru
nezávisle proměnné pro každou skupinu
•Interní validita – vypovídá o tom, zda změny závisle proměnné byly
způsobeny manipulací s nezávisle proměnnou;
•
•Externí validita experimentu – možné zobecnění výsledků mimo podmínky
experimentu; čím vyšší je interní validita, tím vyšší je i externí validita,
nicméně kontrola interní validity může snižovat externí validitu; může ji
ohrozit vzorek (zařazení osob, které jsou nejsnadněji dostupné, tzv. nahodilý
vzorek); měla by být ověřována v různých prostředích s jinými respondenty
Experiment - provedení
Podmínky provedení experimentu mohou přímo či nepřímo ovlivňovat stav nebo činnost zkoumané
sociálního celku, resp. vystupovat jako nekontrolovatelné experimentální proměnné. Zásadou musí být
vytvoření shodných podmínek pro všechny pokusné osoby. Znáhodňování pokusných osob znamená, že
mají být náhodnými tak, aby neměly soustavný vliv na závislé proměnné. Kromě znáhodňování je
výzkumník zajišťuje ještě jinými způsoby, např. tím, že zařazuje větší počet experimentálních souborů.
Výběr nezávislé a závislé proměnné je určen hypotézou výzkumu (co předpokládáme, že zjistíme),
například u hypotézy že vyšší prémie povedou ke zvýšení výkonnosti pracovníků, bude výše prémií
nezávisle proměnnou a výkonnost pracovníků závisle proměnnou.
Měření a kontrola proměnných, nezávisle proměnnou je třeba vybrat tak, aby ji bylo možno měřit.
Kvantitativním měřením – číselné zachycení intenzity či délky jejího působení, kvalitativní měření –
přítomnost či nepřítomnost, či lehce rozlišitelná kvalita měření. Kontrola – aby bylo možno v maximálně
čisté míře zachytit působení nezávislé proměnné – experimentálního faktoru, musí výzkumník zachytit
kontrolu stavu samotného sociálního objektu. Je zapotřebí zachytit konstantní charakteristiky sociálního
objektu, aby byly možné změny jen těch sociálních charakteristik, které byly vybrány jako závisle
proměnné.
Základní požadavky na provedení experimentu –
1, formulace hypotézy (např. jak nový systém odměňování (vyšší diferenciace) povede
k produktivitě práce),
2, vymezení pojmů (jejich operacionalizace),
3, vyčlenění nezávisle proměnné (nový systém odměňování),
4, závisle proměnné (produktivita, výkonnost),
5, popis specifických podmínek uskutečnění experimentu (čas, místo, doba trvání, účastníci, atd).
Experiment –pozor na chyby
1.
Nevyvážené skupiny: shodné parametry, náhodný výběr
2.
Chyba experimentátora: očekávání experimentátora, nevědomý vliv na
výsledky, techniky na zamezení vlivu – respondenti neví, zda jsou v
experimentální či kontrolní skupině, experimentální skupiny nezná ani
experimentátor
3.
Úbytek, odpad zkoumaných osob: z různých příčin, ovlivňuje to
vyváženost jednotlivých skupin
4.
Závisle proměnná reaguje na změny nezávisle proměnné – výsledky jsou
buď na dolní či horní hranici významnosti uskutečněných změn.
Druhy experimentu
Design:
Vše je založeno na 2 technikách:
Tzv. rozdělená skupina, skupina se rozdělí do dvou či více skupin, na tzv.
testovací a kontrolní skupiny. Testované skupiny se vystaví stimulům a kontrolní
zůstávají bez stimulů
Testování před a po, znamená, že se skupina testuje před (máme nějakou
hodnotu), potom se zavede stimul a následně se změří po (máme nějakou
hodnotu).
Zde platí, pokud není kontrolní skupina (která nebyla stimulaci vystavena), tak si
nemohu být jist, že změny byly vyvolány stimuly.
Druhy experimentu
Podle způsobu provedení experimentu je členíme na:
a, řazené za sebou (pre a post)
b, paralelní (vedle sebe)
Experiment provést s kontrolní skupinou(ami) nebo bez ní.
Vezmeme-li v úvahu tyto možnosti, dostaneme tyto druhy:
a, Kvaziexperiment, zjišťuje skutečnosti jen po zvolené události, tj. bez možnosti zjistit, zda
zaznamenaný jev je způsoben touto události či něčím jiným.
b, Experiment ex-ante – ex post (před a po). T1 pre- test  Exp (zavedení podnětu, nez. proměnná)
T2 post test.
Experiment je založen na zásadě, měření před zavedením podnětu, poté zavedeme podnět a druhé
měření je po působení nezávisle proměnné.
Určitou nevýhodou je, že s jistotou nevíme, zda změna byla vyvolána podnětem, nebo zda se nejedná o
náhodnou časovou souslednost.
c, Experiment ex-ante – ex post s kontrolní skupinou
T1 pre- test  Exp (zavedení podnětu, nez. proměnná) T2 post test.
K1 pre- test  Nez. proměnná není zavedena K2 post test.
Odstraňuje nevýhodu předchozího experimentálního šetření. Kontrolní skupina má naprosto stejné
složení, a je vystavena všem vlivům jako skupina experimentální.
Druhy experimentu (2)
d, Experimenty řazené vedle sebe (možnost paralelního - párového srovnání), jinak řečeno 2 více
experimentů uskutečněných souběžně, kdy jsou vystaveny vlivu nezávisle proměnné.
Zde se měří jen výsledek – post test (nikoli pre test). Obvykle je nezávisle proměnná odstupňována do
několika skupin a měří se intenzita jejího působení.
Obdobně jako u experimentech řazených za s sebou mohou být použity kontrolní skupiny (1-3
skupiny). Kontrolní skupina není vystavení účinnosti působení nezávisle proměnné
e, Experimenty faktoriálního charakteru - záměrem je zjišťovat samostatný nebo společný vliv
několika nezávisle proměnných (faktorů). Tato náročná výzkumná situace se promítá do většího počtu
zkoumaných jednotek, jemnější rozlišení situací spojených s izolovaným a kombinovaných působením
zkoumaných faktorů a případně i dalších proměnných.
Další členění experimentů lze učinit na základě charakteru experimentální situace. (Lamser) – 3 druhy
– čistý (ve skle, proměnné jsou zcela izolovány, in vitro –ve skle, klinický v něm docela dobře
kontrolovat vnější podmínky, přirozený – zde je nejslabší kontrola, jde o experiment v přirozeném
prostředí. Všechny tři druhy experimentu se tedy liší stupněm kontroly a exaktností výsledků.
Nebo jiné členění - 2 druhy – terénní a laboratorní,
v podstatě jde o to, že se tyto druhy experimentů liší od sebe stupněm exaktnosti a kontroly výsledků.
Kritéria úspěšnosti experimentu
Zásady experimentu – kritéria úspěšnosti
A, zaručovat jednotný postup
B, kontrola vnějších podmínek, aby jednotlivé postupy probíhaly za stejných okolností
C, kontrola homogenity experimentálních a kontrolních souborů (viz níže podrobněji)
D, zajistit spolehlivé měření
C, kontrola homogenity experimentálních a kontrolních souborů
Pro spolehlivost experimentu má zásadní význam homogenita či stejnorodost jednotlivých souborů
lidí. Tedy dosáhnout toho, aby experimentální a kontrolní soubory si byly co nejpodobnější.
Otázkou je čeho se má tato homogenita týkat (jednoho či více znaků), těmto znakům přikládáme
rozhodující význam, zatímco ty ostatní znaky nepokládáme za tak důležité.
V podstatě existují 2 způsoby jak vybrat a kontrolovat pro experiment co nejpodobnější
experimentální a kontrolní soubory:
C, vyrovnávání (matching) mezi experimentálním a kontrolním souborem
- vyrovnávání v párech - párový výběr, 2 podmnožiny podle pohlaví, vybraná individua jsou si
rovné podle daného znaku a počtu prvků. Jedinci určitého typu zařazeného do experimentální skupiny
musíme najít jedince stejného typu a toho zařadit do kontrolní skupiny. Osoby pro které nebyl nalezen
pár v druhé množině se z dalšího zkoumání vylučují.
Kritéria úspěšnosti experimentu (2)
- vyrovnávání v rozložení na soubory – frekvenční rozdělení, tj. do experimentálního a kontrolního
souboru jsme zařadili stejné počty jedinců podle jejich charakteristik. Netrvali jsme však již na přesné
konfiguraci těchto charakteristik. Tzn. že v experimentálním souboru můžeme mít např. více mladých
ženatých mužů a v kontrolním souboru více mladých ženatých žen.Jednotlivé identifikace budou v obou
souborech shodné.
- znáhodňování (randomizace) – vybrané osoby zařazujeme do experimentální a kontrolní skupiny
náhodně (podle náhodných čísel, atd.). Výhodou oproti vyrovnávání je zařazení z hlediska mnoha
charakteristik současně, bez pohledu jen na několik vybraných.
Přednosti experimentu lze spatřit:
můžeme volit dobu, kdy bude experiment proveden (usnadňuje řádnou přípravu a registraci všech
změn)
umožňuje opakování, ověření zjištěných výsledků v jiném experimentu (musejí být ale přesně
popsány postupy a podmínky, za nichž byl uskutečněn)
nezávisle proměnnou můžeme modifikovat (měnit) a výsledky vzájemně porovnávat (např. účinek
stejného obsahu reklamy v různých tiskovinách)
Nedostatky Experimentu: experiment má své přednosti, ale také své nedostatky:
sleduje jen jeden nebo několik vztahů mezi proměnnými – zjednodušení
výzkumník může přeceňovat působení zkoumané proměnné, ale zvýšení produktivity práce může
vyvolat též jiný jev
oslabení „čistoty“ experimentu může dovoluje působení dodatečných proměnných či náhodných
faktorů, což snižuje validitu výsledků.
Design experimentů
Aby bylo možno kvantifikovat reakci na změněné podmínky je třeba výsledky srovnat s
chováním za podmínek nezměněných. Existují dva základní přístupy, které se mohou i
kombinovat.
1.
2.
vytvoření kontrolní skupiny
měření „před" a „po".
Tento způsob má několik nevýhod. Respondent si uvědomuje, že je testován a může měnit své
chování (tzv. efekt měření „před"). V průběhu testu mohou respondenti od výzkumu
odpadnout (tzv. efekt úmrtnosti). Při obou měřeních se může změnit formulace otázek,
způsob jejich kladení, což může vést k odlišným reakcím (tzv. efekt výzkumných
prostředků).
Počet měněných podmínek a způsob kontroly jejich efektů dává k dispozici množství
různých designů experimentu.
Designy experimentů:
Zkouška - Není žádná kontrolní skupina ani zvláštní měření „před" experimentem. Skupina je
vystavena změněným podmínkám a pak je vyhodnocen efekt.
Design experimentů (2)
Varianta A - Záměrně vybíraná srovnatelná skupina, a jedna měněná podmínka
A1, Ne srovnatelná kontrolní skupina - Výsledky testu v oblasti se změněnými podmínkami
se srovnají s výsledky testu v nějaké oblasti s normálními podmínkami.
A2, Srovnatelná kontrolní skupina - Výsledky testu v oblasti se změněnými podmínkami se
srovnají s výsledky testu v oblasti s normálními podmínkami, která byla vybrána tak, aby
měla co nejpodobnější (pro test) relevantní charakteristiky (např. velikost, profesní
zaměření obyvatel, počasí).
Varianta B - Náhodně vybraná srovnatelná skupina a jedna měněná podmínka
B1, Náhodně vybraná kontrolní skupina - oblast, kde budou změněny podmínky, i oblast s
normálními podmínkami jsou vybrány procedurou náhodného výběru. Předem jsou však
vytypovány srovnatelné oblasti a z nich se náhodně vybírá.
B2, Náhodně vybrané bloky - v tomto designu se kombinují náhodný výběr skupiny a
srovnatelná skupina. Určí se nejdůležitější proměnná, která může hrát roli v různých
reakcích na testovanou podmínku, a podle ní se definují skupiny. V rámci těchto skupin
(bloků) se provádí náhodný výběr.
typ reklamy A
typ reklamy B (nebo kontrolní skupina)
Město
A1
A2
venkov
B1
B2
Design experimentů (3)
Varianta C - Náhodně vybrané skupiny a několik různě nastavených podmínek
(faktorů) v těchto oblastech
Faktorový design - Srovnávají se výsledky několika skupin, které reagovaly vždy na odlišné
prostředí, které se vytvořilo nastavením různých kombinací několika parametrů. Např.
vysoká cena
nízká cena
vysoké reklamní výdaje
A
D
nízké reklamní výdaje
B
E
žádná reklama
C
F
Výsledky se musejí interpretovat jako interaktivní efekt dvou nebo více proměnných.
Faktorový design se může rovněž rozšířit tak, aby obsahoval i blokový design.
Experiment ve všech skupinách (A-F) se provede například izolovaně na venkově a ve
městech.
Varianta D - Skupiny vybírané záměrně a měření „před a po„
Zkouška s měřením „před" - Provede se měření před experimentem, poté je skupina
vystavena změněným podmínkám a opět se měří reakce
Časové řady - experiment zahrnuje řadu po sobě následujících měření, v jejichž průběhu se
jednou změní testovaná podmínka. Existují dva způsoby. Studie vývoje trendu opakované výzkumy se provádějí na náhodně vybíraných vzorcích (co výzkum, to
náhodný výběr). Panelové studie - opakované výzkumy se provádí stále se stejnými
respondenty.
Design experimentů (4)
Varianta E - Náhodně vybírané skupiny a měření „před a po„
Náhodně vybraná kontrolní skupina a měření „před a po" - oblast, kde budou změněny
podmínky, i oblast s normálními podmínkami jsou vybrány procedurou náhodného
výběru. V obou oblastech se ve stejný okamžik provede měření před, poté se v jedné
skupině změní podmínka a opět se ve stejný okamžik provede měření po.
Solomonův design 4 skupin - Tento model se snaží co nejvíce ošetřilo působení efektu
měření „před". Proto je velice drahý. Náhodným výběrem se vyberou čtyři skupiny, ve
kterých bude proveden vždy jiný režim výzkumu. V první skupině se provede měření
„před", změní se podmínka a provede se měření „po". Ve druhé skupině se provede
měření „před" a „po" bez změny podmínky. Ve třetí skupině se pouze změní podmínka a
provede se měření „po". Ve čtvrté skupině se provede pouze měření „po". Všechna
měření před i po probíhají ve stejných obdobích.
Separovaný vzorek a měření „před a po" - všechny skupiny jsou vystaveny změněné
podmínce. Jedna skupina je dotazována pouze „před" (už ne „po"). Druhá skupina je
dotazována pouze „po" (nikoli „před").
Experiment a studiový test
Jedná se o 2 různé, nicméně dost podobné záležitosti:
Testy ve studiu či reálném prostředí
Jde o porovnávání produktů/služby:
•
Monadický test (srovnávání produktu/služby s jinými, které zná, používá)
•
Srovnávací test (test jednoho, párová či vícenásobná srovnání, dva slepé od jednoho
produktu a druhý slepý produkt)
Slepý test nebo test se jménem?
Slepý test se používá, když produkt nemá jméno nebo chceme vyloučit vliv jména/image
na respondenta
Výzkum VM v ČR
Výzkum veřejného mínění (používá se ve 2 rovinách):
První z nich lze označit za badatelskou a spadá do kategorie základního
výzkumu, který se v oblasti společenských věd zabývá podstatou sociálních
jevů, zkoumá jejich povahu, vlastnosti, vztahy, vývoj atp. V této rovině se
pak výzkum veřejného mínění věnuje tomu, co to vlastně veřejné mínění je,
jak se utváří, kdo je jeho nositelem, jaká je jeho role ve společnosti a jejím
vývoji atp. Na této úrovni je také na místě používat termínu výzkum, který
značí obsáhlejší badatelskou strategii, důkladně zakotvenou v teoretických
konceptech a využívající kombinaci metodologických nástrojů.
Druhá rovina zkoumání veřejného mínění spadá spíše do oblasti aplikovaného
výzkumu, tzn. takového badatelského úsilí, jehož cílem je produkovat
zejména pro praxi přínosné a přímo použitelné poznatky. Zde se pak
sledování veřejného mínění specializuje na jeho obsahy, tj. konkrétní názory
a postoje lidí k nejrůznějším tématům. V této souvislosti je pak také
vhodnější používat termínu průzkum (veřejného mínění), který označuje
konkrétní metodologický nástroj sociálního výzkumu (založený na aplikaci
standardizovaného dotazníku velkému množství osob) a implikuje poněkud
jednodušší povahu projektu (není zapotřebí tak důkladné ukotvení v teorii,
nevyužívá se kombinace metodologických postupů).
Výzkum VM v ČR
Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění
Založen 1946 jako oddělení I. odboru Ministerstva informatiky
•5 odborných + 2 techničtí pracovníci
•Síť cca 300 tazatelů
•Vedoucí dr. Bohuš Pospíšil
•Pracovník pro výzkum Čeněk Adamec
Výzkumy pouze v českých zemích
•Cca 1-2 výzkumy měsíčně
•Gallupovskámetoda
•Časopis Veřejnémínění(populárněvědecký)
•Mezinárodníspolupráce (výzkumy, publikace, konference,
stáže)
Výzkum VM v ČR
Předvolební výzkumy 1946
•Provedeny dva výzkumy–počátek a polovina května
•Patřil k nejpřesnějším volebním výzkumům té doby
•Výsledky publikovány až po volbách
(z rozhodnutí ústavu)
•Zvýšení odborné prestiže ústavu a metodologie výzkumů u
odborné i laické veřejnosti
•Pozitivní přijetí politickou elitou
Výzkum VM v ČR
Volební výzkumy 1948
•Plánovány tři výzkumy
•Proveden pouze výzkum v lednu
•Dotazníky policejně zabaveny
•Domněnky o ručním zpracování dotazníků pro potřeby KSČ,
poklesu příznivců KSČ ve srovnání s volbami 1946
Likvidace Čs.ÚVVM 1948 –50
•Únor 1948 –ústav odloučen od ministerstva
•Zákaz publicity výsledků
•Zrušen časopis Veřejné mínění
•Omezen počet pracovníků
•Výzkumy prováděny do jara 1950
•1950-Ústav zrušen pro nepotřebnost
Výzkum VM v ČR
1965 –zájem stranických orgánů o výzkumy mínění
•Rozvoj marxistické sociologie
•Rozvoj empirického sociálního výzkumu
•Vznik řady výzkumných rezortních pracovišť
•Výzkum veřejného mínění jako standardní nástroj pro
demokracii a politickou elitu ve světě
•Vizitka demokratičnosti socialistického zřízení
•Záměr nebyl chápán jako pokračování činnosti zrušeného
ústavu
1965 -předsednictvo ÚV KSČ schválilo záměr
a) založit ústav při ČSAV
b) podřídit veškerou jeho činnost kontrole stranických orgánů
c) 1966 –schválilo ředitelku J. Zapletalovou
1967 –zahájena činnost ústavu
Výzkum VM v ČR
Činnost ÚVVM
•Fakticky mnohem volnější než UV KSČ předpokládalo
•Návrat Č. Adamce do oboru
•10, později více odborných pracovníků
•Cca 600 tazatelů
•Výzkumy v celé ČSR
•Dotazníky v češtině, slovenštině, maďarštině
•Rozsah souboru dotázaných -cca 1500
•Rychlé telegrafické výzkumy -cca 300 dot.
Činnost ÚVVM 1970-72
•Politické kontroly a prověrky všech pracovišť ČSAV
•Nemožnost pokračovat v politických výzkumech
•Výzkumy na zakázku pro instituce –šíře témat
•Zpracování obsáhlých závěrečných zpráv
Výzkum VM v ČR
Zrušení ÚVVM a založení Kabinetu při FSÚ(KVVM)
•Od 1969 snaha ČSAV zrušit pracoviště, neboť„neodpovídá
základnímu výzkumu“
•Záměr převést ÚVVM pod přímé řízení Úřadu předsedy vlády
•ÚVVM zrušen k 31. 8. 1972
•Vznik Kabinetu pro výzkum veřejného mínění(KVVM) v rámci
statistického úřadu
Činnost do roku 1989
•Pracoviště zůstává součástí statistického úřadu
•Změna názvu na Ústav pro výzkum veřejného mínění při FSÚ
•Podřízeno kontrole stranických orgánů:
1.výběr pracovníků
2.schvalování témat výzkumu
3.schvalování otázek v dotazníku
4.souhlas k veřejné publikaci výsledků
Výzkum VM v ČR
Činnost do roku 1989
Tématické výzkumy pro státníi nstituce
•Zpracování obsáhlých závěrečných zpráv
•Cca 6-10 výzkumů ročně
•Korektní využívání metodologie výzkumů
•Stereotypizace odpovědí dotázaných
•Zákaz publikování výsledků
Situace po listopadu 1989
•Změna charakteru práce státního ÚVVM
•Vznik českých soukromých agentur
•Provázanost výzkumu mínění a výzkumu trhu
•Vznik poboček zahraničních agentur a mezinárodních řetězců
•Vznik sociálního trhu informaci –konkurenční prostředí
•Překonávání nedůvěry k metodologii u politické elity, odborné
laické veřejnosti
Výzkum VM v ČR
Změna charakteru práce ÚVVM
•Zrušení kontroly stranickými orgány
•Veřejná publikace výsledků
•Aktuální výzkumy (od listopadu 1989)
•Předvolební výzkumy (od 1990)
•Od r. 1990 pod názvem Institut pro výzkum veřejného
mínění(IVVM)
•Od r. 2003 Centrum pro výzkum veřejného
mínění(CVVM), součást Sociologického ústavu AV ČR
STEM –založen 1990
AISA – založena 1990
FACTUM –založen 1991
GfK –založen 1991
SC&C –založen 1992
Další české agentury pro výzkum trhu a veřejného mínění
Výzkum VM v ČR
Volební preference politických stran:
Zjišťování tzv. „volebních preferencí“ provádí více agentur
zabývajících se výzkumem trhu a veřejného mínění
Volební preference se zjišťují následující sekvencí dotazů:
„Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké
sněmovny. Šel byste volit? Rozhodně ano, spíše ano, spíše ne,
rozhodně ne, nebo nevíte?“ Dále je všem respondentům, kteří
mají volební právo, pokládána tato otázka: „Kterou stranu
byste volil?“ Tato otázka je tzv. „open-ended“, to znamená, že
respondentům nepředkládáme varianty odpovědí, ze kterých
si mají jednu odpověď vybrat (jak to naopak činí některé
agentury).
Stranické reference
Stranické preference a volební model jsou založeny na následujících třech otázkách:
§
Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Šel/šla byste volit?
Pokud byste k volbám šel/šla, kterou stranu byste nejspíše volil/a?
Řekněte mi prosím, kterou stranu jste volil/a v posledních volbách do Poslanecké sněmovny, tj. v červnu 2006.
§
§
V případě, že by se volby do Poslanecké sněmovny parlamentu konaly příští týden, volební účast by dosáhla 63,3
%.
Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám. Zahrnují tedy i ty, kteří k volbám nepůjdou
nebo ještě nevědí, koho by volili.
Největší preference měla na přelomu září a října 2009 ČSSD – 16,3 %. ODS by volilo 15,6 % Čechů. Třetí
Komunistickou stranu by volilo 8,5 % obyvatel ČR. Preference TOP 09 je 6,4 % lidí Čtvrtina lidí (23,4 %) zatím neví,
komu by ve volbách dala svůj hlas a 18 % Čechů se voleb nehodlá zúčastnit.
Stranické preference k 30.září 2009
(N=1008)
16,2%
18,0%
ČSSD
KDU-ČSL a EDS
4,3%
8,5%
KSČM
ODS
Strana zelených a SOS
TOP 09 a Starostové a nezávislí
23,4%
Jiná strana
15,6%
5,5%
6,2% 2,3%
Neví
Nešel by volit
Volební model
Volební model vychází ze stranických preferencí, ale zahrnuje pouze dotázané, kteří uvedli nějakou stranu a zohledňuje ve
výpočtu také ochotu zúčastnit se voleb.
Podle volebního modelu z 30. září 2009, který zahrnuje strany s volebním ziskem alespoň 2 %, by se nad pětiprocentní hranici,
potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, dostalo pět politických stran. Zvítězila by ČSSD se ziskem 27,5 % hlasů, druhá by
skončila ODS s 27,2 %. Na třetím místě je KSČM s 15,1 % a čtvrtá TOP 09, která by získala 10,4 % a KDU-ČSL 7,4 % hlasů.
Volební model k 30. září 2009
(předpokládané % platných hlasů)
30
25
27,5
27,2
20
15
15,2
10
Hranice vstupu do
parlamentu
10,4
3,5
2,4
2,2
Strana
zelených a
SOS
Věci
veřejné a
SNK-ED
Dělnická
strana
7,3
5
KDU-ČSL a
EDS
TOP 09 a
Starostové
a nezávislí
KSČM
ČSSD
ODS
0