Transcript Pojetí spásy ve světových náboženstvích a

POJETÍ SPÁSY
ve světových náboženstvích
a duchovních směrech
Cesty katecheze č. 3/2009
POJEM „SPÁSA“
•
•
•
•
praslovansky sъpasti (chránit stádo)
latinsky salus (salutare)
řecky sótéría (σωτηρία)
označuje obecně záchranu:
a) původně přirozenou (od nepřítele,
z nesnází)
b) posléze nadpřirozenou (spása od Boha)
POJEM „SPÁSA“
•
Obsah pojmu spása naznačují další
podobné výrazy:
–
–
–
–
–
Záchrana
Vykoupení
Osvobození
Věčný život
Dar nového života, ve kterém člověk může
uskutečnit plně své bytí
– Uzdravení
teologická (křesťanská) nauka o spáse
(vykoupení) se nazývá
soteriologie (z řec. sótéría)
Soteriologie řeší tři základní otázky:
1)
od čeho chceme být osvobozeni,
2)
k čemu chceme být osvobozeni
3)
jak a čím toto osvobození dosáhnout
Z tohoto pohledu budeme zkoumat přístup jednotlivých náboženství a
duchovních směrů.
Přehled náboženských
konceptů spásy
Světová náboženství:
1. Křesťanství
2. Židovství
3. Islám
4. Buddhismus
5. Hinduismus
6. Bahá´í
7. Džinismus
8. Konfucianismus
9. Sikhismus
10. Šintó
11. Taoismus
12. Zoroastrismus
KŘESŤANSTVÍ
V křesťanském učení je dárcem
spásy Bůh, spásou je člověkem
nezasloužený dar od Boha:
• věčný život a společenství
s Bohem
KŘESŤANSTVÍ
Od čeho chceme být osvobozeni?
• Dar života byl člověku
darován již na počátku –
při stvoření
• Člověk kvalitu svého
života narušil a opakovaně
narušuje hříchem – svojí
nevírou v Boha a
odmítáním jeho autority.
Tak nechává do svého
života vstupovat zlo.
KŘESŤANSTVÍ
K čemu chceme být osvobozeni?
• Bůh člověka a celé
lidstvo
v dějinách neustále
zachraňuje od zla,
aby mu vrátil plnost
života: zemi, vládu
nad zvířaty, důvěru
k sobě navzájem a
tím schopnost žít ve
společenství
KŘESŤANSTVÍ
Jak jsme byli osvobozeni?
• Definitivní záchranu
(spásu) přinesl člověku
Ježíš Kristus, Boží Syn,
který se stal se člověkem,
žil náš život, trpěl, zemřel
a vstal z mrtvých. Jméno
„Ježíš“ znamená „Bůh
zachraňuje“.
Křesťané věří, že Ježíš zničil
moc Zlého, osvobodil
člověka a tím plně uskutečnil
spásu lidstva.
Ježíšova oběť je stále znovu
nekrvavým způsobem
zpřítomňována při slavení mše
svaté.
Do společenství s Bohem člověk vstupuje vírou, kterou
potvrzuje přijetím křtu. Tím získává účast na Kristově
smrti a vzkříšení a Bůh ho přijímá za svého adoptivního
syna a dědice
ŽIDOVSTVÍ
• Židé věří v jediného Boha,
Stvořitele a Pána všeho, který
si vyvolil jejich národ a uzavřel
s ním smlouvu na Sinaji.
Zaslíbení uskuteční skrze
Mesiáše (tj. pomazaného),
který přijde na svět na konci
časů.
• Židé dojdou spásy, když
zachovají věrnost Bohu a
jeho Zákonu
(613 příkazů a zákazů).
ŽIDOVSTVÍ
Spásou v judaismu je:
• obrácení se člověka k Bohu,
život s Ním.
• pojem spása (hebr. ješua ‫ )י ְׁשּוע‬může znamenat:
vytržení z nebezpečí smrti,
naplněný život, osvobození,
vykoupení, vyléčení,
ochranu, vítězství, pokoj...
• Znamením příslušnosti k vyvolenému národu Božímu je u mužů
obřízka (odstranění předkožky), která se provádí rituálně osmého
dne po narození chlapce. Může ji přijmout i v dospělosti každý muž,
který se rozhodne přijmout židovské náboženství.
• Opakem spásy je v židovství zatracení.
Zatracením rozumíme odloučení se od Boha. Židovství však nezná
pojem totálního zatracení. Každý jedinec nakonec dospěje ke
konečné spáse.
• Źidovství pamatuje i na ostatní národy:
Dojdou spásy také, pokud uznají Boha Jahve a budou jej uctívat a
dodržovat tzv. noachidská (noachická, Noeho) přikázání:
- nebudeš se klanět jiným bohům než Jahvemu
- nezabiješ
- nepokradeš
- nesesmilníš
- nebudeš se rouhat Bohu
- nebudeš jíst maso neusmrcených zvířat
- vytvoř právní systém, který dohlédne na dodržování těchto
přikázání
ISLÁM
• Islám nezná pojem spása ani nic podobného.
• Konečným stavem v islámu je posmrtný stav ráje (džannah - ‫ ج ّنة‬- tj.
zahrada):
- ráj znamená zahradu rozkoší, do které po smrti oddaný muslim
přijde z vůle Alláha v „Den vzkříšení“ (Yawm al-Qiyāmah - ‫)يوم القيامة‬,
který se nazývá také „Den soudu“ (Yawm ad-Din - ‫)يوم الدين‬
- nejvyšší úrovní ráje je firdaus (7. nebe), kde dlí proroci, mučedníci
a většina spravedlivých a zbožných lidí
• Špatní lidé v představě islámu odchází do pekla (džahannam, nár).
• K tomu, aby muslim vstoupil do ráje, je podle Koránu nutné:
- věřit v Boha, Poslední soud, všechny Alláhovy posly (Adam,
Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad aj.) stejně jako věřit, že
Muhammad je posledním Božím prorokem
- činit dobré skutky, dodržovat pět pilířů islámu
• Pět pilířů islámu tvoří základ islámské praxe:
- vyznání víry („Není boha kromě Alláha a Muhammad je Alláhův
posel.“)
- rituální modlitba (v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za
úsvitu)
- almužna (1/10, 1/20 či 1/40 z majetku)
- půst při ramadánu (postní měsíc)
- pouť do Mekky (alespoň jednou za život)
BUDDHISMUS
• Spásou je v buddhismu přerušení koloběhu životů
(samsáry) a dosažení stavu nibbána (nirvána)- osvícení,
a poté po smrti stavu parinirvána - konečná blaženost.
• Buddhisté nepřijímají spásu přímo od Buddhy, ale praxí
vznešené metody, kterou vyučoval.
• Tou je osmidílná stezka.
Gautama Buddha umírá a vchází do stavu parinirvány.
OSMIDÍLNÁ STEZKA
• (1) Správné chápání je pochopení a vhled do Čtyř vznešených
pravd. K tomu patří také vhled do pomíjivosti všech jevů
• (2) Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez
žádostivosti, nenávisti a krutosti.
• (3) Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a
zbytečnému tlachání.
• (4) Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co
nebylo darováno a nevhodných pohlavních styků.
• (5) Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která
neškodí druhým bytostem.
• (6) Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům
mysli nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet
prospěšné stavy mysli.
• (7) Správná bdělost se týká uvědomování si pěti složek (tělesnosti,
vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací). Zahrnuje neustálé
uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech
obsahů vědomí, vjemů, pocitů ap.
• (8) Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k
vyvinutí dostatečné koncentrace mysli, která je nezbytná pro
dosažení vhledu do pravé skutečnosti.
ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY
•
•
•
•
Celý život je utrpení.
Utrpení vzniká z touhy po životě.
Utrpení je možné odstranit
odstraněním touhy po životě.
Touhu po životě je možné
odstranit praxí osmidílné stezky.
Pohled jednotlivých směrů buddhismu na nibbánu a
buddhovství se liší:
• V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec,
většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky
dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe.
• V mahájánském buddhismu bódhisattva (jedinec který
prozřel) odkládá osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro
spásu všech bytostí.
• V théravádském buddhismu je cílem dospět do nirvány
sledováním osmidílné stezky.
• Théravádinové uznávají rozdíl mezi nibbánou
Buddhovou, která je ta nejvyšší možná (parinirvána), a
nibbánou, do níž může dospět arhant.
• Cílem mahájánského buddhisty je dosáhnout
buddhovství, což může teoreticky každý.
• Théravádinové soudí, že do nirvány lze dospět pouze
úsilím sama jedince.
• Mahájánští buddhisté dovolují užívat modliteb a víry,
jakož i pomoci buddhů a bódhisattvů jako součásti
procesu spásy.
HINDUISMUS
• Takzvaný hinduismus je obecný pojem pro mnoho
náboženských směrů Indie:
- védismus (vaidika)
- vaišnavismus (višnuismus)
- šivaismus
- šaktismus (tantra) aj.
• Pro mnoho těchto směrů (ale ne všechny) je shodným
pojmem sanátana dharma (odvěký řád), kterou chápou
jako hlavní princip své životní praxe skrze různé
metodiky (rituál, různé druhy jógy ap.).
• Každý z těchto směrů se dívá na to, co lze označit
jako spása, rozdílným způsobem.
• Obecně je zde spásou
vysvobození átmá (duše) ze
samsáry - cyklu úmrtí a
znovuzrození - a dosažení
nejvyššího duchovního stavu.
• Ten je hlavním cílem
„hinduismu“, kdy i „peklo“ (stav
utrpení) a „nebe“ (stav
blaženosti) jsou dočasné.
• Tento nejvyšší duchovní stav
je zván mókša „osvobození“
nebo mukti „oproštění“.
• Mókša je konečné
vysvobození z jedincovy
představy o vlastním já,
oproštění od pout zažívaného
duálního světa a obnovení
skutečné (vnitřní) přirozenosti.
Cesty k tomuto osvobození jsou různé, a závisí také
na konkrétním „hinduistickém“ myšlenkovém směru
(škole), v jaké formě toto osvobození vidí:
1)
Vaišnavské školy dvaita (dualistický monismus) a
višištadvaita (kvalifikovaný monismus) vidí mókšu
jako blažené duchovní spojení s Bohem (Íšvarou) a
nejvyšší stav existence. Věřící je ve spojení
s Bohem, ale ponechává si svou osobní identitu.
2)
Škola advaita (nedvojnost) vidí mókšu jako splynutí
s Bohem, kdy vyhasíná pocit osobní identity.
Existují čtyři hlavní jógy či márgy (cesty)
k dosažení mókši.
•
•
•
•
Jsou to:
práce pro Nejvyššího (karma jóga)
poznávání Nejvyššího (džňána jóga)
meditace na Nejvyššího (rádža jóga)
láskyplná služba Nejvyššímu (bhakti
jóga)
• Karmajóga je tedy
cestou činu. Jde
převážně o denní rituály,
ale i zaměstnání bez
ohledu na výsledek.
• Džňánajóga předpokládá
studium písem, filosofický
vhled a dotazování se
učitele.
• Rádžajóga (královská
jóga) prohlubuje pouto
s Bohem skrze dlouhé
hluboké meditace.
• Bhaktijóga (láskyplná
služba) předpokládá, že
každý čin jedince je
prožíván jako radostné
odevzdání Bohu.
• Podle mudrce Pataňdžaliho (autora spisů o józe)
je jóga:
- zastavení proměn mysli kdy se člověk odpoutává stále více od proměn
tohoto světa (iluzí), do kterých je zapleten svojí
individuální karmou [1]- svými činy, a
odpoutáváním se se přibližuje stavu mókša a
konečnému sjednocení s Bohem.
[1] Karma je princip akce a reakce – to co jedinec učiní či učinil v jednom ze svých životů, se k němu dříve nebo
později vrací (dobré i zlé činy).
• Je osm stavů jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí
(džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):
• Jáma - vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost
(ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) a
bezmajetnost (aparigraha);
• Nijáma - vývojem duchovních hodnot - čistota (šauča), soucit
(santóša), askeze (tapas), studium Véd – svatých spisů (svadhája),
oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána);
• Ásana - vývojem držení těla – (klasická hatha jóga);
• Pránajáma - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;
• Pratjáhara - vývojem nelpění na objektech smyslů;
• Dhárana - vývojem zaměření smyslů;
• Dhjána - vývojem meditace na sama sebe;
• Samádhi - vývojem blaženosti v sobě a
splynutí s Bohem
BAHÁ´Í
Lotosový chrám v Novém Dillí, Indie
• Z pohledu bahá´í je cesta od špatného ke
správnému možná díky úsilí o sebepoznání.
- Toto nám umožňuje vědět, kdy činíme něco užitečného
(správného) a kdy ne.
- Tohoto stavu uvědomění může být dosaženo pouze
skrze Zjevení (proroky velkých náboženství).
• Bahá´í tedy uznává velká světová náboženství, resp.
jejich proroky a zakladatele jako opravdové posly Boží.
• Zakladatel bahá´í - Bahá'u'lláh - opakovaně
zdůrazňoval, že pouze zjevené náboženství nás může
uchránit od našich nedokonalostí.
Je to proto, že Bůh seslal Zjevení, aby nám ukázala
cestu k duchovnímu vývoji a k dotyku našich srdcí
s duchem Boží lásky.
Skrze ni jsme schopni realizovat náš pravý potenciál a
vytvořit podmínky k spojení s Bohem. Toto je „spása“
kterou náboženství podle bahá´í přináší.
• Baháí nezná spásu od
stavu prvotního
hříchu, ani v naší
ochraně od nějaké
vnější zlé síly či
ďábla. Spíše posouvá
lidi od spoutanosti tímto
světem k jejich vlastní
vnitřní přirozenosti.
• Spása zde znamená
posun blíže k Bohu a
úspěch na cestě
k hlubokému a
naplňujícímu štěstí.
Mírzá Ḥusajn-`Alí Nuri známý jako Bahá'u'lláh
DŽINISMUS
• Džinismus je náboženství, které se velmi podobá
buddhismu a částečně i hinduismu.
• Učitelem byl indický asketa Vardhamana, zvaný po
svém osvícení Mahávíra (velký hrdina).
Džinistická filosofie je tvořena Třemi klenoty (hlavními
principy):
• Anekāntavāda - nahlížení jedné pravdy z mnoha úhlů.
• Syādvāda - logická filosofická argumentace obhajující
relativitu tohoto světa.
• Karma - na rozdíl od hinduismu je zde karma
považována za druh nečistoty duše, kterou je
náboženskou praxí třeba odstranit. Za karmu se tu
považují stopy jak dobrých, tak špatných činů.
• V džinismu jsou pro spásu používany termíny mókša a
nirvána podobně jako v dalších indických náboženství.
Neznamenají však totéž. I zde však jde o opuštění
samsáry - cyklu smrti a znovuzrození v jiném těle -.
• Nirvána je stav v okamžiku, když duše putuje z jednoho
těla do druhého.
• Když však duše (átmá) dosáhne stavu mókša, je
osvobozena z cyklu zrození a úmrtí a dosahuje svého
vlastního já. Poté se stane siddhou (světcem).
• V džinismu dosažení mókši vyžaduje odstranění
důsledků všech činů - dobrých i špatných – z duše
jedince pomocí různých
praktik.
Mezi tyto praktiky patří:
• nenásilí (ahimsá)- nezabít žádnou živou bytost (z toho
důvodu mají džinisté roušky proti vdechnutí hmyzu a
vějíře na odmetání všeho co leze po zemi)
• pravdivost (satja)- mluvit a žít pravdivě
• nekradení (astéja) – nepřisvojit si nic, co mi nenáleží
• pohlavní zdrženlivost (brahmačarja)
• neulpívání (aparigraha) – na věcech, lidech, světě
Jejich dodržováním spolu s praxí Tří klenotů dosahuje
džinista spásystavu mókša.
KONFUCIANISMUS
• Konfucianismus je spíše filosofie než
náboženství.
• Vyvinul se z učení čínského mudrce
Konfucia.
• Konfucianismus chápe „tao“ (cestu) jako cestu člověka a
společnosti.
• Důležité je v něm lidské jednání, které nesmí být v rozporu
s vůlí nejvyššího božstva (Nebes).
• Konfucius považoval za velmi důležité vztahy:
- otcem a synem – nejsilnější, syn ctil otce
i po smrti, otec musel zabezpečit rodinu
- manželem a manželkou – manželka poslouchala
- starším a mladším bratrem
- přítelem a přítelem - jediný je rovnocenný, hrál roli i věk
- panovníkem a poddaným
• Ve skutečnosti stát a
národ byl jen rozšířenou
rodinou.
• Císař byl „otcem i matkou“
prostých lidí. Přinášel oběti
Nebesům, aby se zemi
dobře dařilo.
• Byl označován jako Syn
Nebes.
• Základem konfucianismu tedy je idea, že lidé mají žít
v harmonii jeden s druhým a s přírodou.
• K dosažení těchto cílů je doporučován právě systém
mezilidských vztahů a dobré vlády.
• Důraz je kladen i na rozum, odpovědnost a pozitivní
postoj ke světu.
• Naplňování těchto principů v životě
znamená jít Cestou Nebes (T'ien
nebo T'ien-li), jenž je nejzazším
cílem konfuciánů.
• Člověk se na této vnitřně
zušlechťuje, to je jeho spásou,
stát se úplným, skutečným
člověkem.
• Není zde vnější činitel, konfucián
této spásy dosahuje vlastním
úsilím.
SIKHISMUS
• sikhismus je indické náboženství vzniklé kombinací
principů islámu a hinduismu
• Sikhismus nezná peklo ani nebe, spásou mu je
duchovní jednota s Bohem.
• Hlavní překážkou k této jednotě jsou společenské
konflikty, a obecně lidské poklesky, které jsou vyjádřeny
tzv. pěti zly.
• Jedná se o ego, hněv, chamtivost, ulpívání a touhu.
• Těchto pět zel nás drží v cyklu úmrtí a znovuzrození
(reinkarnace).
• Z tohoto cyklu se sikhové snaží osvobodit, za pomocí
těchto metod:
1) Recitace a opakování Božího jména. (nām)
2) Vedení guruem – duchovním mistrem.
3) Bratrství se všemi lidmi.
4) Morální chování- obrana slabých, nenásilí.
Sikhové ještě dodržují pět disciplín (5K)
• nestříhané vlasy a vousy; vlasy přikryté turbanem (kéš)
• dřevěný hřeben na česání (kanga)
• železný náramek – připomínka vazby s guruem (kara)
• krátké nohavice jako symbol cudnosti (kachera)
• rituální dýka (kirpán)
• a recitují různé verše
• Spojení s Bohem (sféra Pravdy) nakonec sikhové
dosahují hlavně skrze recitování Božího jména a
milostí gurua (duchovního učitele), po dodržení výše
zmíněných předpokladů chování.
• Tento stav spásy se nazývá sač khanda.
ŠINTÓ
• Šintó (神道) je japonské animistické a polyteistické
náboženství.
• Uctívá zejména duchy - božstva (神 kami). Mnoho těchto
božstev přebývá dle šintoistů na různých místech v
přírodě – v pramenech, stromech, skalách, v moři ap.
(patří sem i silné tajfuny, které r. 1274 a 1281 smetly na
pobřeží Japonska mongolské útočné flotily, a byly
nazvány kami-kaze, božský vítr).
• Když se v Japonsku narodí
dítě, nejbližší svatyně šintó
přidá jeho jméno do svého
seznamu.
• Zapsáním se z něj stává
„rodinné dítě“ (氏子 ujiko), s
požehnáním božstva
dotyčné svatyně.
• Po smrti se ujiko stane
„rodinným božstvem“ (氏神
ujigami).
• Když se člověk stěhuje, může si nechat zapsat svoje
jméno v dalších svatyních. Znamená to hlavně, že je
vítán oním božstvem v místě, v němž přebývá
s příslibem, že se po smrti jeho duše stane součástí
skupiny kami.
• Děti, které zemřou před zapsáním jména do svatyně
se dle víry šintó stávají „vodními dětmi“ (水子 mizuko), a
věří se, že způsobují pohromy a epidemie. Často jsou
tyto mizuko uctívány ve svatyních k usmíření jejich
hněvu a žalu. Těmto svatyním se říká mizuko kuyō (水子
供養).
• Spásy se dosahuje dodržováním všech tabu a
vyvarováním se osob a předmětů, které mohou způsobit
rituální nečistotu. Modlitby a prosby jsou v chrámech
přinášeny v chrámech bohům a bohyním, kterých je ve
vesmíru velké množství.
• Člověk věřící v šintó nemá Nejvyššího boha, potřebuje
pouze vědět jak uctívat kami v jejich různých projevech.
• Spásou v šintó je život v duchovním světě s těmito
božstvy, stát se po smrti jedním z nich, a být uctíván
spolu s nimi svými potomky.
• Důležitým aspektem šintó je totiž úcta k předkům.
Sluneční kami Amaterasu
TAOISMUS
• „Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem,
motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je
Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď
neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní
motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí
být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“
(taoistický text Zhuangzi)
Taijitu - prolínání ženského yin a mužského yang
K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení
„čínského myšlení“. To je postaveno na několika
principech:
•
•
•
•
•
Svět je v neustálém pohybu.
Detail nelze oddělit od celku.
Celek nelze oddělit od detailu.
Protiklady harmonizují krajnosti.
Stálost neexistuje.
• Taoisté ve své filozofii rozvinuli myšlenku o propojení
přírodního řádu a lidského života. Základní silou
vesmíru je tao (道 ), pralátka vesmíru, jeho prapříčina.
• „Tao je odvěké na rozdíl od
věcí, které vznikají a zase
zanikají.“
• Je vyjádřeno především ve
formě učení o harmonizaci
kosmických protikladů yin a
yang.
• Smyslem života je naučit se
následovat cestu kosmických
sil, přírodu. Tou je wu-wei (無
爲), tedy aktivní nečinění –
člověk se má stát nádobou,
kterou protéká tao.
Lao-c'
• Člověk by se podle toho měl
chovat prostě:
• prostý člověk nedbá o zisk,
chytrost, obratnost, egoismus
a žádosti
• osvícený člověk je nezaujatý
a navrací se k dětské prostotě
• je zbaven pout, je měkký,
a právě proto je s to vše
přemoci - neboť měkké
přemáhá tvrdé
Lao-c'
• Dodržováním těchto principů, meditací, cvičením (太極
tai-čchi), kontrolou dechu, přiměřenými sexuálními
aktivitami a technikami člověk dospívá k vnitřní i vnější
přeměně a aktivní regeneraci organismu.
• Může se tak stát fyzicky nesmrtelným, v harmonii s
tao, přírodou - to je cílem taoismu.
• Spásou v taoismu je tedy nesmrtelnost
v harmonii s okolím.
ZOROASTRISMUS
• Podle zoroastrismu je svět svědkem střetu dvou sildobrého Spenta Mainju a zlého Angra Mainju jež jsou
oba výtvorem mysli nejvyššího boha Ahura Mazdy
(proto je zoroastrismus někdy také nazýván
mazdaismus).
• Tento dualismus
způsobuje vznik nových
dobrých i zlých sil, které
stojí buď na straně
Spenta Mainju, anebo
Angra Mainju a navzájem
spolu neustále bojují.
• Dobří duchové se nazývají améša spentové (svatí
nesmrtelní). Jsou zosobněním Ahura Mazdových
vlastností. Naproti tomu Angra Mainju má k dispozici
svoje vlastní služebníky – jenž jsou nazýváni daivové
(démoni).
• Prorok Zarathuštra (Zoroaster, odtud zoroastrismus),
který obnovil víru k Ahura Mazdu, nabádá ke konání
dobra. Pokud tak lidé nečiní, spolupracují se zlým Angra
Mainjuem.
• V zoroastrismu je v tomto ohledu nutnost svobodné
volby. Člověk má totiž za své činy podle tohoto
náboženství zodpovědnost, není předurčen osudem.
• Po smrti úděl duše závisí na tom, jaký žila život, jak
volila mezi dobrem a zlem.
• Oddělení dobrých duší od špatných se odehrává na
mostě soudu (čhinvad-púl) , přes který jsou převáděny.
Utrpení či blaženost jsou přímo úměrné skutkům,
vykonaným během života. Pokud jsou tyto skutky v
rovnováze, je stav blaženosti a utrpení neutrální.
• Spravedlivý člověk smí vstoupit přes most soudu do
domu hymnů (garó-demána), obývaném Ahura Mazdou
i ostatními spravedlivými.
Do domu hymnů je provázen
krásnou Daénou, tvořenou
z jeho dobrých myšlenek.
• Konečný stav však nastává až po Posledním soudu.
• Tomu předchází souboj sil dobra, zastoupených
spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství
Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i
nespravedlivých.
Nespravedliví budou očištěni vstupem do proudu
roztaveného kovu, aby mohli vstoupit spolu se
spravedlivými do stavu blaženosti.
• Svět pak bude dokonalý, bez stáří, nemocí, otravy,
žízně, hladu a smrti.
• Spaseni tak budou dle tohoto názoru nakonec všichni
lidé v blaženém životě v tomto světě.
Pomůcka je určena
pouze ke vzdělávacím účelům
pro osobní potřebu katechetů
a učitelů náboženství.
www.cestykatecheze.cz
Michal Capko, 2009
Cesty katecheze č. 3/2009