Transcript Viry
Morfologie virů • Viry byly poprvé popsány jako „filtrabilní agens“z důvodu jejich velmi malých rozměrů, které jim dovolují pronikat bakteriálními filtry. • Velikost a struktura virů se značně liší – pikornaviry a parvoviry (18 – 30 nm) – poxviry (230 x 300 nm) Charakteristickými znaky, které jsou společné všem virům, jsou: • Nerostou na živných půdách a nejsou citlivé na antibiotika. • Obsahují vždy jen jediný typ nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). • Nemnoží se dělením, ale syntézou svých složek hostitelskou buňkou. Viry se liší od ostatních mikroorganismů nejen velikostí, ale hlavně svou biologickou povahou. • nerostou, • nedělí se, • nemetabolizují. • Podobně jako živé organismy mají genetický kód pro svou vlastní replikaci, který je zapsán buď v DNA nebo RNA. • Replikace virů se realizuje transkripcí a translací virového genomu prostřednictvím mechanismů hostitelské buňky. • Viry jsou obligátní intracelulární paraziti a nelze je kultivovat na neživých systémech, jako jsou např. agary používané pro kultivaci bakterií. • Elektronová mikroskopie ukazuje, že zralá virová částice (která se nazývá virion) se skládá z nukleové kyseliny tvořící tzv. dřeň (neboli nukleoid) a z proteinové schránky neboli kapsidy. Tento celek se nazývá nukleokapsida. • Viriony některých virů jsou pouhými holými nukleokapsidami (jsou tzv. nahé), u jiných virů (např. viry chřipky) je kolem nukleokapsidy ještě obal. • Virová kapsida se skládá z četných, opakujících se molekul bílkoviny, tzv. proteinových jednotek neboli kapsomer. • Počet kapsomer se liší u jednotlivých skupin virů. • Uspořádání kapsomer určuje typ symetrie (kubická, helikoidální). • Genom se může skládat z jedno- nebo dvouvláknité DNA nebo RNA a může být lineární, cirkulární nebo segmentovaný. • Nejčastěji se u virů setkáváme se stejnými typy nukleových kyselin, jaké jsou běžné v přírodě, tedy s jednovláknitou RNA (např. orthomyxoviry) nebo s dvouvlákninou DNA (např. herpesviry, adenoviry). • Některé viry jsou uzavřeny v obalu, (lipidová dvojvrstva). Tento obvykle pochází z membrán hostitelské buňky, je však pozměněn virovými glykoproteiny. • Některé viry obsahují enzymy, které jsou pro ně esenciální (např. transkriptáza). • Na vnitřní straně obalu je u některých virů protein vázající obal k nukleokapsidě. Je označován jako membránový (M) protein a je specifický pro jednotlivé druhy. • Z povrchu obalu ční výběžky (peplomery), tvořené biologicky aktivními glykoproteiny. Jejich úloha spočívá především v adsorpci, ale současně plní i další funkce. Obalené a neobalené viry se liší svou odolností k zevním podmínkám. • Neobalené viry jsou relativně odolné k zevním podmínkám, jsou většinou rezistentní k éteru a tukovým rozpouštědlům. Jejich přenos se uskutečňuje přímým kontaktem se zdrojem nákazy, prostřednictvím kontaminovaných předmětů, vody nebo potravin. Neobalené viry nejsou většinou inaktivovány kyselým pH žaludku. • Obalené viry jsou citlivější vůči fyzikálním a chemickým vlivům. Jsou inaktivovány éterem, tukovými rozpouštědly a kyselým pH, z tohoto důvodu nepronikají do dolních partií GIT. DNA viry - obalené • čeleď Poxviridae – největší, nejkomplexnější viry, velikost 230 – 300 nm – viry varioly, vakcinie, kravských neštovic, opičích neštovic, virus molluscum contagiosum • čeleď Herpesviridae – – – – – Virus herpes simplex (HSV-1, HSV-2) Virus varicella-zoster (VZV) Virus Epsteina a Barrové (EBV) Cytomegalovirus (CMV) 6.,7. a 8. lidský herpesvirus (HHV-6, HHV-7,HHV-8) DNA viry – neobalené • Čeleď Adenoviridae – Lidské adenoviry, T 1 – T 41 • Čeleď Papovaviridae – Papillomavirus, lidské papilomaviry (70 typů) – Polyomavirus, viry JC, BK • Čeleď Parvoviridae – Parvovirus, virus B 19 RNA viry - obalené • Čeleď Orthomyxoviridae – Viry chřipky A, B, (C), • Čeleď Paramyxoviridae – Viry parainfluenzy, virus příušnic (virus epidemické parotitidy), – Virus spalniček, Lidský respirační syncyciální virus (RSV) • Čeleď Coronaviridae – (původce Severe Acute Respiratory Syndrom - SARS) • Arboviry – arthropod-borne viruses, viry různých čeledí, které jsou přenášeny členovci – Viry encefalitidy (např. středoevropské klíšťové encefalitidy), virus žluté zimnice, virus dengué 1-4 a další • Čeleď Rhabdoviridae – Virus vztekliny, neurotropní • Čeleď Retroviridae – Tři podčeledi: Oncovirinae, Lentivirinae a Spumavirinae – HTLV-1, HTLV-2, HIV (virus imunologické nedostatečnosti) RNA viry - neobalené • Čeleď Picornaviridae – Rody Enterovirus, Rhinovirus – Lidské enteroviry se podle biologických vlastností dělí na polioviry (typ 1 – 3), viry coxsackie A a B a echoviry, EV 68-71 • Čeleď Reoviridae – Rody Rotavirus, Orbivirus – patogenní pro člověka Původci virových hepatitid Virus hepatitidy A RNA virus patřící do čeledi Picornaviridae (HAV) Virus hepatitidy B (HBV) DNA virus patřící do čeledi Hepadnaviridae Virus hepatitidy C (HCV) RNA virus patřící do čeledi Flaviviridae Virus hepatitidy D (HDV) replikace viru je autonomní, ale přenos je závislý na HBV Virus hepatitidy E (HEV) RNA virus, patřící do čeledi zatím bez oficiálního názvu Nekonvenční viry (priony) • • • • • název prion - podle “proteinaceous infectious particle” extrémně malé infekční částice proteinové povahy velmi odolné vůči vnějšímu prostředí nemají žádné nukleové kyseliny jsou tvořeny bílkovinou hostitele, která je zakódovaná v genomu hostitele • využívají k přežití mechanismy hostitelské buňky i genetické informace hostitelské buňky • neindukují imunitní odpověď • Vyvolávají přenosná, po řadu let latentně se rozvíjející neurodegenerativní onemocnění (Scrapie, Kuru, Creutzfeldtova-Jacobova presenilní demence)