Transcript prezentace_11

Základy hydrogeologie
Hydrogeologie se zabývá původem, výskytem, pohybem, fyzikálními a
chemickými vlastnostmi podzemních vod ve vztahu ke stavbě a složení zemské
kůry.
Cílem hydrogeologie je obvykle vyhledávání zdrojů podzemní vody, hodnocení
její jakosti i využitelného množství a návrhy jejího racionálního využití a ochrany.
Soustava hornina – voda - vzduch
Horninové prostředí tvoří soustavu více méně vzájemně spojených prostorů,
vyplněných kapalnou vodu a vzdušninami.
Rozeznáváme 3 základní typy horninových prostorů, schopných pojmout vodu a
vzdušniny: průliny (póry), pukliny, kavernosní dutiny.
Působením vody na horniny se podzemní voda mineralizuje. Jsou v ní rozpuštěny tuhé
látky, obsahuje i látky suspendované (neústrojné i mikroorganismy) a také rozpuštěné
plyny. Dosah organického života pod povrchem země se nazývá podzemní biosféra.
Původem je podzemní voda převážně vodou prosakující do podzemí z povrchu
gravitačními silami, horniny však pohlcují a zadržují vodu, takže horninové prostředí
tvoří při styku s vodou souvislou soustavu. Podstatou této síly je vzájemná přitažlivost
mezi molekulami vody a molekulami a ionty hornin. Čím je jemnější stavba hornin, tím
jsou tyto vazby těsnější.
Druhy vod dle vazby s horninou
-
Kapilární
Gravitační
Voda volných podzemních toků
Klasifikace podzemních vod
A.
Voda fyzikálních vlastností pevné hmoty
1) chemicky vázaná v nerostech
2) molekulárně vázaná voda v horninách (obalová) s orientací dipólových molekul
v obalech kolem horninového jádra
B.
Voda v kapalném skupenství (bez orientace molekul)
1) kapilární voda (neproudivá, proudivá – kapilárně gravitační)
2) gravitační voda
3) volný tok podzemní vody (krasová voda)
C.
Voda v plynném skupenství (vodní pára)
D.
Voda v pevném skupenství (led)
Prostá podzemní voda a voda minerální
Liší se obsahem a druhem rozpuštěných tuhých látek a plynů nebo teplotou. Kritérium je
obsah rozpuštěných látek 1 g na 1 kg vody nebo obsah speciálních látek (I 5 mg/kg, Fe
10 mg/kg, S 1 mg/kg). Dalším kritériem je teplota přesahující 25 st. C., radioaktivita.
Léčivé vody, vody mineralizované.
Voda vadosní a juvenilní
Voda vadosní se dostává do země z jejího povrchu zatékáním.
Juvenilní (panenská) voda – vodní pára uvolňovaná z magmatu, kvantitativně
nevýznamné množství.
Voda primární
Primární vody se uchovaly v sedimentárních horninách jako reliktní vody vodních
sedimentačních prostorů těchto hornin (vody naftového typu, vody s vysokým obsahem
vzácných solí (I, Br, B).
Druhy propustnosti
Propustnost – průlinová, puklinová, krasová.
Průlinová propustnost – porózní horniny. Póry (průliny) jsou v hornině rozloženy
všesměrně a poměrně pravidelně. Vázány jsou většinou na sypké zeminy, z pevných
hornin obsahují průlinové vody jen některé, porosní horniny – pískovce. Fyzikálně je
zemina s obsahem vody a vzdušnin třífazovým systémem s hmotou zeminy jako
pevným disperzním prostředím, a s vodou a vzdušninami jako kapalnou a plynnou
disperzní fází.
Puklinová propustnost – vázána na prostředí trhlin, puklin, zlomů, plochy břidličnatosti.
Tyto plochy vznikají zejména tektonicky, v menší míře i kontrakcí sedimentů nebo
účinkem gravitace
Krasová propustnost – volný tok podzemní vody, zejména v horninách uhličitanové
sedimentace, vzácněji sádrovce.
Pseudokrasová propustnost – vznik kavern vyplavováním jemných horninových částic a
rozpouštěním a vyplavováním tmele pevných sedimentů.
Typy proudění
Proudění podzemní vody může být laminární nebo turbulentní.
Laminární proudění – částečky vody se pohybují v rovnoběžných drahách (přímých i
zakřivených). Ztráta energie je poměrně malá, neboť odpor laminárního proudění je
úměrný prvé mocnině rychlosti. Laminárním prouděním se voda pohybuje v těsných
průlinách a puklinách v horninách malou rychlostí. Průvodním zjevem laminárního
proudění je filtrace – zčišťování pomalu tekoucí vody zadržováním ústrojné i neústrojné
hmoty. Filtrace je tím účinnější, čím je menší propustnost. Stejnorodá (homogenní)
hornina má filtrační vlastnosti stejné ve všech místech. Mění-li se tyto vlastnosti je
hornina nestejnorodá (heterogenní). Jsou-li filtrační vlastnosti nezávislé na směru
proudění podzemní vody, je hornina izotropní. Závisí-li tyto vlastnosti na směru
proudění, jedná se o horninu anizotropní.
Turbulentní proudění – pohyb částeček vody nepravidelný, neřídí se žádnou funkční
závislostí. Vektor rychlosti se mění náhodným způsobem ve smyslu velikosti i směru.
Přitom dochází k velkým ztrátám energie, neboť odpor třením je úměrný 1,75 – 2,0
mocnině rychlosti. Turbulentní proudění se uplatňuje ve volnějších prostorech průlin a
puklin.
Ustálené proudění – v určitém profilu toku je rychlost a tlak vody konstantní
Neustálené proudění – v určitém průřezu toku se rychlost a tlak vody mění
Darcyho filtrační zákon
Darcyho zákon je matematický vztah, který definuje rychlost průtoku kapaliny nebo
plynu pevným porézním tělesem. Zákon udává lineární závislost rychlosti proudění na
rozdílu tlaků proudícího média a vzdálenosti sledovaných bodů. Darcyho zákon je
vyjádřen vztahem:
Q = k F h/l,
•
•
•
•
•
•
v = k . h/l = k . I
Q je průtok pronikající kapaliny nebo plynu v cm³/s
k je koeficient propustnosti (m/s)
F je plocha, kterou proudící médium protéká
h je ztráta piezometrické výšky v bodech A, B
L je vzdálenost mezi místy A, B
I je hydraulický spád
Filtrační průtok Q je přímo úměrný ploše F a ztrátě piezometrické výšky (ha − hb) a
nepřímo úměrný délce protékané vzdálenosti.
Velikost konstanty k je třeba určit experimentálně pro každý zkoumaný materiál a
protékající médium zvlášť (laboratorně nebo čerpacími zkoušky u vrtů). Orientačně lze
odvodit z empirických vzorců.
Orientační hodnoty koeficientu propustnosti
Jíl
Jemný písek
Písek mírně zahliněný
Písek hrubozrnný
Štěrk písčitý
Štěrk bez písku
< 1. 10-6
1. 10-4 - 1. 10-3
1. 10-3 - 1. 10-2
1. 10-2 - 5. 10-2
1. 10-2 - 1
1 - 1. 102
Třídění podzemní vody podle stupně propustnosti
A)
B)
C)
D)
E)
Nepropustné – propouštějí neměřitelně malé množství vody. Jíly – jejich pórovitost
je velká, zadržují i větší množství vody než je jejich vlastní hmotnost (sušiny).
Nasycením se stávají nepropustné. Vazba vody se zeminou je tak těsná, že se
účinek gravitace na tuto vodu prakticky neprojevuje. Většinu pevných hornin nelze
pro jejich puklinovou tektoniku považovat za nepropustné.
Velmi málo propustné – převaha molekulárních sil nad silami gravitace. Nepatrné
množství vody z odkrytého horninového profilu spíše odkapává než vytéká. Hlíny.
Často pevné sedimenty.
Středně propustné. Filtrace je účinná, ale pomalejší. Stavební jámy vyžadují
čerpání. Jemnozrnný písek.
Hrubě propustné. Nefiltrační. Hrubé písky, štěrky. Převaha turbulentního proudění
nad laminárním.
Krasová propustnost. Volný tok podzemní vody.
Klasifikace hornin podle propustnosti (J. Jetel, 1973)
I. Třída
Velmi silně propustné
II. Třída
Silně propustné
III. Třída
Dosti silně propustné
IV. Třída
Mírně propustné
V. Třída Dosti slabě propustné
VI. Třída
Slabě propustné
VII. Třída
Velmi slabě propustné
VIII. Třída
Nepatrně propustné
koeficent propustnosti k (m/s)
> 1.10-2 m/s
1.10-2 až 1.10-3 m/s
1.10-3 až 1.10-4 m/s
1.10-4 až 1.10-5 m/s
1.10-5 až 1.10-6 m/s
1.10-6 až 1.10-7 m/s
1.10-7 až 1.10-8 m/s
< 1.10-8 m/s
Nádrž podzemní vody a artézská voda
Hladina podzemní vody je buď volná nebo napjatá.
Hladina při poloze uvnitř propustného horninového prostředí se nazývá volná hladina
podzemní vody. Volná hladina podzemní vody (h.p.v.) je zpravidla otevřena k povrchu
země, odkud je „nádrž“ podzemní vody živena. Při stlačení volné hladiny nepropustným
krytem nad provodnělými horninami shora do nižší polohy přechází volná hladina do
napjaté. Ve volné hladině je tlak vody rovný tlaku atmosférickému. V hladině napjaté
vody je tlak větší než atmosférický. Jedná se o podzemní vodu s napjatou hladinou
(artézské vody).
Z energetického hlediska definujeme piezometrickou hladinu zvodně jako ideální
plochu představující geometrické místo bodů, ve kterých je tlak podzemní vody určité
zvodně roven atmosférickému tlaku, tedy místa piezometrických úrovní měřených nebo
měřitelných vrty v dané zvodni. Piezometrická hladina napjaté zvodně se označuje
jako výtlačná hladina a leží vždy nad stropem zvodně.
Třídění podzemní vody z hlediska vodárenského využití
A)
Přírodní – není ovlivňováno umělými zásahy
B)
Břehová infiltrace – voda získávána procezováním ze břehů a dna otevřených
vodních toků přírodním propustným filtračním prostředím do pobřežních jímacích
zařízení (studně, jímací drenáž)
C)
Umělá podzemní voda – zasakováním z příkopů, studní nebo drenáží
Základní veličiny popisující vztah hornin s vodou,
hydraulické parametry
Specifická váha horniny – váha objemové jednotky plné hmoty horniny bez volných
prostorů
Objemová váha horniny – váha objemové jednotky rostlé horniny
Vlhkost horniny – obsah kapalné vody v hornině, která unikne při zahřátí na 105 st. C.
Je vyjádřena v % váhovým množstvím vody k váze suché hmoty.
Stupeň nasycení – poměr objemu vody k celkovému objemu dutin. (interval 0 až 1)
Pórovitost – poměr objemu dutin k celkovému objemu horniny vyjádřený v procentech
Nasáklivost – schopnost hornin provzdušnělého pásma přijímat vodu
Stupeň propustnosti hornin – poměr objemu dutin, které jsou schopny vést vodu k celkovému objemu horniny.
Vyjádřeno v procentech. U hrubých zrnitých zemin totožné s pórovitostí.
Součinitel propustnosti k – udává rychlost filtrace při jednotkovém hydraulickém sklonu, tj. objemovému průtoku
jednotkovým plošným profilem při jednotkovém hydraulickém sklonu. Má rozměr rychlosti.
Průtočnost (transmisivita) – schopnost zvodnělého kolektoru o dané mocnosti propouštět určité množství
kapaliny průtočným průřezem o jednotkové šířce. Vyjadřuje se koeficientem průtočnosti T, součinu koeficientu
filtrace a mocnosti zvodně (m2/s).
Zásobnost (storativita S) – objem vody, který se uvolní při jednotkovém snížení piezometrického napětí ze
statické zásoby z hranolu zvodnělého kolektoru o výšce rovné mocnosti zvodnělého kolektoru a o jednotkové
základně. Bezrozměrná veličina (podíl objemu uvolněné vody a objemu zvodnělého kolektoru).
Chemismus a biologie podzemní vody
Při prolínání horninovým prostředím voda získává některé látky rozpouštěním (zejména
chloridy a sírany sodíku, hořčíku a vápníku). Rozpouštění ovlivňuje ve vodě rozpuštěný
CO2, který se chová jako slabá kyselina.
Chemické vlastnosti podzemních vod jsou dány poměrem rozpuštěných látek (mg/l) ve vodě.
Celkové množství rozpuštěných látek ve vodě je tzv. celková mineralizace (salinita). Každá
podzemní voda v přírodě je mineralizovaná. Podzemní vody jsou roztoky, většinou s hlavními
složkami kationtů : Ca 2+, Mg 2+, Na+, K +, Fe 2+, Fe3+, Mn2+ a převládajících aniontů : HCO3-,
CO32-, Cl -, SO42-, NO3-. Podle převládajících koncentrací iontů ve vodách se tyto klasifikují jako
např. sodno-chloridové (NaCl), vápenato-síranové (CaSO4), sodno-hydrouhličitanové (NaHCO3).
Z fyzikálních vlastností podzemních vod je nejdůležitější teplota vod, hustota, vodivost a
radioaktivita.
Senzorické (lidskými smysly vnímatelné) vlastnosti jsou dány barvou, chutí, zápachem a
zákalem.
Velmi důležitými ukazateli znečistění podzemních vod a antropogenního ovlivnění jsou
obsahy různých organických látek ve vodě (ropné látky, PUA, ClU, pesticidy, PCB aj.) a
biologicko-bakteriologické oživení (coliformní, mezofilní, psychrofilní aj. bakterie, signalizující např.
fekální znečistění podzemních vod, intenzivní zemědělskou činnost apod.).
Kvalitativní požadavky na pitnou vodu legislativně upravuje vyhláška č. 252/2004 Sb.
Z hlediska stavebnictví je důležitou hydrochemickou charakteristikou agresivita vody, která může
být způsobena několikerými faktory:
•
•
•
•
•
měkké vody, nízká mineralizace vod – tzv. „hladové vody“.
kyselé vody - způsobují agresivitu na železo a beton. Kyselost vody způsobuje především volná
kyselina uhličitá, reagující s Ca(OH)2 v betonu a vyluhující vápník. Kritérium hodnocení je pH.
volný CO2 ve vodě způsobující tzv. agresivitu uhličitanovou.
Podle reakce CaCO3 + CO2 + H2O ‹―› Ca(HCO3)2 je vyluhován vápník z betonu při vzniku
rozpustného kyselého uhličitanu vápenatého.
vysoký obsah síranů ve vodě – tzv. agresivita síranová. Způsobují agresivitu na beton. Síranový
iont atakuje Ca(OH)2 v betonu a vzniká sádrovec (CaSO4) – resp. za určitých podmínek síran
vápenato-hlinitý. Oba výsledné produkty jsou rozpínavé a v pórech betonu způsobují vysoké
krystalizační tlaky.
vysoký obsah iontů hořčíku ve vodě způsobuje vytěsňování iontů vápníku z betonu. Proces je
doprovázen objemovými změnami nově vzniklých minerálů a důsledkem je vyšší zvodnění,
nakypřování a měknutí betonu.
Odběr vzorků podzemních vod
Pro chemické analýzy – do lahví (PE, sklo), vodou nutno zaplnit láhev až po okraj.
Bakteriologické rozbory – dezinfikované vzorkovnice, nechat prostor pro vzduch (dýchání
mikroorganismů). Dodržet dobu odvozu do laboratoře.
Statické odběry podzemních vod - z různých úrovní vodního sloupce (dle chování jednotlivých
látek).
Dynamické odběry podzemních vod – po odčerpání podzemních vod – ustálené pH, teplota.
Pásma zdravotnické ochrany podzemních vod
Ochranná pásma vodních zdrojů – pro zdroje, ze kterých se odebírá více než
10 000 m3 vody za rok.
Ochranné pásmo I. stupně – slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním
okolí jímacího zařízení. Pro studny min. 10 m na všechny strany od zdroje.
Oploceno.
Ochranné pásmo II. stupně – vnější, může být souvislé nebo tvořeno oddělenými
územími v rámci hydrologického povodí nebo rajónu. Omezení a zákaz určitých
činností.
Ochranná pásma stanovuje vodoprávní úřad.
Zásahy do nádrží podzemní vody v horninovém prostředí
Druhy umělých zásahů do nádrží podzemních vod
Odběry podzemních vod – jímání, odvodňování
Umělé napájení podzemních vod – rozhojňování, odstraňování vod z povrchu
Objekty odběru a napájení podzemních vod
Studny
Drenáže
Zavlažovací příkopy
Štoly
Regulace toků - jezy, prohlubování koryt
Studny
Úplná studna - prochází celou mocností zvodněného kolektoru až do izolátoru a jejíž
otevřený úsek je totožný s mocností zvodněného kolektoru.
Neúplná studna - její otevřený úsek neprochází celou mocností zvodněného kolektoru.
Hydrodynamická nedokonalost neúplné studny daná neúplností otevření zvodně se
charakterizuje stupněm průniku (L/M, kde L = délka otevřené filtrační části studny, M =
mocnost zvodně).
Druhy studní
Jehlová studna - děrovaná trubka o malém průměru, která se do země zatlouká
Pohlcovací studna - studna určená ke gravitačnímu nebo tlakovému dodávání tekutin
do kolektoru s cílem doplňovat zásoby podzemních vod (umělá infiltrace), vytvářet
hydraulickou clonu, skladovat užitkové tekutiny a ukládat tekutý odpad. Konstrukce
těchto studní odpovídá uvedeným účelům a hloubce kolektoru.
Vrtané studny jsou budovány pomocí vrtných souprav. Pro jímání podzemní vody jsou
vystrojeny zárubnicemi z různých materiálů (PE, PVC, ocel antikoro).
Velkoprůměrové studny mají plášť zpravidla z prefabrikovaných betonových skruží,
cihlového, kamenného nebo betonového zdiva. U kopané studny se plášť buduje
zespodu nahoru po vyhloubení šachty, u spouštěné studny se plášť zapouští seshora
při současném odtěžování materiálu ze studny podkopáváním nebo drapákem vrtné
soupravy.
Studny s horizontálními sběrači
(radiální studny, studny typu Raney) jsou zvláštním druhem šachtových studní, ze
kterých jsou do kolektoru navrtané nebo tlačené horizontální nebo šikmé sběrače.
Čerpáním ze studny dostává původní h.p.v. spád směrem ke studni – depresní křivka.
Jímáním stále stejného množství po delší dobu se dostaví setrvalý stav, při kterém se
přítok rovná čerpanému množství. Při čerpání konstantního objemu podzemních vod
dojde v určité úrovni k ustálení hladiny podzemních vod a k ustálení tvaru depresního
kužele v okolí čerpané studny. Vzdálenost od studny, ve které je snížení h.p.v. v
důsledku čerpání ze studny se nazývá dosah studny.
Účelem hydrogeologického průzkumu pro výstavbu studny je zejména:
- stanovit základní hydraulické parametry zvodnělého prostředí,
- navrhnout využitelnou vydatnost studny
- posoudit ovlivnění okolních zdrojů podzemních vod
Stárnutí studní
- mechanická i chemická sedimentace v jímkách
- rozrušování výstroje účinkem agresivních vod
- nesprávně stanovené provozní podmínky
Hydrodynamické pokusy (čerpací a stoupací zkoušky)
Čerpací pokusy slouží k určení základních hydraulických parametrů, určují vedle
množství a jakosti vody i rozsah a intenzitu ovlivnění hladiny podzemních vod.
Čerpacími zkouškami se ověřuje též poměrná vydatnost a jakost vody jímané v různých
obzorech a změny této jakosti uvnitř nádrží podzemních vod, i změny s intenzitou
odběru. Jsou zároveň nejspolehlivější metodou k určení koeficientu filtrace k. Na
základě vyhodnocení čerpacích zkoušek se určí i optimální provozní snížení hladiny.
Rozdělení čerpacích zkoušek
a)
b)
c)
Informativní (2 až 3 dny)
Krátkodobé (3 dny až 2 týdny)
Dlouhodobé (týdny až měsíce)
Čerpaný vrt – vrt, ve kterém je zapuštěno čerpadlo
Pozorovací vrty - většinou se realizují v tzv. pozorovacím kříži (2 na sebe kolmé linie
vrtů, jedna linie v předpokládaném směru proudění h.p.v).
Vyhodnocení různými matematickými modely – Theissova, Jacobova metoda.
Hydrogeologická charakteristika hlavních typů hornin
Vyvřelé horniny
A)
Hlubinné vyvřeliny – v nezvětralém stavu obsahují jen puklinovou vodu. Větší
propustnost vykazují kyselejší a intermediální hlubinné vyvřeliny, protože jsou více
křehké než bazické horniny a mohou tedy vytvářet hustší síť puklin. Propustnost a
zvodnění těchto hornin se regionálně velmi liší a hydrogeologické poměry jsou
rozdílné podle tektonických poměrů. Mechanickým větráním kyselých vyvřelin
vznikají písčitá eluvia, která jsou značně pórovitá, při povrchu masivů se tak
mohou vytvářet nádrže podzemních vod, které přispívají k napájení puklinových
vod.
B)
Výlevné vyvřeliny – obsahují zejména puklinovou vodu. Lávy mají sice vysokou
pórovitost, ale průliny jsou častouzavřené a neumožňují průlinový typ propustnosti.
Propustné jsou zejména mladé bazické lávy, které se rozlévají do rozsáhlých
proudů a příkrovů a jsou prostoupeny hustou sítí rozevřených smršťovacích puklin
C)
Žilné vyvřeliny – po stránce hydrogeologické mají větší význam některé kyselé
žilné vyvřeliny (křemitý porfyr), které bývají hustě rozpukané a pokud tvoří pně o
větší rozloze, jsou značně zvodnělé a vznikají v nich prameny i vodohospodářsky
využitelných vydatností.
Metamorfované horniny
Tyto horniny obsahují tektonické pukliny stejných typů jako vyvřeliny. Navíc obsahují
ještě tlakové pukliny, které vytvářejí břidličnatost.
A)
B)
C)
D)
Krystalické břidlice katazonálně metamorfované (ruly, migmatity, granulity)
Obsahují puklinovou vodu většinou v poměrně malém množství, značné
propustnosti však dosahují na tektonických poruchových pásmech, kde mohou
vést vodu i na značné vzdálenosti. Pokud jsou zvětralé, tvoří jejich eluvia prostředí
příznivé pro infiltraci srážkových vod (ruly). Eluvium vzniklé chemickým
zvětráváním je propustné málo (jílové minerály).
Krystalické břidlice epizonálně metamorfované (svory, fylity)
Nejvýznamnější pukliny jsou představovány plochami břidličnatosti – prakticky
nepropustné. Méně rozpukané, eluvia často jílovitá. Zvodnění těchto hornin
obvykle velmi chudé, prameny jsou drobné a mají nestálou vydatnost.
Kvarcity (metamorfované křemence)
Obvykle hustá síť nevyplněných puklin – vysoká propustnost.
Krystalické vápence
Křehké horniny často tektonicky rozpukané. Systém puklin a krasových dutin,
který může být zejména v tektonických oblastech hustý. Krystalické vápence jsou
někdy značně zvodnělé a mohou se v nich vytvářet vydatné prameny.
Sedimentární horniny
Sedimentární horniny obsahují všechny hlavní typy podzemní vody (vodu průlinovou,
puklinovou, krasovou). Některé sedimenty obsahují současně i dva typy podzemní
vody.
A)
Zpevněné psefitické (slepence, brekcie) a psamitické sedimenty (pískovce,
arkozy, droby)
Slepence – starší slepence mají póry většinou diageneticky zatěsněny, slepence
s propustnými průlinami se vyskytují většinou jen v mladších útvarech třetihor a
čtvrtohor, i zde však mohou být průliny zatěsněny tmelem. Slepence bývají
propustné i po puklinách, puklinová propustnost zpravidla převládá.
Brekcie – hydrogeologickými vlastnostmi se podobají slepencům. Propustnější
jsou mladší brekcie na tektonických poruchách, pokud jsou méně stmelené.
Obvykle silně propustné jsou brekcie krasové, které vznikají stmelením sutí z
rozpadlých vápenců travertinem.
Pískovce, arkozy, droby – průlinová propustnost závisí na zrnitosti a na složení a
množství tmele. S diagenezí a stmelením ubývá pórovitosti, takže horniny starších
formací bývají méně propustné. Arkozy a droby zpravidla méně propustné než
pískovce, protože větráním živců vznikají jílovité minerály zatěsňující póry.
Psamitické horniny jsou propustné i po puklinách, což závisí na tektonickém
porušení. Ve starších psamitických sedimentech převládá puklinová voda, v
některých pískovcích (mladších) mají obdobný význam současně průliny i pukliny,
což někdy vede k tvorbě rozsáhlého oběhového systému podzemní vody.
B)
Zpevněné pelitické sedimenty (jílovce, slínovce, jílovité a slínité břidlice)
V pelitických sedimentech obyčejně vázána kapilárními silami a kapilární
pórovitost převládá nad účinnou pórovitostí. Po průlinách jsou tyto sedimenty, přes
značnou pórovitost, téměř nepropustné. Při rozpukání a tektonickém porušení
mohou být propustné po puklinách. Možnost vzniku propustných puklin je tím
větší, čím jsou horniny více diageneticky zpevněny. Zvodnění je podmíněno
přítomností puklin, protože je však rozpukání pelitů obecně malé, jsou tyto horniny
pro získání větších vodních zdrojů nevhodné. Z regionálního hlediska tyto horniny
často tvoří nepropustné podloží nebo artéské stropy zvodnělým kolektorům.
C)
Souvrství střídavě uložených zpevněných sedimentů
V důsledku rytmické sedimentace střídání psefiticko-psamitických a pelitických
sedimentů. Oběh vody je soustředěn na psefitické a psamitické polohy. Převládá
pohyb podél ploch vrstevnatosti, zatímco pohyb napříč k vrstvám je bržděn
nepropustnými polohami jílovitých sedimentů. Významné zvodnělé kolektory
mohou vznikat hlavně v nezvrásněných vodorovně uložených souvrstvích
pánvovitých struktur (často artésky napjaté). Ve zvrásněných strukturách se
vydatnější nádrže podzemních vod většinou nevytvářejí.
D)
Karbonátové chemické sedimenty (vápence, dolomity)
Pro karbonátové sedimenty je typická mimořádně vysoká propustnost v
zkrasovatělých a rozpukaných polohách, rozpustnost nezkrasovatělých a
nerozpukaných hornin je velmi nízká.
E)
Snadno rozpustné chemické sedimenty (evapority)
Především sádrovec, halit – většinou tvoří čočky v jiných sedimentech.
Rozpuštění nastává v případě, že k nim může proniknout voda – vznik dutin.
Zdroj zvýšené mineralizace (zhoršení jakosti). Hrozba zasolení půd v důsledku
zavlažování.
F)
Organické sedimenty typu liptobiolitů (uhlí, rašelina, slatinné zeminy)
Podzemní vody těchto formací se vyznačují velmi nepříznivým chemickým
složením (kyselost, obsah Fe, huminových kyselin, CO2). Pro vodárenské využití
jsou nevhodné.
G)
Mladé nezpevněné a nesoudržné sedimenty (kvartér, terciér)
Tyto sedimenty vyplňují dna terénních depresí jako recentní říční náplavy nebo
jako jezerní či mořské sedimenty. Nezpevněné sedimenty mívají obvykle vysokou
celkovou pórovitost a pokud neobsahují příliš mnoho jílovitých příměsí, mají i
vysokou účinnou pórovitost a mohou být i značně propustné. V aluviální nivách
řek a v jezerních pánvích bývají silně zvodnělé.
H)
Ostatní nezpevněné horniny (kamenité sutě, hlíny, eolické sedimenty,
glaciální sedimenty morén)
Tyto sedimenty mají u nás pouze lokální význam. Velmi propustné mohou být sutě
(bez hlinitých příměsí). Hlíny a spraše mohou být významné pro své filtrační a
sorpční vlastnosti (ochrana proti znečištění). Glaciální sedimenty pro svůj malý
rozsah nemají v hydrogeologii valného významu.