Transcript Geologie_prezentace 4

Metamorfované horniny
Metamorfované (přeměněné) horniny:
- vznikají ze všech typů hornin (magmatických, sedimentárních, starších
metamorfovaných)
- přeměny jsou podmíněny vysokou teplotou a tlakem
- v metamorfovaných horninách nastává překrystalizování původní
hmoty a vznikají v nich nové minerály, jejichž původ je zčásti v původní hmotě
horniny, z části v přínosu nových látek, jež vnikly do horniny při metamorfních
pochodech
- kontaktní metamorfosa, hydrotermální metamorfoza
- regionální metamorfoza (krystalické břidlice)
Kontaktní metamorfóza
-
děje se na styku vyvřelé horniny s okolními horninami
změny nastávají někdy i ve vyvřelé hornině. Podle toho rozlišujeme
metamorfosní účinky exomorfní a endomorfní
Exomorfní kontaktní metamorfóza
kontaktní dvůr (obruba) – pásmo kontaktně přeměněných hornin (šířka bývá v
řádech až jednotek km). Kontaktní dvůr středočeského plutonu je v šířce
většinou 300 až 500 m
a)
b)
kalorická metamorfosa - magma působí jen svou teplotou – přeměny
pouze termální. Ztráta těkavých látek (H2O, CO2,)
aditivní metamorfosa - přeměna zesílena účinky látek vniklých do hornin
(pneumatolické a hydrotermální účinky). Nejsilnější činitel tepelného
působení – přehřátá voda (původ z metamorfované horniny anebo
juvenilní). Voda však působí aditivně jen pokud přináší nové rozpuštěné
látky
Kontaktní exomorfní metamorfosou vznikají:
z křemitých pískovců – kvarcity (odlišit od zpevněných sedimentů)
z jílovitých břidlic – rohovce
z uhličitanových hornin (vápence, dolomity) – krystalické vápence (mramor)
z uhličitanové hornin s příměsí – erlany, skarny
Obr. Kvarcit
Obr. Mramor
Endomorfní kontaktní metamorfóza
- přeměny, které se dějí poblíž kontaktu v eruptivní hornině samé
Okrajové facie.
Autometamorfosa: vnik nových látek z magmatu do již utuhlé horniny (Greisen
- přeměněná žula v okolí cínových ložisek. Dvě generace křemene –
původní magmatický křemen, druhotný hydrotermální vyloučený po
rozkladu a uvolnění živců)
Hydrotermální metamorfóza
= přeměna teplými vodami
Typy hydrotermální přeměny:
chloritizace, serpentinizace olivínu, propylitizace (rozpad andesitů a
současná impregnace pyritem), albitizace, epidotizace,
kaolinizace (rozpad živců na kaolin), zkřemenění
Hydrotermální metamorfóza je většinou závislá na vulkanické činnost, na
rozdíl od kontaktní metamorfozy se vyskytuje ve větší vzdálenosti od
eruptivního střediska způsobujícího metamorfózu.
Regionální metamorfóza – vznik krystalických břidlic
= souhrn všech metamorfních pochodů, které se dějí v různých hloubkách
zemské kůry, během nichž vznikají metamorfované horniny (krystalické
břidlice) v obrovských plošných rozměrech.
Metamorfované horniny = krystalické břidlice
Ortobřidlice (ortoruly) a parabřidlice (pararuly)
Metamorfózní činitelé
A) tlak - orientovaný – stres (tektonické struktury)
- všesměrný – vahou nadložních hornin. V hloubce 2000 až 6000
m jsou horniny latentně plastické. Zatížení způsobuje v hornině
schopnost deformace, avšak skutečná deformace nastane až
při pohybu
B)
teplota (geotermální stupeň)
Rieckův princip – působením tlaku se se zvyšuje rozpustnost a část látky
přechází do roztoku. V místech nejmenšího působení tlaku je roztok přesycen
a látkou z něho vylučovanou dorůstají krystaly kolmo na směr hlavního
působení tlaku. Vyvinují se proto v sloupcích kolmo na směr protažených
(krystalizační břidličnatost).
Objemový zákon – tlak usnadňuje vznik nerostů o nejmenším molekulárním
objemu (poměr molekulové a specifické hmotnosti)
V menších hloubkách je metamorfismus slabší.
3 pásma:
a)
epizona (nejvyšší pásmo) – jednosměrný tlak, málo zvýšená teplota, vznik
vodnatých nerostů a nerostů s OH skupinou (mastek, serpentin, epidot, mukovit).
Přístup CO2 umožňuje vznik uhličitanů. Epibřidlice – albitické ruly, chloritické,
epidotické břidlice, fylity
b)
mezozóna (střední pásmo) – silnější tlak i vyšší teplota. Vodnaté sloučeniny jsou
již většinou nahrazeny bezvodými (epidot + plagioklasy, muskovit + ortoklas).
Mezobřidlice – dvojslídné a muskovitické ruly, amfibolity, amfibolitické břidlice,
mramory, křemence
c)
katazóna – nejvyšší tlak a teplota. Minerály téměř výhradně bez OH skupin. Olivín,
pyroxeny, živce, sillimanit. Katabřidlice – biotitické a silimanitické ruly, granulity,
eklogity, erlany.
S působením tlaku souvisí vznik paralelních textur – rovnoběžné řady
vylučujících se minerálů (např. slída, živce) orientovaných kolmo na směr
původního tlaku. Horniny katazony (ruly) bývají často prostoupeny velkými
spoustami žul a jiných vyvřelin. Dříve názor, že jde o kontaktní metamorfozu.
Migmatity – horniny, kde se střídají úzké proužky původní rulové hmoty s
úzkými proužky injikovaného materiálu. Toto vzniká především u kyselých
odštěpin magmatu (granitové), kde viskozita je snížena obsahem vody, které
je schopno pronikat rulovými soubory v početných injekcích.
Smíšené horniny.
Obr. Migmatit
Páskované (žilkované) ruly – vznikají, když materiál je vstřikován do rul
podle ploch břidličnatosti.
Anatexe a palingeneze – v katazonálních oblastech krystalických
břidlic může nastat úplné roztavení hornin a smíšení jejich taveniny s
dosud neutuhlým žulovým magmatem (anatexe). Roztavené hmoty
mohou znovu utuhnout, přičemž vznikají horniny strukturně velmi
podobné žulám a jiným hlubiným vyvřelinám (granitizace). Při
granitizaci dochází k asimilaci předžulových hornin.