Transcript INTELIGENCE

Definice inteligence

Je to psychická vlastnost, která se řadí mezi schopnosti.

Inteligence je označení pro obecnou strukturu rozumových
schopností, které určují způsob orientace (tj. porozumění), a
obvykle nějakým způsobem ovlivňují i chování.
(Vágnerová, 2010, s. 123)
 Je
to abstraktní, hypotetický konstrukt, který vyvolal mnoho
mýtů.
Poprvé se tento pojem objevil v Cicerově překladu Platónova a Aristotelova pojmu rozumového
poznání jako samostatné a řídící složky duše (Balcar, 1983).
H. Spencer – ji v 19. stol. definoval jako obecnou schopnost (Nakonečný, 1995).
Jak se začala inteligence testovat?

-
F. Galton (1822–1911)
dílo Dědičný génius (1869) zaměřené na studium intelektových
schopností.
-
Inteligenci je možné zjišťovat na základě měření senzorických
schopností jedince. Hypotéza: Čím vyšší je úroveň senzorické
diskriminace, tím vyšší je úroveň inteligence.
-
Vychází k názoru J. Locka: „Nic není v rozumu, co nebylo dříve
ve smyslech.“
Galton je zakladatelem eugeniky – vědy zaměřené na zlepšení genetické výbavy
lidstva.
Partneři by měli být vybírání na základě zkoušek jejich schopností, tedy s ohledem na genetickou kvalitu
potomstva. Doporučoval, aby jedinci s nejlepšími výsledky dostávali finanční podporu, která by jim
usnadnila sňatek a péči o potomstvo.
Jak se začala inteligence testovat?
James McKeen Cattell (1860-1944) – testy elementárních
tělesných a senzomotorických reakcí:
např. rychlost pohybu ruky, rozdílové prahy u různých smyslových orgánů, reakční
čas na zvuk, časový interval mezi prezentací barvy a jejím pojmenováním, přesnost
rozdělení padesáticentimetrové úsečky na polovinu, posuzování délky časového
intervalu a počet písmen zapamatovaných po jediné prezentaci aj.
V roce 1901 využil rozsáhlý soubor údajů k výpočtu korelací mezi testovými
skóry studentů a jejich studijními výsledky.
Výsledné korelace byly velmi nízké.
Testy tohoto typu neumožňují validní predikci
studijních výsledků či intelektuálních schopností.
Začínalo být zjevné, že testové baterie tvořené převážně zkouškami senzorických schopností jsou pro
měření intelektových schopností nevhodné (Schultz a Schultz, 1992).
Jak se začala inteligence testovat?

1904, Ministerstvo školství ve Francii: potřeba vyvinout techniky umožňující
odhalit děti, které pro nedostatek nadání potřebují ve školách speciální péči.

1905 Alfred Binet s T. Simonem vytvořili první testy,
tzv. Binet-Simonův test.
Otázky se týkaly různých běžných situací. Každá odpověď byla skórována jako „uspěl“ nebo
„neuspěl“. Každá testová úloha byla postupně přiřazena k určitému věku a celý soubor metod
dostal nálepku „škálování podle věku“.
Binetovy testy se rozšířily:
 USA – H. H. Goddard
 L. M. Terman - v roce 1916 publikoval revizi a standardizaci testu. Test byl
vydán pod názvem Stanford-Binetova inteligenční škála (a byla využívána i
americkou armádou).
 Tento test byl několikrát revidován, jeho současná verze je Stanford-Binet 5.
Zne-užití testů inteligence?

Binet soudil, že lidská inteligence je mnohem složitější, než aby ji
bylo možno vyjádřit jediným číslem.

Obával se, že mechanické užívání různých testů povede
k mnoha chybám nekompetentních uživatelů.

Cílem jeho zkoušek mělo být spíše orientační zjištění, které
mělo naznačit, jak a ve kterém směru s jednotlivými dětmi
pracovat. Opakovaně a důrazně varoval před
mechanickým značkováním, které bude děti poškozovat
(Vesmír, 2001).
Zne/vy-užití testu inteligence?
USA – nové testy inteligence se začali užívat
 Hypotéza: Inteligence je vrozená neměnná vlastnost.
Na základě hypotézy pak již byl jen krok k tvrzení, že „slabomyslní“ rodiče (pozn. dnes se
používá pojem mentální retardace, zda je jednalo o mentální retardaci nebo slaboduchost =mírná
duševní zaostalost, nevíme…) budou nekontrolovatelně a ve velkém přivádět na svět další
slaboduché potomky, a proto je třeba uvažovat, jak by se jim v tom dalo zabránit.
 Dvě cesty realizace: izolace nebo sterilizace.

Jak to následně probíhalo?
 1914- Goddard navrhl zahájit sterilizaci.
 V roce 1931 mělo dvacet sedm států Unie schválený zákon o legalizaci eugenické sterilizace a
v průběhu následujících 30 let byly sterilizovány tisíce duševně a sociálně narušených lidí
(Hunt, 2000).
 Goddard aplikoval Binetovy-Simonovy škály i v případě přistěhovalců – překvapivě velké
množství z nich dosáhlo výsledku slaboduchosti a nižších kategorií (Mackintosh, 2000).
Vznikla obava ze zaplavení země negramotnými. Kongres tedy schválil zákon o zákazu
vstupu těchto lidí do země.
 Zvýšila se deportace údajně slaboduchých přistěhovalců o 350 % a později o další polovinu.

Zne/vy-užití testu inteligence?

Jedním ze zdánlivě průkazných nálezů o dědičnosti IQ byla Goddardova studie rodu
Martina Kallikaka: Za občanské války zplodil se slabomyslnou ženou syna a od něj se
odvíjelo více než 450 potomků; mezi nimi bylo mnoho alkoholiků, sexuálních deviantů
a jinak poškozených osob. Pouze 46 jich bylo zdravých.

Druhá větev pocházela z Martinova manželství se zdravou ženou. Z legitimního svazku
vzešlo téměř 500 potomků bez stop patologie. Tento zdánlivě průkazný výzkum byl
dlouho citován a zobecňován.

O skutečném otcovství muže, který se pohyboval na poli válečném před nějakými 5 či 6
generacemi, lze však pochybovat. Jeho otcovství nebylo prokázáno a vše se opíralo
o nespolehlivou výpověď slabomyslné ženy.

Dále se ukázalo, mnohé fotografie, které sloužily jako doklad mentální zaostalosti
některých osob, byly výrazně retušovány, jiné snímky byly velmi nejasné a odhad
inteligence dávno zesnulých osob byl prováděn jen hrubým odhadem. Starší členové
obou větví dávno zemřeli a jejich schopnosti se posuzovaly dle nepřesvědčivých
svědectví.
Zne/vy-užití testu inteligence?
Využití testů inteligence tímto způsobem bylo zpětně výrazně
kritizováno – zejména pro chybné zadávání testů, malou validitu
a reliabilitu testu, případně pro rasistickou interpretaci zjištěných
výsledků.
Eugenika vešla do lidské historie: nedobrovolná sterilizace
mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů
„defektních“ a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety
1902 až 1964 (přibližně 63 000 sterilizací) a dalších státech.
V negativní formě v ideologii nacistického Německa.
Genetické vlivy versus vlivy
prostředí – korelační studie

Variace genotypu, tj. vrozených dispozic zahrnuje 70 – 75%
a variance vlivů prostředí tvoří 25 – 30%.
Kulturní vlivy:
•
některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách
selhávat – například projevy praktické inteligence v Čechách a v prostředí
aboriginců v Austrálii,
•
selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských
dětí do základní školy praktické.
•
Dle výzkumů není možné formulovat validní závěry o vrozených rasových
rozdílech v inteligenci.
•
Kulturní rozdíly a rozdíly v prostředí mezi černochy a bělochy ovlivňují vývoj kognitivních
schopností komplexním způsobem a žádné studii se nepodařilo zhodnotit nebo eliminovat
tyto vlivy.
IQ hodnoty
nad 140 = genialita
130–139 = vysoký nadprůměr – asi 3 %
populace
110–129 = nadprůměr – 20 % populace
90–109 = průměr – 50 % populace
70–89 = podprůměr – slaboduchost – 20 %
populace
do 69 = mentální retardace (dříve oligofrenie,
český výraz slabomyslnost) – 5 % populace
Obecně mentální retardaci dělíme do
4 stupňů (dle MNK–10 klasifikace):
IQ 50–69 − lehká mentální
retardace (dříve označovaná jako debilita)
IQ 35–49 − středně těžká mentální
retardace (dříve označovaná jako
imbecilita)
IQ 20–34 − těžká mentální
retardace (dříve označovaná jako idiocie)
IQ pod 20 − hluboká mentální
retardace
Počítání IQ – William STERN
IQ =
MV (mentální věk)
CHV (chronologický věk)
X 100
Např.:
10 dosáhne výsledku desetiletého dítěte: IQ = 10/10 x 100 = 100
10 chlapec dosáhne výsledku jako dvanáctiletý, jaký bude jeho výsledný
IQ?
Přístupy k inteligenci
Spearman
– 2 faktorové IQ: „g“ obecný a „s“ specifický faktor
Guilfordův strukturální model intelektu
kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových
činností a obsahů, jichž se intelektová činnost týká
R. Cattell
– fluidní a krystalická inteligence
R. Sternberg
– triarchická teorie inteligence (analytická, praktická, kreativní)
H. Gardner
– teorie mnohočetné inteligence
D. Goleman
– emoční inteligence, EQ
Charles E. Spearman (1863-1945)
„g – faktor“ (general) = obecná rozumová
schopnost, ovlivňuje řešení složitějších testů
„s – faktor“ (special) = projevují se při řešení
jednoduchých úloh
Raymond Cattell – fluidní (vrozená) a krystalická
(socio-kulturně ovlivněná) inteligence
Krystalická (krystalizovaná) inteligence:
• je utvářena ontogenetickou zkušeností, zejména vzděláním. Představuje
získané znalosti a měří se např. slovníkovými testy a testem všeobecných
znalostí.
Fluidní inteligence:
• je dána biologickou kapacitou mozku, umožňuje chápání abstraktních a
často nových vztahů, což se vyžaduje v testech zaměřených na induktivní
logické uvažování (kde člověk postupuje od specifického k obecnému), jako
je doplňování číselných řad a analogie.
Později
však bylo výzkumy prokázáno, že i fluidní inteligence se rozvíjí v
kulturním kontextu (např. u dětí ze znevýhodněných minorit nedosahujících
potřebné úrovně kognitivního vývoje). Úroveň fluidní inteligence ve stáří
klesá.
Guilfordův model struktury
intelektu
Analytická inteligence - schopnost řešení problémů,
zpracování informací efektivně, a kompletováním
akademických úloh.
Lidé s vysokým analytický IQ skládají testy inteligence
velice zdatně, stejně tak, jako různé zkoušky. Takoví lidé
jsou velice schopni kritického a analytického myšlení.
R. Sternberg
analytická
kreativní
praktická
Triarchická teorie inteligence
Kreativní inteligence - schopnost využít již existující
zkušenosti, vědomosti a schopnosti k úspěšnému a
efektivnímu zvládání nových a neobvyklých situací.
Lidé s vysokou kreativní inteligencí mají výborný
pohled na věc, představivost a jsou schopni formulovat
nové nápady a myšlenky. Tato inteligence je většinou v
testech přehlížena.
Praktická inteligence -umožňuje využívat vědomosti
a zkušenosti získané v minulosti k adaptování,
formování a přetvařování našeho prostředí.
Ti, jenž mají vysokou praktickou inteligenci jsou
schopní identifikovat faktory, které jsou zapotřebí k
dosažení úspěchu a jsou dobří v přizpůsobování se či
měnění vlastního prostředí za účelem dosažení sebou
stanovených cílů.
Gardner – teorie mnohočetné
inteligence
•
•
•
•
•
•
•
•
lingvistická
logicko-matematická
vizuálně-prostorová
pohybová (tělesně-kinestetická)
hudební
interpersonální
intrapersonální
též někdy uváděna i přirozená
Emoční inteligence