Transcript Trestní odpovědnost pedagogů a žáků v praxi

JUDr. Jana Mahdalíčková
 Trestní
odpovědnost dospělých je upravena
zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (TZ)
 Trestní
odpovědnost mladistvých je upravena
v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve
věcech mládeže (ZSM)
je protiprávní čin, který TZ označuje za
trestný a který vykazuje znaky uvedené
v zákoně. Musí být splněny současně dvě
podmínky:
 Protiprávnost (rozpor s právní normou) se
dovozuje z právního řádu jako celku (např.
..bez povolení, neoprávněně)
 Znaky uvedené v TZ (ZSM) – jedná se o
formální znaky
Pojem trestný čin je třeba odlišit od pojmu
protiprávní čin a čin jinak trestný.
 Protiprávní
čin je pojem širší, který v sobě
zahrnuje pojmy trestný čin, provinění a čin
jinak trestný.
 Trestný čin, který spáchá mladistvý, se
nazývá provinění
 Čin jinak trestný je používán v zákoně o
soudnictví ve věcech mládeže když chybí
formální znaky provinění
Současná právní úprava vychází z tzv. bipartice ,
trestné činy se dělí na zločiny a přečiny.
Rozeznáváme tedy podle úpravy obsažené
v trestním zákoně:
 přečiny - nedbalostní trestné činy a úmyslné
trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5
let
 zločiny – ostatní úmyslné trestné činy
 zvlášť závažné zločiny – úmyslné trestné činy
s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let
 provinění – u mladistvých upravené v ZSM

Deliktní způsobilost (způsobilost k zavinění)
je vymezena v občanském zákoníku. Její
existence je obecným předpokladem
v případech, kdy se ke vzniku odpovědnosti
fyzické osoby vyžaduje zavinění.
Způsobilost k zavinění předpokládá, že osoba
je schopna posoudit své jednání a rozeznat
jeho protiprávnost a jeho následky a
ovládnout je.
12 let – jestliže osoba, která dovršila 12 let a je
mladší 15-ti let spáchala čin, za který lze uložit
výjimečný trest, uloží soud v občanskoprávním
řízení ochrannou výchovu;
 15 let – od 15 do 18 let se jedná o mladistvého.
Podle ZSM mladistvý, který v době spáchání činu
nedosáhl rozumové a mravní vyspělosti, aby
mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro
společnost nebo ovládat své jednání není za
tento čin trestně odpovědný. Hovoříme o tzv.
relativní trestní odpovědnosti
 18 let – vzniká plná trestní odpovědnost;
 18 – 20 let – věk blízký věku mladistvému, jedná
se o polehčující okolnost

je projev vůle člověka projevující se ve vnějším
světě.
Obsahuje složku:
 psychickou (vůle) a
 fyzickou (projev vůle)
Užití fyzického násilí vylučuje vůli.
Jednáním v trestně právním smyslu je:
 konání jako vůlí řízený svalový pohyb
 opomenutí jako vůlí zadržený svalový pohyb,
spáchané nesplněním obecné povinnosti konat
 konání i opomenutí, kdy pachatel porušil zvláštní
povinnost konat a vzniká odpovědnost za následek
fyzická osoba, která bezprostředně spáchala
trestný čin, tj. svým jednáním naplnila
všechny znaky skutkové podstaty trestného
činu, má tzv. deliktní způsobilost, je
rozumově a mravně vyspělá a má zvláštní
znaky, pokud jsou popsány ve skutkové
podstatě. Musí být dále:
 starší 15-ti let - den následující po 15.
narozeninách
 příčetná - v době činu musí mít schopnost
rozpoznávací a ovládací
je definována v trestním zákoně v § 26 jako
okolnost vylučující trestní odpovědnost.
Osoba pro duševní poruchu v době spáchání
trestného činu nemůže rozpoznat
nebezpečnost svého jednání pro společnost
nebo nemůže své jednání ovládat. Pokud i
jen jedna ze složek chybí osoba je
nepříčetná.
Odpovědnosti se však nezbaví, pokud se do
stavu nepříčetnosti přivedla sama byť i z
nedbalosti požitím alkoholických nápojů
nebo jiné návykové látky.
Mladistvý, který v době spáchání činu
nedosáhl takové mravní a rozumové
vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho
nebezpečnost pro společnost nebo ovládat
své jednání, není za tento čin trestně
odpovědný.
Dopustí-li se v tomto případě mladistvý činu
jinak trestného, lze proti němu použít
obdobného postupu jako vůči dítěti mladšímu
15-ti let.
je stav, ve kterém v důsledku duševní
poruchy byla výrazněji omezena schopnost
pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je
nebezpečný pro společnost, anebo schopnost
ovládat své jednání.
Pachatel je trestně odpovědný, ale je vůči
němu odůvodněn zvláštní postup.
je vnitřní (psychický) vztah pachatele ke
všem skutečnostem, které jsou znakem
skutkové podstaty trestného činu.
Zavinění musí být v době činu.
Zavinění se musí vztahovat na skutečnosti,
které jsou znakem skutkové podstaty
trestného činu popsaným v TZ.
Zavinění konstruováno na kombinaci
dvou složek:
vědomostní - zahrnuje vnímání pomocí smyslů
a představu pachatele o vnějším světě;
podmínkou je trvání vědomostní složky v době
spáchání trestného činu, popř. pokud tomu tak
nebylo, že si to uvědomovat měl a mohl;
 volní – zahrnuje chtění a srozumění

JESTLIŽE JE JAKO SVĚDEK VYSLÝCHANÁ OSOBA
MLADŠÍ NEŽ 15 LET JE TŘEBA JI POUČIT PŘIMĚŘENĚ
JEJÍMU VĚKU. V PŘÍPADĚ, KDY BY MĚLA BÝT
VYSLÝCHÁNA O OKOLNOSTECH, JEJICHŽ OŽIVOVÁNÍ
V PAMĚTI BY VZHLEDEM K VĚKU MOHLO NEPŘÍZNIVĚ
OVLIVŇOVAT JEJÍ DUŠEVNÍ A MRAVNÍ VÝVOJ, PROVÁDÍ
SE VÝSLECH ZVLÁŠŤ ŠETRNĚ A TAK, ABY JEJ NEBYLO
NUTNO OPAKOVAT. K VÝSLECHU SE PŘIBERE
PEDAGOG NEBO JINÁ OSOBA, KTERÁ MÁ ZKUŠENOSTI
S VÝCHOVOU MLÁDEŽE A KTERÁ BY, VZHLEDEM
K PŘEDMĚTU VÝSLECHU A STUPNI DUŠEVNÍHO VÝVOJE
VYSLÝCHANÉ OSOBY, PŘISPĚLA KE SPRÁVNÉMU VEDENÍ
VÝSLECHU. POKUD TO PŘISPĚJE KE SPRÁVNÉMU
VEDENÍ VÝSLECH, MOHOU BÝT PŘIBRÁNI I RODIČE.
1.
Obecná odpovědnost za škodu
2.
Odpovědnost podle zákoníku práce
3.
Trestní odpovědnost



Obecně je odpovědnost za škodu upravena v občanském
zákoníku. Ve vztahu odpovědnosti za škodu způsobenou
nezletilou osobou – žákem, lze použít ustanovení § 422 OZ:
(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá
za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a
posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním
odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li
ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky,
odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním
dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti,
jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem
pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů
není tím dotčena.



K této věci zpracoval odbor 14 MŠMT stanovisko zveřejněné
Právních výkladech č. 3/2006.
Odpovědnost školy a pedagogů ve vztahu k žákům lze dovodit ze
znění § 420 OZ, kde se stanoví:
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnosti.
(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou
osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této
činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou
podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle
pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Pedagog, který poruší své povinnosti, byť z nedbalosti,
neodpovídá za takto způsobenou škodu přímo 3. osobě
(rodičům žáka, studentů), ale odpovídá svému zaměstnavateli
– škole podle pracovněprávních předpisů.
Ustanovení § 249 ZP stanoví:






(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na
zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen
na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.
(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba
zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v
tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe
nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké podle § 116
občanského zákoníku.
(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky,
je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.
Dále § 250 stanoví:
(1)Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil
zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany
zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.
(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou
případů uvedených v § 252 a 255 ZP.
Primární je porušení právních předpisů pro
školství. Zde je nutné rozlišit :
 odpovědnost školy vyplývající z ustanovení
§ 29 odst. 1,2 školského zákona, § 10 zák. č.
359/1999 Sb. a § 7 vyhl. č. 72/2005 Sb.
 odpovědnost pedagogických pracovníků
vyplývající z čl. 8 Pracovního řádu pro
zaměstnance škol a školských zařízení
Důležité je ustanovení § 164 odst. 1 písm. h) zák.
č. 561/2004 Sb., školský zákon, kde se stanoví
odpovědnost ředitele školy za zajištění dohledu
nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském
zařízení. Jestliže dojde např. ke zranění žáka při
činnosti, která je součástí výuky není vyloučena
(na základě zjištěných okolností) trestní
odpovědnost ředitele popř. jiného pedagogického
pracovníka za trestný čin Ublížení na zdraví
z nedbalosti podle § 148 TZ, nebo Těžké
ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 TZ,
vyloučena není ani odpovědnost za trestný čin
podle § 143 TZ.
Trestání mládeže je upraveno zákonem č.
218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za
protiprávní činy a soudnictví ve věcech
mládeže (dále ZSM). Účelem zákona je
upravit podmínky odpovědnosti mládeže za
protiprávní činy uvedené v trestním zákoně,
opatření za ně ukládaná a postup,
rozhodování a výkon soudnictví.
Mládeží se rozumí děti mladší patnácti let a
mladiství.
Trestný čin (tj. čin, jehož znaky jsou uvedeny
v trestním zákoníku) spáchaný mladistvým, se
nazývá provinění. Musí být naplněny všechny
znaky skutkové podstaty včetně věku a
příčetnosti.
 Vedle toho musí být naplněny ještě podmínky
stanovené v ZSM. Při stanovení odpovědnosti za
čin spáchaný mladistvým se podle § 5 ZSM
vychází nejen z dosaženého věku, ale je nutné
zjistit, zda v době spáchání činu dosáhl takové
rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl
rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost a
ovládat své jednání (tzv. relativní nepříčetnost).

Při ukládání opatření musí být přihlédnuto
k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně
jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti,
zdravotnímu stavu a jeho osobním, rodinným
a sociálním poměrům a musí být přiměřené
povaze a stupni nebezpečnosti spáchaného
činu.
 Mladistvým
lze uložit tato opatření:
 výchovná
opatření – usměrňují způsob života
mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho
výchovu. Může je uložit se souhlasem
mladistvého již v průběhu řízení soud pro
mládež před rozhodnutím o viněného
v přípravném řízení státní zástupce. Souhlas
může být odvolán kdykoliv do pravomocného
rozhodnutí. Výchovná opatření jsou taxativně
vyjmenována v § 15 ZSM – dohled probačního
úředníka, probační program, výchovné
povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s
výstrahou.
 ochranná
opatření – jejich účelem je kladně
ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj
mladistvého a ochrana společnosti před
pácháním provinění mladistvými. Patří sem
ochranné léčení, zabezpečovací detence,
zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a
ochranná výchova. Ochrannou výchovu lze
uložit pouze podle ZSM, ostatní se ukládají
pouze podle TZ.

trestní opatření - lze jej použít jen tehdy, jestliže
zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména
obnovující narušené sociální vztahy a přispívající
k předcházení protiprávním činům, by zřejmě
nevedly k dosažení účelu. Trestní opatření musí
v návaznosti na trestní zákon napomáhat
k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj
mladistvého a jejich výkonem nesmí být ponížena
lidská důstojnost. Při stanovení výměry se
přihlédne k eventuelním polehčujícím okolnostem
uvedeným a k tomu, že mladistvý spáchal
provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si
přivodil vlivem návykové látky. Trestní opatření
jsou taxativně vyjmenovaná v ZSM a odpovídají
druhům trestů podle TZ.
Dítě mladší patnácti let není trestně
odpovědné. Před dosažením věku patnácti let
se dítě považuje za nezpůsobilé porušit
trestní právo a jím spáchaný protiprávní čin
není postižitelný podle trestního zákoníku.
Vznik trestní odpovědnosti je spojen
s dovršením patnáctého roku věku (den
následující po dni patnáctých narozenin).
Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti,
která je podmíněna dostatečnou rozumovou
a mravní vyspělostí mladistvého s ohledem
na stupeň jeho sociální zralosti, tj. jeho
mentálním věkem
Jestliže se takové dítě dopustí činu jinak
trestného, učiní soud pro mládež opatření
k jeho nápravě. Řízení, ve kterém se taková
věc projednává je zvláštním občanským
soudním řízením; nejedná se o trestní řízení,
jako je tomu u mladistvých. Řízení lze rozdělit
na dvě fáze:
1. Objasnění věci, tj. zjištění, zda dítě spáchalo
čin jinak trestný
2. Uložení opatření
Soud může na základě řízení uložit některá z opatření k nápravě,
která jsou taxativně stanovena v § 93 ZSM:
 Výchovná povinnost
 Výchovné omezení
 Napomenutí s výstrahou
 Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného
vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče
 Dohled probačního úředníka
 Ochranná výchova
Obligatorně uloží soud ochrannou výchovu dítěti, které spáchalo čin,
za nějž trestní zákoník dovoluje ve zvláštní části uložit výjimečný
trest a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok věku a je
mladší patnácti let.
Fakultativně lze ochrannou výchovu uložit dítěti mladšímu patnácti
let, jestliže to odůvodňuje povaha spáchaného činu jinak trestného
a je to nezbytné k zajištění jeho řádné výchovy. Takto lze
postupovat i u dítěte mladšího dvanácti let.
Definice šikanování
citováno podle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a
tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a
školských zařízení, č.j: 28 275/2000-22, čl. 1 odst. 1:
 Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit
jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka případně
skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí
jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se
neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje
jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeže,
poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě
nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování, může mít formu
sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikanování se projevuje
i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka
či žáků třídní či jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost
působení šikanování spočívá zvláště v závažnosti,
dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na
duševním a tělesném zdraví.
Zveřejnění uvedené definice ve školním řádu usnadní situaci
v případě vyšetřování.
Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:














Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
Při přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
Stává se uzavřeným.
Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
Zašpiněný nebo poškozený oděv.
Stále postrádá nějaké své věci.
Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť
přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!
Přímé znaky šikanování mohou být např.:
 Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka,
nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet.
 Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené
nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
 Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary
šikanujícímu nebo za něj platil.
 Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména
pronášené panovačným tónem.
 Skutečnost, že se jim podřizuje.
 Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů
či k spoluúčasti na nich.
 Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou
zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
 Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží
se uniknout.
zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy
se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je
neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či
méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho,
spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet
„drobné“ legrácky apod.
Tato situace je již zárodečnou podobou
šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního
vývoje.
fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích, kdy ve skupině
stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci
sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich
odreagovávají nepříjemné pocity - například z
očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s
učitelem nebo prostě jen z toho, že chození
do školy je obtěžuje.
Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu
ponejvíce subtilní fyzická agrese.

klíčový moment: vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro“.
Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a
systematicky, nikoliv již pouze náhodně,
šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se
stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už
osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o
žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti
„slabí“.
většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou
se nepsaným zákonem. V této době získává
neformální tlak ke konformitě novou dynamiku
a málokdo se mu dokáže postavit. U členů
„virem“ přemožené skupiny dochází k
vytvoření jakési alternativní identity, která je
zcela poplatná vůdcům.
I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat
krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a
prožívají při tom uspokojení.
totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy.
Šikanování se stává skupinovým programem.
Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“.
Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem
pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a
„otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí
nemají práva žádná.

1. typ - hrubý, primitivní, impulsivní, se silným
energetickým přetlakem, kázeňskými problémy narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený
do gangů páchajících trestnou činnost.
Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje
absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k
zastrašování ostatních.
Specifika rodinné výchovy - častý výskyt agrese a
brutality rodičů. jakoby agresoři násilí vraceli nebo
ho napodobovali
typ - velmi slušný, kultivovaný,
narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně
úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi
v sexuálním smyslu.
 2.
Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se
spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků.
Specifika rodinné výchovy - časté uplatňování
důsledného a náročného přístupu, někdy až
vojenského drilu bez lásky
typ - “srandista”, optimistický,
dobrodružný, se značnou sebedůvěrou,
výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný.
 3.
Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních,
patrná snaha vypíchnout “humorné” a
“zábavné” stránky.
Specifika rodinné výchovy- pouze v obecnější
rovině je přítomna citová subdeprivace a
absence duchovních a mravních hodnot v
rodině
spolupráce třídního učitele, výchovného
poradce (preventisty), ředitele, specialisty
z pedagogicko-psychologické poradny,
policisty, sociálního kurátora.
Literatura:
KOLÁŘ,M.: Skrytý svět šikanování ve školách.
Praha: Portál, 1997, 2000.
V právní praxi bývá pojem šikana používán jako
synonymum pro „úmyslné jednání, které je namířeno proti
jinému subjektu, a které útočí na jeho důstojnost".
Z hlediska výkladu pojmu šikanování není důležité, zda k
němu dochází slovními útoky, fyzickou formou, nebo
hrozbou násilí. Rozhodující je, kdy se tak děje úmyslně.



Dále musí být splněny tyto podmínky:
pachatel se dopustil jednání, které splňuje znaky
konkrétního trestného činu tak, jak jsou vymezeny v
trestním zákoně
musí být prokázán úmysl pachatele dopustit se takového
jednání a míra společenské nebezpečnosti
jeho jednání dosahuje intenzity uvedené v zákoně
U trestných činů, jejichž podstatou byla
šikana, lze proto předpokládat, že právě s
ohledem na rozšiřující se případy
podobných jednání bude skutek za trestný
čin považován. Šikana bývá nejčastěji
postihována podle ustanovení trestního
zákoníku, a to jako trestné činy:


















omezování osobní svobody § 170
útisk § 176
vydírání § 174
loupeže § 172
krádeže § 205
ublížení na zdraví § 146, § 147
poškozování cizí věci
znásilnění § 185
sexuální nátlak § 186
pohlavního zneužívání § 187
kuplířství § 189
násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352
hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob § 355
podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod §
356
pomluvy § 184
projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka § 404
vraždy § 140
usmrcení z nedbalosti § 143
K tomu, aby byl pachatel
postižen podle trestního
zákoníku, musí být starší 15 let
(15-18 let mladiství).
K trestní odpovědnosti mladších
15 let nedochází, neznamená to
však, že nemohou být postiženi
jinak, případně mohou být
postiženi rodiče – trestný čin
ohrožování výchovy dítěte podle
§ 201 TZ.
Pokud k šikanování došlo v průběhu vyučování, nese plnou
odpovědnost škola. Prokáže-li se zanedbání ředitele školy
nebo některého pedagoga, může být právně nebo
pracovněprávně potrestán. Na školském zařízení lze v
oprávněných případech požadovat i náhradu škody vzniklé
v důsledku šikany. A to jak náhradu na věcech, tak na
zdraví, včetně způsobené psychické újmy.
Pokud dítě v důsledku šikany nemohlo např. docházet do
školy (vyšší stupeň šikany), nese školské zařízení
odpovědnost i škody vzniklé rodičům dítěte v důsledku např.
uvolnění ze zaměstnání, zajištění hlídání dítěte, zajištění
doprovodu do a ze školy apod.
Převzato z:
KOLÁŘ, Michal, Bolest šikanování, Praha, Portál, 2001, s.
213 – 218.
Cílem kyberšikany je někomu ublížit nebo ho
zesměšnit za použití elektronických
prostředků (např. SMS a MMS zpráv, videa,
emailu, chatu nebo hanlivé webové stránky).
Je to úmyslné, nepřátelské chování, které
se obvykle opakuje.
Jednotlivec nebo skupina útočníků
ubližuje takovým způsobem, že se oběť
nemůže účinně bránit.
Domácí násilí je fyzické, psychické anebo
sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke
kterému dochází opakovaně v jejich soukromí
a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti,
intenzita násilných incidentů se stupňuje a
vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty
zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.




1. Opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku jakéhokoli charakteru
ještě nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek.
2. Eskalace – od urážek se stupňuje k psychickému snižování lidské
důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím
zdraví a život.
3. Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby
násilné – domácí násilí nejsou vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory,
kde se role osoby násilné a osoby ohrožené střídají.
4. Neveřejnost – probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu,
stranou společenské kontroly.
Aby skutek byl domácím násilím, musí být naplněny všechny čtyři znaky!
Autor: Expertní skupina Aliance proti domácímu násilí
• vynucená sociální izolace
• finanční závislost na partnerovi
• péče o děti v rámci mateřské a rodičovské
dovolené
• zdravotní postižení a omezení
• vyšší věk a bezmocnost seniorů
• přechod z aktivní zaměstnanosti do
starobního či jiného důchodu
• nezvládnuté rodičovství a výchova dětí
• závislosti násilné osoby
 Zákon
na ochranu před domácím násilím č.
135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony
v oblasti ochrany před domácím násilím
zákoník - Týrání osoby žijící ve
společném obydlí § 199
 Trestní
V České republice je nulová tolerance drog
Změna vyplývající z nového trestního
zákoníku se týká ustanovení o trestním
postihu nedovoleného nakládání
s drogami. Konopné látky jsou odlišeny od
ostatních drog a postih za nakládání s nimi
je mírnější, jedná se o privilegovanou
skutkovou podstatu.
Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu je
upraveno v § 284 TZ, dopouští se jej ten, kdo
neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává
v množství větším než malém omamnou látku
konopí a pryskyřici z konopí nebo psychotropní
látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol,
izomer nebo jeho stereochemickou variantu
(THC);
 neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává
jinou omamnou nebo psychotropní látku než
uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství
větším než malém.



Nedovolené pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku podle §
285 TZ spáchá ten, kdo:
neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje
v množství větším než malém rostlinu konopí;
neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v
množství větším než malém houbu nebo jinou
rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující
omamnou nebo psychotropní látku.


Dle ustanovení § 30, odst. 1, písm. j) zákona o
přestupcích se přestupku dopouští ten, kdo „neoprávněně
přechovává v malém množství pro svoji potřebu omamnou
nebo psychotropní látku“. Přechovávání takové látky v
množství větším než malém je již kvalifikováno jako výše
popsaný trestný čin dle ustanovení § 284 trestního
zákoníku.
Dle ustanovení § 30, odst. 1, písm. k) zákona o přestupcích
se přestupku dopouští také ten, kdo „neoprávněně pěstuje
pro vlastní potřebu v malém množství rostlinu nebo houbu
obsahující omamnou nebo psychotropní látku“.
Pěstování takových rostlin nebo hub v množství větším než
malém bude kvalifikováno jako výše popsaný trestný čin dle
ustanovení § 285 trestního zákona.
Za oba uvedené přestupky hrozí pachateli přestupku
pokuta až do 15 000 Kč, lze mu však uložit i sankci
napomenutí a propadnutí věci (tedy i omamné a
psychotropní látky - drogy).






Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
Zákon č. 379/2005 Sb., tabákový zákon
Nařízení vlády, č. 455/2009 Sb. kterým se pro účely
trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo
houby se považují za rostliny a houby obsahující
omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich
množství větší než malé ve smyslu trestního
zákoníku
Nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely
trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a
jaké je množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a
jedů
 Nález
látky je nutné hlásit Policii ČR
 Testování
na přítomnost drog provádět jen na
základě důvodného podezření (zápach,
chování, zorničky)
 Zákaz
držení a nakládání s omamnými a
psychotropními látkami ve škole je třeba
upravit ve školním řádu
Agrese vůči učitelům je považována za
specifický druh násilí na pracovišti.
Zvýšené riziko je především na školách
v sídlištích se zvýšenou kriminalitou s velkým
počtem žáků, kteří nemají ambice
pokračovat v dalším studiu.
Rizikovým faktorem je nízká disciplína,
provádění kontrol jen formálně, slabý
ředitel(ka).
Jedná se především o slovní urážky, sexuální
harašení (obscénní gesta, osahávání),
obtěžování (ničení majetku, telefonáty,
obtěžování jejich dětí), zastrašování
zneužitím vlivných známostí, výhružky
fyzickým násilím a to i ze strany rodičů a
fyzické násilí
Práva a povinnosti rodičů vůči škole jsou
upraveny v § 21 a § 22 školského zákona.
Rodiče mají po celou dobu studia svých dětí a
to i po dosažení zletilosti, právo na informace
o průběhu a výsledcích vzdělávání, pokud
plní svou vyživovací povinnost. Jinak jejich
práva i povinnosti zanikají, když jejich dítě
dosáhne zletilosti.
Mezi povinnosti rodičů zejména patří
zajistit, aby dítě (žák) docházel řádně do
školy (školského zařízení).
Jestliže tuto svou povinnost rodiče neplní lze
věc oznámit OSPOD, popř. Policii ČR jako
podezření z trestného činu ohrožování
výchovy dítěte podle § 201 TZ.
V případě, kdy dojde k porušení školního řádu
dítětem a následnému uložení napomenutí
nebo důtky je ředitel školy nebo třídní učitel
povinen podle § 17 odst. 6 vyhl. č. 48/2005
Sb. věc neprodleně oznámit zákonnému
zástupci.
Jestliže se žák nebo student dopustí
závažného zaviněného porušení povinností
stanovených školským zákonem nebo
školním řádem nebo jednání podle § 31 odst.
3 školského zákona, může ředitel školy
rozhodnout podle § 31 odst. 2 školského
zákona o podmíněném vyloučení nebo o
vyloučení žáka nebo studenta, jestliže se
nejedná o trestný čin (provinění).
Takovým porušením může být i jednání, které
je v rozporu se zněním § 32 školského
zákona – zákaz činnosti a propagace
politických stran a hnutí, zákaz reklamy.