Transcript Realistická tradice

„Dějiny MV“
Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol.) Dějiny peloponéské války
je tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje
mocenské a materiální aspekty politiky
U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z
jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a
politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem
západního konceptu individuálních lidských práv.
Éra římského impéria
Éra křesťanského impéria
Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších
států“)
1. sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše)
na základě principu práva národů na sebeurčení
2. sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský
systém“
Pád komunistického impéria, unipolarita (?)
Globalizace a MV
Globalizace
je
rychle
„časoprostorová
komprese“
compression)
rostoucí
(time-space
•„borderless world“
•„světověk“
•„exploze
vzájemné
celoplanetární
závislosti“
•„runaway world“
•„permanentní výjimečný stav“
Vlny globalizace
G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace.
První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku
transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství
nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory.
Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s
námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami.
Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných
kontinentech v prostoru koloniálních teritorií.
Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se
zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem
světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou.
Pátá vlna začala druhou světovou válkou, byla začátkem globalizace, kdy zejména v
důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních
přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů.
Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v
podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních
struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a
Východu.
V šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí
migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová
rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života –
ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a
městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci
informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru.
(Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects,
Normative Governance, International Sociology)
Ekonomie: zkoumá, jak
se chová člověk s
neomezenými potřebami
ve světě omezených
(vzácných) zdrojů.
Počet lidí na Zemi:
Dějiny plné revolucí
•Neolitická
•Obchodní
•Vědecká
•Průmyslová
•Postindustriální
•Sexuální
•Informační
10 000 př. Kr
1000 př. Kr
Rok 0
1500
1800
1830
1930
1960
1975
1987
1999
2011
2050
5 milionů
80 milionů
250 milionů
460 milionů
900 milionů
1 miliarda
2 miliardy
3 miliardy
4 miliardy
5 miliard
6 miliard
7 miliard
odhad 9-11 mld.
Zemědělská půda 0,2 ha na obyvatele, u nás 0,3 ha
Hustota osídlení 44, u nás 133 obyv./km2, světové HDP per capita 13 100 $ (2013),
u nás 18 877 $
Charakter globalizace
MMF:
Globalizace je rostoucí ekonomická vzájemná závislost zemí ve
světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu
přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního
kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií.
Zrychlený transport:
- Lidí (cestování, migrace)
- Zboží , služeb, kapitálu
- Informací, technologií
Pronikání a střetávání:
- Životních stylů, kultur, náboženství
„Aktéři globalizace“
•
•
•
•
Nadnárodní společnosti
NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní,
internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého
původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou
moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je
třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores.
Nejvyspělejší státy a jejich uskupení
„Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází
nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry
majícími své periferie.
G7+1 je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie,
Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska.
Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky.
Mezinárodní organizace
Nejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS
– Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci
Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze
jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje
pravidla mezinárodního obchodu)
„Noví aktéři globalizace“
Země „BRICS“
• Brazílie
• Rusko
• Indie
• Čína
• Jižní Afrika
Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát
dominantními ekonomikami světa
Politické důsledky globalizace
- Dochází k výraznému oslabování tradičních aktérů MV (států)
- I když státy stále hrají svou významnou roli ve světovém dění,
globalizace postupně rozdíl mezi vnitřním a zahraničním děním stírá,
hranice států se stávají průchodnými, přičemž vzrůstá vliv
nadnárodních útvarů, mezinárodních uskupení a organizací. Zatímco
ve 20. století moc státu enormně vzrostla, nyní hrozí až jeho
vymizení.
Hovoří se o „postsuverénních státech“ – moc se „vsakuje dolů i
vzlíná vzhůru“. (loajality spjaté s regionem, náboženskou nebo
etnickou identitou, regionalizace, náboženský fundamentalismus). Na
druhé straně růst významu mezinárodních organizací (OSN, NATO,
EU, WB, IMF, WTO).
Politické důsledky globalizace
Podle Anthony McGrewa (2004) existují tyto názorové proudy:
Globalisté vycházejí stále ještě z první fáze debaty o globalizaci. Argumentují, že v globalizovaném
světě, který je dominován nadnárodním kapitálem, jsou národní vlády stále více bezmocné a
nedůležité. Zatímco jsou příliš malé, aby se dokázaly efektivně vypořádat s globálními výzvami,
které ovlivňují jejich občany (např. globální oteplování nebo obchod s drogami), jsou příliš velké na
to, aby se dokázaly vypořádat s místními problémy (například recyklování odpadků). Například ve
Velké Británii, argumentuje McGrew, je tak moc britské vlády podemílána nadnárodní Evropskou
unií na jedné straně, a zároveň rostoucí důležitostí institucí na sub-národní úrovni (například
skotský parlament), jakož i institucemi, které s vládou soutěží o ekonomickou moc (nadnárodní
korporace).
Internacionalisté naopak tvrdí, že schopnost národních vlád regulovat životy svých občanů a řídit
globální záležitosti nikdy nebyla tak velká jako nyní. Podle nich nenastává žádný konec národních
států v procesu globalizace, ale naopak globalizace posiluje důležitost národních vlád při řízení
lidských záležitostí.
Transformacionalisté se vynořili v druhé fázi diskuse o globalizaci. Nesouhlasí ani s jednou z obou
škol a tvrdí, že v globalizovaném světě musí národní vlády změnit svou roli a funkce. V důsledku
toho se odehrává podstatná rekonfigurace moci, pravomocí, autority a legitimnosti národních států.
Národní státy neztrácejí význam, jak tvrdí globalisté, ale zároveň jejich moc jednoduše neroste, jak
tvrdí internacionalisté. Musí se přizpůsobit novému kontextu, v němž je jejich moc a suverenita
sdílena s mnoha dalšími veřejnými i soukromými institucemi. To se projevuje na jedné úrovni
například odevzdáváním některých pravomocí a částí suverenity na nadnárodní úroveň (například
EU) a na jiné úrovni decentralizací.
Kritika globalizace
• Nejde o přirozený a spontánní vývoj, ale o neoliberální projekt
• Jde o globalizaci kapitalismu
• Jde o vytvoření světovlády (Global Governance)
Většinou levicové ideologické směry, směřují kritiku proti
globalizaci kapitalismu, mezinárodním vládním institucím a
korporacím (anarchismus, komunismus)
Ze strany některých pravicových ideologií taktéž kritika
(konzervatismus, oslabení státu, západní hodnoty, demokracie)
Scénáře budoucnosti
Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z
teorie mezinárodních vztahů. 2008.
Šest alternativních podob možného vývoje:
(1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a
národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států –
ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických,
kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak
mezinárodní úrovni)
(2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva)
(3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“,
Fukuyama)
(4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína)
(5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima
hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro
život).
(6) Její proměna do světového státu
Geopolitický klíč (realismus?)
- Americké století
- Úpadek Evropy, Ruska a Číny
- Vzestup Turecka, Japonska, Polska
- Ekologie a oteplování
(úpadek demografického růstu, nové technologie)
Vestfálský systém
Vestfálský systém
systému změny:
znamená
oproti
středověkému
- náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc
přestala hrát roli v politice
- oslabení císařské moci
- vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů
MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského
řádu)
Mezinárodní vztahy
Realistická tradice
Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem,
protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních,
kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice)
za rozhodující otázku MV považují problém moci
rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné
aktéry MV jsou takřka výhradně státy
státy jednají v MV racionálně
Liberálně-idealistická tradice
Definitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních
hodnot a právních norem, má tedy normativní charakter.
- Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se
opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy
přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen
lokálními, národními principy.
-Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že
základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí
opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“
hnutí.
Realistická tradice
Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis
Thukydides (- 5. stol.) se svým dílem Dějiny peloponéské války
(Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci
Periklových Athén )
Thukydidés – Machiavelli – Hobbes (moc)
X
Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant (univerzalismus, hodnoty)
Realistická tradice
Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919-1939,
Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle,
chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově
konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie
Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations,
Američan německého původu, národní zájem – základní koncept
Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979),
kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu...
Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy
Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s
jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí
význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají
racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody...
Liberálně-idealistická tradice
Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru
staví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména
ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je
iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní
David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943)
Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o
scientistickou formulaci některých základních liberálních témat.
mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV
Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti,
ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů...
Robert Gilpin The Political Economy of International Relations (1987)
Př. Kagan x Chomsky
KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád
světa (2003)
Kritizuje evropský pohled, který se podle něj vyvinul v kontextu iluzí po konci
Studené války a v kontextu bezpečnostních jistot poskytovaných USA, ačkoli i
Evropa byla po celé své dějiny „hobesovská“, nyní si činí iluze o možnostech
míru, bezpečnosti a mezinárodního práva... EU je ve strategické závislosti na
USA, je zde apel, aby převzala více odpovědnosti a výdajů, „psychologie
závislosti“, „bezpečnosti zdarma“ „volná jizdenka“ pěstovaná již od Studené
války, místo nutnosti se zabezpečit raději Evropa investovala do „sociálních
politik“
CHOMSKY, Noam. Hegemonie nebo přežití. Americké tažení za globální
nadvládu (2003)
zásadně kritizuje USA, Izrael, globalizaci, kapitalismus, vychází z
anarchistických či anarchosocialistických pozic, chápe MV jako dvě proti sobě
bojující supervelmoci USA x světové veřejné mínění, plán na udržení
hegemonie USA nad světem, americko-turecko-izraelskou alianci považuje za
„osu zla“, globalizace je neoliberální projekt, který je v rozporu s demokracií
Kritizuje Havla pro amerikanismus (má zato, že Nová Evropa je proamerická
proto, že je zvyklá poslouchat)