Transcript Raný Wittgenstein

Raný Wittgenstein
Antonín Dolák
Ludwig Wittgenstein





Rané dílo:
Deníky, Prototractatus
Tractatus logico-philosophicus (název
vymyslel Moore)
Poznámky k logické formě
Přednáška „O etice“
Obecně k TLP




Vliv Fregeho, Russella, Moora na straně
jedné (metafyzika a epistemologie) a
Schopenhauera, Kierkegaarda, Tolstoje na
straně druhé (etika, estetika a mystika)
Má část metafyzickou, epistemologickou
(včetně logiky a „logické syntaxe“),
etickou, věnuje se i mystice
LW jde o budování IDEÁLNÍHO JAZYKA
Přínos k logice: důsledná formalizace
výrokové logiky včetně výrokově-logických
spojek
Sémantické východisko TLP




LW je NOMINALISTA – pojmy neexistují, proto je sémantika
nevyslovitelná (odmítá metajazyk či Russellovu teorii typů):
sémantika se však sama UKAZUJE (i když ji nelze vyslovit)
na ZNACÍCH samotných
Jde o syntakticismus, věnuje se LOGICKÉ SYNTAXI, nikoli
logické sémantice – hovoří tedy o ZNACÍCH, nikdy ne o
významech znaků
Sémantika se UKAZUJE (klíčová distinkce TLP: ukazovánízeigen proti říkání, vyjadřování-sagen) na ZNACÍCH,
přesněji na FORMÁLNÍCH VLASTNOSTECH znaků
Př. Dvě ženy jsou obě ženami ne proto, že by sdílely stejný
pojem „ženskost“ (pojmy dle LW totiž NEEXISTUJÍ!), ale
jejich PODOBNOST se ukazuje na znacích (jménech),
kterými obě ženy označujeme: tyto znaky mají
podobné/stejné formální vlastnosti!
nominalismus


LW je striktní nominalista: předměty
označujeme jmény, dále o nich nelze nic
říct (nelze jim predikovat žádné pojmy!) –
jejich podobnost s jinými předměty se
UKAZUJE (je nevyslovitelná) v podobnosti
formálních vlastností jmen, kterými je
označujeme
Např. mějme čtyři předměty, které
pojmenujeme A, B, c, d – už
z FORMÁLNÍCH vlastností JMEN těchto
předmětů je zřejmé, že A má víc
společného s B než s c, d
Svody přirozeného jazyka


K realismu nás svádí NEDOKONALÝ přirozený jazyk – co se
však realista marně a chybně pokouší říci skrze pojmy, to
se v ideálním jazyce hned samo UKAZUJE – PROGRAM
IDEÁLNÍHO JAZYKA – stopy karteziánského požadavku
JASNOSTI A ODLIŠENOSTI, který může být plně uplatněn
jen v rámci ANALÝZY IDEÁLNÍHO (NE PŘIROZENÉHO)
JAZYKA
CELÝ TLP je však vyjádřen pojmy („předmět“, „fakt“,
„svět“, „vnitřní vlastnost předmětu“, „situace“,…), PROTO je
třeba ho na konci jako žebřík, po kterém vylezeme nahoru,
odhodit: marně a nesmyslně se v přirozeném jazyce
pokouší pojmy říci to, co se v ideálním jazyce hned samo
UKAZUJE! – viz onen příběh s žebříkem na konci TLP
Epistemologie TLP


Jde o strukturální izomorfismus: struktura světa
a jazyka jsou IDENTICKÉ – tento epistemologický
předpoklad je NEDOKÁZANÝ – LW si myslel, že
struktura světa ZCELA DETERMINUJE strukturu
jazyka a PROTO můžeme jazykem POPISOVAT
svět – jde o tzv. OBRÁZKOVOU TEORII jazyka
Jazyk má jednu primární funkci: POPISOVAT svět
(později si LW myslel, že jazyk má mnohem více
rovnocenných funkcí v mnoha různých
rovnocenných jazykových hrách)
epistemologie


Teorie vlastních jmen: jména POJMENOVÁVAJÍ předměty –
VÝZNAMEM jména je předmět, který je jménem
OZNAČOVÁN
Výroky POPISUJÍ fakty – výroky jsou SLOŽENÍM jmen,
SMYSL výroku je jasný až z CELKU výroku
(kontextualismus, holismus) – např. výrok „aRb“ nesestává
z jmen „a“, „b“ a pojmu relace „R“, ale JEN z jmen „a“, „b“.
„R“ totiž nelze chápat mimo kontext výroku, jak si to myslí
realisté – má smysl jen v jeho rámci a SPOJUJE jména „a“,
„b“ – realisté chápou podle LW výrok „aRb“ jen jako
MNOŽINU entit „a“, „R“, „b“ – chybí zde SPOJENÍ, výrok tak
postrádá SMYSL – proto LW nechápe „R“ jako samostatnou
entitu, ale jen jako POJÍTKO, které má smysl jen
v KONTEXTU „aRb“
epistemologie




Výrok je OBRÁZKEM faktu – výrok má
s faktem STEJNOU strukturu (formu)
Výrok ukazuje, jaký fakt ve světě existuje,
pokud je tento výrok pravdivý
KORESPONDENČNÍ TEORIE PRAVDY:
porovnávám výrok se světem, pokud ve
světě existuje fakt, který výrok
ZOBRAZUJE, pak je výrok pravdivý
SMYSLU výroku však ROZUMÍM dříve než
vím, zda je pravdivý či nepravdivý –
ukazuje mi možnou situaci – co se ve
světě děje, POKUD je pravdivý
Ontologie TLP



Jde o „jazykovou ontologii“ – ontologie je
budována na základě ANALÝZY
IDEÁLNÍHO JAZYKA, jehož základy podle
LW položil Frege v „pojmovém písmu“ a
dále Russell a Whitehead v PRINCIPIA
MATHEMATICA
PŘEDMĚT (GEGENSTAND)
Stavebními kameny jsou PŘEDMĚTY
(věci), které jsou zcela JEDNODUCHÉ,
tedy neanalyzovatelné, nepopsatelné, lze
na ně jen ukázat, POJMENOVAT je jmény
předměty


Proč jsou předměty jednoduché? LW užívá
argument NEKONEČNÉHO REGRESU, který
by nastal, kdyby předměty nebyly
jednoduché – museli bychom totiž
analyzovat zase ty menší předměty, ze
kterých se skládají ty větší předměty a tak
dále do nekonečna a tak by naše ANALÝZA
nikdy nebyla úplná a proto bychom ani
nikdy neznali SMYSL vět
Předměty se navzájem spojují do FAKTŮ,
které nelze pojmenovat, ale jen popsat
výroky, které jsou OBRÁZKY faktů
předměty


Předměty mají VNITŘNÍ VLASTNOSTI, což je
nedokonalé (protože pojmové) pojmenování pro
to, že logická forma světa určuje všechny
možnosti spojení toho kterého předmětu s jinými
předměty – určuje, že a jak se předměty mohou
spojit s některými jinými předměty a s jinými
předměty (nebo jinými způsoby) zase ne
Předměty jsou věčné – tvoří totiž logickou formu
světa (a tím i jazyka - logická forma světa
determinuje logickou formu jazyka, viz
epistemologický předpoklad strukturálního
izomorfismu)
předměty



Předměty tvoří nutnou, na ničem nezávislou a věčnou
SUBSTANCI světa – jde tedy o ATOMISMUS vzniklý
analýzou ideálního jazyka – LW při analýze zjistil, že dále
neanalyzovatelné jsou jména (označující jednoduché
předměty), proto zastával atomismus a ne třeba monismus
Souhrn vzájemně nezávislých nutných předmětů je onou
SUBSTANCÍ SVĚTA
Předměty jsou sice navzájem nezávislé, ale dle LW se vždy
každý předmět nachází v nějakém spojení s jiným
předmětem nebo předměty – proč? LW vychází z analýzy
jazyka: slovo-jméno se nikdy nenachází izolované, dostává
svůj smysl až v rámci CELÉ věty (holismus,
kontextualismus)
Stav věcí, fakt





STAV VĚCÍ (Sachverhalt)
Stav věcí je spojení předmětů, které může být
buď možné nebo skutečné
Fakt (Tatsache)
Fakt je skutečný-existující stav věcí, tedy
skutečné spojení předmětů
Fakty jsou pomíjivé, proměnlivé – svět se totiž
časově děje tak, že věčné jednoduché předměty
se spolu navzájem různě (i různými způsoby)
spojují a rozpojují a tím vznikají nové a nové
fakty – vždy již je však předem v předmětech
dáno, jaké všechny fakty MOHOU vzniknout (to
určuje logická forma světa, kterou předměty tvoří
neboli to určují vnitřní vlastnosti předmětů)
Fakt


Fakty jsou navzájem zcela NEZÁVISLÉ –
z existence nebo neexistence jednoho faktu
neplyne (a není jimi nijak ovlivněna) existence
nebo neexistence jiného faktu nebo jiných faktů
Podle LW neexistují množiny, logické spojky
(konjunkce, disjunkce, negace,…) – to vše je
podle něj jen chybná realistická REIFIKACE
(substancializace) toho, co se v jazyce na
formálních vlastnostech znaků (syntakticismus)
hned samo ukazuje – proto podle něj logické
spojky neoznačují žádnou entitu, nejsou to
jména!
SVĚT (Welt)



Je to souhrn (soubor, nakupení, agregát) faktů,
ne předmětů
Proč je svět souhrn faktů a ne předmětů? LW
vychází z analýzy jazyka: slovo-jméno se nikdy
nenachází izolované, dostává svůj smysl až
v rámci CELÉ věty
Ovšem nic takového jako „svět“ neexistuje – je to
opět jen chybná a nesmyslná realistická reifikace
– LW chtěl v první větě TLP (svět je souhrn faktů
a ne předmětů) říct jen tolik, že EXISTUJÍ JEN
NAVZÁJEM NEZÁVISLÉ FAKTY-SPOJENÍ
PŘEDMĚTŮ, NIC JINÉHO
Komplexy – složené předměty



Podle LW nic takového při důsledné analýze
ideálního jazyka neexistuje: složené předměty
jsou REDUKOVÁNY na jednoduché předměty,
z nichž jsou spojeny plus na výroky popisující
spojení těchto jednoduchých předmětů
Negativní fakty
Podle LW neexistují, vždyť neexistuje ani
samostatná entita negace, hned se samo
z existujících faktů ukazuje, že některé jiné
možné fakty v současném stavu světa neexistují
Metafyzický subjekt




Je zde náběh k jisté formě SOLIPSISMU
LW se zde (na rozdíl od „Filozofických zkoumání“) ještě
domníval, že každý disponuje SOUKROMÝM JAZYKEM, tedy
takovým jazykem, kterému rozumí jen on sám (jistá forma
MENTALISMU, anti-bihaviorialismu)
Tento soukromý jazyk tvoří hranici „soukromého“ světa
metafyzického subjektu (to není žádný subjekt psychologie
nebo biologie, není to tělo, mozek ani mentální stavy, je to
ono reflektující oko-pozorovací subjekt, který tvoří hranici
světa)
Nevíme, jak metafyzický subjekt vypadá – jako se zorné
pole oka nepodobá tvarem ani jinými vlastnostmi oku, tak
se ani soukromý svět metafyzického subjektu nepodobá
metafyzickému subjektu
Solipsismus?

Jde tedy o minimalistickou podobu
solipsismu: metafyzický subjekt tvoří
hranice soukromého světa svým
SOUKROMÝM JAZYKEM – svět začíná a
končí tam, kde začíná a končí můj
SOUKROMÝ JAZYK – metafyzický subjekt
je tedy jen „nerozlehlým bodem“, hranicí
světa – svět je stejný jako v antisolipsismu (realismu), rozdíl je pouze
v tom, že HRANICE SVĚTA jsou určeny
soukromým jazykem metafyzického (ne
psychologického) subjektu
Etika TLP


Je podle LW nevyslovitelná
Etika je však VLASTNÍ CÍL TLP: tím, že LW
v ontologii řekl, co lze jazykem říci, ukázal
zároveň, co říci nelze, že tedy etiku ŘÍCI NELZE –
vykreslil tak hranici oddělující vyslovitelné od
nevyslovitelného ZEVNITŘ, tak, že řekl vše, co
říct lze a tím současně ukázal, co říci nelze – že
totiž potom, co přírodní věda řekne vše, co říci
lze, zůstane ještě mnohé a to hlavní (problém
lidského života) nevyřešeno (6.52) a zůstane
mimo vyslovitelné ještě nevyslovitelné ukazující
se mystické (6.522)
etika


LW je proti budování etických teorií,
definicím dobra atd.
Avšak LW si váží absolutních hodnotových
soudů či Heideggerových textů – jde podle
něj o věčnou tendenci lidské mysli, která
sice naše poznání nijak rozšiřuje, její
výroky nemohou být pravdivé ani
nepravdivé, jde o snahu PRORAZIT
hranice jazyka, kterou je třeba
RESPEKTOVAT (srovnej se vztahem Kanta
ke klasické metafyzice)
Mystika TLP



Podle LW však jazyk přece jen není klecUKAZUJE SE cosi nevyslovitelného, co
označuje jako MYSTICKÉ
Mystické je např. POCIŤOVÁNÍ světa jako
uzavřeného celku (víme, že naopak
ontologie TLP svět nechápe jako celek, ale
jen jako nakupení navzájem nezávislých
faktů)
Mystické je ne to, jaký svět je, ale ŽE je –
tedy, řečeno s Heideggerem, neobvyklost
obvyklosti obvyklého (obvyklé je shledáno
jako neobvyklé právě ve své obvyklosti)
Podobenství o žebříku




Proč je třeba celý TLP podle LW nakonec odhodit
jako žebřík, po kterém vylezeme nahoru?
Ze dvou důvodů:
1) je psán v nedokonalém přirozeném jazyce
v pojmech, které však neexistují a tak se
NESMYSLNĚ snaží říci to, co se v ideálním jazyce
hned samo ukazuje (NOMINALISMUS, PROJEK
IDEÁLNÍHO JAZYKA, SYNTAKTICISMUS)
2) jazyk není klec – ukazuje se něco za hranicemi
vypověditelného, čímž je především etika (a
estetika, která je s etikou totožná) a MYSTICKÉ
(das Mysthische)
Metafora žebříku

Věty TLP jsou všechny jen POKUSY
mající nám pomoci k tomu, abychom
přímo v jazyce uviděli, že je tomu
tak jak říkají a abychom mystické (a
etiku s estetikou) prožili – pak
shledáme VŠECHNY věty TLP jako
nesmyslné a nepotřebné a zjistíme,
že o tom, co říkají, lze striktně vzato
jen MLČET
Vliv TLP


LW rozpráví s členy Vídeňského kroužku
LW ovlivnil hodně nominalismus a syntakticismus
raného Rudolfa Carnapa (jeho „Logickou
výstavbu světa“) i Carnapovu snahu vybudovat
ideální jazyk („pojmový systém“) a jeho projekt
redukující filozofii na metodologii přírodních věd a
analýzu ideálního vědeckého jazyka – vždyť podle
LW jsou věty filozofie nesmyslné, smysl mají jen
věty přírodovědy zobrazující fakty ve světě
(filozofie se jen marně O JAZYCE snaží říct to, co
se v ideálním jazyce hned samo ukazuje – proto
LW odsuzuje jakoukoli podobu „metajazyka“,
tedy jazykové výpovědi o jazyce samotném)