Tuky ve výživě ryb Lipidy patří mezi hlavní energetické živiny, které plní ve výživě i řadu dalších funkcí. U lososovitých.
Download ReportTranscript Tuky ve výživě ryb Lipidy patří mezi hlavní energetické živiny, které plní ve výživě i řadu dalších funkcí. U lososovitých.
Slide 1
Tuky ve výživě ryb
Slide 2
Lipidy patří mezi hlavní energetické živiny, které plní ve
výživě i řadu dalších funkcí.
U lososovitých ryb (obecně u všech ryb karnivorních) plní
úlohu nejdůležitějšího zdroje energie a jsou pro tyto ryby
nenahraditelné.
Lipidy jsou složitou skupinou živin tvořenou tuky, mastnými
kyselinami, vosky, lipoproteiny a dalšími látkami.
Podle funkce v organizmu jsou rozdělovány na složky
buněčných membrán (cholesterol a fosfolipidy), energetický
substrát (triacylglyceroly) a mastné kyseliny, které jsou
především pohotovým a vydatným zdrojem energie.
Slide 3
Někdy se používá rozdělení na tuky neutrální (estery mastných
kyselin a glycerolu) s energetickou funkcí a funkční lipidy
(zejména fosfolipidy, estery mastných kyselin a kyseliny
fosforečné), které jsou hlavní složkou buněčných membrán a
určují jejich vlastnosti.
• V živočišném těle je tuk deponován v buněčném prostoru, kde
je součástí protoplazmy a je druhově specifický, je tvořen
zejména lecitinem, glyceridy, mastnými kyselinami a
cholesterolem, a dále tuk zásobní, tvořený glyceridy vyšším
mastných kyselin.
• Složení tuku, resp. spektrum mastných kyselin je ovlivněno
řadou faktorů, vedle druhu ryby i podmínkami prostředí a
výživou .
Slide 4
Podle jejich struktury je možné je rozdělit na lipidy jednoduché
(mastné kyseliny, fatty acids – FA a volný cholesterol) a lipidy
složené (esterifikovaný cholesterol, triacylglyceroly a
fosfolipidy).
• Přestože jsou tuky z pohledu jejich struktury jednou ze složek
lipidů, v běžné odborné literatuře je používáno označení lipidy a
tuky jako synonymum. Tuky jsou estery glycerolu s mastnými
kyselinami.
Slide 5
Mastné kyseliny
• Mastné kyseliny jsou tvořeny různě dlouhým uhlíkovým
řetězcem, jehož součástí mohou být dvojné vazby (nenasycené
mastné kyseliny, UFA – Unsaturated Fatty Acids).
• Pokud v řetězci dvojné vazby nejsou, jde o mastné kyseliny
nasycené (SFA – Saturated Fatty Acids). Mastné kyseliny se od
sebe liší počtem uhlíků v řetězci, nenasycené pak i počtem
dvojných vazeb a polohou první dvojné vazby od koncové
metylové skupiny. Rybí tuk obsahuje FA s délkou uhlíkového
řetězce od 14 do 24 C.
Slide 6
• Podle počtu dvojných vazeb se mastné kyseliny dělí na
monoenové (MUFA – Mono Unsaturated Fatty Acids) s jednou
dvojnou vazbou (např. k. olejová 18:1 n-9), polyenové (PUFA –
Poly Unsaturated Fatty Acids) s více dvojnými vazbami
(k.linolová 18:2 n-6) a vysoce nenasycené (HUFA - Highly
Unsaturated Fatty Acids) se třemi a více dvojnými vazbami (k. αlinolenová 18:3 n-3).
• Označení skupiny (n-3, n-6, n-9) označuje polohu (pořadí) uhlíku
s první dvojnou vazbou (na třetím, šestém, devátém).
• Pro ryby jako poikiotermní živočichy je zastoupení nenasyceným
mastných kyselin s dlouhým uhlíkovým řetězcem v potravě
esenciální.
Slide 7
• Složení rybího tuku je typické svou olejovitou strukturou, která
je dána vysokým podílem nenasycených mastných kyselin
s dlouhým uhlíkovým řetězce. Zastoupení těchto FA v tuku ryb
je životně nezbytné, neboť mají nízký bod tání a proto jsou
v tekutém stavu i při nízkých teplotách. Na úrovni buněčných
membrán zajišťují jejich funkčnost i při teplotách blížících se
0°C.
• Ryby lososovité, mají vyšší zastoupení PUFA a HUFA ve svém
tuku a také mají vyšší požadavky na zastoupení těchto kyselin
v potravě. V buněčných membránách převažují HUFA (DHA –
dokosahexaenová 22:6 n-3, EPA – eikosapentaenová 20:5 n-3,
ARA - arachidonová 20:4 n-6).
• Dále jsou tyto HUFA prekurzory eikosanoidů, účinných látek
(prostaglandiny, tromboxany aj.), podílejících se v organizmu na
řadě klíčových biologických funkcí (dýchání, činnost srdce,
imunoaktivita aj.).
Slide 8
• Ryby mají biochemické mechanizmy, kterými dokáží zvyšovat
nenasycenost FA (zvyšovat počet dvojných vazeb) a prodlužovat
uhlíkové řetězce přijatých FA.
• To se děje v procesech označovaných jako desaturace a elongace.
Nejsou však schopny měnit skupinu FA, tedy polohu první
dvojné vazby. Proto ryby pro každou řadu mastných kyselin
potřebují kyselinu, která je esenciální a od které se odvozují
vyšší mastné kyseliny syntetizované v organizmu. Jedná se o
kyselinu olejovou, linolovou (LA) a α-linolenovou (ALA).
• Lososovité ryby vyžadují v potravě zastoupení mastných kyselin
řady n-3. Krmivo pro pstruha duhového by mělo obsahovat ALA
v množství odpovídající přibližně 20 % tuku v krmivu nebo 10 %
HUFA n-3 (EPA a DHA), resp. 1-1,5 % 18:3 (n-3) a 1 % 18:2
(n-6) krmiva. (0,8 % LA a 1,0 % diety ALA)
Slide 9
• Ryby teplomilné (kapr) vyžadují zastoupení mastných kyselin
řady n-6 i n-3 (v poměru 1:1 až 2:1), nebo FA n-3 nevyžadují
vůbec (tilapie).
• Obsah FA v krmivu pro kapra (1,0 LA a 0,5 % diety ALA).
• U sladkovodních ryb ovlivňuje spektrum mastných kyselin v
krmivu signifikantně skladbu FA v tkáních.
• Náhrada rybího oleje rostlinnými, s výjimkou lněného,
nepříznivě ovlivňuje spektrum FA v mase ryb (hodnocení profilu
FA).
• Přídavky PUFA a HUFA do krmných směsí.
Slide 10
• Potřeba tuku v krmivech pro maximální růst pstruha duhového
není přesně definována, ale zpravidla se uvádí rozpětí 18-22 %
pro tržního Pd a 7-20 % pro plůdek.
• Obecně je u lososovitých ryb doporučovány úroveň 7-26 % tuku
v závislosti na druhu a věku ryb, teplotě vody a chovného cíle.
• U kapra 8-12 % (ne méně než 5 %), v závislosti na ročním
období a velikosti ryb.
• Vyšší obsah tuku v krmivu ovlivňuje příznivě růst a konverzi
živin, ale zvyšuje podíl vnitřnostního tuku (snižuje výtěžnost) a
tučnost svaloviny.
• Vysoké množství tuku v krmivu omezuje příjem krmiva a
zvyšuje nároky na obsah rozpuštěného kyslíku.
Slide 11
Význam tuků ve výživě ryb
- významný, dobře stravitelný a nejefektivnější zdroj
energie, oxidací 1 g tuku je získáno přibližně 39 kJ.g-1
- zdroj esenciálních mastných kyselin (EFA)
- zdroj strukturálních složek buněčných membrán
- prekurzory biosyntetizovaných účinných látek
- donor látek rozpustných v tucích
- zchutňující složka krmiva
Slide 12
Nedostatek FA
Nedostatek esenciálních mastných kyselin se projevuje zvýšením
mortality, depresí růstu, zhoršenou konverzí krmiva, výskytem
deformací u plůdku, ztučněním jater, apatií a šokovými
syndromy. U generačních ryb ovlivňuje i reprodukční ukazatele.
Slide 13
Zdroje tuku
•
•
•
•
Zdrojem tuku uloženého v organizmu jsou v potravě přijímané
tuky, tuky produkované z přijatého proteinu a přijatých
sacharidů.
Zdrojem lipidů v krmivech bývá zpravidla rybí olej různého
původu (součást rybí moučky, oleje z celých ryb, rybích
vnitřností aj.), rostlinné oleje, lecitin (u mladších věkových
kategorií), případně drůbeží tuk.
Tyto zdroje tuků jsou vysoce stravitelné, na úrovni přesahující
až 90 %.
Vzhledem k své struktuře však poměrně rychle podléhají
oxidačním změnám, která způsobují jejich znehodnocení a
mohou nepříznivě ovlivnit příjem krmiva i zdravotní stav ryb.
Slide 14
Zdroje tuku
•
•
•
Z tohoto důvodu jsou do krmných směsí přidávány
antioxidační látky, které tento proces zpomalují. Jedná se o
látky přirozeného původu (např. vitamíny C a E, selen aj.)
nebo syntetické (Ethoxiquin, BHT aj.).
Snížit riziko rychlé oxidace tuků je možné i vhodným
způsobem skladování.
Pro ryby nejsou vhodné tuky teplokrevných zvířat s vysokým
bodem tání, které ryby špatně tráví a využívají a které mohou
navíc i zhoršit stravitelnost ostatních živin.
Tuky ve výživě ryb
Slide 2
Lipidy patří mezi hlavní energetické živiny, které plní ve
výživě i řadu dalších funkcí.
U lososovitých ryb (obecně u všech ryb karnivorních) plní
úlohu nejdůležitějšího zdroje energie a jsou pro tyto ryby
nenahraditelné.
Lipidy jsou složitou skupinou živin tvořenou tuky, mastnými
kyselinami, vosky, lipoproteiny a dalšími látkami.
Podle funkce v organizmu jsou rozdělovány na složky
buněčných membrán (cholesterol a fosfolipidy), energetický
substrát (triacylglyceroly) a mastné kyseliny, které jsou
především pohotovým a vydatným zdrojem energie.
Slide 3
Někdy se používá rozdělení na tuky neutrální (estery mastných
kyselin a glycerolu) s energetickou funkcí a funkční lipidy
(zejména fosfolipidy, estery mastných kyselin a kyseliny
fosforečné), které jsou hlavní složkou buněčných membrán a
určují jejich vlastnosti.
• V živočišném těle je tuk deponován v buněčném prostoru, kde
je součástí protoplazmy a je druhově specifický, je tvořen
zejména lecitinem, glyceridy, mastnými kyselinami a
cholesterolem, a dále tuk zásobní, tvořený glyceridy vyšším
mastných kyselin.
• Složení tuku, resp. spektrum mastných kyselin je ovlivněno
řadou faktorů, vedle druhu ryby i podmínkami prostředí a
výživou .
Slide 4
Podle jejich struktury je možné je rozdělit na lipidy jednoduché
(mastné kyseliny, fatty acids – FA a volný cholesterol) a lipidy
složené (esterifikovaný cholesterol, triacylglyceroly a
fosfolipidy).
• Přestože jsou tuky z pohledu jejich struktury jednou ze složek
lipidů, v běžné odborné literatuře je používáno označení lipidy a
tuky jako synonymum. Tuky jsou estery glycerolu s mastnými
kyselinami.
Slide 5
Mastné kyseliny
• Mastné kyseliny jsou tvořeny různě dlouhým uhlíkovým
řetězcem, jehož součástí mohou být dvojné vazby (nenasycené
mastné kyseliny, UFA – Unsaturated Fatty Acids).
• Pokud v řetězci dvojné vazby nejsou, jde o mastné kyseliny
nasycené (SFA – Saturated Fatty Acids). Mastné kyseliny se od
sebe liší počtem uhlíků v řetězci, nenasycené pak i počtem
dvojných vazeb a polohou první dvojné vazby od koncové
metylové skupiny. Rybí tuk obsahuje FA s délkou uhlíkového
řetězce od 14 do 24 C.
Slide 6
• Podle počtu dvojných vazeb se mastné kyseliny dělí na
monoenové (MUFA – Mono Unsaturated Fatty Acids) s jednou
dvojnou vazbou (např. k. olejová 18:1 n-9), polyenové (PUFA –
Poly Unsaturated Fatty Acids) s více dvojnými vazbami
(k.linolová 18:2 n-6) a vysoce nenasycené (HUFA - Highly
Unsaturated Fatty Acids) se třemi a více dvojnými vazbami (k. αlinolenová 18:3 n-3).
• Označení skupiny (n-3, n-6, n-9) označuje polohu (pořadí) uhlíku
s první dvojnou vazbou (na třetím, šestém, devátém).
• Pro ryby jako poikiotermní živočichy je zastoupení nenasyceným
mastných kyselin s dlouhým uhlíkovým řetězcem v potravě
esenciální.
Slide 7
• Složení rybího tuku je typické svou olejovitou strukturou, která
je dána vysokým podílem nenasycených mastných kyselin
s dlouhým uhlíkovým řetězce. Zastoupení těchto FA v tuku ryb
je životně nezbytné, neboť mají nízký bod tání a proto jsou
v tekutém stavu i při nízkých teplotách. Na úrovni buněčných
membrán zajišťují jejich funkčnost i při teplotách blížících se
0°C.
• Ryby lososovité, mají vyšší zastoupení PUFA a HUFA ve svém
tuku a také mají vyšší požadavky na zastoupení těchto kyselin
v potravě. V buněčných membránách převažují HUFA (DHA –
dokosahexaenová 22:6 n-3, EPA – eikosapentaenová 20:5 n-3,
ARA - arachidonová 20:4 n-6).
• Dále jsou tyto HUFA prekurzory eikosanoidů, účinných látek
(prostaglandiny, tromboxany aj.), podílejících se v organizmu na
řadě klíčových biologických funkcí (dýchání, činnost srdce,
imunoaktivita aj.).
Slide 8
• Ryby mají biochemické mechanizmy, kterými dokáží zvyšovat
nenasycenost FA (zvyšovat počet dvojných vazeb) a prodlužovat
uhlíkové řetězce přijatých FA.
• To se děje v procesech označovaných jako desaturace a elongace.
Nejsou však schopny měnit skupinu FA, tedy polohu první
dvojné vazby. Proto ryby pro každou řadu mastných kyselin
potřebují kyselinu, která je esenciální a od které se odvozují
vyšší mastné kyseliny syntetizované v organizmu. Jedná se o
kyselinu olejovou, linolovou (LA) a α-linolenovou (ALA).
• Lososovité ryby vyžadují v potravě zastoupení mastných kyselin
řady n-3. Krmivo pro pstruha duhového by mělo obsahovat ALA
v množství odpovídající přibližně 20 % tuku v krmivu nebo 10 %
HUFA n-3 (EPA a DHA), resp. 1-1,5 % 18:3 (n-3) a 1 % 18:2
(n-6) krmiva. (0,8 % LA a 1,0 % diety ALA)
Slide 9
• Ryby teplomilné (kapr) vyžadují zastoupení mastných kyselin
řady n-6 i n-3 (v poměru 1:1 až 2:1), nebo FA n-3 nevyžadují
vůbec (tilapie).
• Obsah FA v krmivu pro kapra (1,0 LA a 0,5 % diety ALA).
• U sladkovodních ryb ovlivňuje spektrum mastných kyselin v
krmivu signifikantně skladbu FA v tkáních.
• Náhrada rybího oleje rostlinnými, s výjimkou lněného,
nepříznivě ovlivňuje spektrum FA v mase ryb (hodnocení profilu
FA).
• Přídavky PUFA a HUFA do krmných směsí.
Slide 10
• Potřeba tuku v krmivech pro maximální růst pstruha duhového
není přesně definována, ale zpravidla se uvádí rozpětí 18-22 %
pro tržního Pd a 7-20 % pro plůdek.
• Obecně je u lososovitých ryb doporučovány úroveň 7-26 % tuku
v závislosti na druhu a věku ryb, teplotě vody a chovného cíle.
• U kapra 8-12 % (ne méně než 5 %), v závislosti na ročním
období a velikosti ryb.
• Vyšší obsah tuku v krmivu ovlivňuje příznivě růst a konverzi
živin, ale zvyšuje podíl vnitřnostního tuku (snižuje výtěžnost) a
tučnost svaloviny.
• Vysoké množství tuku v krmivu omezuje příjem krmiva a
zvyšuje nároky na obsah rozpuštěného kyslíku.
Slide 11
Význam tuků ve výživě ryb
- významný, dobře stravitelný a nejefektivnější zdroj
energie, oxidací 1 g tuku je získáno přibližně 39 kJ.g-1
- zdroj esenciálních mastných kyselin (EFA)
- zdroj strukturálních složek buněčných membrán
- prekurzory biosyntetizovaných účinných látek
- donor látek rozpustných v tucích
- zchutňující složka krmiva
Slide 12
Nedostatek FA
Nedostatek esenciálních mastných kyselin se projevuje zvýšením
mortality, depresí růstu, zhoršenou konverzí krmiva, výskytem
deformací u plůdku, ztučněním jater, apatií a šokovými
syndromy. U generačních ryb ovlivňuje i reprodukční ukazatele.
Slide 13
Zdroje tuku
•
•
•
•
Zdrojem tuku uloženého v organizmu jsou v potravě přijímané
tuky, tuky produkované z přijatého proteinu a přijatých
sacharidů.
Zdrojem lipidů v krmivech bývá zpravidla rybí olej různého
původu (součást rybí moučky, oleje z celých ryb, rybích
vnitřností aj.), rostlinné oleje, lecitin (u mladších věkových
kategorií), případně drůbeží tuk.
Tyto zdroje tuků jsou vysoce stravitelné, na úrovni přesahující
až 90 %.
Vzhledem k své struktuře však poměrně rychle podléhají
oxidačním změnám, která způsobují jejich znehodnocení a
mohou nepříznivě ovlivnit příjem krmiva i zdravotní stav ryb.
Slide 14
Zdroje tuku
•
•
•
Z tohoto důvodu jsou do krmných směsí přidávány
antioxidační látky, které tento proces zpomalují. Jedná se o
látky přirozeného původu (např. vitamíny C a E, selen aj.)
nebo syntetické (Ethoxiquin, BHT aj.).
Snížit riziko rychlé oxidace tuků je možné i vhodným
způsobem skladování.
Pro ryby nejsou vhodné tuky teplokrevných zvířat s vysokým
bodem tání, které ryby špatně tráví a využívají a které mohou
navíc i zhoršit stravitelnost ostatních živin.