Transcript Stáhnout

b) Sekání a probíjení
Sekáním dochází buď k oddělování tlustých třísek nebo k oddělování materiálu.
Do materiálu vniká činná část sekáče ( břit ) , který má tvar klínu.
 Úhel břitu sekáče se pohybuje kolem 55 až 60°. Na měkký materiál se
používá břit s úhlem 30° a na velmi tvrdý materiál je vhodný úhel břitu
80°.
Části sekáče
1 – plochý 2 – křížový
sekáč
a) hlava sekáče s údernou
plochou
b) tělo sekáče
c) břit
Existuje několik základních druhů sekáčů, a to podle jejich použití na:
a) Sekáč pro sekání za tepla, jenž má štíhlé ostří a úhel břitu 20˚- 40˚;
jejich ostří je kalené a popuštěné.
b) Sekáč pro sekání za studena, který má mohutnější těleso a širší břit s
úhlem 60˚- 80˚, neboť odpor materiálu při tváření za studena je větší a
vyžaduje větší sílu, potřebnou k přeseknutí (oddělení materiálu).
c) Sekáč s tvarovým ostřím, sloužící k vysekávání tvarových závad, k
vysekávání žlábkových drážek, apod.Tvar ostří si pak můžeme vyrobit
podle potřeby, v závislosti na charakteru příslušné operace.
 Dělící působení sekáče je závislé na působící síle a na úhlu
břitu. Čím větší je úhel, tím

- větší je vynaložení síla, sekáč vniká těžce do materiálu
- tím více sekáč pěchuje materiál
- tím menší je namáhání ostří sekáče (vyšší trvanlivost
břitu)
- tím méně se láme ostří sekáče
Podle způsobu sekání, podle osekávaného předmětu, jeho tvaru a tvrdosti
rozlišujeme různé druhy sekáčů.
Základní druhy sekáčů
 Plochý - ostří sekáče je většinou stejně široké jako šířka sekáčové oceli.
Sekáč může být naostřen ve svém středu, nebo může mít ostří
umístěno pouze na jedné straně (pro vysekávání z plechu, abychom
mohli sekat přesně po rysce).
Křížový - délka ostří sekáče se rovná tloušťce plocháče (pohlédneme-li shora na
profil plocháče, ostří křižuje obdélník profilu v jeho polovině.
Žlábkový - ostří je prohnuté do různých poloměrů; užívá se hlavně
v uměleckém zámečnictví.
Čtyřhranný špičatý
…
ve stavebnictví na sekání betonu,v kamenictví, sochařství
Probíjení
 Technologie probíjení připomíná stříhání. Pouze místo statické síly při
stříhání se zde uplatňuje především dynamický působící síla, vyvozená
většinou především údery kladiva. Vyděrovaný otvor má na spodní
straně otřep, který musíme srazit. Děrujeme na dřevěné nebo ocelové
podložce, tlustší materiál, zejména plechy, děrujeme na ocelové
podložce.
 Tenčí nebo měkké kovové materiály, kůži a plasty děrujeme
průbojníkem, případně výsečníkem. Probíjení a děrování se uplatňuje
především v kusové výrobě, tam, kde nevyžadujeme vysokou přesnost
otvorů. Na zhotovování děr do tvrdých materiálů se používají pákové
děrovačky různých konstrukcí.
Nástroje pro probíjení a vysekávání:
 a) průbojníky
 b) výsečníky
 Průbojníky jsou podobné sekáčům, ale mají ostří ve tvaru vysekaného
otvoru. Průbojníky stavíme vždy kolmo k materiálu, ve kterém
vysekáváme díru. Větší otvory do kůže nebo plastů vysekáváme
výsečníkem.
Odsekávání
 Při odsekávání materiálu je důležité udržet stálý sklon sekáče vzhledem
k povrchu obrobku.
 Před dokončením průběžně ubírané třísky se má obrobek ve svěráku
přepnout a doseknout z druhé strany, aby se nevyštípl.
 Plech upínáme do svěráku tak , aby ryska dle niž sekáme byla v rovině
horní hrany čelisti.
 U širších plechů a pásu , které upínáme např. pomocí úhelníku by měla
být ryska v rovině jejich horní strany.
Vysekávání
 Je strojírenský termín pro beztřískové dělení deskových materiálů,
například plechu, za účelem vyrobení výrobku o složitém tvaru, který
není možno vyrobit pomocí stříhání. Dále se vysekávání uplatňuje i při
výrobě jednodušších výrobků, jako jsou těsnění či podložky.
 Druhy sekání :

Ruční - Materiál se odděluje pomocí jednobřitého nástroje
nazývaného výsečník.

Strojní - Vysekávání na vysekávacím lisu je technologie určená k
děrování a prorážení zadaných otvorů a tvarů, za pomoci speciálních
nástrojů -raznic. Je možné vysekávat různé tvary, do plechu o tloušťce
až 6 mm, výhodou strojního vysekávání je postupové ražení a strojní
posuv.
Orýsování
 Je rozměřování, jimž se v kusové výrobě řídí obrábění strojírenských
součástí. V zásadě se dělí na rovinné a prostorové. Při rovinném orýsování
se užívá měřítek, pravítek, úhelníků, úhloměrů, kružidel, šablon a spoustu
dalších a využíváme taktéž rýsovacích jehel. Jehlami se na obrobku
vyznačují rysky. Jehly jsou obvykle ocelové a mosazné. Při prostorovém
orýsování je nutno zabezpečit výchozí rovinu. K prostorovému orýsování se
užívají např. nádrhy a tzv. hledač středu.
 Nestabilní obrobky různě opíráme, či podkládáme. Pokud jsou rysky někdy
málo zřetelné, zvýrazňují se potěrem rozdrcené křídy, nebo na hladce
obrobených obrobcích potěrem roztoku skalice modré. Kružnice, oblouky a
rozteče rýsujeme pomocí kružidel, které jsou buď kloubové nebo pružinové
konstrukce.
 Důlčíkování se užívá k zřetelnému vyznačení rysek a k obtahování
kružidel. K těmto účelům se užívá důlčík s úhlem 30-45°.
K správnému zavedení vrtáku před vrtáním se provádí důlek
důlčíkem s úhlem 40°.
Geometrie britu.
 Geometrie řezného nástroje naprosto zásadně ovlivňuje způsob řezání
a jakost obrobených ploch. Řezný klín se nazývá břit.
 Podle počtu břitů se řezné nástroje rozdělují na:
 jednobřité: soustružnické nože
 dvoubřité: vrtáky či dvoubřité stopkové frézy
 vícebřité: frézy, výhrubníky, výstružníky, závitníky
Geometrie břitu soustružnického nože:
 α – úhel hřbetu: Snižuje tření mezi obrobkem a hřbetem nástroje
 Rozmezí hodnot: Optimální 5° až 12°

  – úhel břitu: Čím menší úhel, tím lépe nástroj vniká do materiálu, ale u tvrdého
materiálu dochází k lámavosti a vyštipování břitu
 Rozmezí hodnot: 40° až 85°
 Měkké kovy: 40° až 50°
 Houževnaté kovy: 55° až 75°
 Tvrdé, křehké kovy: 75° až 85°

  – úhel čela: Ovlivňuje tvorbu třísky a řeznou sílu
 Rozmezí hodnot: -5° až +30° (záleží na materiálu obrobku a nástroje)
 Velký úhel: dobrý odchod třísky, malá řezná síla
 Malý až záporný úhel: velká řezná síla, velmi odolný břit

  – úhel řezu: Základním kritériem pro volbu jeho velikosti je pevnost obráběného
materiálu.
 Rozmezí hodnot: 50° až 105°

KONEC.,