Transcript Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení

Autor: Daniel Bernát
Pro potřeby prezentace Základů společenských věd - GVN
OBECNĚ
Subjektivní
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením
právních povinností. Předpoklady – protiprávnost úkonu, škoda,
příčinná souvislost mezi nimi a zavinění. Odpovědnosti se zprostí,
když prokáže, že tu škodu nezavinil.
Objektivní
Odpovědnost za škodu způsobenou jiné osobě provozní
činností - odpovědnost objektivní, tzn. nevyžaduje
zavinění. Provozovatel, který má z provozní činnosti užitek
musí nést i riziko škod s touto provozní činností spojené.
ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY
Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků.
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem.
Škoda způsobená provozní činností.
Škoda způsobená vadou přístroje nebo jiné věci použité k plnění závazku.
Škoda způsobená na vnesených, umístěných nebo odložených věcech.
Škoda způsobená na převzaté věci.
PROJEVY ZAVINĚNÍ
Úmysl ...
přímý – škůdce chtěl škodu způsobit a jednal s cílem ji způsobit
nepřímý – kdy škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí
s tím byl srozuměn
Nedbalost ...
vědomá – škůdce nechtěl škodu způsobit, věděl však, že ji způsobit může, a bez přiměřených
důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí, tedy jednal lehkomyslně
nevědomá - škůdce nechtěl škodu způsobit a ani nevěděl , že ji způsobit může, avšak vzhledem
k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl
Pokud dojde ke vzniku škody a nikomu nelze přičíst zavinění jde o náhodu!
NÁHRADA ŠKODY
Nahrazuje se skutečná škoda i ušlý zisk. Primárně penězi, pokud je
to možné a poškozený o to požádá, tak i uvedením v předchozí stav naturální restituce.
Skutečná škoda – je to, oč se majetek znehodnocením zmenšil.
Ušlý zisk – oč by se majetek rozmnožil při normálním vývoji věcí,
kdyby nedošlo ke škodě.
PRÁVNÍ UDÁLOST
Událost, která přivodila vznik škody a která sama o sobě postačuje ke
vzniku odpovědnosti za škodu. Kvalifikovaná událost, která je objektivně
riskantní nebo nebezpečná.
(Při provozu dopravních prostředků, v nebezpečném provozu, při
provozu s vnášením a odkládáním věcí, u škod způsobených provozní
činností.)
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
Je to majetkový prospěch, který někdo získal plněním bez právního
důvodu, z neplatného právního úkonu (bez smlouvy).
Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl
získán (popř. stát).
Je to nedodržení předepsané formy.
Bezdůvodně by se obohatila i osoba, za kterou bylo např. omylem plněno
to, co měla po právu plnit sama.
Co není bezdůvodným obohacením
Bezdůvodným obohacením není přijetí výhry ze hry nebo sázky, přijetí promlčeného dluhu
nebo dluhu neplatného jen pro nedodržení předepsané formy.
Promlčecí doba (promlčení) u bezdůvodného obohacení jsou dva roky.
SPOLEČNÁ ZODPOVĚDNOST
Byla-li jedna škoda způsobena více škůdci odpovídají za ni společně,
v zájmu ochrany poškozených odpovídají solidárně, tzn. společně a
nerozdílně (můžete se obrátit s požadavkem na náhradu škody na
kteréhokoliv z nich a on musí nahradit celou škodu, on se pak
vypořádá s ostatními škůdci). Výjimečně může soud rozhodnout, že
odpovědnost škůdců je dělená dle jejich účasti na způsobení škody.
Povinnost předcházení hrozícím škodám a odvrácení hrozící škody
Každé porušení práv a povinností je nežádoucí a obvykle spojeno s různými ztrátami, proto se
klade velký důraz předcházení každého takového porušení.
Obecná povinnost (generální prevence) - každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke
škodám na zdravím, životě, majetku, přírodě, životním prostředí.
Příčiny škod jsou někdy nezávislé na jednání FO či činnosti PO, a proto je i Zvláštní povinnost
(speciální prevence) – ten, komu již škoda konkrétně hrozí je povinen zakročit k jejímu odvrácení
způsobem přiměřeným okolnostem.
V případě hrozby závažné škody má ohrožený právo se u soudu domáhat, aby ohrožovateli byla
uložena povinnost provést vhodná a přiměřená opatření k odvrácení škody (něčeho se zdržet či
aktivní zákrok).
Jestliže někdo provedl prevenční zákrok, tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a
škod, kterou sám utrpěl (uplatnit proti škůdci či tomu v jehož zájmu zakročeno).
Příklad #1
Zaměstnanec v měsíci odpracoval pouze polovinu fondu své pracovní doby a zbytek měsíce byl
nemocen. Nepředložil doklad o trvání pracovní neschopnosti ke konci měsíce, a proto mzdová
účetní nemohla vyplatit nemocenské dávky. Pochybila však a vyplatila zaměstnanci celou mzdu.
Zaměstnanec obdržel výplatní pásku, na které byly uvedeny údaje o odpracované době a výši
mzdy odpovídající této odpracované době. Zaměstnanec přijal výplatu a nevšiml si chyby. V
následujícím měsíci při likvidaci nemocenského mzdová účetní zaregistrovala vzniklý přeplatek a
chtěla ho vrátit.
V daném případě je evidentní, že z výplatní pásky jednoznačně vyplývá, že přeplatek vznikl neoprávněným
přiznáním celé mzdy, a že zaměstnanec by měl přeplatek vrátit, neboť věděl, kolik hodin odpracoval a za kolik
hodin obdržel mzdu. I když je přeplatek naprosto zřejmý, nelze bez písemného souhlasu zaměstnance
nic srazit. Musí být tedy uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. Pokud však v takovém případě zaměstnanec
souhlas se srážkou ze mzdy odmítne, dá se předpokládat, že v případě soudního sporu by bylo rozhodnuto v
neprospěch zaměstnance, protože s použitím ustanovení § 324 ZP (respektive § 451 a následujících
občanského zákoníku) lze takovou skutečnost posoudit jako bezdůvodné obohacení na úkor zaměstnavatele,
kdy zaměstnanec po část měsíce nepracoval, a proto mu za tuto dobu nenáleží mzda. Mzdová účetní nesmí
kompenzovat vzniklý přeplatek na mzdě s případným nedoplatkem nemocenského.
Patrně stejně by byl hodnocen případ, kdy zaměstnanec v rámci kalendářního měsíce nebyl nemocen a ani v
předchozích měsících nebyl nemocen a za celý měsíc obdržel kromě celé mzdy ještě určitou výši
nemocenského. I v tomto případě by bylo možné přeplatek na nemocenském srazit jen s písemným
souhlasem zaměstnance.
Příklad #2
Jiný případ lze však spatřovat v situaci, kdy v předchozích měsících měl zaměstnanec
pracovní neschopnost a mohl se proto domnívat, že v inkriminovaném měsíci, kdy mu účetní
vyplatila kromě celé mzdy ještě určitý doplatek nemocenského, je jeho celkový příjem
správný.
Zde bychom těžko vyvraceli argument, s nímž se zaměstnanec bude obhajovat, že v dobré víře výplatu
přijal. Obdobně tomu bude při chybě vzniklé při výpočtu průměrného výdělku, při stanovení výše dávek
nemocenského pojištění, při chybných výpočtech příplatků za práci přesčas, v noci, ve ztíženém a zdraví
škodlivém prostředí, za práci ve svátek atd., pokud je přeplatek úměrný obvyklé nebo přiměřené výši těchto
„složek mzdy". Za neobvyklou či nepřiměřenou výši lze považovat přeplatek, který se liší od obvyklé výše v
číselném řádu koruny od desítek korun, sto koruny od tisíců korun, tisíce korun od desetitisíců korun
atd.Například je-li obvyklá výše příplatkových mezd u daného zaměstnance v rozmezí od 0 do 1.000 Kč, pak
přeplatek v řádu stovek Kč zaměstnanec patrně přijme v dobré víře.
I když zaměstnanec v době přijetí bezdůvodného obohacení neví, že jde o částku nesprávně určenou nebo
chybně vyplacenou, může ji dobrovolně vrátit. Bude-li se však jednat o přeplatek v řádu tisíců, těžko obstojí
tvrzení, že byla výplata přijata v dobré víře. Že zaměstnanec v dobré víře nebyl, musí prokazovat
zaměstnavatel. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje ve tříleté lhůtě, na vrácení
částek neprávem vyplacených zaměstnanci, které nebyly přijaty v dobré víře, ve lhůtě tří let od jejich
výplaty. Promlčecí doba se řídí § 103, 106 a 107 občanského zákoníku. Právo na vydání plnění z
bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k
bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z
bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode
dne, kdy k němu došlo.
Příklad #3
Mzdová účetní chybně vyplatí odstupné na základě nesprávně vypočteného průměrného hodinového
výdělku. Rozdíl mezi správnou výší a chybnou výší činí 25.450 Kč. Zaměstnanec odmítne vrátit přeplatek s
tím, že v dobré víře přijal, neboť měl v minulém měsíci vysoké odměny, které mu měly průměrný výdělek
pozitivně ovlivnit. Vzhledem k tomu, že jde o opakované pochybení mzdové účetní, škodní komise
zaměstnavatele rozhodne o plné úhradě přeplatku. Zaměstnavatel však nesmí překročit 4,5 průměrného
měsíčního výdělku mzdové účetní ke dni vzniku škody.
Vzhledem k tomu, že průměrný výdělek mzdové účetní činil 16.475 Kč, nebude plná výše úhrady
přeplatku v rozporu s § 250 ZP a mzdová účetní uhradí plnou výši přeplatku. Zaměstnavatel však musí se
mzdovou účetní uzavřít dohodu o srážkách ze mzdy. Bez uzavřené dohody nemůže zaměstnavatel srážky
provádět.
Zdroje
business.center.cz
www.propravo.cz
voska.kvalitne.cz (.doc dokument)
www.ssrsvm.cz (.doc dokument, autorka Vidláková)
www.hrportal.cz
www.sagit.cz
en.wikipedia.org
Autor: Daniel Bernát
Pro potřeby prezentace Základů společenských věd - GVN