Transcript Principy a zákonitosti motorického vývoje

Principy a zákonitosti motorického vývoje
Výsledky fylogeneze:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Vzpřímená postava a bipední chůze
Pohyblivost horních a dolních končetin
Uchopování drobných předmětů
Pohybová lateralita
Bohatý rejstřík dovednostních pohybů
Motorika spojená s řečí, artikulovaná řeč a písmo
Ontogeneze a přístupy ke studiu
motorického vývoje
- Změny, které provázejí jedince od okamžiku početí až do doby
úmrtí charakterizují individuální vývoj - ontogenezi
- Haecklův biogenetický zákon (zákon rekapitulace)
ontogeneze je zkráceným a obrazným opakováním fylogeneze
- Prof. Hans Adolf Krebs (1937 objev k. citronové/ 1953 Nobelova
cena)
„… je třeba si uvědomit, že vědecky fundovaný muž XX. století
nepotřebuje rozvíjet svalovou sílu o nic víc, než mu stačí ke
zmáčknutí knoflíku přístroje, či ke zdvižení sklenice. Pomalá
chůze v tempu kódu kyseliny deoxyribonukleové je snad ještě
jediným cvičením, které člověk potřebuje…“
převzato Komeštík, (1995)
Změny ve vývoji jedince – růst, vývoj, rozvoj.
Růst – změny ve velikosti (výška, hmotnost)
Vývoj – provází růst aprobíhá jako zákonitý sled změn
kvalitativních (vzestupné – progres, kulminace, sestupné –
regresivní)
Rozvoj – záměrně a kontrolovaně navozený vývoj některé z
funkčních či strukturálních vlastností organismu (pohybové
schopnosti
Individuální zvláštnosti vývoje – v souladu s obecně působícími
vývojovými zákonitostmi
Motorický vývoj – součást vývoje lidského organismu. Je
provázen změnami na úrovni buněčné, orgánové, strukturální i
funkční.
Zákonitosti motorického vývoje
1
2
3
4
5
Zákon celistvosti a jednoty organismu – změny motorických
funkcí probíhají v úzké souvislosti se změnami ostatních
funkcí a s vývojem tělesným i psychickým.
Období plnosti: první – 2-4 roky, druhé – chlapci 8-11 let,
dívky 8-10 let, třetí - chlapci 17 let, dívky 15 let,
Období vytáhlosti: první – 5-7 roků, druhé – chlapci 13-16
let, dívky 11-14 let,
Zákon nezvratnosti a neopakovatelnosti – pozvolný, ale i
skokem (stoj, sed, chůze)
Zákon diferenciace a specializace – individuální odchylky
(výkonnost)
Zákon nerovnoměrnosti – výkonnost v pubertě a ve stáří
Zákon jednoty organismu a prostředí, biologického a
sociálního – adaptační podněty, podněcování k pohybu
Sekvenční pravidla motorického vývoje
(principy)
Princip cefalokaudálního trendu – směr vývoje od hlavové části k
dolním končetinám
 Princip centrálně periferního trendu - směr vývoje od centra k
periférii
 Princip recipročního propojení - vychází z bilaterální povahy
lidského těla (od symetrických pohybů k asymetrickým)
 Princip funkční asymetrie – laterální preference
 Princip individualizace (od cyklických pohybů k acyklickým)
 Princip autoregulační fluktuace – střídání fází progresivního vývoje
a relativní stabilizace
 Princip - vývoj probíhá přes proprireceptory (svalová vřetenka a
šlachová tělíska) a tangoreceptory (hmat, tlak) a pak teprve přes
telereceptory (zrak, sluch)

Metody pro sledování motorického vývoje
Průřezová sledování - analytický průřez (jednorázové
šetření)
 Longitudinální sledování (opakované šetření u stejného
souboru a za stejných podmínek)
 Smíšené průřezové a longitudinální sledování
(srovnatelné skupiny rozdílného věku až se skupiny
překrývají, věk 6-10, druhá skupina 9-13 )
 Sledování s časovým zpožděním (opakované sledování s
jistým časovým odstupem – sekulární trend)

Činitelé motorického vývoje
1. Biogenetický základ jedince – faktor dědičnosti (genotyp x fenotyp)
Hmotnými nositeli genetické informace jsou geny. Soubor všech
genetických informací tvoří genotyp jedince.
Genotyp určuje rozsah a míru fenotypických možností.
Fenotyp je obrazem všech vlastností a znaků organismu, toho co
můžeme na člověku pozorovat.
Většina pohybových projevů odpovídá polygenímu typu dědičnosti.
Genetický vliv byl prokázán: u somatotypu, krevní skupiny, svalových
tkání, zvláštnosti nervové soustavy, nepodmíněných reflexů, rychlosti,
rytmu, maximální izometrické síly, vytrvalosti, oběhového a
dýchacího systému.
2. Vlivy a podmínky vnějšího prostředí
Sociální – rodinné, školní, mimoškolní, prostředí volného času
Materiální – živá i neživá příroda, ekonomická základna, výživa,
3. Výchova – formování osobnosti (rodina, škola, média, kluby, veřejné
instituce, sebevýchova)
4. Aktivní účast člověka – hybná síla jedince
Vzájemný vliv dědičnosti a prostředí
1.
2.
3.
4.
Podíl vlivu dědičnosti se mění v závislosti na stupni ontogeneze a
podnětech a podmínkách prostředí. Silnější působení dědičnosti v
raném období a ve stáří.
Extrémní jedinci (podprůměrní a nadprůměrní) mají větší tendenci k
dědičnosti.
Elementární a fylogeneticky starší vlastnosti jsou v průběhu
ontogeneze pod silnějším vlivem dědičnosti (motorika, afektivita)
Vlastnosti, které z hlediska stupně ontogeneze představují primární
struktury a funkce a nalézající se na nejnižší rozlišovací úrovni
organismu (molekulární, buněčné, tkáňové) jsou převážně dědičné
Periodizace lidského věku
Příhoda, 1974