Transcript prezentace
Psychologické
aspekty obhajoby
práce
Mgr. Ondřej Bouša
Selfesteem, akademické
selfesteem a asertivita
Existuje souvislost mezi celkovým pocitem
vlastní hodnoty (self-esteem) a vnímáním
vlastních akademických schopností
(academic self-esteem).
Co dělají studenti úspěšní u
obhajob?
Nejsou pasivní
Nejsou agresivní
Jsou – ASERTIVNÍ
Co je to asertivita ?
Původ termínu asertivita je z lat. „tvrdit,
domáhat se něčeho“
Běžně se překládá jako „sebeprosazování“
A. Salter – rovnováha procesu podráždění
a útlumu v mozku
Co je to asertivita?
přímé, přiměřeně sebevědomé jednání
zdravé sebeprosazování
kombinace komunikačních technik a
přístupu k životu
umožňuje zlepšit schopnost jednat a
vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se a
respektovat normy
Co asertivita není?
ASERTIVITA ≠
Co asertivita není?
norma
zákon
Asertivita
morálka
Určení cíle
Asertivita je jednou z možných cest,
jak jít k cíli. Je tedy nutné vědět, kam
jdeme.
výběr cíle – svoboda člověka
Cíl
zcela
konkrétní
měřitelný
dosažitelný
reálný
jasně
časově vymezený
„Chytrý“ cíl
Cíl a jeho nástavba
CÍL
týká se nás
samotných
situaci řešíme sami
nebo alespoň její
řešení máme z
větší části ve
vlastních rukách
metafora rostliny o
kterou pečujeme
NÁSTAVBA
takové cíle, kterých
chceme dosáhnout,
ale jejich dosažení
závisí převážně na
někom jiném
naše chování může
ovlivnit chování
druhých
není však jisté v
jakém směru…
Ten kdo přijímá sebe sama má :
Mít dosti sebeúcty a tudíž nemuset o ní v
těžkých chvílích bojovat.
Přijímat druhé takové jací jsou. Není
možné změnit je k obrazu svému. Je ale
možné je požádat o pomoc či jinou
laskavost.
Ten kdo přijímá sebe sama má :
Mít náhled na sebe sama, vědět kde
jsme zvýšeně citliví a předcházet
možným nedorozuměním.
Jsme sami sebe soudcem – když nás
nikdo nechválí musíme se pochválit
sami. Ceníme si sami sebe.
Ten kdo přijímá sebe sama má :
Pocit vlastní hodnoty neodvozujeme z
toho, že nám druzí vyjadřují svou přízeň
nebo dokonce podřízenost.
Při vší nezávislosti se k druhým lidem
chováme otevřeně a s důvěrou. Nejsou
apriori špatní. . . ba naopak. Bývají lepší
než vypadají na první pohled.
Ten kdo přijímá sebe sama má :
Kdo se ptá moc se dozví. Musí tolerovat
a snést jak kladnou tak i zápornou,
příjemnou ale i nepříjemnou odpověď.
Asertivní práva
vychází z toho, že každý člověk je
především soudcem sama sebe
Asertivní člověk NENÍ:
zakřiknutý
pasivní
agresivní
„ředitel zeměkoule“
Asertivní práva
1. Umím odmítnout to co nechce aniž by přitom
prožíval pocity viny.
2. Je si vědom svých chyb a nese za ně
zodpovědnost
3. Dokáže stát na svém, ale i uznat, že se mýlí.
4. Nevymlouvá se na vyšší moc. Chyby hledá
nejprve u sebe.
5. Když něco neví tak se zeptá.
6. Je schopen odmítnout co udělat nechce nebo
nemůže.
Asertivní práva
7. Respektuje to, že jak on tak i druzí lidé mohou
říci „ne“. Netrápí se tím.
8. Dokáže jasně a přesně formulovat čeho chce
dosáhnout, co si přeje, na co má nárok.
9. Umí říci co mu vadí a usilovat o změnu bez
bolestínství.
10. Omluvu používá, má-li potřebu se omluvit.
Nepovažuje jí za „generální pardon“následků.
11. Ptát se výhradně tehdy pokud snese jak
kladnou tak i zápornou odpověď.
12. Zná svojí cenu, není přehnaně skromný.
Asertivní ano a ne
Prosazování oprávněného požadavku
(persistentní prosazování)
Za své legální požadavky není potřeba se
omlouvat a složitě vysvětlovat jejich důvody.
Zřetelně požadavek formulovat a případně
jednoduše zdůvodnit.
Trvat na daném požadavku a nenechat se
zavléct do diskuse – odvádí pozornost.
Asertivní ano a ne
Odmítnutí neoprávněného požadavku
zřetelnost a důslednost.
Vysvětlit důvody je dobré někomu blízkému.
"Nechci" je nejsilnějším argumentem, proto
když na něj druhý neslyší, už není kam
sáhnout a nezbývá, než toto slůvko opakovat.
Jiná forma odmítnutí u blízkých lidí, zvážit
např. kompromis.
Odmítnutí neoprávněného
požadavku a zachování
vztahu
„Udělej za mě úkol“
Jasné vyslovení odmítnutí
Vyslovit pochopení
Nabídnout alternativu
„Ne, neudělám za tebe úkol. Chápu, že
toho máš teď dost na dohánění, mohu ti o
víkendu pomoci s doučováním.“
Asertivní obligace a selektivní
ignorování
Asertivní projevy vůči lidem, na kterým
nám záleží (blízcí lidé), se kterým máme
závazky, je důležitý vzájemný vztah
nechceme se prosazovat na úrovni
asertivní konfrontace
TECHNIKA
přijatelného kompromisu
požádání o laskavost
Asertivní obligace a selektivní
ignorování
reakce na vypadnutí z role
„Co uděláte když někdo v restauraci
převrhne polévku…?“
nerozmazávat, nezabývat se tím
Pochvala
Pochválit
výrazně účinnější než
kritika
Ne za každou cenu a
nápadně často - to
působí nepřirozeně
upřímně myšlený
kompliment vyřčený ve
vhodný okamžik
druhého potěší a
povzbudí.
Pochvalu přijmout
lidem dělá problémy
se s nenadálým
komplimentem
vypořádat
zahraje do ztracena
bagatelizuje
kroutí a neví, co si
počít
Kritika
Pochvala má větší dopad než kritika.
PŘEDPOKLAD úspěšné kritiky je to, že
jsme před tím (v dohledné minulosti)
dostatečně chválili
poměr kritiky a pochvaly – 1 : 6
Kritika
konstruktivní (ne plkání, sebelítost…)
co se nám nelíbí
jaké pocity to v nás vzbudilo
náš návrh řešení
Oprávněná kritika
V souladu s asertivními zákony se přijímá.
pomůže nereagovat okamžitě, dát si
chvilku na zhodnocení, zda je kritika
oprávněná či nikoli
nemá smysl vylítnout, případně se
donekonečna omlouvat a ponižovat;
nejefektivnější je chybu připustit a přijmout
jistá opatření do budoucna
Neoprávněná kritika
technika otevřených dveří
technika zrcadla
hledáme, s čím lze v rámci kritiky souhlasit
(ano, sedím; možná máš pravdu; asi tě štvu)
(rozumím, myslíš si, že…)
dotazování na negativa
(v čem se mám zlepšit, co mi doporučujete…)
pomáhá odlišit oprávněnou a neoprávněnou
kritiku
Přednáška před publikem
Tréma? V pořádku!
Co nejhoršího se může stát? Aneb – proč
neomdlím.
Faradayovy zákony přednášení
1.
Nikdy neopakuj větu.
2.
Nevracej se, aby ses opravil.
3.
Chybí-li ti slovo, počkej a ono přijde.
4.
Nezpochybňuj opravy z publika.
Metafora herce na jevišti
= přednášející před publikem/komisí
pozorovat, zda:
mu rozumějí
nudí se
usínají
v publiku pozorovat spíše zadní řady
v komisi střídat v očním kontaktu
znát svůj part nazpaměť
Co rozhodně ne:
uvést se tím, že nejsem povolaný, že budu
nudit a že o tom vlastně nic nevím
řeč moc rychlá, tichá, málo artikulovaná
mumlání a slovní vycpávky (ééé, jakoby,
vlastně…)
čtení přednášky → nesledování publika
→ nenavázání kontaktu
neosobní projev, bez dynamiky hlasu
Co rozhodně ne:
manýrismus (přehlížení a pohrdání druhými) –
toto není asertivní!
málo vizuálních podnětů – rozbít tok textu
neposlouchání předsedajícího
neorientovat se v prezentaci, neznat nazpaměť
dodádává to vnitřní jistotu a strukturu, neztratíte se
nikdo však nechce místo prezentace poslouchat
„čtení knihy“
V diskuzi
Na možné otázky se připravit
Odpověď – krátká, jasná, věcná
Pokud nevím odpověď „nevím“ – nemlžit
Připomenutí oprávněné a neoprávněné
kritiky (zejména pauza a opakování
otázky, otevřené dveře)
Zde nejde o to zda kritika je či není
oprávněná
„Rozhodčí má vždycky pravdu“