Transcript prezentace

Psychologické
aspekty obhajoby
práce
Mgr. Ondřej Bouša
Selfesteem, akademické
selfesteem a asertivita

Existuje souvislost mezi celkovým pocitem
vlastní hodnoty (self-esteem) a vnímáním
vlastních akademických schopností
(academic self-esteem).
Co dělají studenti úspěšní u
obhajob?

Nejsou pasivní

Nejsou agresivní

Jsou – ASERTIVNÍ
Co je to asertivita ?

Původ termínu asertivita je z lat. „tvrdit,
domáhat se něčeho“

Běžně se překládá jako „sebeprosazování“

A. Salter – rovnováha procesu podráždění
a útlumu v mozku
Co je to asertivita?




přímé, přiměřeně sebevědomé jednání
zdravé sebeprosazování
kombinace komunikačních technik a
přístupu k životu
umožňuje zlepšit schopnost jednat a
vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se a
respektovat normy
Co asertivita není?
ASERTIVITA ≠
Co asertivita není?
norma
zákon
Asertivita
morálka
Určení cíle

Asertivita je jednou z možných cest,
jak jít k cíli. Je tedy nutné vědět, kam
jdeme.

výběr cíle – svoboda člověka
Cíl
 zcela
konkrétní
 měřitelný
 dosažitelný
 reálný
 jasně
časově vymezený
„Chytrý“ cíl
Cíl a jeho nástavba

CÍL
týká se nás
samotných
 situaci řešíme sami
nebo alespoň její
řešení máme z
větší části ve
vlastních rukách
 metafora rostliny o
kterou pečujeme





NÁSTAVBA
takové cíle, kterých
chceme dosáhnout,
ale jejich dosažení
závisí převážně na
někom jiném
naše chování může
ovlivnit chování
druhých
není však jisté v
jakém směru…
Ten kdo přijímá sebe sama má :

Mít dosti sebeúcty a tudíž nemuset o ní v
těžkých chvílích bojovat.

Přijímat druhé takové jací jsou. Není
možné změnit je k obrazu svému. Je ale
možné je požádat o pomoc či jinou
laskavost.
Ten kdo přijímá sebe sama má :

Mít náhled na sebe sama, vědět kde
jsme zvýšeně citliví a předcházet
možným nedorozuměním.

Jsme sami sebe soudcem – když nás
nikdo nechválí musíme se pochválit
sami. Ceníme si sami sebe.
Ten kdo přijímá sebe sama má :

Pocit vlastní hodnoty neodvozujeme z
toho, že nám druzí vyjadřují svou přízeň
nebo dokonce podřízenost.

Při vší nezávislosti se k druhým lidem
chováme otevřeně a s důvěrou. Nejsou
apriori špatní. . . ba naopak. Bývají lepší
než vypadají na první pohled.
Ten kdo přijímá sebe sama má :

Kdo se ptá moc se dozví. Musí tolerovat
a snést jak kladnou tak i zápornou,
příjemnou ale i nepříjemnou odpověď.
Asertivní práva

vychází z toho, že každý člověk je
především soudcem sama sebe

Asertivní člověk NENÍ:
zakřiknutý
 pasivní
 agresivní
 „ředitel zeměkoule“

Asertivní práva






1. Umím odmítnout to co nechce aniž by přitom
prožíval pocity viny.
2. Je si vědom svých chyb a nese za ně
zodpovědnost
3. Dokáže stát na svém, ale i uznat, že se mýlí.
4. Nevymlouvá se na vyšší moc. Chyby hledá
nejprve u sebe.
5. Když něco neví tak se zeptá.
6. Je schopen odmítnout co udělat nechce nebo
nemůže.
Asertivní práva






7. Respektuje to, že jak on tak i druzí lidé mohou
říci „ne“. Netrápí se tím.
8. Dokáže jasně a přesně formulovat čeho chce
dosáhnout, co si přeje, na co má nárok.
9. Umí říci co mu vadí a usilovat o změnu bez
bolestínství.
10. Omluvu používá, má-li potřebu se omluvit.
Nepovažuje jí za „generální pardon“následků.
11. Ptát se výhradně tehdy pokud snese jak
kladnou tak i zápornou odpověď.
12. Zná svojí cenu, není přehnaně skromný.
Asertivní ano a ne

Prosazování oprávněného požadavku
(persistentní prosazování)
Za své legální požadavky není potřeba se
omlouvat a složitě vysvětlovat jejich důvody.
 Zřetelně požadavek formulovat a případně
jednoduše zdůvodnit.
 Trvat na daném požadavku a nenechat se
zavléct do diskuse – odvádí pozornost.

Asertivní ano a ne

Odmítnutí neoprávněného požadavku
zřetelnost a důslednost.
 Vysvětlit důvody je dobré někomu blízkému.
 "Nechci" je nejsilnějším argumentem, proto
když na něj druhý neslyší, už není kam
sáhnout a nezbývá, než toto slůvko opakovat.
 Jiná forma odmítnutí u blízkých lidí, zvážit
např. kompromis.

Odmítnutí neoprávněného
požadavku a zachování
vztahu





„Udělej za mě úkol“
Jasné vyslovení odmítnutí
Vyslovit pochopení
Nabídnout alternativu
„Ne, neudělám za tebe úkol. Chápu, že
toho máš teď dost na dohánění, mohu ti o
víkendu pomoci s doučováním.“
Asertivní obligace a selektivní
ignorování



Asertivní projevy vůči lidem, na kterým
nám záleží (blízcí lidé), se kterým máme
závazky, je důležitý vzájemný vztah
nechceme se prosazovat na úrovni
asertivní konfrontace
TECHNIKA
přijatelného kompromisu
 požádání o laskavost

Asertivní obligace a selektivní
ignorování



reakce na vypadnutí z role
„Co uděláte když někdo v restauraci
převrhne polévku…?“
nerozmazávat, nezabývat se tím
Pochvala

Pochválit



výrazně účinnější než
kritika
Ne za každou cenu a
nápadně často - to
působí nepřirozeně
upřímně myšlený
kompliment vyřčený ve
vhodný okamžik
druhého potěší a
povzbudí.

Pochvalu přijmout




lidem dělá problémy
se s nenadálým
komplimentem
vypořádat
zahraje do ztracena
bagatelizuje
kroutí a neví, co si
počít
Kritika

Pochvala má větší dopad než kritika.

PŘEDPOKLAD úspěšné kritiky je to, že
jsme před tím (v dohledné minulosti)
dostatečně chválili

poměr kritiky a pochvaly – 1 : 6
Kritika

konstruktivní (ne plkání, sebelítost…)
co se nám nelíbí
 jaké pocity to v nás vzbudilo
 náš návrh řešení

Oprávněná kritika



V souladu s asertivními zákony se přijímá.
pomůže nereagovat okamžitě, dát si
chvilku na zhodnocení, zda je kritika
oprávněná či nikoli
nemá smysl vylítnout, případně se
donekonečna omlouvat a ponižovat;
nejefektivnější je chybu připustit a přijmout
jistá opatření do budoucna
Neoprávněná kritika

technika otevřených dveří


technika zrcadla


hledáme, s čím lze v rámci kritiky souhlasit
(ano, sedím; možná máš pravdu; asi tě štvu)
(rozumím, myslíš si, že…)
dotazování na negativa
(v čem se mám zlepšit, co mi doporučujete…)
 pomáhá odlišit oprávněnou a neoprávněnou
kritiku

Přednáška před publikem

Tréma? V pořádku!

Co nejhoršího se může stát? Aneb – proč
neomdlím.
Faradayovy zákony přednášení
1.
Nikdy neopakuj větu.
2.
Nevracej se, aby ses opravil.
3.
Chybí-li ti slovo, počkej a ono přijde.
4.
Nezpochybňuj opravy z publika.
Metafora herce na jevišti

= přednášející před publikem/komisí

pozorovat, zda:
mu rozumějí
 nudí se
 usínají




v publiku pozorovat spíše zadní řady
v komisi střídat v očním kontaktu
znát svůj part nazpaměť
Co rozhodně ne:





uvést se tím, že nejsem povolaný, že budu
nudit a že o tom vlastně nic nevím
řeč moc rychlá, tichá, málo artikulovaná
mumlání a slovní vycpávky (ééé, jakoby,
vlastně…)
čtení přednášky → nesledování publika
→ nenavázání kontaktu
neosobní projev, bez dynamiky hlasu
Co rozhodně ne:

manýrismus (přehlížení a pohrdání druhými) –
toto není asertivní!

málo vizuálních podnětů – rozbít tok textu

neposlouchání předsedajícího

neorientovat se v prezentaci, neznat nazpaměť

dodádává to vnitřní jistotu a strukturu, neztratíte se

nikdo však nechce místo prezentace poslouchat
„čtení knihy“
V diskuzi





Na možné otázky se připravit
Odpověď – krátká, jasná, věcná
Pokud nevím odpověď „nevím“ – nemlžit
Připomenutí oprávněné a neoprávněné
kritiky (zejména pauza a opakování
otázky, otevřené dveře)
Zde nejde o to zda kritika je či není
oprávněná
„Rozhodčí má vždycky pravdu“