Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.
Download
Report
Transcript Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.
Regenerační
schopnost tkání. Zevní
a vnitřní prostředí
organismu.
Somatologie 1. ročník
Regenerační schopnost
tkání
DIFERENCIACE – rozlišení –
umožňuje hojení, obnovu a náhradu –
REGENERACI poškozené tkáně
Faktory ovlivňující regeneraci tkání:
1. cévní zásobení – výživa tkáně –
přísun stavebních látek, odvod zplodin
2. schopnost buněk se dělit
Epitely
Hojí se velmi dobře a rychle
Jejich buňky se dobře dělí – hlavně na
okrajích defektu a přerůstají přes ránu
a její plochu
Bohaté cévní zásobení – urychluje
buněčné dělení
Malou regenerační schopnost má
smyslový epitel – neobnoví svou
funkci úplně
Pojiva
Regenerace dle typu cévního zásobení
Vazivo:
Hojí se rychle a dobře
Do novotvořeného vaziva prorůstají cévy a
fibrocyty – rychle se dělí a produkují vlákna
a mezibuněčnou hmotu
Vzniká bělavá a pevná vazivová jizva –
např.zhojená rána na kůži
Pojiva
Chrupavka:
Je bezcévnatá
Defekty se vyplňují pomalu – u hyalinních je
poškození trvalé
Je nahrazena v defektech neplnohodnotnou
vazivovou tkání
Kost:
Dobře cévně zásobená, ale tvrdá (mineralizovaná)
– zhoršený přestup látek do kosti
Zlomená kost – poškození cévy zásobující kost –
vznik vazivových buněk – vyplnění defektu vazivem
– ukládání minerálních látek do vaziva – pevná kost
= SVALEK
Hojení je velmi pomalé – postupné zatěžování
Svaly
Svalovina je nahrazena dělícími
buňkami vaziva, která vlákna spojí =
vazivová jizva
Jizva je pevná, ale nefunkční –
neschopnost obnovy
Schopnost dělení má jen hladká
svalovina
Nervy
Dobré cévní zásobení, ale malá
regenerační schopnost – ztráta brzy po
narození – ztráta schopnosti se dělit u
neuronů
Poškozené buňky – rozpad – náhrada
gliovými buňkami
Nervové výběžky – hlavových a míšních
nervů při zachování myelinové pochvy –
možnost obnovy – pomalé, nikdy úplné
Periferní výběžky nervů – pokud dojde ke
zničení celého neuronu – trvalé poškození
Zevní a vnitřní prostředí
organismu
Organismus se musí přizpůsobovat
změnám zevního prostředí, aby udržel
stálé vnitřní prostředí
HOMEOSTÁZA – stálost vnitřního
prostředí
Je udržována regulačními
mechanismy, z nichž nejdůležitější
jsou: endokrinní a nervový systém
Vnitřní prostředí:
Krev
Míza
Tkáňový mok
Je to tekuté prostředí organismu,
hlavní součástí je voda – prostředí
vodných roztoků
Zevní prostředí:
Zajišťuje podmínky nutné pro
existenci organismu
Teplota prostředí
Přívod O2, odvod CO2
Přívod H2O, živin, minerálních látek a
vitamínů – uvolňování katabolitů do
prostředí
Zevní a vnitřní prostředí
organismu
Pokud dojde k porušení mezi zevním
a vnitřním prostředím – nastává
SMRT
Společenské prostředí:
Vliv na člověka
Určuje vzájemné vztahy mezi lidmi
HOLISMUS – člověk je
BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ celek