Péče o biodiverzitu Jan Plesník Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha [email protected]

Ekosystémová diverzita 

Ekosystém (ekologický systém)

Strukturní a funkční celek, složený ze všech živých organismů (biota) a neživého (abiotického) prostředí v určitém prostoru a čase - Jde o síť vazeb mezi organismy, v prostředí a mezi organismy a prostředím (holistický = celostní přístup)

Ekosystémová diverzita

Nevýhody ekosystémů:

• Velmi obtížné vymezení ekosystémů: v přírodě mají obvykle neostré hranice

Ekosystémová diverzita  Obrovská rozmanitost:   neexistuje žádná univerzální klasifikace ekosystémů zatím nejvíc uznávaný přístup FAO (2000)

Ekosystémová diverzita  Vedle přirozených ekosystémů existuje celá škála ekosystémů různě ovlivněných člověkem, od přírodě blízkých až po zcela umělé

Ekosystémová diverzita  Významná role měřítka (prostorová ekologie)

Ekosystémová diverzita  Ekosystémy nemají obdobnou identitu jako druhy: jsou spíše koncepčními entitami, které v přírodě neexistují jako zcela přesně vymezené jednotky

Druhy

• obtížně definovatelné • 28 různých pojetí (morfologický, evoluční, ekologický apod.) • i přes problémy v přírodě určitelné

Ekosystémy

• poměrně dobře definovatelné • v přírodě obtížně určitelné (výjimkou kupř. ostrovy, stolové hory, povodí)

Ekosystémová diverzita

„nové“ nerovnovážné paradigma

  80. léta 20. století, klíčová publikace 1997 (Pickett et al.) netradiční pohled na ekologii a ochranářskou biologii

Klasická ekologie „ přírodní rovnováha“ • ekosystémy jsou normálně v deterministické rovnováze s činiteli prostředí

Klasická ekologie

„ruka v rukavici“

 vztah mezi biotopy a druhy: všechny niky jsou obsazené a všechny druhy jsou na správných, odpovídajících místech

teorie klimaxové sukcese

 konečný stav ekosystému

Nerovnovážné paradigma („tok přírody“) Ekosystémy  jsou často řízeny vnějšími a regulovány vnějšími činiteli  často nedeterministické  nacházejí se vzácně v krátkodobé rovnováze s vnějším prostředím

Nerovnovážné paradigma („tok přírody“)    disturbance (zásahy z vnějšího prostředí) a dynamika jsou v přírodních ekosystémech základními procesy: ekosystém se může po disturbanci vyvíjet různými směry péče o přírodu založená na disturbancích přirozené lesní požáry

Teorie metapopulace  existují i naprosto vhodné biotopy, které jsou prázdné

Metapopulace

Dynamika zdroje a propadu  Druhy jsou často na nevhodných plochách (v nevhodných biotopech)

Biotopové pasti

„Nové“ nerovnovážné paradigma  příroda je mnohem dynamičtější a tedy různorodější, než jsme si donedávna mysleli „proudící mozaiku“ udržují právě disturbance  cílem ochrany přírody a krajiny nemůže být zachování dlouhodobé přírodní rovnováhy

„Nové“ nerovnovážné paradigma   Pro ekosystémy je důležité nejen prostorové měřítko, ale i časový rámec Péče o ekosystémy musí být pružná

Péče o ekosystémy:

Cíl:

Udržení integrity zdravého ekosystému v souladu s požadovaným způsobem využití adaptivní v. formulářová péče

Péče o ekosystémy

Ekosystémová diverzita   

Základní názory klasické a nerovnovážné ekologie (I)

klasická ekologie ekosystémy jsou nezbytně uzavřené    dynamika ekosystémů je předvídatelná, předem určená  ekosystémy se samy regulují ekosystémy jsou v dlouhodobé rovnováze cílem je účinná ochrana přírody   disturbance na ekosystémy prakticky nepůsobí ekosystémy jsou nezávislé na vlivu člověka

Ekosystémová diverzita         

Základní názory klasické a nerovnovážné ekologie (II)

Nerovnovážná ekologie ekosystémy jsou otevřené jednotky ekosystémy jsou regulovány vnitřními a vnějšími činiteli ekosystémy jsou zřídkakdy v dlouhodobé rovnováze dynamiku ekosystémů neurčuje předcházející stav a není předem dána cílem je začlenění ochrany přírody do péče o přírodní zdroje disturbance jsou běžné a četné ekosystémy jsou na nich závislé člověk působí přímo či nepřímo na všechny ekosystémy

Ekosystémová diverzita

Základní členění ekosystémů

 subekosystémy   ekosystémy supraekosystémy (ekokomplexy)

Ekosystémová diverzita Prameniště v lese (subekosystém) je součástí ekosystému listnatého lesa, který je sám součástí supraekosystému horského hřbetu

Ekosystémová diverzita  Globální ekosystém = biosféra

Ekosystémová diverzita 

Ekotony

jsou různě široká přechodová pásma mezi jednotlivými ekosystémy (kupř. plášťová společenstva na pomezí louky a lesa)

Ekosystémová diverzita 

Ekoklina

plynulý přechod různých ekosystémů navzájem, a to podél určitého gradientu prostředí (les v různé nadmořské výšce, ale na stejném geologickém podloží)

Ekosystémová diverzita 

Biom

Ekosystém regionálního rozsahu („region“ ve smyslu biogeografickém, nikoli geopoliticky nebo správně), určovaný zejména podnebím a většinou odpovídající vegetačním zónám Země

Ekosystémová diverzita  Tropický deštný prales  Tajga (boreální, severský jehličnatý les)

Ekosystémová diverzita   

Popis, klasifikace a vymezování ekosystémů v terénu jsou často založeny na

kategoriích krajinného pokryvu (land cover): les, zemědělská půda osetá plodinami kategoriích využívání území (land-use) jako je zemědělská půda, les nebo území využívané k rekreaci fytocenologické klasifikaci

Ekosystémová diverzita

Ekosystémová diverzita Ve střední Evropě je zaveden fytocenologický systém curyšsko montpellierské školy • • Vegetace je klasifikována na základě floristického složení v tzv. fytocenologických snímcích Třídy, řády, svazy, asociace

Ekosystémová diverzita

Kritika

• výběr ploch pro fytocenologické snímky je subjektivní • klasifikace snímků do asociací, popř. vyšších jednotek může být subjektivní (využívají se klasifikační programy vícerozměrné analýzy dat, kupř. TWINSPAN)

Ekosystémová diverzita  Mapy vegetace Vycházejí z potenciální přirozené

vegetace

Potenciální přirozená vegetace

odpovídá vegetaci, která by se vytvořila na určitém území, pokud by ustala činnost člověka: respektuje ale veškeré nevratné zásahy člověka

 ukázka mapy potenciální přirozené vegetace severozápadních Čech